Zdroj: Cyklistické šachy

Jestli se aspoň občas vyskytnete v oblasti mezi Prahou a Berounem, jistě už jste minimálně o jednu šachovou figurku zakopli. Snad ne tedy doslova, to by totiž pěkně bolelo. I ta nejmenší totiž měří přes dva metry a váží téměř půl tuny. Řeč je o tzv. Karlštejnských šachách, jejichž gigantické figurky (možná se uchytí termín „gigurky“?) zdobí skoro každou vesnici v tomto regionu. Pojďme se s nimi dnes seznámit! Je jich požehnaně, tak pojďme vyrazit, ať je stihneme navštívit všechny.

Vzhledem k tomu, že se jedná o okruh, můžete vyjížďku zahájit, kde se vám zlíbí. Já jsem si za start okruhu zvolila Radotín, protože je to bod nejbližší mému bydlišti. Navíc pokud nebydlíte zrovna v této lokalitě a 131 kilometrů, které naše šachová partie čítá, je pro vás tak akorát, můžete se do Radotína pohodlně dopravit vlakem.

A začneme pěkně zostra! Přestože v šachách má právo zahájit partii bílý, my se napřed vypravíme do Černé rokle. K ní se tedy musíme probojovat po hlavní silnici vedoucí směrem na Lochkov či Zadní kopaninu, ale nepojedeme po ní dlouho. Už před cementárnou využijeme nenápadnou odbočku doleva (ulice V Sudech), čímž se na pár kilometrů zbavíme aut. Čeká nás pozvolné stoupání, asfalt tam ovšem není zrovna předpisový, ale jako místo má Černá rokle rozhodně své kouzlo... Pokud byste přece jen chtěli tento úsek vynechat, možnost tu je, můžete jet z Radotína po silnici II/101 směrem na Třebotov, a až potkáte odbočku na Kosoř, odbočíte doprava. Právě v Kosoři nás totiž čeká první figurka, a to - opět rebelsky - černý pěšec, jehož pohybem partie opravdu běžně nezačínají. Jen budete mít na trase „nevzhledný ocásek“, protože právě po silnici II/101 bude náš výlet pokračovat, a vy se na ni z Kosoře budete muset vrátit.
V Kosoři to moc neznám a jedinou informací, kterou jsem měla, bylo, že místní figurka stojí u autobusové zastávky. Ty jsem v Kosoři našla dvě a ani u jedné z nich figurka nestála. Přestože mi kontakt s cizími lidmi nedělá úplně dobře, oslovila jsem paní, která zrovna kamsi vedla koně. Bylo mi vysvětleno, že černý pěšec opravdu býval u autobusové zastávky, na kterou se právě díváme, akorát nepřežil nedávnou autonehodu. Těžko říct, jestli byl obřadně pohřben, nebo jestli někde probíhá pokus o jeho oživení. Třeba ale budete mít štěstí, a než se do Kosoře vypravíte, bude místní černý pěšec v plné síle. Každopádně proces projetí vesnice křížem krážem končící neúspěchem hned při hledání první figurky mi moc chuti pokračovat nedodal. Jestli to takhle půjde dál, nejenže dojedu domů o půlnoci, ale třeba jen s hrstkou figurek…


Dávám tomu ale ještě šanci a pokračuji po zmíněné silnici II/101 na Třebotov. Když mám pocit, že jsem v centru, podívám se do pečlivě připraveného taháku, kde mám místního černého střelce (49.9722736N, 14.2886117E) hledat. U tvrze. Podle mapy mám jet u Žabky doleva. Tak také učiním, a ulice se dokonce jmenuje U Tvrze, což zní nadějně. Ještě aby tam byla i figurka. Tentokrát už se na mě usmálo štěstí a střelec tam na mě čekal. Sundám rukavice, vyfotím figurku s kolem, vyfotím figurku bez kola, vytáhnu seznam figurek, kde si ho vítězoslavně odškrtnu a podívám se, kde mám vyhlížet další. Uklidím tahák, tužku i telefon, nasadím rukavice a jedu dál. Není čas ztrácet čas, v Kosoři jsem ho ztratila až až.

