Hýbej se, kdykoli můžeš! Jak se motivovat ke sportu, když jsi tátou?

Hýbej se, kdykoli můžeš! Jak se motivovat ke sportu, když jsi tátou?

Prvních pár dní otcovství je super. Pak ale pustí ženu z nemocnice domů… A všechno se změní. Včetně motivace jezdit. Ta už s přibývajícími dětmi a rodičovskými povinnostmi nikdy nebude jako dřív.

K napsání tohoto článku mě “nakopl” kolega @cepo článkem, který vyšel nedávno a také se věnoval tématu, jak si dodat motivaci On je ale borec - závodník a cyklista od útlého dětství. Tento článek ovšem nebude o závodech, wattech ani výkonech. Chci ho věnovat hlavně všem tatínkům malých dětí, ale možná se v něm najdou i rodiče starších dětí, případně ti, které to čeká v blízké budoucnosti.

...dokud ty si ráno budeš válet šunky, já sejdu do garáže, vytáhnu kolo a dám si pár kilometrů…
Ne všichni máme mezi péčí o rodinu a prací čas pravidelně trénovat a jezdit. Nehledě na to, že kromě rodiny a práce je tu ještě halda dalších drobností, které z vašeho času neúprosně ukrajují další minuty a hodiny. Jednou musíte na besídku, jindy vezete dítě na kroužek, pak už je na čase konečně poskládat tu komodu koupenou před půl rokem, která už pod postelí nachytala pořádné množství prachu, případně vymalovat chodbu, protože žlutá už není in. Někdy se u vás ocitne nečekaná návštěva nebo děti přinesou nějakou tu “rýmičku”, ze které se za tři dny dostanou, ale vy jste pak dva týdny mimo provoz. A ve výčtu bychom mohli pokračovat ještě dlouho.

Berte prosím v potaz, že toto není návod na rozum. Článek berte s nadhledem. Vždy a ve všem se najde někdo lepší. Budu samozřejmě vděčný za věcné komentáře v diskusi pod článkem, jak to zvládáte vy.



Kde to začalo


Na služební cestě na jižní straně Lago di Garda jsem poznal 58letého kolegu z Francie - fanouška cyklistiky. Měli jsme si o čem povídat i mimo práci. Po dobrém vínku z Bardolina (vinařská obec nedaleko Lago di Garda) jsem se mu svěřil, že mě štve, že nejezdím tolik, kolik bych chtěl, a že od té doby, co mám děti, nemám na kolo čas a chybí mi pohyb. On mina to řekl, že to zná, protože na tom byl stejně. Jeho rada zněla:„Začni i běhat, a hlavně využij každou volnou chvíli k tomu, aby ses hýbal. Možnosti máš. Lítáš všude možně po Evropě, tak si vždycky najdi hotel s posilovnou a přibal si s sebou sportovní oblečení, kolo ti pak nebude tolik chybět. A až někam pojedeš sám autem, vem si kolo s sebou.” Mě by to do té doby ani nenapadlo. A všechno úplně “zabil” větou: Teď jsme na Gardě, v mekce cyklistiky, a zatímco ty si ráno budeš válet šunky, já sejdu do garáže, vytáhnu z auta kolo a dám si pár kilometrů před seminářem.“

Od té doby jsem si s sebou na služební cesty bral napřed běžecké boty, a párkrát opravdu dokonce i kolo. Například do Německa nebo Slovinska. To ale bylo už před lety a dnes už pracuji jinde. Děti už jsou větší a s tím přišlo i více povinností. Ale co se v mládí naučíš, později jako když najdeš. A zlepšilo se to i doma, přestal jsem pořád brblat, měl jsem dost pohybu a doma jsem byl v první řadě tátou. Nemluvě o disciplíně spojené s využitím volného času. Vím, že se tu najdou i tací, kteří rádi argumentují, že jejich práce je fyzicky náročná a že na pohyb po návratu nemají ani pomyšlení. Kdo ale stíhá trénink i při fyzické práci, a že vás není málo, klobouk dolů.



Ranní ptáče


Objevil jsem také “ultimátní” způsob, jak si najít čas. Jít spát s dětmi. Nejlepší je naučit se uspat je, a rovnou s nimi i sebe. Chvíli trvalo, než jsem si zvykl, ale získal jsem brzy ráno čas, který nikomu nechybí. A to je super věc. Spousta kamarádů se mě ptá, jestli jsem večer viděl nějaký film, a když jim na to řeknu, že tou dobou už spím, ťukají si na čelo. Vypozoroval jsem i to, že když děti vidí, že jdeme spát i my s manželkou, usínají mnohem klidněji a nevymýšlejí si (až tak moc ).

