Test: Cyklistické tretry Shimano MW5 - zima ani voda už tě nezastaví

Kdo se s cyklistickou sezónou neloučí ani s příchodem blátivých podzimních dní nebo dokonce těch mrazivých, určitě ví, že vhodná obuv rozhoduje o komfortu, s jakým si vyjížďku užije.

Už babička mi říkala: „Od noh de zima, daj si papuče,“ a protože u mě sezóna nikdy nekončí, po letech zimní cyklistiky v kombinaci letní tretry/návleky jsem upgradoval na zimní tretry. Protože nejsem výkonný cyklista, ale hobík, sáhl jsem po turistických MTB tretrách Shimano MW5.

Co se dočteš na e-shopu

• Membrána DRYSHIELD s fleecovou vložkou má zajistit, aby nohy byly v teple a v pohodlí při nevlídných povětrnostních podmínkách.
• Šněrování a neoprenový límec na kotníku mají ochránit před vodou a nečistotami.
• Systém šněrování zase umožňuje rychlé a snadné nastavení.
• Reflexní prvky mají zvýšit bezpečnost a podrážka nabídnout trakci a přilnavost za všech podmínek.

Vybereš si podle tohoto popisu? Já taky ne. Hledám další info, zkušenosti. Na řádcích níže najdeš pár mých postřehů a zkušeností z tříměsíčního testování.

Co se nedočteš na e-shopu, aneb krátká verze článku

Velikost boty, v mém případě 45, byla stejná jako u letních treter stejné značky. To znamená, že jsem si nemusel brát o číslo větší, jak je někdy doporučováno. Myslím, že je při výrobě počítáno s hrubší ponožkou, a tak je při stejné velikosti o trochu více prostoru právě na zmiňované zimní ponožky.

O tuhosti se nechci moc rozepisovat. Už při utahování šněrování jsem nabyl dojmu, že tady je kladen větší důraz na pohodlí a komfort než na výkon.


Neoprenový límec na suchý zip hezky obepne celou nohu, takže bláto fakt nemá šanci se pod něj dostat. Kotník nezpevní, je to obyčejný neopren bez výztuhy, ale ochrannou a tepelnou funkci plní dobře.

Reflexní prvky jsou na patě a na špičce, resp. na spodní části překryvného dílu na nártu. Jsou dobře viditelné a účel splní. Vnímám to tak, že každý reflexní prvek je vítaným krokem k vlastní bezpečnosti.


Podrážka – pro mé potřeby jednoduše fantastická. Neklouže, na jakémkoliv povrchu drží jak přilepená a je pohodlná.

Na dalších řádcích se trochu rozepíšu.

Podzimní blátivé ochlazení – voda ani špína nemají šanci

Velké popularitě se těší geolokační hra tilehunting, které tu a tam taky věnuji nějakou tu vyjížďku. Kdo nezná, může mrknout na tenhle článek, ve kterém kolega tuto hru podrobně popisuje. Ta s sebou mimo jiné nese občasnou nutnost sesednout z kola a vydat se odlovit čtvereček mimo zpevněnou, polní, lesní nebo vůbec jakoukoliv cestu. A právě tady jsem voděodolnost, ale i pohodlnost, velmi ocenil.

Nezbylo nic jiného, než v nich kolo domů tlačit. Třináct kilometrů.

Podzim, jak už bývá celkem zvykem, se nesl ve znamení přeháněk, slunce na minimu a teplot nepřesahujících +10 stupňů. Což znamenalo většinou mokré a blátivé výlety. Ani jednou se mi nestalo, že by mi do boty zateklo. Ani shora při dešti, ani zespod, když jsem zrovna vycvakl do blátivé kaluže schované pod nánosem listí.

Odvětrávání na bocích by mohlo při silnějším dešti propustit vlhkost, avšak takový déšť jsem při testování nezažil, takže to nemůžu tvrdit s jistotou. Když jsem tretry zkusil osprchovat doma při mytí, nezaznamenal jsem, že by do nich vysloveně zateklo. Takže za mě cajk.

Když zavládne zima – na pohodu i pod bodem mrazu

Limit vidím lehce pod 0 stupňů Celsia, ale záleží na zvolené ponožce a samozřejmě na délce trasy. Jiný komfort bude s obyčejnou ponožkou a jiný například s merinem. Každý máme vnímání tepla/zimy jinak. Já na chlad netrpím, možná proto, že už dlouhá léta usilovně pracuji na tukovém krunýři po vzoru tuleňů, a možná taky trochu proto, že už jsem zimními vyjížďkami zocelený.

Jezdím už několik let různé zimní fusekle s merinem a při rozumně zvolené délce trasy (řekněme do 50 kilometrů) zmrzlé prsty nemám. Při delší trase (všechno od dvou hodin nahoru) prsty cítím, ale rozhodně je to mnohem snesitelnější než při mé dosavadní kombinaci letní tretry a návleky. Mluvíme-li o teplotách kolem bodu mrazu, tak rozdíl v komfortu je nesrovnatelný.

Na procházku – 13 kilometrová turistika

Na jedné prosincové vyjížďce se mi podařilo nešťastně píchnout bezdušový plášť. I přes rychlou první pomoc knotem a CO2 bombičkou pomalu ucházel, až nakonec svému poškození podlehl. Normálně bych to dojel po zadním, ale bylo to zadní kolo, které mělo problém... no a hlavně to neumím. Takže mi nezbylo nic jiného, než kolo domů tlačit. Třináct kilometrů.


A přestože jsem tyto tretry zařadil do kategorie turistická MTB, což znamená, že jsou díky své „měkké“ podrážce vhodné i na chůzi, určitě tím není myšlena mnohokilometrová turistika. Ale když už problém nastal, bota nebota, tretra netretra, musel jsem hezky „po svejch“ a musím zkonstatovat, že to šlo naprosto v pohodě. Domů jsem si nepřinesl žádné puchýře ani jiným způsobem zničené nohy, což se mnohdy nedá říct ani u vycházkové obuvi.


Podrážka je skutečně měkká a došlap byl víc podobný klasické tenisce než cyklistické tretře. V tomhle jsem byl opravdu mile překvapený. Pár kiláků se dá ujít v čemkoliv, jednou jsem šel i v ponožkách, abych si neničil plastové silniční kufry, samozřejmě v létě, ale 13 kilometrů už je, řekl bych, slušná porce kilometrů na cyklistické tretry. Tady dávám fakt palec nahoru.

Nedostatky – jestli to vůbec nedostatek je

Co jsem vypozoroval, je horší vysychání. Protože jsou tretry opatřeny membránou, nedochází k dobrému odvodu vlhkosti. Navíc postrádají jakékoliv jiné otvory, na které jsme zvyklí u letních treter, což je logické, ale někde se to musí projevit. Je dobré na to myslet a nenechávat boty v chodbě za dveřmi, ale vzít je ke krbu nebo topení a s vysycháním tak pomoci, aby byly na druhý den připravené na další dobrodružství.

Shimano dělá tyto tretry ve dvojím provedení, MW5 a MW7, přičemž MW5 je nižším a levnějším modelem. Zkusil jsem je i zvážit a s nasazenými kufry měl pár 930 gramů ve velikosti 45. Pro můj styl jízdy, rozuměj toulání se krajinou, relaxování, vyhýbání se dřině na trenažéru, je tato obuv ideální.

Tretry Shimano MW5 najdete v MTBIKER shopu za 156 €.