Má endurance silniční kolo stále místo na trhu?

Je endurance silniční kolo právě to, které postačí běžnému „hobbíkovi“?

Začnu nepopulárním názorem. Drtivá většina lidí, kteří touží po aero silničním rámu a 60 mm ráfcích, nepotřebuje aero silniční rám a 60 mm ráfky. Jelikož jsem už několik let spokojeným majitelem endurance „žiletky“, zkusím dát na papír hned několik důvodů, proč by právě toto mělo být kolo, které si vybere běžný hobby cyklista.

Endurance pokrývá širokou škálu výjezdů

Pokud náš magazín čtete pravidelně, určitě vám neušlo, že už několik let jezdím endurance Superior X-ROAD Team Issue v jemně „vytuněné“ verzi. V době, kdy jsem ho kupoval, jsem neměl tušení o nějakých rozdílech mezi rámy jízdních kol. Zkrátka se mi líbil design, barva a uhlazená „kapotáž“. Jak kilometry přibývaly, čím dál tím víc jsem se přesvědčoval o tom, že to určitě nebyl krok vedle.


Tentokrát však kolo nebudu rozebírat z hlediska výbavy či komponentů – koneckonců, téma jsem vyčerpal už v „testu“. Poslední dobou mám pocit, že endurance jízdní kola jaksi v cyklistické veřejnosti ztrácejí dech. A neprávem.

Nutno podotknout, že sociální sítě dělají cykloprůmyslu a prodeji endurance silniček medvědí službu. Snad každý se chlubí masivní rámovou trubkou a vysokými ráfky. Kdy jste na Instagramu naposledy viděli hezký endurance bike? A tak lze tento článek pojmout jako takové volné pokračování toho, co jsem kdysi dávno nastínil v sérii Od základu.

V první řadě bych měl definovat sebe jako jezdce, neboť to, co sedí mně, jinému člověku sedět nemusí. V principu: čím je trasa delší, tím lépe pro mě. Jen ta vysoká průměrka jaksi stále nepřichází.

Vlastně poměrně úspěšně dementuji tvrzení, že silniční cyklista by měl za každých okolností „bušit“ alespoň 300 wattů, mít jazyk zamotaný do převodníku a průměrku na každém výjezdu začínající přinejhorším číslicí 3.


A proč o tom celém píšu? Protože věřím, že drtivá většina z nás (a zejména z těch, kteří si teprve plánují silniční kolo koupit) je podobná. Jak tedy obstát před pokušením vrazit peníze do vysoce efektivního aero biku, když endurance kategorie zvládne totéž, jen o něco pomaleji?

Skladem > 2 ks

Akce -25% Superior XR 9.5 GF kolo, gloss grey/red

od 59 990 Kč -25% MOC 79 990 Kč

Skladem 2 ks

Novinka BMC Roadmachine TWO kolo, carbon black

94 990 Kč MOC 104 900 Kč

V Košicích 1 kus

Výprodej Novinka Giant Propel Advanced 1 kolo, icicle white

92 990 Kč MOC 109 900 Kč

Pohodlí, pohodlí a ještě jednou pohodlí

Největší devizou endurance jízdních kol je pohodlí, které nabízejí. Je ho docíleno hned několika faktory.

Začněme samotným rámem kola. Řekněme, že každý, kdo to s cyklistikou myslí vážněji a není fanoušek garážovek nebo legend typu CAAD hliník, zamíří směr karbon. Opět se budu odkazovat na rozdíly v materiálech rámů – totiž není karbon jako karbon. Na toto téma tu máme už hromadu článků.


Ale ve zkratce: způsobem a směrem kladení karbonových vláken či jejich tloušťkou dokážeme docílit určitých vlastností rámu. Buď bude rám efektivní při přenosu síly, ale zato spíše „sbíječka“ (rámy z high-modulus vláken), nebo obětujeme tuhost s tím, že se rám bude sice více „kroutit“, ale získá na tlumicích vlastnostech (rámy z mid-modulus vláken).

Opět přichází otázka – pokud nezávodím, potřebuji nutně rám, který bude tuhý? Je pro mě cennější, že budu někde o pár vteřin dříve, než pohodlí při každém výjezdu?


