Rozhovor: Výrobce ocelových rámů pro nejtvrdší použití Martin Saida aneb Zoceli
Zoceli je mladá značka českého výrobce Martina Saidy, který, jak už název napovídá, vyrábí rámy z oceli s charakteristickým vzhledem štíhlých trubek.
Věřím, že většina z vás značku Zoceli už na českém internetu zahlédla, a tak pro vás není úplnou novinkou. I tak nás zajímalo, jak celý projekt začal, a hlavně jak dál pokračuje. Přece jen není zas tak časté, že se někdo věnuje výrobě celoodpružených rámů z oceli, i když v tom našem českém rybníčku jsme už pár takových jmen měli, například nejznámější z nich Franta Mrázek.Ahoj Martine, děkuji ti za přijetí pozvání k rozhovoru. Nebudeme na nic čekat a hned se nám představ. Pro komunitu kolem freeridu jsi známou osobností a dáváš strašný pekla, a i když nechci naše čtenáře podceňovat, pro některé z nich budeš velkou neznámou, přestože název Zoceli rezonuje českým internetem už přes rok.
Čus, jmenuji se Martin Saida a navrhuji, vyrábím a svařuji rámy Zoceli. Jak už název napovídá, rámy jsou vyrobené z oceli. Nyní se primárně zaměřuji na odpružené rámy, protože jsou mi nejblíže jako sjezdaři. Jsou složitější, a právě proto mě baví je vyvíjet.
Co nás oba spojuje, je fakt, že se živíme jako konstruktéři a o to více se zájmem sleduji, jak si dokázal realizovat svoje nápady. Už vůbec jen to, dokopat se po práci ještě dalších x hodin modelovat a vymýšlet další svůj projekt, jak to všechno vůbec vzniklo?
Myšlenku že bych si chtěl vytvořit rám vlastníma rukama a potom na něm budu jezdit, jsem měl dlouho, ovšem k realizaci došlo až dlouho poté. Je to, jak říkáš, jsou za tím stovky hodin nad počítačem, v dílně a tak, celkově to žere spoustu času. Když si zlomíte kotník, tak máte spoustu času vymýšlet “kraviny”... Vytvořil jsem si na počítači několik rámů s různým zavěšením a po porovnání kladů a záporů jsem se dopracoval k virtuálnímu zavěšení.
A samozřejmě musí přijít i otázka, proč zrovna ocel? Pochopitelně je to materiál, se kterým se dobře pracuje a co si budeme nalhávat, stává se i čím dál populárnější. Ve tvé variantě ještě k tomu virtuální zavěšení stavby, to je na garážovku už vyšší dívčí. Byly i nějaké pokusy s jednočepem, nebo sis hned řekl, že to musí být virtuál?
Mně přišla ocel vždycky sympatická. Tenké kulaté trubky jsou zatraceně pěkné! Nene, žádný jednočep ani pevňák. Šel jsem rovnou za fullem s virtuálním zavěšením. Virtuál kombinuje několik skvělých vlastností a při použití oceli se přímo nabízí. Nehledě na téměř nekonečné možnosti ladění odpružení.
Ještě bych se jednou otázkou vrátil k oceli. Jakým způsobem jsi vybíral konkrétní ocel, ze které budeš vyrábět? Čerpal si někde inspiraci, nebo ses řídil tabulkovými hodnotami?
Na první prototyp jsem zvolil tenkostěnné chrom-molybdenové trubky, ze kterých se vyrábějí letadla. Na další rámy jsem již použil zeslabované trubky Columbus v kombinaci s tenkostěnnými trubkami. Tuto kombinaci využívám doteď. Jde o vysokopevnostní ocel, která je přibližně čtyřikrát pevnější než slitina hliníku.
Nový rám, obecně výrobek, to není jen o radosti z nově vznikající věci, ale také objevující se problémy, kterých obvykle nebývá málo. Co tě provázelo při vývoji rámu, máš nějakou chuťovku třeba už ze samotného testování? Kolik ti prasklo rámů? Hehe.
U prvních kusů, zvláště když vyvíjíte úplně nový rám, tak se mi občas stalo, že se nějaká část vlivem chladnutí svarů zkroutila. Než se naladí postup svařování, tak to chvíli trvá, nicméně už jsem nabral poměrně dost zkušeností od prvního kusu, a tak už se to dá poměrně slušně odhadnout i napoprvé, jak se bude rám při svařování chovat. Krom prvního prototypu jsem prasknul všechny Ale nepovažoval bych to za nějakou zásadní chybu. Vždycky jsem se z toho snažil poučit a další rámy jsou vždy lepší… Je to vývoj.
