Tip na dovolenou: Dánskem s dětmi na kole

Pokud vám při plánování letní rodinné dovolené docházejí nápady, zkuste prstem v mapě zabrousit do Dánska. Je to země cyklistům zaslíbená.

Když jsme vybírali, kam o prázdninách pojedeme, děti přišly s jasnou prioritou: do Legolandu. Nápad se nám líbil, Lego rádi malí i velcí, ale když už pojedeme takový kus cesty, co takhle si vzít kola? V Dánsku se přece na kole jezdí všude. Podrobnější průzkum map, cestovatelských recenzí a jiných doporučení dal této předtuše za pravdu. V Dánsku se opravdu na kole jezdí stále a všude, navíc je to vlastně jedna velká rovina (nejvyšší hora se pyšní nadmořskou výškou celých 170 m). Jedinou překážkou by mohlo být počasí, proto vybíráme statisticky nejteplejší období, a to konec července.

Přípravy a lokalita

Na tom je krásně vidět, jak je příroda silnější než člověk.

Protože jsme chtěli vidět spíš krajinu než města, rozhodli jsme se prozkoumat severozápadní a severní pobřeží země a naopak vynechat velká města. S plánováním trasy není problém - cyklostezky jsou dobře značené ve všech mapových aplikacích, navíc jsme se nemuseli obávat profilu výletů.


S profilem a očekávaným povrchem ale souvisela i další otázka: Jaká kola si vzít? Na celopérech bychom se trápili, se silničkou bychom zase riskovali, že se nedostaneme všude. Kromě tohoto výběru už v garáži zbývala jen stará treková kola a právě pro ně jsme se nakonec rozhodli. Přestavěná Favoritka z 90. let a dámský zhruba 20 let starý trek se nám pro tento výlet zdály akorát, navíc, kdybychom o ně někde cestou přišli, zamáčkli bychom sice slzu nostalgie, ale obešlo by se to vlastně bez finanční újmy.

Lokken a okolí

Konečná volba destinace padla na přímořské městečko Lokken, proslavené bílými domečky na pláži. První výlet jsme odtud nasměrovali k majáku Rubjerg Knude Fyr. Na tom je krásně vidět, jak je příroda silnější než člověk. Vlivem silných větrů od Severního moře je totiž maják postupně zasypáván a pohlcován okolními písečnými dunami. Opravdu krásná podívaná.


Cesta k majáku vedla po nepříliš frekventovaných asfaltkách, místy jsme drncali po rozbitějších úsecích. Místní jsou ale na cyklisty opravdu zvyklí, takže nás objížděli obloukem a ani na silnicích s větším provozem jsme se nebáli. K samotnému majáku se ale jen tak dojet nedá, i když jsme tam samozřejmě vyrazili. Písku bylo víc a víc, až se kola nedala ani tlačit. Pro cestu zpět jsme dle úsloví “je to sice delší, ale zato horší cesta” zvolili lehce jinou trasu - skončili jsme ale na dvoře jakési farmy a raději jsme se vrátili na asfalt.


Samotný Lokken je moc hezké lázeňské městečko, ve kterém jsou navíc i větší obchody a restaurace. Zaujaly nás hlavně stánky s plážovým vybavením - i přes veškerou snahu o naplánování dobrého počasí to nevyšlo a celou dobu nás provázel silný vítr a místy i déšť (pozdější zkušenost ukázala, že jim tam prší tak asi 10x každý den). Z koupačky v Severním moři tak nic nebylo a ikonické bílé plážové domečky jsme si prohlédli jen zvenku.

Po centru města se na kole jezdit nesmí, jsou tam pěší zóny, kousek za centrem už ale cyklostezka vede po pláži. A to byl kámen úrazu pro naše trekové stroje. Děti to s 2” plášti zvládaly docela dobře, pro nás byla ale pláž nesjízdná. Museli jsme to tedy otočit zpátky na asfalt. Nevadí, opustili jsme ruch města a vydali se směrem ke klášteru Borglum Kloster a vedlejšímu větrnému mlýnu Bodilshoj Molle, obojí stojí za obhlídku, alespoň zvenku.

Parametry trasy:

• Určení: gravel, crossové nebo trekové kolo
• Náročnost: Nízká
• Povrch: asfalt, štěrk
• Délka: 42 km
• Převýšení: 108 m
• Mapa trasy

Hirsthals a nejsevernější bod Dánska

Další z našich výletů vedl k jinému majáku, tentokrát v okolí přístavního města Hirsthals. Světlo z 35 m vysokého majáku Hirsthals Fyr, který navíc stojí na útesu, je vidět až 25 námořních mil daleko. Přes den se na něj dá vystoupit a rozhlédnout se po dálkách Severního moře. V útesu pod majákem jsou navíc zbytky opevnění z 2. světové války - kdo má rád řopíky a větší tvrze českého pohraničí, může je porovnat s německými bunkry namířenými proti útoku z moře.


Hirsthals je přístavní město, ve kterém můžete vidět spoustu velkých lodí, najdete v něm oceanárium (můžeme doporučit), ale co se týká provozu a cyklistů, je to o fous horší - přeci jen je víc dopravy znát. Na druhou stranu, Dánové jezdí zásadně podle předpisů a obecně velmi opatrně, takže když budete předpisy dodržovat i vy, neměl by být žádný problém.

Ani s dětmi nemusíte mít v provozu strach z bezohledných řidičů...

Kvůli počasí jsme výlet o něco zkrátili a změnili itinerář - další zastávkou po přesunu autem byl nejsevernější bod Dánska, kde se slévají Severní a Baltské moře. Místo zvané Mys Grenen leží severně od města Skagerak a vidět z úzké pískové kosy bouřlivé vody průlivů Kattegat a Skagerrak, jak do sebe narážejí, je rozhodně zážitek. Ale na kolo to není - po těchhle plážích se prostě jezdí špatně. Každopádně k restauraci u mysu (okolo které jsou opět i pozůstatky válečných bunkrů) se dá po silnici dojet krásně.

Dánsko: Země cyklistům zaslíbená?

Na tuto otázku je jednoduchá odpověď: ano. Ani s dětmi nemusíte mít v provozu strach z bezohledných řidičů, vedle silnic často vedou asfaltové nebo štěrkové cyklostezky a ty jsou i ve městech. Značení cyklotras je také dobré, i když na české značení KČT samozřejmě nemá. Kdybych měla něco doporučit - pokud byste plánovali jezdit okolo moře, chtělo by to přece jen trošku širší pláště (umím si představit např. vhodně obutý gravel, případně horské kolo) než jsme si vzali my. Do měst a do vnitrozemí to až tak zapotřebí nebude.


Děti si cyklistiku v Dánsku užijí rozhodně - kopců je málo, a když, tak jsou krátké, žádná velká dřina. A i když se to nemusí zdát, i cestou je na co koukat - farmy, statky, pole a pastviny rozeseté po krajině vytvářejí dojem zátiší z Lega a zároveň je to něco, co s našimi JZD stavbami a obřími lány vůbec neznáme.