Tip na výlet: Silniční trasa Kokořínskem – klasikářský okruh mezi skalami a roubenkami

Poslední ze série tras Kokořínskem využije kvalitnější z cest mezi dvěma hlavními údolími v Kokořínsku. Pojedeme kolem roubenek, údolími pískovcových skal i planinami s výhledy na Bezděz a Ještěd.

Naši trasu začínáme ve vsi Kokořín přímo u stejnojmenného zámku. A začínám tu vlastně jen proto, že to mám z Prahy autem nejblíž. Parkuji na náměstí, dooblékám se a za chvilku už vyrážíme na toto docela krátké, ale kopcovité kolečko. Budeme přitom míjet nebo projíždět místy, která jsem už popsal v některém z minulých tipů na výlet.

Nejprve se celkem rozbitým sjezdem spouštíme do Šemanovického dolu. Je dnes sice slunečno, ale 13. února a v polovině sjezdu nás překvapuje námraza. Zvolňujeme a projíždíme kolem prvních lidskou rukou, respektive sekáčem opracovaných skal. Co jsme sjeli, hned vyjedeme směrem na Březinku. Vyjíždíme z lesa a po levé straně se nám naskýtá výhled do Polabské nížiny a s nepěknou dominantou mělnické elektrárny a o poznání pěknější dominantou Řípu.



Projíždíme kolem roubených chalup v Březince a Šemanovicích a na křižovatce u kapličky s dvěma lipami odbočujeme vpravo. Mineme Spálený vrch a uzoučkou úvozovou cestou se dostaneme na křižovatku, kde odbočíme dolů do Dolní Vidimi. Doporučuji ale popojet 300 metrů rovně na sever, kde můžete po levé straně spatřit krásně dochovaný skalní reliéf ukřižování Krista.


Vracíme se zpět a odbočujeme vpravo do Bukového údolí. Při vjezdu do Dolní Vidimi si dejte pozor na námrazu v zimě a rosu v létě v zatáčce a na mostku u prvních domů ve vsi. Pokud máte rádi roubenky, zabočte vpravo nebo vlevo na štěrkovou cestu, kde jich hezkou řádku uvidíte. My ale pokračujeme dál po asfaltu. Přehoupneme se přes horizont před odbočkou na Horní Vidim, kde se dáme rovně. Na konci Dolní Vidimi ještě mineme vpravo od cesty dobře viditelnou výklenkovou kapli.
Pokračujeme už po perfektním asfaltu údolím do Osinalic. V Osinalicích můžete zastavit u požární nádrže, kde je na jaře k vidění armáda čolků, potápníků a vodomilek. Nás ale čeká delší výjezd na Osinalické sedlo. Odměna následuje okamžitě v podobě pěkného svižného sjezdu Osinalickými bučinami až k hlavní silnici číslo 9.


Po této silnici si dáme necelých 5 km. Vpravo za obcí Bukovec budou vidět skalní římsy Pustého zámku. V Zakšíně pak z této silnice s nepříjemným provozem odbočíme vlevo, mineme pastviny koní i několik studánek a přes kopec se přehoupneme do Tuhaně. V Tuhani se pak dáme vpravo a po mírně se vlnící silnici s perfektním asfaltem se dostaneme do Pavliček. Za Pavličkami pak odbočíme na horizontu vlevo. Po pravé ruce, ale i za námi, se otevírá výhled do Máchova kraje. Vidíme nezaměnitelné siluety Bezdězu, Ještědu, Ralska a i menší kopců Berkovského vrchu a Beškova.

Mírně z kopce prosvištíme vsí Zátyní a začneme stoupat po úzké silničce směrem na Lhotu. Pár stovek metrů potom, co vjedeme do lesa, je možné vlevo ve stráni spatřit docela velké skalní okno. Nahoře na vrcholu stoupání se nabízí trochu přišlápnout a prosvištět Lhotou. Nedělejte to, zhruba uprostřed vsi se vpravo nabízí romantický pohled na rybníček a kolem něj roubenky a skály.
Ze Lhoty do Dubé pak následuje další vyhlídkový úsek. Mimo již zmíněných kopců je vidět i barokní kostel Nalezení svatého Kříže, kolem kterého záhy projedeme. V Dubé pak doporučuji zabočit na pěkně upravené a zachovalé Masarykovo náměstí s dominantou sloupu Svaté Trojice.