Propůjčil jsi rámy i mezi svoje kámoše, aby ti je otestovali, případně zkritizovali? Nemohl jsem si nevšimnout, že na Zoceli jezdí třeba Alexandr Sidor, který je známý tím, že na čem kdy jezdil, to prasklo. (smích)
Ano, na mém rámu jezdí několik kámošů včetně ženy a bráchy. Celkově na chování rámů bylo de facto jen kladné hodnocení z čehož mám radost, ale samozřejmě vždycky jsou nějaké výhrady. Snažím si z těchto výtek vzít co nejvíce a na dalších rámech to zlepšit. Nebudem si lhát, od Saši jsem čekal telefonát o destrukci, ale zatím nic Jsem přesvědčen, že když budete dopadat na obě kola, tak vydrží hodně dlouho. Nicméně špatné zprávy o prasknutí rámu přišly také, to k tomu bohužel patří. Jeden kámoš nedoletěl přescesťák a dohodli jsme se na novém předním trojúhelníku. Druhý zahodil frontflip, v tomto případě se dal rám opravit. Právě možnost “jednoduché” opravy je velký plus ocelových rámů.
V jiných rozhovorech jsme se mohli dočíst, že rámy nejen sám navrhuješ, ale také vyrábíš, což znamenalo, že ses musel naučit pořádně svářet a tak dále. Je to stále pravdou, nebo se Zoceli posunulo dál a už to někomu zadáváš?
Ano je to tak. Všechny rámy svařuju sám a chtěl bych to takto zachovat. Takto mám kontrolu nad celým procesem výroby. Sice nezvládnu udělat stovky rámů ročně, ale myslím že to nevadí
Tvoje rámy si dnes může koupit každý a mě zajímá, jakým způsobem probíhá výstupní kontrola. Přece jen ve chvíli, když už takový produkt prodáváš, tak to trochu smrdí průšvihem průserem. Necháváš třeba kontrolovat svary endoskopem, nebo zatím nebylo třeba?
Každý rám se před lakováním sestaví, abych zjistil případné chyby. To vám dost napoví, jestli je něco špatně. Také po svařování každý rám upevním do přípravku a kontroluji výrobní tolerance. Samotné svary jsem kontroloval pohledem v řezu, avšak nejlepším feedbackem je průběh svařování. Když jde vše hladce, víte že svar má maximální kvalitu. Časem bych chtěl nechat rámy certifikovat ve Strojírenském zkušebním ústavu.
Na tvém instagramovém profilu můžeme vidět, že už si pár rámů udělal, ať už freeridový, cross country, nebo dokonce dětský celoodpružený rám. Můžeme se těšit na další novinky?
Určitě ano, mám rozdělaných několik projektů, které dávám postupně dohromady. Navrhuji vysokozdvihový rám pro nejtvrdší použití Dobordelu. Prototyp bych chtěl mít hotový na sezónu 2022.
Dalším projektem je slopestyle rám, který jsem si chtěl postavit pro blbnutí na mém homespotu. Prototyp bych chtěl mít též na jaře hotový.
Jaký je vůbec byznys plán, je to pro tebe zábava, nebo věříš, že by tě to mohlo do budoucna živit?
Už to bude půl roku, co jedu Zoceli na full time, takže by se dalo říct, že se tím živím. Pro mě jako jednu osobu je poměrně složité vše financovat. Jsem nucen vyrábět díly jako vahadla, patky a další po menších sériích a to se také promítá do ceny rámu. To je také ten důvod, proč se na rám čeká. Každý rám vzniká na základě objednání, tak abych neměl de facto žádný sklad. Zatím je práce dost a věřím, že bude dál. Naštěstí mám plnou podporu ženy, která mi s tím velmi pomáhá, a také bráchy, který zařizuje vše okolo designu a identity Zoceli.
To bychom měli sfouknuto Zoceli, ale když už tě tu máme, musíme vyzpovídat i tebe. Jak to má Martin? Máš při práci a výrobě rámů ještě čas na ježdění?
Je pravda, že se nedostanu každý den na kolo jako dříve. Jsem si sobě pánem a tak, když prostě není chuť pracovat, tak zmizím na kolo
A jaký bude další vývoj tvého ježdění, pokud se podíváme na tvůj Instagram, můžeme vidět, že dáváš fakt velký věci. Chceš se toho držet, nebo spíš užívat ježdění v nějaký komfortní zóně?
Za tu dobu, co jezdím, už se komfortní zóna posunula výš a konečně můžu říct že se na kole cítím dobře. Takže i když jedu třeba na nějakej velkej skok, tak vím, že musím udělat to, co vždycky, a většinou to vyjde. Tento rok jsem poslal v Kálnici největší dirt, co je na konci slope-style lajny, a když to vyšlo, měl jsem z toho fakt radost. Stejná radost jako nalítání celé Vinkovy lajny v Chatelu… Ta je TOP.
Martine, moc ti děkuji za rozhovor a přeju ti, aby se ti vedlo ve všem, co děláš. Pokud bys chtěl ještě něco vzkázat, máš na to prostor.
Dělej, co tě baví!
Zoceli můžete sledovat na Instagramu, kde se dozvíte všechny novinky, nebo na webových stránkách.
Momentálně se tu nenacházejí žádné komentáře