Lanzarote - ostrov, který dal jméno cyklistickému klubu

Na Lanzarote jsem se poprvé dostal „z donucení“, ale vracím se tam s radostí.

Bylo to v době covidové pandemie – těsně před plánovaným odjezdem s partou na Gran Canarii jsem měl pozitivní nález, naštěstí s téměř bezpříznakovým průběhem. A tak jsem po absolvované karanténě hledal plán B. Odlet z Bratislavy za pár desítek eur rozhodl, že to půjdu zkusit právě na Lanzarote.

Strategicky se mi zdálo nejlepší ubytovat se někde ve středu ostrova na jižním pobřeží. Nabídka byla vzhledem k pomalu končící pandemii dost široká a také ceny odpovídaly situaci – a tak se na týden stal mým domovem apartmánový hotel jižně od hlavního města Arrecife, ve městě Puerto del Carmen.

Později, během dalších pobytů, jsme se s rodinou, respektive s kamarády ubytovali v letovisku Costa Teguise severně od hlavního města. Při dalších pobytech bych asi jel už jen tam.

Moje očekávání od ostrova po cyklistické stránce nebyla příliš vysoká, dalo by se říci, že odpovídala výšce kopců na ostrově: nejvyšší vrchol ostrova má 672 m n. m.

Kromě pár vysazených palem neroste na ostrově jediný strom. V kombinaci s mírně zvlněným reliéfem je tak hlavním činitelem pro cyklistiku na ostrově vítr. Fouká tady vždy a všude, většinou od severovýchodu, jediné, co se mění, je rychlost – ta obvykle začíná někde kolem 30 km/h a končí při vaší ochotě a toleranci se s větrem trápit.

Pozitivní zpráva je, že během dne se jeho směr většinou nemění, takže pokud si naplánujete trasu podle větru (tedy většinou asi tak, abyste se vraceli z výjezdu s větrem v zádech), můžete se spolehnout, že tomu tak ve skutečnosti také bude.

Národní park Timanfaya

Jediný národní park ve Španělsku, který chrání geologické prostředí vytvořené sopečnou a tektonickou aktivitou. Maskotem parku je „čertík“, protože jediné, o co zde na rozdíl od vody, rostlin a zvířat není nouze, jsou oheň, síra a nekonečná lávová pole, vyvřeliny, sopouchy a jiné útvary.


Cyklistika v tomto prostředí je nezapomenutelná a neopakovatelná. Pozor však na ostré kameny na krajích silnic, aby vám z výletu nezůstala jen vzpomínka na nekonečné opravy defektů.

Hlavní cestu parkem si dejte určitě oběma směry. Je to jedna z nejkrásnějších silnic na ostrově, které si rád projedu i opakovaně několikrát během pobytu.


Pokud budete mít tu možnost, udělejte si výlet do „srdce“ parku – Montañas del Fuego (Ohňové hory) a jeďte na okružní jízdu autobusem. Dozvíte se něco o historii a vzniku ostrova.

V rámci regenerace můžete vyrazit i na lehkou túru po jedné ze značených tras, které vedou většinou kolem některých významnějších kopců a útvarů (například barevná hora Montaña Colorada nebo Caldera de los Cuervos, která vás provede přímo středem vulkánu).

Trasu naleznete v sekci Aktivity.

Famara - ráj surfařů, peklo pro cyklisty

Usedlost Famara leží pod nejvyšším kopcem na ostrově kousek od nejznámější a nejvyhledávanější surfařské pláže. To, co je však ráj pro jedny, může být peklem pro jiné – a v tomto případě za kratší konec táhneme my.

Pokud jste už přijali vítr do svého života na ostrově, tady vás určitě nepříjemně překvapí svou intenzitou a bočními nárazy. A spolu s ním písek! Ten budete mít všude i po krátké zastávce na kávu (pokud voskujete, máte malou, ale podstatnou výhodu). Nepříjemné jsou i pískové jazyky, které se dělají na příjezdové/odjezdové cestě.

Přesto stojí toto magické místo za návštěvu. Pohled na 500 metrů vysoké útesy a pod nimi tyrkysové moře je impozantní.

Trasu naleznete v sekci Aktivity.

Cesta LZ-10 z Teguise do Hárie – když tři serpentiny dělají kopec

„Vrchařská“ klasika je asi příliš honosný název pro tuto cestu, opravdu vás jí provedou tři serpentiny, i to jen z jedné strany. Ale vítr, jehož rychlost si můžete ověřit na turbínách vedle silnice (asi věděli, proč je dali právě tam), vám může tuto jízdu docela zkomplikovat, případně i zcela znemožnit.


Rozhodně však tato cesta stojí za námahu, zvlášť pokud budete pokračovat dál přes Mirador del Rio do nejsevernějšího města Órzola.


Trasu naleznete v sekci Aktivity.

3x César Manrique

Asi nejznámějším rodákem z ostrova je architekt César Manrique. Svá nejvýznamnější díla realizoval přímo na ostrově a představují jedinečné spojení přírody a lidské činnosti. Ke všem se dostanete na kole, ale pokud si je budete chtít prohlédnout i zevnitř (doporučuji), je třeba mít s sebou zámek nebo motorizované kamarády či rodinné příslušníky.

Mirador del Rio

Pokud byste měli na ostrově jít jen na jediné místo, mělo by to být tohle! Od Hárie vás k němu dovede poměrně vzdušná cesta, zvláště pokud pojedete opačným směrem a boční nárazový vítr vás bude nadzvedávat ze sedla, až budete mít pocit, že proletíte i s kolem přes půlmetrovou zídku a padnete rovnou z útesu do moře.


Stačí vám jen projít kolem, ani nemusíte jít do budovy. Výhledy na ostrov La Graciosa s tyrkysovou „řekou“ – mořskou úžinou mezi Lanzarote a La Graciosa si užijete i přímo ze silnice a určitě stojí za námahu a boj s větrem.


Trasu naleznete v sekci Aktivity.

Jameos del Agua

Sopečný tunel byl přebudován na kulturní centrum s podzemním jezerem, restaurací, koncertním sálem a zahradami. Je zároveň domovem slepých albínských krabů - endemického druhu.

Zvenku neuvidíte vůbec nic, je třeba jít dovnitř, stojí to za to!

Jardin de Cactus

Kaktusová zahrada s více než 4000 kaktusy z celého světa. Na kole jen po parkoviště, jinak „pozor, kaktussssss...“

LCCTRS = Los Cocoteros

Nakonec ještě pár slov k nadpisu tohoto článku. Při mé první návštěvě na ostrově se diskuse v naší cyklistické WhatsApp skupině opět jednou zvrhla na nekonečné dohadování kdo, kde, kdy a co si oblékne.

A jak jsem sledoval tuto nikam nevedoucí diskusi, padl mi pohled na název hotelu, kolem kterého jsem právě procházel. A bylo vybaveno. Pojmenování „Los Cocoteros“ dokonale vystihovalo úroveň diskuse.


(Později jsem zjistil, že hotel se jmenuje podle jedné rybářské osady na ostrově a ve skutečnosti znamená „Kokosové palmy“.)

Trasu naleznete v sekci Aktivity.