Například momentálně, v zimním období, cvičím ráno v posilovně. Využívám toho, že bydlím v malé obci s takovou vymožeností. Mám od ní totiž klíče. Takže ráno ve 4:30 bez budíku po sedmi až osmi hodinách spánku vstávám a s úsměvem vyrážím zvedat železo. V teplejších měsících si jdu buď zaběhat, nebo na kolo. Další výhodou brzkého vstávání je fakt, že když se vracím domů těsně po šesté, je už otevřený obchod, takže nakoupím čerstvé pečivo nebo cokoliv jiného, co je potřeba. Když to vyjde, připravím celé rodině ještě snídani a naší školačce svačinu. Odcvičeno, nakoupeno, odtrénováno, manželka ušetřená ranního shonu, děti najedené a pěkný den před námi.



Chceš jezdit? Kompenzuj to rodině


„Děti, zítra vás s mámou vezmeme do zoo a k obědu si dáme palačinky. Nebo půjdeme na hrad nebo vyrazíme na výlet… Platí?” Reakci vám nejspíš nemusím popisovat. Právě proto kompenzuji. Vymyslím výlet, děti mají zážitek, manželka psychický odpočinek a změnu prostředí. Příjemně unavení se vrátíme domů a já vím, že druhý den můžu bez zbytečného dohadování na kolo. Výletem to ale samozřejmě nekončí.

Být cyklistou, turistou, běžcem nebo vším dohromady má specifické výhody. Naučil jsem se například prát. Když máte děti, jede pračka nonstop. Proto naučit se ji obsluhovat dost pomůže. Pro začátek stačí naučit se prát třeba funkční oblečení. Dnes se dá totiž koupit oblečení a výbava opravdu do každých podmínek, proto u mě neexistují výmluvy na počasí. Pak už to ostatní praní jde samo. Hravě určitě zvládnete prádlo i pověsit nebo dát do sušičky. Manželka ušetřená praní, děti v čistém oblečení a vy máte další plusový bod k dobru, až budete chtít vyrazit na kolo.



Ženy nejsou zlé, mají jen hlad


Ve fóru MTBIKERu se najdou vděčná témata. Například to „O jídle“ a velmi mě těší, kolik je tu chlapů, kteří se nebojí kuchyně. Nejednou mě inspirovali k “ukuchtění” něčeho nového, hlavně když se věnovali tématu zdravé stravy.
... v první řadě je pro mě cyklistika oddych a psychohygiena.
Je to další dovednost, která vám pomůže získat čas a plusové body. Hlad přece nedělá dobře nikomu a nejeden z nás lituje toho, co řekl, když ho měl.. Proto je příprava jídla pro rodinu jedním z nejlepších způsobů, jak se jí “zbavit” Přesněji je to výborný způsob, jak ženám ušetřit čas na jiné věci nebo odpočinek. Ale pozor, vaření pro vybíravé dětské jazýčky chce pořádnou dávku fantazie a sebeovládání. Když se s něčím “babráte” 4 hodiny v kuchyni a malá princezna vám pak řekne, že to jíst nebude, protože ani Beky ze školky by to nejedla, může vás z toho i … Však vy víte. A takové situace opravdu nastávají. U nás ale zkrátka funguje, že o víkendu vaří táta, tedy já. A když vidím, že po obědě jsou všichni spokojení, moje myšlenky se obrací k mému jednostopému kamarádovi. Jako bonus můžete přidat i to, že umyjete nádobí, a bude vám odpuštěno i to, že jste o pár minut “přetáhli limit”. Manželka najedená, děti najedené a čas na kolo zase o něco dostupnější.




Objevil jsem Ameriku


Nějaký ten čas jsem si ušetřil i tím, že jsem objevil kouzlo kol s berany. Sice jsem si nedopřál žádný top stroj, ale pořídil jsem si kolo, které mi dalo více možností, a to gravel. Zmíněné objevení Ameriky spatřuji v rychlosti, kterou poskytují semislick pláště a velké převodníky. Je to moje první zkušenost s kolem tohoto typu a jistě ne poslední. Jeho poměrně nízkou hodnotu či výbavu mi kompenzují super zážitky a získaný čas. Snad třeba jednou zkusím i nějaké karbonové dělo.
Výhodu tohoto stroje vidím v tom, že kromě vyšší rychlosti si můžu vyjížďku kdekoli zkrátit po nějaké polní cestě. Své “rychlé” okruhy tak stihnu ještě rychleji, nebo si je naopak v rámci vymezeného času můžu prodloužit. Nemluvě o pestrosti ježdění na různých typech kol a o tom, že hned od prvního šlápnutí do pedálů před domem jsem prakticky na vyjížďce. Manželce to na spokojenosti moc nepřidá, protože „k čemu jsou ti dvě kola, ale argument, že je lepší střídat kola než ženy, zabere



