Jak na bikepacking: Ideální kolo? Bezúdržbové!

Pojďme ze všech kol světa vybrat takové, které se bude hodit na bikepacking. Co všechno by mělo splňovat?

Vítej u dalšího dílu série "Jak na bikepacking". Pojď se přesunout do světa, který charakterizuje zejména jedno slovo: dobrodružství. Bikepacking možná není tak populární jako silnice nebo cross country, ale dokáže člověka zavést na spoustu nepoznaných míst. A dokonce ani nemusí být v dalekých zemích. O tom ale až později. Nejdřív musíme vybrat něco, na čem budeme jezdit…

Do vod bikepackingu jsem vklouzl teprve nedávno. Jasně, jsou zde ostřílení borci, jako například Henry – ti už mají s brašnami odžito na tři cykloživoty. Ale tato série je určena primárně začátečníkům. A protože jsem ještě nedávno řešil řadu otázek, které v tomto seriálu probereme, budeme téměř na jedné vlně.

Keep it simple

Bikepacking je v jistém ohledu velmi kouzelná disciplína. Člověk málokdy spěchá (jedině, že by závodil, ale o tom opět později), neřeší průměrky, zato si užívá výhledy a třeba i protivítr 🙂. Takže, pokud chceš vyzkoušet bikepacking, moje první rada zní: nehledej zbytečně drahé kolo.

Já například již několik let sedlám karbonovou endurance silničku Superior X-ROAD Team Issue a karbonové cross-country celopéro Superior TEAM XF 29 Elite. Jak už asi tušíš, bikepackingový bike karbonový není… jednoduše, čím dražší kolo, tím více se o něj člověk v noci bojí, tím méně je ochoten mu pořádně „naložit“ (nejen zavazadla) a tím je náročnější na údržbu a náhradní díly.

Komponenty je třeba volit tak, abys maximum oprav dokázal provést přímo v terénu.

Skončil jsem tak u modelu Marin Nicasio 1, který váží skoro tolik, co moje dva karbonové biky dohromady. A zároveň bych si takových Marinů mohl místo mých dvou kol (po úpravách a modernizaci) koupit zhruba 13. 🙂

Pokud si jen letmo prohlédneš osazení kola (budu se mu věnovat blíž), objevíš další důležitý faktor: v jednoduchosti je krása.

Maximum oprav v terénu

A teď můžeme celé kolo probrat podrobně - podíváme se na komponenty. Každý z nás má ale jiné preference, takže otevírám diskusi. 🙂

Jednou z klíčových věcí na kole je rám. V případě, že se chceš specializovat na bikepacking, je fajn, je-li na něm hned několik montážních bodů na zavazadla. Eventuálně i na blatníky. Standardně se na takový bike osazuje podsedlová brašna (případně brašny na nosič), brašna na řidítka a podle potřeby brašna do rámu či na vidlici.


Kolik montážních bodů využiješ, je jen a jen na tobě – případně se lze rozhodovat i na základě délky výletů. Pokud plánuješ jednoduchý bikepacking na 3 dny, měl by ses sbalit i do comba podsedlovka – řídítka – rám (eventuálně jen některé z těchto brašen). Pokud chceš jet na výlet napříč Afrikou jako Laco, brašna na vidlici určitě pomůže.


Neméně důležitý je materiál rámu. Já jsem v tomto vsadil na nestárnoucí ocel, která přináší několik výhod. Poskytuje určité tlumící vlastnosti, a pokud by se mi někde na konci světa něco přihodilo, dá se svařit a nemusím kupovat nový rám.

Samozřejmě, toto je benefit z říše „co by bylo kdyby“, takže hliníkem určitě také nic nezkazíš. A určitě bude lehčí než ocel. Pokud by sis chtěl tematiku materiálu rámů nastudovat podrobněji, doporučuji starší článek ze série Od základu.


Třetím faktorem je geometrie. Je dost možné, že pokud se poohlédneš po kolech, která jsou uzpůsobena na bikepacking, dostaneš ji automaticky do vínku. Podstatné je, aby byl posed spíše uvolněný a vzpřímený, což na dlouhých trasách dokáže odlehčit zádům. Je potřeba zaměřit se na kratší reach a vyšší stack.

