Tip na výlet: Tady je Krakonošovo

Tip na výlet: Tady je Krakonošovo

Krkonoše na první pohled nevypadají na silniční kolo vůbec zajímavě. Mnoho slepých silnic s bídným asfaltem, nebo naopak pěkné silnice, ale s velkým provozem, anebo kombinace obojího. Při své poslední návštěvě Krakonošova království jsem byl ale vyveden z omylu, i Krkonoše mají silničářské kouzlo.

Jako výchozí bod si vybírám Vrchlabí. Dá se tu dobře zaparkovat a na konci se zastavit na náměstí na jídlo. Hlavně tu na mě čeká i moje průvodkyně Bára.

Trasa první - Výhledy na Sněžku z Pecky


Lehčí trasa, která poskytne krásné výhledy na Sněžku a hřeben Krkonoš, začíná převážně klesající pasáží. Z Vrchlabí po cyklostezce do Lánova a odtud pak stále po proudu Malého Labe až k Labi opravdovému. Projedeme Hostinné a údolím Labe dále do Debrného. Odtud už začíná nejdelší stoupání na Mostek. Asfalt není v tomto úseku moc kvalitní, ale do kopce to naštěstí tolik nevadí. Po cestě mineme několik křížků Matyáše Brauna, jehož díly je zdejší kraj protkán. Před Peckou se nám na kopci naskytne krásný výhled nejen na stejnojmennou zříceninu středověkého hradu, ale i na Krkonoše včetně Sněžky. V Pecce na náměstí neopomeňte navštívit cukrárnu Zlatá Pecka, kde mají nejen výtečnou zmrzlinu, ale třeba i zákusek Paris Brest, vytvořený na počet prvního ročníku stejnojmenného závodu v roce 1891. Z krajových specialit je třeba zmínit alespoň Miletínské modlitbičky.


Pod zříceninou hradu Pecka se krčí samotné městečko

Z Pecky se pak vydáme táhlým stoupáním okolo koupaliště po novém asfaltu do vsi Borovnice. Na vrcholu kopce budeme mít po levici repliku větrného mlýna. Následující část okruhu nás provede malebnými podkrkonošskými vískami do Jilemnice. Přes Brannský kopec se pak přehoupneme do Horní Branné a odtud přes nejvyšší bod okruhu kolem vrchu Malý Kozinec dojedeme zpět do Vrchlabí.
Pokud chcete vyjížďku opět zakončit u kávy, ve Vrchlabí se nabízí oblíbená a stylová Kavárna 7 štítů nacházející se ve stejnojmenném roubeném domě. Posedět se dá buď uvnitř v původní setnici, nebo venku ve stínu stromů.

  • Určení: silniční kolo
  • Náročnost: lehká trasa s výhledy
  • Kdy jet: kdykoli mimo zimu
  • Povrch: 100 % silnice
  • Délka trasy: 70 km
  • Převýšení: 880 m
  • Link na trasu na Strava.com
  • Trasa na Mapy.cz


  • Trasa druhá - Kolečko přes Zlaté návrší, Okraj, Pec a Pražskou boudu


    Tahle trasa je prý taková, co se snaží ukázat kompletní silniční Krkonoše za jeden den. No uvidíme. Začínáme z Vrchlabí stoupáním na Benecko. Následuje krátký sjezdík do Vítkovic a už tu máme nejdelší stoupání v ČR - stoupání na Zlaté návrší. My na něj nenajíždíme úplně dole, ale i tak nám dá jistě zabrat. Kvalitní asfalt střídají hrůzné tankodromy, abychom se zas vrátili na pěkný asfalt a pak zas a znovu. Silnice nejdříve mírně stoupá kolem Jizerky a teprve za Dolními Mísečkami se zvedá. Projíždíme Horními Mísečkami a míjíme davy čekající na autobus nahoru na Zlaté návrší. Autobusy budou jediná auta, která nás budou míjet ve stoupání a budeme je potkávat i ve sjezdu. Za vsí se postupně zhoršuje asfalt, aby se přerodil v mozaiku kostek a pozůstatků asfaltu. Není to nic příjemného nahoru, natož pak pří jízdě dolů. Stoupáme a můžeme obdivovat výhledy na Český ráj, Ralsko nebo Ještěd. Jen Trosky se mi dnes najít nedaří.


    Pohled na Labskou bouduJeště se podíváme k jednomu z prvních řopíků.


    Nahoře si ještě vyšlápneme k prvnímu bunkru a na vyhlídku na Labskou a spěcháme dolů. Není to rozhodně poslední stoupání a vyrazili jsme docela pozdě. Sjezd je rozbitý až do Horních Míseček. Pak už je to postupné střídání dobrého a děravého asfaltu v postupně slábnoucím klesání. Jedu tempo vpředu a záhy jsme v Hrabačově. Po hlavní pak pokračujeme na Vrchlabí a do Čisté v Krkonoších. Nudný přesun by se dal vylepšit částí prvního okruhu, tedy pokud byste měli dost sil a času. Vystoupáme Černým Dolem a na Hofmanky a přes Jánské Lázně sjedeme do Svobody nad Úpou, kde se dáme vlevo na Horní Maršov. Zde, při obhlídce náměstíčka s kašnou a meteostanicí, náhodou narážíme na kavárnu Modrý Most, která mě zaujme retro vybavením. Dáváme tedy rychlou kávu a zákusek usazeni ve školních lavicích.


