Bikování pod Annapurnou - když rozhoduje počasí, ne ego

220 km v regionu Annapurny, extrémní podmínky a hory, které ukáží, kde jsou skutečné limity ježdění.

Už během návratu z loňského tripu jsem začal přemýšlet nad tím, že se do Nepálu vrátím opět. Vezmu syna a ukážu mu jiný svět. Už v dubnu jsem koupil letenky a postupně začal plánovat. Volba padla na Annapurna Circuit.

Nejstarší záznam o kompletním průjezdu jsem našel z roku 1952. Neskutečné. Dnes se to už celé nejezdí, ale jsou zde každoročně desítky až stovky bikerů. A tak jednou pozdě večer v Káthmándú přistáváme i my.

První kilometry pod Himálajem

Pozdní přílet nám znemožnil večerní převzetí jízdních kol. Ráno si tedy přivstaneme a jedeme do nedaleké půjčovny, kde jsem předem dohodl pronájem kol. Čekají nás dva Giant Talon 0. Drobné technické problémy naštěstí rychle vyřešíme. Dáváme kola na střechu auta a vyrážíme.

Po dvanácti hodinách strastiplné cesty v zácpách, objížďkách a pořádném offroadu, se nám našeho plánovaného cíle, vesničky Chame, dosáhnout nepodařilo. Leon tak nasává nepálské cesty, zemi a lidi od prvního dne. Spíme asi 30 km před cílem. Alespoň ráno budeme mít výhled na Manaslu.

Další ráno doklepneme tři hodiny offroadu do Chame. Nabalíme věci na kola, loučíme se s řidičem a vyrážíme.


První kilometry se nesou ve standardním rytmu. Neustále nastavujeme kola a vyvažujeme zavazadla. Dobrodružství konečně začalo, a to je hlavní. Prvního cíle, Lower Pisang, dosahujeme rychle, ale jelikož se nám daří, pokračujeme pod Annapurnu II a III až do Manangu (3 550 m n. m.).

Leon má za sebou svůj první swinging bridge a také první pořádné tlačení kola. Na první den nám třicet kilometrů stačí.


Ještě doznívá třídenní festival Teej, je víkend a všechny lodge jsou plné, všude se motá spousta lidí. Štěstí máme až v patnáctém hotelu, ve kterém se ptáme na volný pokoj. Není levný, ale dá se. Vyběhneme ještě na aklimatizační výlet (300 výškových metrů) ke Prakhen Gompě a už potmě míříme na večeři.

Trasu najdeš na Stravě nebo Relivu.

Aklimatizace, Tilicho a první limity

Na snídani nespěcháme, necháváme odejít trekkery a pomalu se vydáváme na trasu k jezeru Tilicho. Postupně je předjíždíme a rychle nabíráme výšku. Jsme ve výšce nad 4 000 m n. m., a blížíme se k Tilicho Lake Base Campu. Lidí je zde opravdu hodně a v úsecích Landslide je to docela náročné.


Mám pocit, že někteří trekkeři raději shodí cyklistu, než by se měli přiblížit k okraji. Raději kola tlačíme a jen v opravdu bezpečných úsecích jezdíme mezi kráčejícími skupinkami. Následující sjezd do Manangu je ale neskutečný. Já jezdím spíš opatrně, Leon si to pouští docela odvážně – schody neschody, skály neskály.

Večer bilancujeme u pece v jídelně. Venku mrzne a je to jediná vyhřívaná místnost. Dnešek: dosažena výška 4 250 m, což je na aklimatizaci akorát, 27 kilometrů, 1 200 výškových metrů. Sjezd byl opravdu za odměnu. Nakonec to byl docela dlouhý den.


Trasu najdeš na Stravě nebo Relivu.

Jako další cíl máme Yak Kharku. Je to 500 výškových metrů, takže bychom měli spát těsně nad 4 000. Skoro vše odkroutíme na bajku, ale čeká nás překvapení.

Zítra vypukne panika, hromadné sestupy a boj o dopravní prostředky.

Je plno. Leon se cítí navzdory výšce dobře, a tak se rozhodujeme pro nejbližší výše položenou vesničku. Ledar je ve výšce 4 200 metrů. Ubytujeme se, následuje krátká hygiena v ledové vodě a vyrážíme na aklimatizační túru.

Trasu najdeš na Stravě nebo Relivu.


