Hostýnská 50ka

Hostýnská padesátka, aneb závod pořádaný od srdíčka. Přesně tak ho vedou ve svých podvědomích místní nadšenci do závodění na horských kolech.

Další oblíbený závod v Hostýnských vrších je jako obvykle v polovině prázdnin zase tady a mnoho natěšených bajkerů bylo u toho. Závod s opravdu dlouholetou tradicí, který před 14 lety založil známý a úspěšný český maratonec Ondřej Fojtík a nyní v něm pokračují srdcaři z Bystřice pod Hostýnem, nemůže člověk prostě vynechat.


V parku Zahájené, v zázemí závodu od rána panuje rušná atmosféra. Nejen, že se zde nachází kompletní zázemí závodu, ale malí cyklisté už sveřepě bojují o medaile v dětských závodech. Na obloze není jediný mráček a teploty se od brzkého rána šplhají na teploměru směrem do červených čísel. Bude pravý, horký letní den!

Zatímco děti si užívají spolu se svými rodiči ráno plné zábavy, dospěláci se pečlivě připravují na start hlavního závodu, který odstartuje hodinu po poledni z Masarykova náměstí v Bystřici. Panuje tady velmi pohodová atmosféra, kdy se opět setkávají známé tváře a mají si toho od posledních závodů spoustu co povědět, ať už ze světa závodění na kole nebo často i z osobního života.

Svět kol tvoří mezi lidmi často osobní a dlouholetá pouta. Mám tato setkání ráda, dýchá z nich lidskost a sounáležitost, kdy kolo není jen tak nějaká obyčejná věc, ale životní styl, který nás všechny určitým způsobem propojuje.


Po poledni se pod startovním obloukem na náměstí pod ikonickým Hostýnkem začínají srocovat závodníci a staví se do úhledného balíku, ve kterém to šumí předzávodními dojmy. Po nezbytném výkladu trati a milých slovech organizátora jsme přesně ve 13:05 vyrazili vstříc Hostýnkám a dalšímu dobrodružství, které pro nás, přibližně 300 startujících, měly právě v tento den připravené.

Nohy jsou těžké, jako by ani nebyly moje. Místy mám pocit, že snad couvám.

Trať závodu vede po krásné trase hlavního hřebene Hostýnských vrchů od sv. Hostýna přes Tesák, Troják, rozhlednu na Marušce a Bludný, až na Lázy. Tady se trasa stáčí dlouhým sjezdem k Rajnochovicím a zase stoupá nad Bystřici. Závod měřící 47 km s převýšením 1 250 m je rychlou tratí pro zkušené bajkery, ale i ideální výzvou pro mladé, začínající závodníky, kteří si touží vyzkoušet jízdu na čas.

Na trati Hostýnské 50 na závodníky čekají především kopce do tahu, svižné a houpavě hravé hřebenovky a méně technických míst. Povrch je díky letošnímu horkému a suchému létu zřetelně vyježděný a vyprášený, bez jediného mokrého či blátivého místa. Přesně ideální trať snů pro mě! Jetelná bez jakéhokoliv zaváhání.


Do závodu nastupuji po 10denní absenci kola, díky sportovně horolezecké „dovolené“ na skalních masivech Julských Alp a je mi jasné, že více než o výkonu a boji o pozice to dnes pro mě bude o bolesti a tréninku odolnosti v hlavě. Ale i tyto dovednosti neodmyslitelně patří do portfolia všestranného závodníka, a tak jsem se rozhodla jet a užít si atmosféru mého snad nejoblíbenějšího závodu.

Prostě nejen kolem je člověk živ a je potřeba zařazovat i jiné sporty, které vás baví a naplňují. Den před závodem jsem se klasicky rozjela a děj se vůle Boží.


Po startu se prvních zhruba 10 km stoupá na Svatý Hostýn a už tady cítím, že to nejsem já. Nohy jsou těžké, jako by ani nebyly moje. Sluníčko neúprosně pálí do zad mojí kombinézy a já se propadám startovním polem. Místy mám pocit, že snad couvám. Naprosto mi chybí dynamika, holky jsou dávno v čoudu.

Předjíždí mě jeden závodník za druhým. Čas od času vidím známé tváře, které mě v mém tichu a temnu pozdraví a povzbudí, je to milé. S nadějí, že se to někde „chytne“, pokračuji, i když mám strašnou chuť slézt. Hlava dokola našeptává – zastav, slez, lehni si tady pod strom do stínu a už ti bude dobře, nic tě nebude bolet...

V duchu vypočítávám trasu, kudy by bylo nejvýhodnější sjet zpátky dolů do cíle a skončit to utrpení. Je zajímavé sledovat, jaký repertoár variant hlava člověku v těchto chvílích nabízí.

Jako další metu ke zdolání si nakonec dávám Tři Kameny – místo na hřebenovce na Troják, kde vím, že bude stát a čekat kamarád, bývalý závodník a majitel firmy Bottico, která se zabývá zaplétáním kol DT Swiss. Je tady supportem své ženě, která se jako nezávodník zhostila tohoto nelehkého úkolu.

Když mě vidí, říká mi, že jestli z toho slezu, tak ho naštvu a ať to prostě dojedu jako trénink. Tak poslušně pokračuju, levá, pravá a neposlouchám, co mi radí hlava. Na jednom z dalších sjezdů, kdy musím kupodivu brzdit kvůli závodníkům přede mnou, dochází k pádu. Rychle se zvedám, kontroluji ztráty a pokračuji. Na malou chvíli mám pocit, že to byl takový malý restart. Jede se mi o něco málo lépe.


Snažím se užít si výhledy z hřebenovky cestou na Troják a na rozhlednu Maruška, kde na závodníky čeká občerstvení a spousta fanoušků. Polévají nám záda ledovou vodou a já se s každým tímto osvěžením probírám ze své letargie.

Následuje dlouhý a poměrně odpočinkový sjezd do Rajnochovic, kde na nás čekalo další, tolik potřebné osvěžení. Prudký výjezd s napojením na trasu staré lesní železnice už jedu docela normálně. Následující táhlé stoupání stylem step by step. Dokonce se mi podařilo sjet dvě holky, což mi vlévá novou energii do žil. Vím, že na jakýkoliv výsledek to stačit zdaleka nebude, ale celková nálada se zlepšuje a závod mě začíná konečně zase bavit.

Krásně vyježděné a vlnící se traily nad Rajnoškama lákají k tomu za to zkusit zase trochu vzít. Dojíždím závodnici, která má trochu krizi. Tento závod jede poprvé. Profil dobře znám, a tak jí říkám, ať se „hákne“, že už zbývá jen jeden krátký, poslední výjezd a po něm následuje hned dlouhý, šlapavý sjezd do cíle. Jedeme spolu. Závěr závodu si v milé společnosti už užívám, brzy to budeme mít za sebou. Společně se dostáváme do dnes velmi vytouženého cíle. Úleva.


Pro mě byl dnešní den o velkém boji sama se sebou. Ještě nikdy jsem závod nevzdala, i když dneska k tomu rozhodně nebylo daleko. Asi jsem si potřebovala oživit zkušenost, že po dovolené hned závodit je nesmysl, ale toho dne nelituju!

Nakonec to byla pěkná sobota ve společnosti známých, která mě povzbudila k dalšímu tréninku v těchto krásných, letních dnech.


Hostýnskou padesátku bych určitě doporučila všem, kteří preferují technicky nenáročné tratě a rádi se potěší malebnou místní přírodou.