Pohled na kostel v Chotči.
Třetí figurkou má být opět černý pěšec (49.9870000N, 14.2830000E), nacházející se u Obecního úřadu v Chotči. Z Třebotova proto celkem logicky odbočuji ulicí Chotečská. Mírným stoupáním se vyškrábu na horizont, za kterým následuje sjezdík do vesnice. Vpravo se rýsují sídliště na západě Prahy, vlevo zaujme nápadný kostel stojící uprostřed polí. S kocháním to ale nepřehánějme, ve sjezdu nás totiž čeká pár ostrých zatáček. Obecní úřad se mi podařilo identifikovat snadno, byly na něm dvě velké vlajky. Pěšec byl ale nenápadný. Stojí o kousek níže než úřad, vpravo od silnice, trochu schovaný mezi křovím. Nejspíš nejsem první, kdo ho přehlédl, vypadá, jako by i on byl účastníkem dopravní nehody. Jen ji na rozdíl od toho kosořského přežil. Choteč leží na cyklotrase 8100, která obkružuje Prahu, takže jsem tímto místem projížděla už mockrát, ale popravdě jsem si figurky nikdy nevšimla. Pravděpodobně proto, že je uprostřed sjezdu.

Z Chotče odbočíme doleva naprosto nenápadnou odbočkou, které bychom si za normálních okolností snad ani nevšimli. Ani bychom tedy o moc nepřišli, nejenže je do kopce, ale ještě dost rozbitá. Další figurka nás ale čeká v Chýnici, do které se, aniž bychom se museli vracet, jinak nedostaneme. Co jsme si vyjeli, si zase sjedeme a dole ve vesnici už na nás řehtá bílý kůň (49.9960022N, 14.2638817E). Tentokrát ho nemusíme složitě hledat, je po pravé straně silnice hned u ní. Provedu tradiční proces a podle svého itineráře pokračuji na Ořech.

Tam by měly být figurky dokonce dvě! Právě tam totiž po jejich vyrobení nějakou dobu stály všechny, tak má tato obec privilegium. K mému údivu tam ale byly dokonce tři! Chyba v matrixu? Bílý pěšec (50.0133100N, 14.2939219E), kterého jsem hledala, byl sice za plotem „lanového centra“, ale viditelný (abychom ho neminuli, musíme hned na začátku vesnice odbočit doprava). O něco méně viditelný byl černý pěšec s erbem se dvěma klíči, který se nesměle krčil za ním! Co tam sakra dělá? V Ořechu měl být přece bílý pěšec a bílý kůň… Že by tam byl ten z Kosoře na faceliftu? Budu si muset zjistit, jak vypadá erb Kosoře. Pro jistotu fotím obě figurky a vydávám se hledat bílého koně (50.0170000N, 14.2960000E), který má být v parčíku nazvaném Husí plácek. A tam také opravdu byl.
Z Ořechu odbočuji doleva na Zbuzany, v těch je mi až nepřirozené, že tam žádnou figurku nehledám a jen projíždím. Nijak extrémně zbystřit nemusím ani v Jinočanech, zrovna tam už jsem si figurky všimla dříve. Je jí opět černý pěšec, stojí na břehu místního rybníka a má na sobě bílý křížek (50.0326656N, 14.2679203E). Ideální se u něj na lavičce usadit s rakvičkou a věnečkem z místní cukrárny…
Podle plánu pokračuji přes Dobříč na Tachlovice, kde u autobusové zastávky marně hledám bílého pěšce. Bohužel ale není doma. Našla jsem tam jen tabulku s označením „Karlštejnské šachy“, která mě utvrdila v tom, že jsem na správném místě, jen ve špatný čas. To je tak, když se na návštěvu neohlásíte předem. Nebo že by ležel na stejném nemocničním pokoji jako černý pěšec z Kosoře? Podle zdroje z blízkého okolí tohoto pěšce byl už před nějakou dobou ve vážném stavu.

