Tip na výlet: Transylvánské traily - MTB dobrodružství v Rumunsku

Rumunsko nabízí krásné hřebeny Karpat podobné těm slovenským, avšak bez množství turistů a především bez omezení pro horskou cyklistiku.

Horský systém Karpat je o rozloze přes 200 000 km2 a s délkou kolem 1400 km po Skandinávském pohoří druhé nejrozlehlejší pohoří v Evropě. Rozprostírá se na území až 8 států, a to Česka, Slovenska, Rakouska, Polska, Maďarska, Ukrajiny, Rumunska a Srbska. A přestože nejvyšší pohoří - Vysoké Tatry - najdete na Slovensku, více než polovina Karpat a také nejvíce hor nad 2000 m se nachází v Rumunsku.

Rumunsko je opravdu velká a hornatá země, karpatský oblouk sem přichází z Ukrajiny v podobě Východních Karpat a přibližně ve středu země se stáčí na západ jako Karpaty Jižní, známé také jako Transylvánské Alpy. A přestože Transylvánie je pro mnohé více známá jako sídlo Drákuly, právě tyto hory jsou cílem našeho putování. Balíme horská kola a doufáme, že zde prožijeme parádní týden v karpatské divočině.

Rumunsko je pro všechny z nás - dohromady tříčlenné osazenstvo - jedna velká neznámá. Přestože pro návštěvu této země stačí pár hodin přes Maďarsko, ani jeden z nás ji ještě nenavštívil. Při průzkumu zajímavé MTB lokality však obstála velmi dobře. Nádherné fotografie z otevřených lučních a skalnatých hřebenů Transylvánských Alp a prakticky žádná omezení pro horskou cyklistiku z ní učinily náš loňský cíl.

Budou to určitě jiné hory, než na jaké jsme zvyklí z Rakouska či Itálie, kde je perfektní infrastruktura, služby a mnoho turistů, ale nás láká právě ta větší nedotčenost východního světa. Chceme si zajet terény, které nejezdí tisíce či miliony bikerů, ale možná desítky ročně. Nehledáme vyjeté stezky, ale drsné horské přírodní terény. Pohoří, kde se budeme moci volně pohybovat na horských kolech.

Přijíždíme do horského městečka Sinaia, jižně od města Brašov. Sinaia se nachází v údolí, které křižuje Transylvánské Alpy ze severu na jih a je tak jakoby vytesána v jejich hlavním hřebenu. Tvoří proto ideální basecamp pro naše expedice do okolních pohoří. Na výběr se jich nabízí hned několik a my se rozhodujeme prakticky na místě. Jak to celé vypadalo, si můžete prohlédnout v následujícím krátkém dokumentu:

Baiului

Přes Sinaii prochází hlavní cesta z Brašova do hlavního města Rumunska Bukurešť. Leží vklíněná mezi pohořími Baiului a Bucegi - proto jsou právě tato dvě karpatská pohoří naše přirozené nejbližší cíle. Na začátek si vybíráme Baiului na východ od Sinaie, jelikož toto pohoří je nižší a také kratší a vypadá tak pro nás ideální na rozjetí.

Prvních 500 výškových si ještě užíváme asfaltu, těch druhých pět set, to už je ale řádná dřina.

Zkontrolujeme tedy kola, zda přežily včerejší cestu, dofoukáme kola, namažeme řetězy a bez větších komplikací vyrážíme na sever do vedlejšího městečka Busteni. Tady už odbočujeme do lesa a čeká nás 10kilometrový výšlap na hřeben, který je skoro o 1000 metrů výše. Ticho v lese, kde přemýšlíme, kolik zde žije medvědů (i když Paľo má sprej vždy po ruce), narušují jen turisté, vyvážející se nahoru na hřeben na terénních vozidlech. Očividně zde nějaké zákazy vjezdu nehrozí.

