Rajnochovická padesátka: rychlá jízda hřebeny Hostýnských vrchů

Tradiční akcí, na které nesmí chybět místní nadšenci horských, ale i gravelových kol, je Rajnochovická padesátka. Závod s dlouholetou historií probíhá v malebném prostředí Hostýnských vrchů.

Tuto populární akci pořádá jako obvykle Policejní sportovní klub z.s. pod záštitou UNITOP ČR. A jelikož je každý závod také skvělým tréninkem do začátku závodní sezóny, nesměl chybět ani v mém kalendáři.

V minulých letech bývalo zvykem, že se tato akce konala až v druhé polovině léta, nicméně posledních několik ročníků pořadatelé potěšili bajkery časným, ještě téměř jarním datem.


Předpověď slibovala krásné počasí, a tak se na startu ve vesničce pod Kelčským Javorníkem (865 m n. m.) sešlo okolo 150 sportovních nadšenců. Uprostřed údolí, které je turisticky vysoce atraktivní oblastí, nejen díky unikátu proslulé lesní železnice, panovala příjemná a domácká závodní atmosféra.

Okolní krajina je převážně zalesněná, s mnohými pasekami, jež jsou odrazem historického osídlování. Díky velkému podílu lesů je zdejší klima srovnatelné s rakouskými Alpami a v minulosti se zde dokonce nacházely klimatické lázně.

Tímto hlavním a nejdelším údolím protéká říčka Juhyně. Obydlené domy a chalupy jsou roztroušeny téměř po celém území, často na pasekách a odlehlých samotách. V letních měsících zde bývá počet obyvatel díky mnohým rekreačním objektům až trojnásobný.

Pár nepříjemných okamžiků bylo v poměrně frekventovaném sjezdu na Klapinov.

Trať Rajnochovické padesátky vede po vystoupání z údolí po známé trase hlavního hřebene Hostýnských vrchů, přes Tesák, Troják, rozhlednu Maruška, Bludný až na Lázy a dlouhým závěrečným sjezdem zpět do Rajnochovic. K dispozici byly dvě trasy. Kratší 33 km dlouhá trať a hlavní závod měřící 47 km s převýšením okolo 1 300 m. Jde o svižný závod, kde na účastníky čekají kopce do tahu a méně technických míst.

Letošní jaro je chudé na srážky, a tak se závodníci mohli těšit doslova na vyprášenou trať. Snad jediným místem, kde jsme mohli míjet pár kaluží, byla krátká spojka na začátku závěrečného sjezdu do cíle. Pořadatelům evidentně záleželo na čistotě závodníků, a tak vymysleli malou změnu trati, kdy jsme mokro úplně minuli.


Po startu se prvních zhruba 5 km stoupá na Sochovou a pak se profil začíná vlnit přes Ožíňák, Košovy až k Tesáku. Výjezdy i sjezdy jsou víceméně po lesních zpevněných cestách, zejména šotolinách, a tak žádné velké obezřetnosti není příliš potřeba.

Jen do vyprahlých štěrkových zatáček je třeba být trochu opatrný a rychlost přizpůsobit povrchu.

Tohle je jeden z těch závodů, co doslova plyne a ubíhá. Žádné nepříjemné výjezdy nebo sjezdy tam na člověka nečekají. Naopak je možné, dovoluje-li to situace, se občas pokochat výhledy v malebné přírodě Hostýnských vrchů.


Po nedávných zkušenostech s nepovedeným startem na Rohálovce, kde jsem tak trochu zaspala a následně dojela do špuntu na trati, jsem se snažila od výstřelu startovní pistole držet co nejvíce vepředu. Taktika „furtšrot“ a pak ještě přidat.

Ono se to snadno naplánuje a hůř uvádí do praxe, ale v prvním kopci jsem za to vzala a snažila se držet tempo skoro na doraz. Věděla jsem, že počáteční stoupání bude rozhodující pro vybudování náskoku, který pak bude potřeba udržet nebo mírně vylepšovat po zbytek závodu.

Nahoře na hřebeni byl prostor si mírně orazit, ale i tak jsem se snažila jet plynule a hlavně rychle. V ten den bylo poměrně hodně větrno, takže chytit nějakou skupinku bylo velkou výhodou.

Pár nepříjemných okamžiků bylo v poměrně frekventovaném sjezdu na Klapinov, kdy jsme v docela vysoké rychlosti míjeli nic netušící sobotní turisty. Ačkoliv jsou závodníci před startem poučeni, že závod probíhá za plného provozu a je potřeba být na tyto situace opatrný, dokáže takové setkání závodníkům jedoucím na hraně připravit perné chvilky.


Trať vinoucí se okolo Pardusu a z Rusavy na Troják byla již bez komplikací. Na Trojáku na nás čekalo občerstvení a kulisa v podobě fanoušků, což přišlo opravdu vhod. Výjezd na Marušku byl celý proti větru, a tak se povzbuzení hodilo.

Před tímto místem mi cukla skupinka a já tady slušně „větrala“ sama. Toužebně jsem vyhlížela lesní pasáže, kde se zase trochu schovám před neúprosným větrem. Hlavně se nenechat dojet holkama za mnou - to byla moje další aktuální taktika.

Tuhle část trasy na Lázy mám obzvlášť ráda, díky zábavnému, po hřebeni se vlnícímu trailu. Posledním spicy úsekem byla zmiňovaná objížďka mokrého úseku, nad závěrečným klesáním do Rajnošek. Tento krátký a prudký výjezd byl pro mě pocitově tak trochu už navíc a nahoře jsem si výrazně oddechla, že už jedeme jen z kopce.


Závod se mi moc líbil, díky své jezdivé trati a pěknému prostředí Hostýnských vrchů. Do cíle se dostávám po 2 hodinách a 26 minutách na celkově třetím místě mezi ženami. Jsem ráda, že to mám zdárně a ve zdraví za sebou.

Rajnochovickou padesátku bych určitě doporučila všem, kteří preferují technicky nenáročné tratě, rádi se potěší malebnou místní přírodou a srdečnou domácí atmosférou.