Reportáž: L´Etape Czech Republic - s příchutí Tour de France

Sobota 11. června byla letos vyhrazena opět pro L’Etape Czech a já už jsem se opět nemohla dočkat této parádní akce pod záštitou legendárního L’Etape by Tour de France.

Předpověď slibovala letní počasí a sluníčko, které letos na Strahov přilákalo nad 2000 závodníků z celého světa.

Hned vedle Strahovského stadionu se stejně jako minulý rok rozprostírala L’Etape vesnička, která nabízela bohatý program pro všechny. My jsme se zašli odprezentovat již v pátek vpodvečer, abychom si ráno mohli užít předstartovní pohodu. Prezentace se nacházela pod monumentálními strahovskými větracími šachtami, kde jsme si vyzvedli čísla a šli se podepsat jako profíci na žlutou zeď.

Ještě poslechnout rozpravu, popřát Andymu Schleckovi, který letos bude startovat s námi, vše nejlepší k narozeninám a hurá pořádně se vyspat na závod.

3, 2, 1, start!

Začátky bohužel kvůli poloze startu na Strahovském stadionu bývají hektické, ovšem počasí se letos velmi vyvedlo, a nikdo se tak nemusel bát kluzkých kolejí, které na nás čekaly při výjezdu z Prahy.


Letos jsem se rozhodla kvůli svému zdravotnímu stavu po ultra závodě nezávodit a jen si užít L’Etape jako festival cyklistiky s kamarády a prohlédnout si Křivoklátsko během trasy. Naše taktika na dlouhou trať, která čítala 136 km a 1 900 výškových metrů, byla prostá. Jet s kamarády průměr okolo 30, střídat se během jízdy na špici a stavět na každé druhé občerstvovací stanici pro vodu a magnesium. Závodní ambice jsme všichni hodili za hlavu, protože závodit ve vedru nikomu z našeho balíčku nedělá dobře, a naším hlavním cílem se tedy stal jen cíl a nedostat křeče.


První polovina směrem na Křivoklát uběhla velmi rychle. Cestou jsme projížděli vesničkami, kde místní doslova obsypali silnice a my závodníci jsme si tak připadali jako na opravdové Tour. Na sprinterské prémii v Žilině jsme si za potlesku a fandění místních párkrát šlápli víc do pedálů a plácli si s místními. Krátké kopečky střídaly krátké sjezdy či rovinky v lese, a tak jsme do Křivoklátu přijížděli stále plní energie.


Ovšem se začátkem první horské prémie také začala ta těžší část trati. Hned na úvod nám pořadatelé přichystali křivoklátské pavé s průměrným sklonem 8 %, které nás všechny řádně potrápilo.


Druhá polovina se tedy projevila jako výzva. Krátké kopce vystřídala dlouhá stoupání, kde už každý jel za své. Po cestě tak nebylo ničím neobvyklým potkávat závodníky stojící u trati, kteří se snažili zahnat křeče.


Nejlepší fanzóna přišla v Sýkořicích u Khuulna a káva, kde se fanoušci nebáli vytáhnout dýmovnice a Sýkořičák tak připomínal horské stoupání jako z Tour.

Poslední horská prémie se nacházela v Podkozí a svým sklonem byla k závodníkům velmi milosrdná. Z vrcholu dokonce bylo vidět na Prahu a tento výhled jako by nás polil studenou vodou. Díky naší taktice se nám dokonce vyhnuly křeče, a tak jsme cestou v kopci od Motola na Bílou horu potkávali spousty cyklistů, kteří takové štěstí jako my neměli. Po krátkém sjezdu přišel poslední kopec na Strahov, kde jsem v jednom momentu málem sesedla a chtěla jít už pěšky. Krize překonána a hurá do cíle a vypít vše, co mi přijde pod ruku.


Po cestě domů jsem dokonce zjistila, že jsem obsadila 2. místo ve věkové kategorii. Výhru za mě přebrala kamarádka, která skočila 3. hned za mnou, takže se naše taktika ukázala jako dobrá a já už se nemůžu dočkat, až si u ní vyzvednu medaili a třeba i nějaký ten dárek .

Pocity a dojmy

Článek opět píši 2 dny po závodě. Dávám si naschvál stejný čas, aby se mi všechny myšlenky utřídily. Minulý rok jsem L’Etape milovala a hrozně ráda na něj vzpomínám dodnes, ač jsem ho zprvu zatracovala. Letos? Velmi jsem se těšila a doufala, že bude L‘Etape stejné, ne-li lepší, protože už je to přeci jen 2. ročník, a tak mouchy z prvního ročníku by mohly být vychytány. Jsem ráda, že pořadatelé, asi, vyslyšeli moje prosby o přemístění občerstvení hned vedle trati, aby závodníci nemuseli hledat vchod a východ z občerstvení, jak tomu bylo minule. Dokonce i trať dle mého názoru vedla lepšími cestami s hezčími výhledy, a i my nezávodníci se mohli kochat.

Díky pořadatelům za dobře uspořádaný závod a doporučuji se podívať na video od našeho slovenského kolegy Cepka, který se během závodu pohyboval na špici.


Zdroj fotografií: J. Vaishar a M. Třešňák.