Závěrečný strmý úsek lesem dá pořádně zabrat, ale po výstupu z něj se nám už Baiului otevírá a před námi je krásný luční hřeben, připomínající naše Fatry. Horní polovina trasy s výhledy už jede jako po másle a my se zanedlouho ocitáme na hřebeni. Míjíme další skupinu na čtyřkolkách, ale k našemu údivu zde právě inkasují pokutu od místních ochranářů, a tudíž je jasné, že minimálně přejezd hřebene je zde přece jen na motorových vozidlech zakázán.

Nacpeme se borůvkami a užíváme si panorama na všechny světové strany. Především pohoří Bucegi, planina se skalními stěnami naproti nám, působí majestátně, to nás však teprve čeká. Náš dnešní luční Baiului určitě není k zahození a při pohledu na něj se už těšíme na první bikerskou hřebenovku.


Nejprve se ještě musíme vydrápat na vrch Baiul Mare (1895 m), kde se neobejdeme bez tlačení kol. Jedná se o nejvyšší vrch této části pohoří. Po pár hodinách šlapání do kopce se už ale těšíme na první sjezd. A je to tedy bomba. Hezká stezka jen s trochou kamení umožňuje nabrat pořádnou rychlost, louky padající na obě strany zase dodávají potřebný adrenalin.

Čeká nás ještě pár menších kopců, ale jinak je to opravdu pohodové vození a radost z jízdy na kole. Ještě na hřebeni máme také první setkání s rumunskými psy a z dálky raději testujeme sprej na medvědy. Zdatné a zkušené kolemjdoucí domácí turistky nám ale nakonec ukáží jak na to a odeženou je, když se proti nim rozběhnou. Z hřebene následně sjíždíme strmým lesem a naše půldenní trápení cestou nahoru je odměněno zaslouženým pár minutovým sjezdem.

Sumář trasy:

• délka: 44 km
• převýšení: 1400 m
• nejvyšší bod: 1895 m n.m.

Bucegi

Druhý den ráno balíme spacáky, karimatky a jídlo, nakládáme brašny na kola a vyrážíme na náš první rumunský bikepacking. Následující dva dny strávíme v pohoří Bucegi přímo nad námi. Možnost vyvézt se na hřeben lanovkou házíme zodpovědně za hlavu. Prvních 500 výškových si ještě užíváme asfalt, těch druhých už to je ale řádná dřina.

Po letních kamenitých sjezdovkách většinu času tlačíme naložené biky kolmo vzhůru. Dá to samo o sobě zabrat, k tomu ještě připéká slunce, nemáme však už na výběr. Ve výšce 1900 m n.m. nacházíme horskou cestu, která traverzuje a my se konečně po pár hodinách můžeme i svézt bez šlapání.

Jsme už tisíc výškových metrů nad Sinaii, tady nahoře je velká planina. Postupně objíždíme pár hotelů a chat. Jelikož tudy vede cesta pro auta a jsou tady i lanovky, na rumunské poměry je tady i množství turistů. U záchytného parkoviště se osvěžíme a kupujeme vstupy do národního parku.

Postupujeme dále po horské cestě, turisté se pomalu vytrácejí, cesta se mění v krásný singláč a na nejvyšší vrch pohoří Omu (2507 m n.m.) se dostáváme už téměř sami. Závěrečný úsek je třeba opět vytlačit. Chata na vrcholu je zavřená a my jsme se trochu přepočítali, protože jsme zde počítali s občerstvením, ale především jsme si tady chtěli doplnit vodu. Budeme s ní muset trochu šetřit.

Každopádně si užíváme krásného slunečného počasí a parádních výhledů na všechny světové strany, výš se už na tomto výletu nedostaneme. Před námi je i druhý hřeben, kterým budeme pokračovat a připadáme si jako někde v Nízkých Tatrách - až na to, že legálně i s koly. A to co následuje, to je jedna báseň.


Z vrcholu vede ještě trochu kamenitý singláč, ale ten postupně přechází na travnatý hřeben. Je pozdní večer a nám zapadá slunce. Zlatou hodinku si tak užíváme vozením se po krásné hřebenové stezce, kterou máme jen pro sebe. Cyklohřebenovka jako vyšitá.