Věž v BubovicíchPěšec v Loděnici.

V nedalekých Nučicích si spravím chuť. V taháku mám napsáno, že černý pěšec (50.0168164N, 14.2290497E) stojí v ulici Báňská, ta je jednosměrná, tak ji pro jistotu projedu od nejvzdálenějšího bodu. A figurku jsem přibližně v její polovině opravdu zahlédla, přímo před místním hornickým muzeem. Vrátím se na hlavní silnici a pokračuji na Rudnou. Tam mě ale místo černého pěšce čeká opět jen informační tabulka a prázdný podstavec! Zklamaně pokračuji na Drahelčice, pole D5 míjím radši podjezdem, to by mohl být rychlý mat. Další černý pěšec (50.0304011N, 14.2048197E) má být „na plácku u mostku“. Mostek se mi naštěstí podařilo identifikovat a hned za ním i figurku na levé straně silnice.

Přichází fáze určitého odpočinku, čeká nás asi 10 km jízdy, aniž bychom se museli soustředit na to, kde hledat figurku (lze zkrátit návratem do Rudné a doprava po silnici II/605). Ta příští je totiž až v Loděnici. Chvíli si ničím nerušenou jízdu užívám, brzy je to ale slabší – silnice je střídavě děravá a střídavě vyfrézovaná, na silniční kolo nic moc. Ale jistě tam brzy bude pěkný nový asfalt! Bílý pěšec (49.9948556N, 14.1583458E) stojí v Loděnici přímo na náměstí a je docela nepřehlédnutelný. A to i proto, že se v těch místech kromě figurky musíme soustředit i na odbočku doleva, kterou za náměstím opět podjedeme pole D5 a začneme se šplhat na krutopřísný kopec na Kozolupy. Vědět, že místní figurku (bílého pěšce) u vodní nádrže nezastihnu, tenhle kopec bych si s radostí odpustila. Místy byl opravdu prudký a ani ten asfalt nebyl žádný zázrak.
Zklamaně pokračuji na Bubovice, kde mám vyhlížet černou věž (49.9689933N, 14.1666658E). Prý na návsi. Přijedu na první větší křižovatku ve vesnici a je na ní něco, co vypadá jako obecní úřad, tak zpozorním, ale figurku nevidím. Zkusím ještě kousek popojet a na další větší křižovatce se opět důkladně rozhlížím, jestli nenajdu aspoň tu zatracenou tabulku říkající, že figurka nebyla zastižena na svém stanovišti. Jediné, co vidím, je už několikátá upoutávka na restauraci jménem Rošáda. Hmmm, to zní nadějně – že by se tak jmenovala na základě toho, že před ní stojí šachová figurka? Beru to jako poslední šanci bubovické věže, naštěstí to dobře dopadlo a naproti restauraci opravdu stála.

Vesele vyhlížející koník v Chýnici......kontrastuje s funebrákem v Jinočanech.

Název Bubovice jsem vždy měla spojený s tím, že to do nich je ze Srbska od Berounky pekelně do kopce. Vzhledem k tomu, že další figurku – černého koně (49.9366192N, 14.1335664E) – mám najít právě v Srbsku, očekávám nekonečný sjezd. Prdlajs. Ano, převážně z kopce to bylo, ale uprostřed sjezdu se vylíhnul pozvolný, ale i tak dost nepříjemný stoupáček… Nakonec se do Srbska přece jen skutálím a figurku u mostu najdu snadno. Horší je to s jejím focením. Vzhledem k tomu, že je po dlouhé době slunečno a rodinky nejspíš vyrazily na výlet na nedaleký Karlštejn, u koně se pořád někdo fotí. Nakonec přijde řada i na mě, tak si figurku zvěčním a chci co nejrychleji pryč od těch davů.
To v mém případě znamená přejet lávku a koleje a vydat se pro změnu na kopec na Tetín. Tam mám opět problém poznat, jestli křižovatka, na které se nacházím, už je „náměstí“, nebo ještě ne. Nenajdu tam ale ani figurku, ani onu slavnou tabulku. V domnění, že na náměstí jsem, se zeptám náhodného živáčka, jestli o figurce něco neví. Ukázalo se, že byl trochu pod vlivem, ale i tak mi dokázal vysvětlit, že na náměstí ještě nejsem, ale že tam s tou bílou věží nějak „šíbovali“… Tak jsem poděkovala a vyrazila směrem, kam mě poslal. Náměstí jsem našla, tabulku taky, ale figurku bohužel ne. Asi s ní tehdy šíbovali směrem do „servisu“, tak třeba se jednou vrátí opravená…