Stoupáme po plánované trase. Nakonec se projdeme až do našeho zítřejšího cíle, Thorung Phedi (4 600 m n. m.). Po zkušenostech raději rovnou rezervuji pokoj na zítra. Pokecáme s bikery z Británie a sestupujeme.

Víme, že se má zhoršit počasí, otázka je, jak moc. Nepál je v tomto nevyzpytatelný. Čeká nás Thorung La, ale pokud napadne hodně sněhu, končíme. Usínáme s myšlenkou, že ráno se uvidí.

Trasu najdeš na Stravě nebo Relivu.

Thorung La: když rozhoduje počasí

Ráno je vše rozhodnuto. Napadlo sedmdesát čísel. V sedle skoro dva metry. Nejde to ani nahoru, ani dolů. Všichni zůstávají v lodžích a čekají. Celý den sněží a i ti největší optimisté přechod přes sedlo odpískají. Výpadek internetu nám dává prostor pro dohady a neustálou socializaci s ostatními uvízlými turisty.


Po obnovení spojení se dozvídáme, že Nepál zasáhl cyklon Montha a všechna vysokohorská sedla jsou neprůchozí. Zítra má být méně srážek a poté tři dny hustého sněžení. Tolik času nemáme. Vše je rozhodnuto. Safety first.

Už mám nějaké zkušenosti a vím, že zítra vypukne panika, hromadné sestupy a boj o dopravní prostředky. Tisíce lidí změní plány a vydají se zpátky dolů. My alespoň nebudeme odkázáni na místní dopravu, ale spolehneme se na naše kola. Opět trávíme večer u pece se šálkem čaje.


Se snídaní opět nespěcháme. Z Thorung Phedi sestupuje první skupinka turistů a nosičů. Vymotáme se kolem deváté. Přestože jdeme po stopách, stále se v hlubokém sněhu boříme a dost to klouže. Kdo zkoušel jezdit na kole z kopce ve sněhu, ví, že směr je daný a doba sjezdu proměnlivá. Každý pokus o změnu směru končí pádem do sněhu.

Přestože se nám zdá, že jsme pomalí, předjíždíme trekkery a do Manangu přijedeme před dvanáctou. Káva a koláček zpříjemní přestávku, během které vyrobím z láhve provizorní blatníky.

Nefungují tak, jak jsem si představoval, ale mám z nich radost. Cesta je rozjeté bláto se sněhem, do toho poprchá. Bajkerský sen. Ve výšce 3 200 je snow line a odtud už jen bláto. Jsme sice v nepromokavém, ale kompletně mokří.


Jemný písek brousí řetěz a brzdové destičky jsou brzy na kov. Při každém stisku brzd se ozývá zvuk, jako když Predátor potkal Arnolda. Naším cílem jsou termální prameny v Chame, kterých se nemůžeme dočkat. Hotýlky jsou opět obsazeny, ale nacházíme jeden zastrčený s volným pokojem.

Nevypadá vábně, ale my jen odložíme věci a šup do termálu. Naštěstí kuchyně je skvělá. Večer trávíme s francouzskými lezci, zapíjejícími neúspěšnou expedici na Annapurnu.

Trasu najdeš na Stravě nebo Relivu.

Návrat dolů a poslední kilometry v Nepálu

Přes noc nám věci vůbec nevyschly, ale stejně prší, takže to vůbec nevadí. Čeká nás 1 200 metrů dolů. Spolu s námi vyráží pár džípů. Brzdy už od rána vydávají různé zvuky. Jemný písek dělá svou práci opravdu dobře. Alespoň nemusíme pokřikovat na chodce. Prší stále více. Lidí i aut je stále méně. Občas projede motorka s turistou natřásajícím se nad zadním kolem.

Provoz v Káthmándú je zážitek, hlavně když nemůžeš brzdit a nemáš jak troubit.

V jednom místě projíždíme pod živým sesuvem, který po chvíli uzavírá cestu těsně za námi. Naštěstí podmočený svah dosahoval rychlosti chůze, takže to bylo docela bezpečné a stihli jsme kontrolovaně projet. Sesuv plný stromů a velkých kamenů vystavuje stopku. Autům určitě. Nějaké motorky později ještě projely.

Naše brzdy už jsou mimo provoz, brzdíme jen očima. Všechny destičky jsou sedřené na kov.


Cíl máme v Jagatu, kde jsou další termální prameny. Asi dva kilometry před Jagatem Leon nečekaně zaflekuje zadním kolem a hlásí, že má po brzdě. Smutně se díváme na rozpíjející se skvrny z brzdové kapaliny na mokré cestě.