Ty pocity radosti a svobody jsou neskutečné a nic na tom nezmění ani fakt, že těsně před naším cílem musíme půlhodinu kola tlačit přes hustou kosodřevinu. S tím jsme ale počítali, protože jsme o tomto úseku četli. Cestu nám proráží obětavý Aďo, naštěstí nám ale do ní žádný medvěd neskočil. Na zajímavou kupolovitou útulnu v sedle Șaua Bătrâna (2159 m) přicházíme přesně v době, kdy se slunce ztrácí za horizontem. Máme ji – jak jinak – jen pro sebe…


Ráno nás opět vítá vysmátý Oskar. Já si nenechám ujít ani východ slunce na hřebenu. Široko daleko není vidět žádný člověk, ani dobytek či salašnický pes. Ještě pár kilometrů se vozíme pohodově po hřebenu, poté strmě klesáme do sedla Șaua Strunga (1909 m n.m.).

Odtud nás čeká krásný scénický sjezd po turistické stezce a parádním horském singlu pod skalní útvary náhorní plošiny Bucegi. Je to dost kamenité i technické, přesně podle mého gusta. Celý sjezd má přes 10 km a klesáme po něm přes 1000 metrů níže do doliny. Závěr vede hustým a strmým lesem a po 2 dnech přijíždíme do civilizace, do vesnice Șimon.

Nacházíme příjemnou zahradní restauraci, doplňujeme živiny i vodu. Pro návrat do Sinaie volíme severní cestu kolem Bucegi. Je to ještě 70 km i s provozem, za ten sjezd to ovšem stojí. Po asfaltu nám naštěstí čas i kilometry ubíhají rychleji a i jediný horský přejezd se nám po včerejšku jede jaksi hladce. K ubytování přijíždíme už v podvečer - užíváme si zasloužené pivko na terase a dnes i postel. Dvoudenka v Bucegi neměla jedinou chybu.

Sumář trasy:

• délka: 105 km
• převýšení: 2650 m
• nejvyšší bod: 2507 m n.m.

Iezer

Třetí a poslední karpatské pohoří, které se rozhodneme na našem MTB tripu po Rumunsku navštívit, je Iezer. Zde opět, vzhledem ke dvěma faktům, volíme dvoudenku. Jedním je podle fotek parádní útulna těsně pod hřebenem, druhým je fakt, že se musíme přesunout dvě hodiny autem. Parkujeme u chaty Cabana Voina přímo v srdci pohoří, kousek severně od městečka Câmpulung.

Po objetí vodní nádrže přecházíme přehradní zeď a vcházíme do lesa. Pokud jsme v Baiului potkali nějaké ty zbloudilé turisty a v Bucegi bylo místy docela plno, tady jsme dnes celý den úplně sami. Cestou nahoru si prozpěvujeme, ať nám rychleji uběhne čas a vyplašíme případné medvědy.

Svoboda pohybu bez zákazů, žádná eroze půdy z kol či kolizní situace s turisty.

Stoupání je na rumunské poměry docela příjemné a po nastoupání prvních 600 výškových metrů se relativně rychle dostáváme nad pásmo lesa. Iezer se nám krásně otevře a my vidíme jeho nádherné hřebeny. Dnes si pro změnu připadáme jako někde v Západních Tatrách. S otevřenými výhledy se šlape nahoru o něco lépe a my tak postupně odkrojíme z dalšího tisíce výškových metrů, které na nás ještě čekají.

Čím jsme výše, serpentiny pokrývá více kamenů a skal, proto občas i potlačíme kola. Na hlavní hřeben se dostáváme ve výšce asi 2300m a rovnou před námi se tyčí nejvyšší pohoří Rumunska - Fagaraš. Pěšky si vyběhneme na horu Iezeru Mic (2409 m), kterou horská cesta objíždí. Odtud je vidět i krásné pokračování hřebene Iezeru s nejvyšším vrchem Rosu (2469 m n.m.), který na nás čeká zítra.