Tento pěšák dostal zásah. Já jsem v tom ale nevinně.
Dalších pár kilometrů se dost trápím, připadalo mi, že je to snad pořád do kopce. Vystoupám do Koněprus, kde kupodivu žádná figurka nečeká, asi jim stačí slavné jeskyně, kousek se sesypu z kopečka, abych mohla zase pokračovat do kopce. Nakonec vítězoslavně sjíždím do Tmaně, kde mám hledat „kostel se hřbitovem stojící mimo zastavěnou oblast“. Jasně, takže to byl ten, ke kterému jsem mohla dojet jednou z odboček o pár kilometrů dříve, ale netušila jsem, že patří pod Tmaň. Drobnou zajížďkou jsem se k němu tedy vrátila a černého koně (49.9082167N, 14.0417261E) našla bez problému. Stojí přímo proti kostelu na vyvýšeném podstavci nad silnicí.
Na řadě jsou nedaleké Suchomasty a jejich černý střelec (49.8953964N, 14.0606606E), o němž vím, že má stát „nad přepadovou výpustí z rybníka“. Ještě tak vědět, co si pod tím mám představit. Koukám na mapu na Garminu a větší vodní plochu vidím ve vesnici jen jednu, tak se k ní vydám odbočkou doleva. Po silnici rybník pomalu objíždím a nic nevidím. Jen čtyři rozjařené pubertální jedince. Nezbývá mi než je oslovit. „Cožeee? Figurka? Jaká? Tady?“ Tak tady asi pšenka nepokvete, smiřuji se s tím, že budu muset začít googlit, jak vypadá přepadová výpust. Nakonec jedna slečna přece jen prohlásí: „Ňáký figurky jsou támhle.“ A pokyne rukou na druhou stranu rybníka. Víc mouder z nich asi nedostanu, tak se rozloučím a vyrážím „támhle“. U rybníka vidím jakési dřevěné „sochy“, ty asi holka myslela. I tak se k nim snažím přiblížit a světe, div se, cestou narazím na obrovského střelce, který se do té doby skrýval za stromy. Vyfotím, odškrtnu a jedu dál. Nějak mi dochází, že dnešní mládež možná šachy nehraje, možná jsem se měla zeptat na „velkou černou sochu“… Vítězoslavně se vracím na hlavní silnici, po které pokračuji na Všeradice. (Jestli nechcete mít v Suchomastech „ocásek“, vracet se nemusíte. Když budete od rybníka pokračovat dál, stačí za vesnicí nepřejet první odbočku doprava a v Bykoši se na trasu opět napojíte.)

Ty naštěstí nejsou daleko, bílá královna (49.8750683N, 14.1012906E) se má nacházet „na silnici od Bykoše“. Právě přes Bykoš do vesnice vjíždím, tak se rozhlížím od začátku. Tentokrát byla figurka dobře viditelná, ve směru od Bykoše stojí po levé straně silnice. Zaujalo mě, že na sobě má královna kromě tradičního erbu obce symbol vařečky - odkdy královny vaří? Pomalu se začíná šeřit, do tmy už moc času nezbývá a mně je jasné, že poslední figurky už budu nejen fotit, ale i hledat určitě potmě. V duchu přemýšlím, kolik jich ještě do setmění zvládnu objet. Samozřejmě záleží, jak dlouho je budu hledat…

Černý pěšec s erbem Drahelčic.Všeradická dáma je nejspíš zdatnou kuchařkou.