    Do školních lavic v kavárně Modrý Most se s radostí vrátím.Meteorologická stanice u obecního úřadu v Horním Maršově.


    Následuje nekonečné stoupání na Lysečiny a Albeřice, které se postupně utahuje. Krásné údolí bez provozu a s minimem hotelů, vleků i turistů připomíná dávno zapomenuté Krkonoše. Na vrcholu stoupání, těsně u hranic s Polskem, pokračuje asfaltka po vrstevnici a dále pak mírným klesáním do Malé Úpy. Tam odbočíme vpravo a podíváme-li se na hřeben na prudký stoupák razící si cestu kolmo na vrstevnice, asi chvíli zůstaneme v úžasu. Ano, tam jedeme. Pokud toto stoupání vylámeme, máme vyhráno. Nejenže nic prudšího už dnes nepojedeme, ale hlavně následuje sjezd až do Horní Malé Úpy a odtud pak ke Spálenému Mlýnu.


    Podél Lysečinského potoka na Horní LysečinyCestou míjíme nejednu roubenku.


    Tady mě dnes štěstí opouští, protože hned za odbočkou vpravo do kopce na Janovy Boudy namotávám řetěz a lámu patku přehazovačky. Naštěstí se sem za pár dnů vracím a okruh dokončuji. Stoupání s několika prudšími úseky na Janovy Boudy nás dále zavede pod vlek Portášky, kolem Boudy Danielky a pak spadneme docela prudkým sjezdem do Pece.
    V Peci pod Sněžkou je dobré doplnit vodu a energii, protože mýtickým stoupáním vyjedeme na Pražskou boudu. Budeme přitom míjet Husovu boudu, kde je nejen pěkný výhled, ale k němu také samoobslužný výčep. Z Pražské pak sjedeme po krátkém šotolinovém úseku s pozůstatky asfaltu na Hrnčířské boudy a po hladší lesní cestě k Lesní Boudě. Odtud pak slušným asfaltem na Tetřeví Boudy, kde se napojíme na Horskou silnici, která nabídne kvalitní nový asfalt a dlouhé příjemné klesání s občasným výhledem do kraje. Nenechte se ve sjezdu unést iluzí, že tu nic nejezdí, protože pár aut jedoucích na povolenku k horským chatám jistě potkáte. Po Horské silnici dojedeme až na Hříběcí boudy a krátkým výjezdem v normálním provozu na Strážné. Do Vrchlabí to pak už máme co by kamenem dohodil jen dolů z kopce.

  • Určení: silniční kolo
  • Náročnost: těžší trasa trasa s dlouhými, občas prudkými stoupáními
  • Kdy jet: kdykoli mimo zimu
  • Povrch: 98 % silnice 2 % šotolina
  • Délka trasy: 135 km
  • Převýšení: 3100 m
  • Link na trasu na Strava.com
  • Link na trasu na Strava.com - druhá část
  • Trasa na Mapy.cz - mezi body 18 a 19 jeďte přímo



  • Trasa třetí - Přes Černý Důl do Žacléře a zpět


    Tentokrát jedu sám a v jiném termínu. Tahle trasa slibuje pořádné plnotučné stoupání, tak mi to aspoň tvrdí kamarád, když mu říkám, že jsem si ji naklikal z Černého Dolu na Cihlářskou boudu. No uvidíme. Počasí vypadá dobře, jen teploměr ukazuje přes 30 °C, už když vyrážím. Z Vrchlabí se přepravím do Lánova po cyklostezce, abych zahnul vpravo po proudu Malého Labe. Po pár kilometrech podjíždím lanovku na přepravu vápence z Černého dolu, což je znamení, že budu uhýbat po cyklotrase doleva do kopce směrem na Fořt.


    Podél lanovky na přepravu vápence směrem na Fořt. Černá hora se skrývá za stromy.Výhled od Pražské boudy na Sněžku a Studniční horu


    Cyklotrasa chvíli kopíruje lanovku, pak překonává letiště, a nakonec sjíždí k zámku Fořt. Odtud mě čeká mírné stoupání do Černého Dolu. Za náměstím, v pravotočivé zatáčce, odbočuji z hlavní silnice vlevo a stoupám po kvalitním asfaltu směrem na Cihlářskou boudu. Stoupání si pamatuji z dětství, protože jsme jezdili na jednu z horských chat na rekreaci. Nic hrozného. Jedu si tedy svých 300 W a nenechávám si příliš rezervu. Stoupání se postupně utahuje a začínám si říkat, že jsem měl vyměnit kazetu za horskou. Naštěstí už zde není tak pekelné horko, jako bylo na úpatí kopců, jedu totiž kolem horské bystřiny s občasnými vodopády. Po levici míjím pozůstatky šachet a naučnou stezku kolem nich. Stále stoupám kolem 12 - 14 %, takže vlastně nic hrozného. To se ovšem záhy mění, protože těsně před Cihlářskou boudou stoupání atakuje 20 %. Naštěstí tenhle nohy lámající úsek není dlouhý a kousek dál se kopec rovná. Asfalt na chvíli přechází v šotolinu. Míjím studánku s pitnou vodou a zcela náhodou potkávám známého. Doplňuji tak pití a po chvíli vyrážím k Pražské boudě. Chvíli se tu kochám výhledem na Sněžku a hřeben kolem Studniční a Luční hory.