Při brzdění se mu roztrhla brzdová hadička těsně nad třmenem. Nikdy jsem něco takového neviděl. Takže mu zbývá jen jedna brzda, ale i ta už dávno dře o kov. Mám docela strach. Když mu selže i druhá… Měl jsem vzít víc náhradních destiček, ne jen jedny.

Pokračujeme, ale zařazujeme přestávky kvůli chlazení brzd, což nás dost zpomaluje. Zadní brzda toho má dost, přehřívá se a už je ji i cítit. Bílé spáleniny nevěstí nic dobrého. Moje vypadají podobně, ale jsou alespoň dvě.

Konečně jsme v pokoji, rozvěsíme vyždímané, ale mokré věci a v dešti jdeme do termálu. Dnes to bylo i 500 výškových do kopce, což v tom blátě nebylo zadarmo. V hlavě mi šrotuje, co udělat s brzdami, ale na nic nepřicházím.

Trasu najdeš na Stravě nebo Relivu.


Oblékat si mokré věci je vždy velká slast. Když se na těle zahřejí, je to lepší, ale pořád vás někde něco táhne nebo škrtí. V tretrách se cítíme jako v holínkách plných vody. Nemáme na výběr a vyrážíme. Stále prší, brzdy pískají, brzdí slabě nebo vůbec. Sjezd bychom si asi užívali, ale jsme vyčerpaní z neustálého sledování, kam by to člověk položil tak, aby se nerozbil nebo nezaplachtil do údolí, pokud by mu selhaly brzdy.

Nakonec se těšíme z každé krátké rovinky či protisvahu. Pomalu klesáme, ale dnes nás čeká 600 metrů nahoru a nekonečných 1100 metrů klesání. Vždy po pár zatáčkách stojíme a čekáme, až brzdy vychladnou. Není to zrovna bikerská valhalla. Ale Besisahar se blíží.

Závěrečný stupáček si užíváme a na rovince na hlavní ulici končí i druhá Leonova brzda. Nejvyšší čas to zabalit. Z nebe jsou stále natažené provázky vody, ale nám to už nevadí. Kola konečně odpočívají a my také. Pořád je zima a vlhko, takže jen čistíme vše od písku a balíme mokré věci do tašek.

Trasu najdeš na Stravě nebo Relivu.


Daří se nám dostat do ranního autobusu, dokonce i kola nejsou na střeše, ale v kufru. Po hodinách v autobuse nás čeká pár kilometrů jízdy v plném provozu Káthmándú. Zážitek, hlavně když nemůžeš pořádně brzdit a nemáš jak troubit. Složíme se v hotelu a jedeme vrátit kola. Bajky mluví samy za sebe. Vysvětlujeme útrapy s brzdami. Nakonec všechno dopadne fajn.

Trasu najdeš na Stravě nebo Relivu.


Další den strávíme památkařením a večer s kamarády z Trekfellows, Himalaya8000 a SherpaAdventure. Na ráno se dohadujeme na městský trail kolem Káthmándú.


Ráno se setkáváme se Santhoshim, který překvapuje 13rychlostní kazetou. Nastavujeme kola a hned vyrážíme. Nejprve si nás trošku otestuje ve strmé stojce, kterou naštěstí vyšlápeme, a nedali jsme se zahanbit ani ve sjezdu nekonečných schodů. Po chvíli se naše jízda uklidní a také trochu pokecáme.


Střídáme výšlapy a sjezdy, výhledy na město, jakož i úzké uličky, široké akorát na řídítka. Po hodině jsem dopletený jako svetr, netuším, kde jsme a kam jedeme. Ke konci už trošku testujeme jeho kondičku, ale zvládl to s námi.

Nakonec jsme najeli čtyřicet kilometrů a poznali město i z jiné, méně turistické stránky. Hezký a zajímavý závěr našeho výletu do Nepálu.

Trasu najdeš na Stravě nebo Relivu.


S podporou od Yak&Rysy a Velocity se nám podařilo najet skoro 220 km v regionu Annapurny a vidět osmitisícovku Manaslu. Bohužel, protože nám cyklon Montha překazil plány, Dhaulágirí se nám vidět nepodařilo. Alespoň máme důvod k návratu do Nepálu a objevení dalších nepálských regionů. Nepál nabízí neuvěřitelné možnosti.