Ze Všeradic vyrážím směrem na Podbrdy, odkud jedu po krásné, nově vyasfaltované silnici doleva na Svinaře. Cestou projedu ještě několik vesnic, ale vzhledem k tomu, že v nich žádné figurky nebyly, navíc jsem jela pořád rovně a foukalo z východu, skoro jsem je nezaznamenala. Bílá věž (49.8901308N, 14.1869650E) měla stát „v malém parčíčku“… Parčíček, a ještě k tomu malý? Čekám něco jako strom nebo dva a lavičku na trávníku uprostřed křižovatky. Nakonec nebylo těžké „parčíček“ najít, i když nebyl uprostřed křižovatky, ale až za ní, a věž v něm stála. Jen mi hlava nebere, proč obec jménem Svinaře má v erbu krávu a ne svini.

Vracím se na poslední křižovatku a odbočuji doprava na Liteň. Tady už jde o minuty. Vím, že to bude do kopce, a matně si vybavuji, že tam nebyl ani nic moc asfalt. To se od té doby, co jsem tam jela naposled, naštěstí změnilo – kopec tam je tedy pořád, ale silnice už má nový hladký povrch. V Litni jsem nakonec ještě celkem za světla, a i když jsem si nebyla úplně jistá, kterému místu se tam říká „náves“, bílého pěšce (49.9038692N, 14.1486286E) jsem našla bez problému. Stojí přímo u silnice ještě před „velkou křižovatkou“. Ten mi přišel asi nejhezčí. Jednak byl pěkně udržovaný, ale je vidět, že se má dobře – kolem podstavce má i vlastní pěšinku lemovanou kameny.

Další figurku mám hledat v Karlštejně, na centrálním parkovišti. Opět mylně předpokládám, že k Berounce pojedu z kopce. Nějaký ten hupík se tam v rámci dlouhého sjezdu přece jen objevil. Tohle už bude určitě poslední figurka, kterou mám šanci „ulovit“ za světla. Přestože se pomalu, ale jistě stmívá, pokochám se v rámci sjezdu výhledem na hrad. To se neomrzí. Možná by to stálo i za fotku, ale nezastavujeme, máme zpoždění. Sesypu se dolů, už to vypadá, že černého krále stihnu ještě aspoň za šera, když vtom se ozve „Cink. Cink. Cink. Cink.“ a závory začnou padat. Tohle vědět, mohla jsem si ten Karlštejn klidně vyfotit. Netrpělivě vyhlížím, kdy už ten vlak přejede, zatímco šero nad mou hlavou se pomalu, ale jistě mění ve tmu. Vlak konečně projíždí, ale závory se nezvedají. To jako pojede ještě jeden? Naštěstí nejel a závory se po chvíli začaly zvedat. Mně už to bylo ale celkem jedno, na parkoviště hlídané černým králem (49.9329756N, 14.1845519E) už jsem přijela v podstatě potmě. Ten je z figurek mimochodem nejvyšší, měří 291,5 cm. I potmě na něm byly patrné známky toho, že už byl několikrát šachován... Aby ne, když stojí uprostřed parkoviště. Nouzově jsem si poradila a vyfotila jsem ho aspoň tak, že jsem na něj namířila své přední světlo. Raději jsem ho nezesilovala, přece jen jsem v té tmě potřebovala dojet ještě přes 70 km a najít sedm figurek…