Dále pokračujeme údolím směrem na Nedamov. Po pravé straně jsou pak vidět zajímavé designové chatky místního kempu. Na křižovatce u kempu odbočíme vpravo a vydáme se po klikatící se silničce směrem na Ždírecký důl. Po levé straně mineme několik přírodou dobře maskovaných řopíků. Pojedeme kolem pěkných skalních stěn a věží. Mineme i v levotočivé zatáčce do skály vtesanou místnost s okny – zřejmě úkryt pro poutníky. Celé údolí mírně stoupá po kvalitním asfaltu a v tomto směru do kopce vás tak ani nepřekvapí po bouřkách místy naplavený písek z lesů. Na konci dolu se stoupání trochu utáhne, ale je to jen kousek před vsí Ždírec, kterou jen mineme po hlavní silnici.


Následuje dlouhý mírný sjezd s výhledy na Bezděz, Ralsko i Ještěd vlevo a před vámi, a pokud máte dobré oko, vpravo zahlédnete hrad Houska se zelenkavou střechou na úbočí zalesněného kopce. Projedeme Kruh a za ním na konci sjezdu se dáme vpravo směrem na Mšeno po silnici číslo 273. Ta by nás normálně dovedla přímo až do Mšena, ale abychom se mohli podívat na krásné roubenky ve vsi Žďár, po zhruba kilometru z ní uhneme vpravo a po staré cestě se dostaneme právě do Ždáru. Z něj pak sjedeme šlapavým sjezdem do Kružského dolu a jím se kolem skalních stěn vyšvihneme do kopce na Nosálov.


Lobeč s muzeem Eduarda Štorcha a obnoveným pivovarem stojí v létě za zastávku. Jen musíte počítat s tím, že v sezóně tu opravdu nebudete sami. Následuje další výjezd a sjezd, abychom se dostali před další kopeček. Za ním už vidíme na jižním obzoru školu ve Mšeně a odsvěcený kostel na Romanově. Nás zajímá spíš ta škola, respektive Mšeno. Na náměstí se nachází kromě novogotické budovy radnice i pěkná útulná kavárna a cukrárna s tradicí sahající někdy na začátek 20. století. Dáváme si kávu, čaj a zákusek a z tepla od kamen vymýšlíme, jak dál. Nakonec vítězí varianta sjet Crhovou horskou silnicí z Kaniny do Kokořínského dolu a kolem hradu vyjet zpět do vsi Kokořín.


Čas se krátí, a ač se tu sedí příjemně, musíme vyrazit. Z náměstí vyrazíme směr Mělník po silnici 273. Mineme hřbitov a čerpací stanici a Mšeno necháváme za zády. Po 4 kilometrech odbočíme vpravo na Kaninu a následuje sjezd Crhovou silnicí s několika vracečkami mezi skálami zakončený rovným dojezdem ke Grobiánovi. Tady odbočujeme vpravo a kolem Podhradské tůně přijíždíme na křižovatku v Kokořínském dole. Nahoru k hradu projedeme tunelem po zvětralé dlažbě z pražské mozaiky. Pokud chcete přímo k hradu, odbočte kus za tunelem na lesní cestu. Na silničce se těch pár set metrů dá zvládnout bez problémů. Hezčí výhled na hrad je ale z několika serpentin od romantizujících hradeb.


Do cíle už je to už jen kilometr, tak mám ještě čas na krátké bilancování nad svou oblíbenou trasou. Nazval bych ji klasikářskou a požitkářskou. Klasikářskou proto, že je na ni bezpočet kratších, ale občas prudkých stoupání, která se ale dají jet v tempu. Požitkářskou proto, že nabízí požitek pro oko v podobě pěkných výhledů do kraje a na zajímavé skály a lidovou architekturu. Jediné, na co je třeba si dát pozor, jsou v zimě záludně (ne)udržované silnice, v pár místech horší asfalt a pak zejména po deštích je možné potkat na silnici naplavený písek.

Parametry trasy:

• Určení: silnice
• Náročnost: nízká
• Kdy jet: Sucho a teplo.
• Povrch:100 % asfalt. Občas horší povrch.
• Délka trasy: 75 km
• Převýšení: 1200 m
• Trasa na Mapy.cz
• Trasa na Strava.com

Tímto už asi definitivně opouštím své milované Kokořínsko a přesunu se svými tipy na výlet zas do nějaké další lokality.