Silnice ani les mi neutečou


Základem je spokojenost v rodině, tolerance, ohleduplnost vůči svým nejbližším, rozdělení povinností a být si navzájem oporou.
I když si občas rád dupnu do pedálů, zabojuju o PR nebo segment na Stravě, je pro mě cyklistika v první řadě oddych a psychohygiena. Pomohl jsem uklidit, navařil jsem, vzal jsem všechny na výlet, byl s dětmi v pohodě sám na procházce, aby žena mohla jít na kosmetiku. V realitě to ale znamená, že jsem jednu větu zopakoval desetkrát, vynadal jedné dceři sedmkrát, druhé pětkrát, rozčílil se, šlápnul jsem na kostičku z lega, našel nedojedený banán v poličce na knihy… Tak a teď si jdu odpočinout já. Na dvou kolech na oblíbený trail, kopec nebo okruh. Výjimečně něco delšího (ještě že píšu pro MTBIKER, mám silný argument, že musím vyrazit na vyjížďku, abych měl o čem napsat článek )

Často mi během vyjížďky stačí jen vidět východ či západ Slunce, inverzi, zajímavou atmosféru, a hned je lepší nálada a klidnější výchova dětí jsou na světě. A když ani na to není čas, na půlhodinku běhání si ho najdu vždy. Vždyť kolo můžu dát příště, svět se nezboří.. Hlavně zbytečně netlačit na pilu.

Silnice tu budou pořád, kopce se nenarovnají. Neutečou ani traily, ani hory. Ale děti rostou rychle. Ještě nedávno byly v kočárku, dnes už je jedna ve škole a druhá ve školce. Tato malá stvoření potřebují i nás tatínky a dělají mi velkou radost tím, že se postupně stávají součástí některých aktivit. A věřím, že jednou to dotáhnu na takovou úroveň jako například @Henry33, který s dcerkou absolvoval „bikepackingové“ dobrodružství. Ano, budu už o dost starší, až budou mé dcery v takovém věku, ale opět musím připomenout Cepa, který dokazuje, že po čtyřicítce se na kole rozhodně nejezdí jen na pivo.

A to ani nemluvím o dalších cyklistech, kteří jezdí a závodí i v době, kdy už mají vnoučata starší než já děti. Takže jsem v klidu, že mi nic neuteče. Velkou inspirací je i @katkaadventures se svými vyjížďkami či turistikou. Samozřejmě i Imroman s Lenkou a další, o kterých ani nevím, ale stíhají a využívají každou volnou chvilku na vyjížďku, běh a podobně. A o tom to všechno je. Inspirace.

Co bude dál?


Najít si čas na koníčky je při dětech náročnější. Při prvním to byla úplně nová situace, když jsou dvě, je to zase náročnější, protože přibyly školní povinnosti. Třetí je na cestě, tak jsem sám zvědavý, jak to všechno bude pokračovat. Můžete si být jistí, že stejně jako u každého z nás, ani u mě není nic dokonalé, a ani si na to nehraju. Také se mi často stane, že věci nestíhám tak, jak si je naplánuju, občas si pospím déle, necítím se, děti v noci řádí, vytočí mě, nechce se jim, nechce se mně, manželka má program… Proto se rád vracím k článkům a příspěvkům od lidí tady na MTBIKER. Vždy se v magazínu najde něco, co ve mně pohne s tou leností.

Základem je spokojenost v rodině, tolerance, ohleduplnost vůči nejbližším, mít rozdělené povinnosti a být si navzájem oporou. Pak i ta hodinka nebo dvě na kole může být dostačující a s klidem doma i v duši si ji užijete, Jak to zvládáte vy?
report_problem Našel (našla) jsi v textu chybu?
AdMich (Adam Michalko)
Líbí se Ti tento článek? thumb_up4thumb_down comments 4 komentáře report_problem
clear
Proč se Ti článek nelíbí?
Odeslat zpětnou vazbu
Formulář se odesílá

comment Komentáře

Abys viděl(a) celou diskusi, musíš být přihlášený/á.
Formulář se odesílá
Přidej komentář
Formulář se odesílá
keyboard_arrow_up