    Dolů do Pece jedu sjezdem přes Voreithovu cestu, kde je přece jen trochu lepší asfalt. Pec pak jen prolétám po rozbitém povrchu a svištím po hlavní Temným dolem na Svobodu nad Úpou a Trutnov. Na začátku Trutnova odbočuji vlevo na Žacléř a hned začnu mírně stoupat na Babí, kde je i stejnojmenný systém srubů a pevností z první republiky. Kvalita asfaltu se střídá od perfektního povrchu až po totální tankodromy, což je nepříjemné zvlášť ve sjezdu do Žacléře. Cestou nahoru mi padá skoro celý banán, který mám jako traťovku. To bude ještě veselé.


    Řopík u dělostřelecké tvrze Stachelberg - Babí

    Projíždím opraveným náměstím a ještě ve městě odbočuji na cyklotrasu mířící do osady Bobr, kde překonávám hranici do Polska. Nepotkávám tu bobry, ale čápy krmící se na poli. Přes Niedamirów a Miszkowice dojíždím do Jarkowic, kde začíná stoupání na Pomezní Boudy. Většina cesty je už naštěstí opravena, takže se dá jet pěkně tempo až nahoru. Je takové vedro, že nahoře na Pomezkách, kde teploměr ukazuje 27 °C, si jen zapnu dres a svištím dolů. Jako obvykle fouká celou dobu proti, a aby to trochu jelo, wattmetr ukazuje stejná čísla jak cestou nahoru. Dole na křižovatce se dávám vlevo na Svobodu nad Úpou. Cítím už pomalu, ale jistě, že mi chybí energie. Je ale takové vedro, že se mi nechce nikde zastavovat, tak se ubírám a do Jánských Lázní a na Hofmanky už stoupám v poklidu. Naštěstí je to odtud už prakticky jen z kopce, takže si užívám pěkný sjezd s přehlednými zatáčkami do Černého Dolu. Po hlavní do Lánova a po stezce do Vrchlabí. Solidní nakládačka v tomhle vedru, ale výhledy a některé sjezdy za to stály.

  • Určení: silniční kolo
  • Náročnost: těžší kopcovitá trasa s prudkými kopci
  • Kdy jet: kdykoli mimo zimu
  • Povrch: 99 % silnice, 1 % šotolina
  • Délka trasy: 114 km
  • Převýšení: 1921 m
  • Link na trasu na Strava.com
  • Trasa na Mapy.cz


  • Pokud vás tři uvedené trasy přesvědčily k návštěvě Krkonoš, jsem tomu rád. Nenajdete zde dlouhá klesání s rychlými přehlednými zatáčkami jako v Alpách a ani ty desítky vraceček jednu za druhou, co tu ale najdete, jsou kouty, které stále dýchají historií boudaření, rozkvetlé horské louky a hezké malebné roubenky. Najdete tu i více či méně prudké výjezdy a sjezdy, které prověří fyzičku i odhodlání jezdce.

    Související odkazy a zajímavosti:


    report_problem Našel (našla) jsi v textu chybu?
    jecnak (Tomáš Vitvar)
    Líbí se Ti tento článek? thumb_up1thumb_down report_problem
    clear
    Proč se Ti článek nelíbí?
    Odeslat zpětnou vazbu
    Formulář se odesílá

    comment Komentáře

    Momentálně se tu nenachází žádný komentář. Můžeš být první.

    Abys viděl(a) celou diskusi, musíš být přihlášený/á.
    Formulář se odesílá
    Přidej komentář
    Formulář se odesílá

    Podobné články

    Jesenné Beskydy – doprajte si kopce

    Jesenné Beskydy – doprajte si kopce

    Premenlivé počasie, hmla, vietor, do toho padajúce lístie a chlad. Možno by niekto povedal, zostaňte radšej doma a oddychujte. Ale podľa mňa je práve vtedy ideálny čas dopriať si kopce v Beskydách.
    Na vynáške s tatranskými nosičmi

    Na vynáške s tatranskými nosičmi

    Nosiči existovali samozrejme aj v iných krajinách sveta, avšak všade ich postupne nahradila technika, stroje, lanovky, vrtuľníky a pod. Len na Slovensku sa toto remeslo zachovalo a môžeme byť na túto svetovú raritu patrične hrdí.
    Už viem, prečo sú Pogačar a Roglič dobrí v horách

    Už viem, prečo sú Pogačar a Roglič dobrí v horách

    Mnohých pri predstave skvelej dovolenky v horách zrejme nenapadne Slovinsko ako prvé. Čo ponúka a prečo by mohlo nadchnúť aj vás?
    keyboard_arrow_up