V návaznosti (nejen) na rám moje třetí rada zní: volit komponenty tak, abys maximum oprav dokázal provést přímo v terénu. Pro mě to znamená mechanické řazení a, trochu proti proudu, mechanické brzdy. Takto totiž stačí vzít několik lanek, a pokud se něco pokazí, stačí je vyměnit.

Při výběru není radno zapomínat na to, že pojedeš spíš daleko než rychle.

Je to úkon, který zvládne i podprůměrný mechanik (jako já), a zároveň váží určitě méně než odvzdušňovací sada a brzdový olej. 🙂 Obětuji sice část brzdného účinku a modulovatelnosti, ale zatím se mi nestalo, že bych něco nedokázal ubrzdit.

📌 Poznámka pod čarou: neznamená to, že hydraulické brzdy jsou chybou. Při pravidelném servisu je mizivá šance, že se zavzdušní právě na delším výletě. Ani u mě to nebyla absolutní podmínka při výběru nového kola.

Duše nejsou mrtvé

Třetí rada se týká i plášťů, resp. duší. Pokud se stále bavíme převážně o dobrodružném bikepackingu, vsadil jsem na nepřekonatelný systém s dušemi. Platí to, co u brzd – náhradní duše nebo sada na lepení je lehčí než tmel při větším defektu.

Zároveň je tento systém stále populární a rozšířený po celém světě. Ať už defekt přijde kdykoli, výměna potrvá jen několik minut a novou duši nebo lepicí sadu seženeš snad v každém cyklistickém obchodě.


Výběru plášťů se budeme blíž věnovat příště. Tady se oklikou opět dostáváme k rámu – nezapomínej na vhodnou průchodnost!

Hlavní je to utáhnout

Cyklistika na více dní s sebou přináší i určité strasti. Asi největší z nich je vození vlastního zavazadla. A tady se dostáváme k tématu převodů. Horský bikepacking a věci s ním spojené dáme teď stranou a hned na začátku řeknu, že nejsem fanoušek jednopřevodníků. Důvod je jednoduchý – pokud se zrovna nevydáš na výlet do maďarské „kukuřiczáby“, pravděpodobně tě bude čekat široké spektrum terénů.


Rovinky, brdky, dlouhá stoupání a šlapavé sjezdy, s tím by si měl dobře koncipovaný pohon s jednopřevodníkem přece poradit. No, ano i ne. Je totiž potřeba počítat i se zavazadly - kolo může ztěžknout klidně o 3 - 5 kg (brašny + výbava).

Pro srovnání, na žiletce jezdím oválné převodníky 50/34 a kazetu 11 – 34. Na Marinu mám kulaté převodníky 50/34 a kazetu 11 – 32. Když si sečtu dvě a dvě, čili vyšší hmotnost kola, nižší rozsah kazety a zavazadel k tomu, cítím kopce mnohem dříve. Takže poslední radou u kola je: dopřej si rezervu i na převodech.

Takže, co by měl splňovat ideální bike na silniční, popřípadě gravel bikepacking?

• dostatek úchytů pro montáž brašen
• průchodnost plášťů na základě primárního terénu, který plánuji jezdit
• jednoduchá oprava poruch
• vhodné a univerzální zpřevodování
• nebude mi ho líto opřít o strom, zeď nebo v noci jen tak volně pohodit na louku

Na závěr bych přidal několik tipů, resp. modelů kol, které mi v poslední době padly do oka a ve sféře bikepackingu se určitě neztratí:

• entry-level bike: můj Marin Nicasio
• zlatá střední cesta: CTM Koyuk
• …nebo: Kellys SOOT/Groot
• klasická Orbea Terra (přestože verze Race je více oku lahodící) – tady už se dostáváme k dražším modelům, které jsou vhodné spíše pro dlouhodobější bikepackery. Případně ty, kdo oželí mé dobře míněné rady. 🙂

Při výběru není radno zapomínat na to, že pojedeš spíš daleko než rychle. Samozřejmě, i když si vybereš kolo podle jiných kritérií, pořád se dá pro účely bikepackingu doladit. O tom ale zase někdy příště.