Druhým způsobem, jak rám promlouvá do pohodlí, je jeho geometrie. Endurance kola nabízejí vzpřímenější posed. Delší rozvor, větší stack, delší hlavová trubka, menší hlavový úhel – tohle všechno má za následek, že na kole nebudete sedět „agresivně“ a bedra to nevzdají po několika desítkách kilometrů. Kolo naopak bude klidnější a nabídne více materiálu, který může tlumit. A opět jsme u předchozího bodu.


Třetí způsob, jakým lze na endurance kole docílit vyššího pohodlí, jsou kola a pláště.

Pokud ještě zůstanu u rámu, ty z kategorie endurance jsou obecně štědřejší, co se týče průchodnosti. Přestože mám starší rám Superioru, papírově bych do něj měl vecpat až 40 mm pláště. Je běžné, že u endurance rámů výrobci počítají s rozměrem 32 mm a více. Ve světě profi cyklistiky sice neustále stoupá trend širokých plášťů, ale zde své stále hraje i aerodynamická efektivita celku.


Vyšší průchodnost rámu poskytuje i další možnost. Jelikož jsou kola standardně dodávána spíše s hliníkovými ráfky, vždy je zde možnost koupit karbonový setup a osadit na něj úzké pláště pro dobrý povrch. A původní kola zase obout do plášťů šířky „kolik rám snese“. Tím pádem získáváte skutečný all-round stroj, který zvládne i občasné zkratky s nevábnou kvalitou asfaltu.

A co gravel?

Samozřejmou otázkou, která vás teď určitě napadla, je: "No dobře, ale nevyplatí se mi pak koupit si závodní gravel?" A můžete mi věřit, že tato otázka u mě byla několikrát na stole. Ale i zde lze zohlednit několik faktorů.

Tím prvním je samozřejmě otázka, proč bych měl kupovat gravel, když chci jezdit hlavně na silnici. Širší pláště jsou bezpochyby skvělá věc, ale při silniční cyklistice jsou pověstné gravel zkratky stále jen mizivé procento ze všech kilometrů, které absolvuji. A pokud už jich absolvuji více během jednoho výjezdu, dá se to pěkně ošetřit zmiňovaným střídáním kol.


Druhou věcí je zpřevodování. Do popředí se stále více dostává jednopřevodník. Ten bych možná i překousl, kdyby mým domácím hřištěm byla rovina. Jakmile však člověk začne jezdit víc v kopcích, je jednopřevodník kompromis – ať už směrem nahoru, nebo dolů. A ano, dvoupřevodník by to z části (a zvykem na jiné zpřevodování) uměl vyřešit. Ale dostáváme se ke třetí a nejdůležitější proměnné…

…a tou je cena. Ať jsem se na to díval z kterékoli perspektivy, za gravel v podobné hmotnostní kategorii vždy zaplatím víc. Imrovo BMC je jednoznačně raketa, Cepovo Pinarello taky – koneckonců i nový Superior, který jsem provětral v Belgii, mě doslova ohromil. Jakmile se ale člověk dostane k cenovce, jaksi ho přejde chuť.

Pointou je, že se s endurance kolem sice nepovozíte po poli (pokud nejste masochista), ovšem dokáže nabídnout mnoho výhod, které s sebou nesou závodní gravel kola. A s lepší cenovkou.


Nechci, abych v konečném důsledku vyzněl jako hejtr aero jízdních kol nebo vrchařských speciálů – mezi cyklisty své místo určitě mají. Zejména pokud se bavíme o závodní cyklistice (ať už profi, nebo amatérské), průměrkách vysoko nad 30 km/h nebo jízdách na větru.

V konečném důsledku se stejně vždy dostaneme k té nepříjemné otázce – koupit si něco, co je na pohled hezké, ale pro mě osobně zbytečné, svézt se na vlně sociálních sítí, World Tour pelotonu a pravidlu představce zaraženého až na rám? Nebo se rozhodnout pro „fádnější“, ale daleko více funkční alternativu? Rozhodnutí už je na každém z nás.