A jde do tuhého. Tma jako v pytli a příští figurku mám hledat v nedaleké Hlásné Třebani. Opět na návsi. Kdyby se aspoň nějak jmenovala, byla k dispozici nějaká adresa... Podél Berounky dojedu do vsi a zastavím na první větší křižovatce. Jsem ale skeptická, protože tudy už jsem jela mockrát a o žádné figurce nevím. Nakonec se na mě ale štěstí usměje a po levé straně silnice najdu bílého pěšce (49.9207142N, 14.1996244E), nenápadně schovaného mezi místní nástěnkou a zaparkovanými auty. Namířím na něj světlo, pořídím fotku a vyrážím po lávce pro pěší do Zadní Třebaně, kam se tedy musím „probojovat“ podchodem pod tratí. Tam naštěstí vím, kde černý pěšec (49.9188628N, 14.2091372E) stojí (na návsi proti kapličce, v tomto směru po levé straně silnice), mám ho z dřívější vyjížďky i vyfoceného, ale když je dnes objíždím všechny, zastávku u něj zkrátka udělám. Začíná být tedy pěkná kosa.

Řevnicím vládne bílý král.Černý král v Karlštejně to uprostřed parkoviště zjevně nemá jednoduché.

Z Třebaně pokračuji na Řevnice, kterým má vládnout bílý král (49.9113469N, 14.2338908E). A to z „parčíku na křižovatce ulic Mníšecká a Sportovní“, konečně jednou přesná adresa, díky čemuž jsem mohla mít trasu vedenou přímo přes konkrétní místo. Koneckonců - kudy se jede z Řevnic na Mníšek, ví asi každý cyklista. A král naštěstí stojí už ve spodním cípu parčíku a my z Řevnic nemusíme stoupat příliš vysoko.

V Mníšku naštěstí žádná figurka není, tak si „Řevničák“ můžeme s klidným srdcem odpustit. I když na zahřátí by se hodil... Itinerář ale jasně říká, že máme pokračovat na Lety. Doporučuji v Řevnicích využít „myší díru“ (doprava ulicí V Luhu) s podjezdem pod tratí, vyhneme se tak železničnímu přejezdu, na němž jsou závory věčně dole. V Letech mají být dvě figurky, napřed se vypravím hledat bílého střelce (49.9205639N, 14.2589442E) „u cyklostezky a stánku s občerstvením“. Je to trochu challenge, protože na rozdíl od předchozích figurek stojí v neosvětleném místě. Naštěstí se ale svítilo ve stánku, což mi figurku pomohlo najít. Druhá má stát „u parkoviště podniku MMX“. Tam jsem sice jela najisto, ale černého pěšce jsem tam prostě nenašla. Ani pěšce, ani informační tabulku! Že by se černý pěšec tak dobře schoval ve tmě? Nebo že by... Počkat... Ten erb! Bílý střelec u cyklostezky měl stejný erb jako ten záhadný „bonusový“ pěšec zaparkovaný v Ořechu! Ještě si porovnám fotky a jsem v klidu, že černého pěšce nemá smysl hledat, a s klidným svědomím konečně Lety opouštím.

Do Hlásné Třebaně jsem už bohužel přijela potmě.V Zadní Třebani stojí černý pěšec přímo na návsi.

Přestože už je to do Radotína kousek, my ještě zdaleka nekončíme, máme totiž ještě nějaké resty na kopci! Stoupání z Let na Mořinku člověka opravdu zahřeje. V Letech se proto vrátíme na hlavní silnici (II/115) a stočíme to doleva jakoby zpátky na Řevnice. Tam už jsme ale byli, tak do nich samozřejmě nejedeme a při první příležitosti odbočíme po silnici II/116 směrem na Rovinu (pozor, název obce je dost zavádějící) či Mořinu. Na první křižovatce se dáme doprava na Mořinu a stoupání si krátíme tím, že vyhlížíme odbočku doprava na Mořinku, kde nás čeká bílý pěšec (49.9383689N, 14.2350900E). Mořinka není zrovna velkoměsto, kde by svítily tisíce lamp, tak si náves, kde má figurka stát, objedu dvakrát, než si konečně všimnu pěšce, nesměle stojícího stranou všeho dění na trávníku. Od silnice je v tomto směru napravo. Troufám si říct, že černého bych asi hledala o dost déle.
Z Mořinky se opravdu musíme vrátit k hlavní silnici, po které pokračujeme dál do kopce k první odbočce doprava na Dolní Roblín a Karlík. Právě v něm nás čeká černá dáma (49.9365767N, 14.2614414E). Přímo u silnice, v centru obce u obecního úřadu. Impozantní a nepřehlédnutelná, jak se na dámu sluší a patří. Následuje sešup do Dobřichovic, který jistě na rozdíl ode mě oceníte. Mně už byla fakt zima a potmě a při teplotě lehce pod nulou jsem si nebyla úplně jistá povrchem silnice, zvlášť když nahoře byla značka zákaz vjezdu platící při sněhu a náledí...