My máme ale pro dnešek dobojováno, slunce už zapadá a my si dáme po x-hodinovém stoupání i krátký technický kamenitý sjezdík k útulně Refugiul Iezer (2165 m n.m.). Krásná bílá cihlová útulna zapadá do prostředí a zdá se, že dnes tady nebudeme sami. Kromě nás sem zavítali dva místní ochranáři, kteří přes den něco opravovali. Když nám nabídli pivo a dokonce nám večer i navařili, nebyli jsme vůbec proti.

Potmě se k nim přidal také jejich třetí kamarád, který přijíždí na enduro motorce. Jiný svět toto. Večer na horách tak trávíme ve skvělé partě a ačkoli je tam jistá jazyková bariéra, všechno probereme. Kluci nás upozorňují, že zítra se má už dopoledne pokazit počasí, hrozí bouře a pokračování v hřebenovce nám nedoporučují, my však ještě nezoufáme…


Přestože se rozhodneme brzy ráno si přivstat, obloha je už zatažená, venku fouká a prší. Naše ideální počasí v Rumunsku končí, nic přece netrvá věčně, poslední dny jsme si užili na dvě stě procent. Po snídani se tedy rozhodujeme pro sestup, pokračování v hřebenovce Iezeru v dešti a bez viditelnosti na místech, která neznáme, nemá smysl. Hřeben je exponovanější a sjezd, na který jsem se osobně velmi těšil a je prý jeden z nejlepších v Rumunsku, bychom si asi moc neužili…

Pobalíme tedy spacáky, rozloučíme se s kluky a biky nejprve vyneseme od útulny zpět na hřeben, je to necelých 200 výškových metrů. Na sjezd volíme strmější boční hřeben než ten, kterým jsme včera stoupali. Vede přímo k autu, i tudy vede rozbitá horská cesta a místy krásné singly.

Chvíli pak ještě jezdíme na kole v mlze, následně se kousek níž roztáhne a sice v mírném dešti, ale užíváme si poslední rumunské hřebenové eldorádo. Toto mi bude chybět! Proti sobě přes dolinu ještě na chvíli vidím lajnu, kterou jsme dnes měli sestupovat a zamrzí mě to, rozhodnutí ale bylo vzhledem k okolnostem rozumné.

Přes les to už jde jako po másle, cesta je však hodně strmá a jsme velmi rádi, že jsme si ji nevybrali na výšlap, hodně bychom se natlačili. Ještě brzy před polednem tak přijíždíme na parkoviště. Jelikož dnes máme stále dost času, cestu autem zpátky do Sinaie si alespoň okořeníme zastávkou na hradě Bran, jedné z hlavních památek Transylvánie, který je také známý jako Drákulův hrad.

Sumář trasy:

• délka: 45 km
• převýšení: 1950 m
• nejvyšší bod: 2355 m n.m.

Vyplatí se Rumunsko?

Po přejezdu tří rumunských pohoří jsme si ještě na závěr dopřáli bikepark v Azuze, kousek od Sinaie, opět v pohoří Baiului, ve kterém jsme začínali. Krásné naturální tratě začínaly na lučním hřebenu a pokračovaly lesem plným kořenů a kamenů. Taková malá ochutnávka toho, co jsme tady za týden ježdění zažili. Zrovna ta lanovka nám dnes dost pomohla v překonávání výškových metrů. Jaké tedy bylo Rumunsko a Transylvánie na horských kolech?

Plné krásných karpatských hor, podobných těm u nás. Bylo to jako jezdit na kole na Fatrách či v Tatrách. Svoboda pohybu bez zákazů, žádná eroze půdy z kol či kolizní situace s turisty. Cyklohřebenovka jako vyšitá v každém pohoří. Občasné tlačení, místy exponované či skalnaté terény, asi nejvíc mi ale zůstanou v paměti právě ty travnaté luční hřebeny, které jsou pro Transylvánské Alpy tak typické.

Tam se to dá opravdu rychle pustit a všude kolem vás jsou nekonečné výhledy na podobná pohoří. A další výhodou oproti tradičním Alpám jsou samozřejmě místní ceny a to, že máte hory téměř jen pro sebe. My tedy nelitujeme a ještě se sem určitě vrátíme.


Na závěr ještě přikládám mapku našich tří cyklopřejezdů na tomto odkazu.