V Dobřichovicích zní „úkol“ jasně. Bílý střelec (49.9277864N, 14.2831425E) na pravém břehu Berounky u lávky. Přes most tedy přejedu řeku, abych se dostala na správný břeh, a dojedu k lávce. Chvíli se rozhlížím a váhám, ve kterých místech začít figurku hledat. Nakonec ji zahlédnu už od lávky, pár desítek metrů vlevo přes trávník. Ulevím si: „Jo, támhle jseš, ty hajzle!“ A dost pozdě jsem si všimla, že přes lávku zrovna někdo přecházel. Slyšet mě musel, jestli rozuměl, netuším, ale před držku jsem nedostala. Přímo přes trávník se vydám k figurce, která už je v pokročilém stadiu rozkladu. Pokud byste ji na místě náhodou nenašli, je možné, že i tohoto střelce brzy čeká rekonstrukce nebo pohřeb.

Teď už jsem v klidu, čeká mě poslední figurka, a to černá věž (49.9595458N, 14.3248100E) v Černošicích, kterou znám, takže vím, že ji nebudu dlouho hledat. Vzhledem k tomu, že železniční most v Mokropsech na mě nepůsobí zrovna důvěryhodným dojmem, rozhodnu se přejet Berounku už v Dobřichovicích a raději zvolit menší zlo v podobě vražedného stoupání po cyklostezce do Osady Staré řeky, odkud po sjezdu do Mokropes po rovině podél trati dojedu do Černošic. Tam si pro formu vyfotím figurku (přestože už její fotku mám za světla z dřívější vyjížďky) a s pocitem dobře vykonané práce dojedu po cyklostezce do Radotína, kde jsem okruh zahajovala. Samozřejmě se dá jet i po silnici, v dobrém počasí a za světla to skoro doporučuji. Hotovo. Tedy skoro. Teď už jen těch 37 kilometrů domů...
Také jste napočítali jen 31 figurek? Nebojte se, žádnou jsme neminuli. Jeden bílý pěšec totiž svůj tah poněkud přestřelil a zatoulal se až do Pelhřimova! Kromě toho, že právě tam byla sada figurek se svou celkovou hmotností 48 tun zapsána do české knihy rekordů, má tento „vyhoštěný“ pěšec symbolizovat první aut v historii šachů, a to tah na políčko G12, které na šachovnici samozřejmě není. Dle očekávání si tento majstrštyk připsal Jára Cimrman...

Závěr

Ač má tato trasa jen 131 kilometrů, neřadila bych ji k těm nejpohodovějším. Zejména kvůli nastoupaným metrům. Rozhodně bych vám doporučila vyrazit dostatečně brzy na to, abyste stihli figurky objet za světla. A ne jako já. Poněkud jsem totiž podcenila čas strávený hledáním a focením figurek. I s převýšením téměř 2000 metrů se trasa dá ujet za šest hodin i méně, celá šachová partie mi ale zabrala osm hodin. Ono když strávíte v průměru pět minut u každé figurky (ať už hledáním, nebo focením), vyjde vám z toho 2,5 hodiny „proflákaného“ času, a to jsem ani nikde nestavěla na jídlo. Snad vám tento článek nějaké to hledání ušetří, pro vaše pohodlí při pátrání jsem doplnila jejich souřadnice
A kdo tuto partii vyhrál? To záleží na úhlu pohledu. Díváme-li se na zdravotní stav králů, zvítězil by bílý, ten je výrazně zachovalejší, z černého už opadaly kusy omítky. Co do počtu přítomných figurek (k 11.02.2022), by to měl být asi pat. Sice jsem našla 12 bílých a 13 černých figurek, ale jedna z černých byla jinde, než být měla, takže nevím, jestli je korektní ji započítat, protože na svém stanovišti zkrátka nebyla, takže píši „nepřítomen“. Zvlášť když je ve hře ještě bílý pěšec „odstěhovaný“ do Pelhřimova, který nebyl součástí tohoto výletu. Takže když to shrnu, prohlasme za vítěze každého, kdo tuto trasu objede! Tak hurá do sedla, jste na tahu…

Parametry trasy:

  • Určení: Silnice, ale můžete jet na čemkoliv.
  • Náročnost: Střední
  • Kdy jet: Kdykoli, kdy nehrozí námraza ani v zastíněných místech.
  • Povrch: 99,9 % asfalt, cca 20 metrů šotolina na cyklostezce, po které ani jet nemusíte
  • Délka trasy: 131 km
  • Převýšení: 1943 m naměřeno i s blouděním (1480 m tvrdí plánovač Garmin Connect)
  • Trasa:na Mapy.cz

Karlštejnské šachy:

  • Figurky měří od 230 do 291,5 cm a váží v průměru půl tuny.
  • Vznikaly v roce 2010 téměř 5 měsíců, iniciátorem projektu je Vladimír Glaser, který chtěl původně vytvořit jen jednu pro Ořech. Nakonec se o svou figurku přihlásily další obce a každá na ní má svůj erb.
  • Sice byly zapsány do České knihy rekordů, ale přestože jsou největší i na světě, do Guinnessovy knihy nikdy zapsány nebyly. Podle té totiž šachové figurky mohou být vyrobeny buď ze slonoviny, nebo ze dřeva. Jiné se nepočítají... 48 tun slonoviny? To by asi ochránci zvířat nerozdýchali!
  • Staly se inspirací pro různé turistické výzvy. V prvních letech jejich existence byla pořádána hra, v rámci níž se měla sbírat razítka, nebo je na nich postavená přímo jedna keška

[Úvodní foto: Cyklistické šachy]

report_problem Našel (našla) jsi v textu chybu?
mtbiker-komunitaCZ 
clear
Proč se Ti článek nelíbí?
Odeslat zpětnou vazbu
Formulář se odesílá

Komentáře

Momentálně se tu nenacházejí žádné komentáře

Abys viděl(a) celou diskusi, musíš být přihlášený/á.
Formulář se odesílá
Přidej komentář
Formulář se odesílá

Podobné články

Bikepacking v Rumunsku aneb Route 66 pro bikepackery

Bikepacking v Rumunsku aneb Route 66 pro bikepackery

Pokud hledáte další tip na bikepackingový výjezd, Rumunsko už není jen Route 66 pro motoristy, ale i pro cyklisty. Nekonečné cesty s nádhernými výhledy jsou ideální pro bikepackingovou túru plnou zážitků.
Tip na výlet: Calp - po stopách Zwift Academy

Tip na výlet: Calp - po stopách Zwift Academy

Pojďte se se mnou podívat do populární tréninkové lokality profesionálních týmů vyhledávané díky ideálnímu mikroklimatu a krásnému prostředí – na Costa Blancu.
Bikepacking napříč rakouskými Alpami - vstříc dešti a sněhu

Bikepacking napříč rakouskými Alpami - vstříc dešti a sněhu

Jaké je Rakousko? Běžný smrtelník si představí mléčnou čokoládu, řízek a Mozarta. Cyklista vidí spoustu cyklostezek, ohleduplných řidičů a krásných alpských stoupání.
keyboard_arrow_up