Rozhovor Jan Moravec - vítěz závodu okolo republiky

Zvítězil v závodu okolo republiky, zdolal Everesting, double Everesting, vydržel šlapat 41 hodin, ujel 923 km na jeden zátah a mnoho dalšího.

Před pár léty jsem měl možnost stát, s tehdy pro mě neznámým Honzou, na startovce 24hodinového závodu kolem řeky Moravy. To byla jediná chvíle, kdy jsme měli stejně najeto. Totiž po mém průjezdu prvním kolem on už byl za půlkou druhého, a tak zatímco já jsem skončil s nájezdem 300 km uprostřed pole, on se umístil na první pozici s dvojnásobným nájezdem. Kuriózní na tom bylo, že do cíle posledního kola přijel s "jednonožkou" a zlomenou kliku vezl v ruce.

Jan Moravec
Mnohým jistě tohle jméno není neznámé. Nad jeho výkony žasne každý, kdo ho zná a sleduje. Určitě se ale najdou i cyklisté, kteří o Honzovi nikdy neslyšeli. Nejen pro ně jsem Honzu poprosil o rozhovor, na který si ve svém programu udělal čas a společně tak můžeme nahlédnout do jeho života a třeba se inspirovat.

Jan Moravec
Honzo předně ti děkuji, že sis našel čas a na úvod tě poprosím, aby ses čtenářům krátce představil.
Ahoj i já děkuji. Jmenuji se Honza Moravec, letos oslavím 48. narozeniny a bydlím kousek od Ještědu v malebné vesničce Noviny pod Ralskem.

Klasika na začátek - kdy jsi začal s cyklistikou? Jezdíš od dětství?
Já se strašně nerad chlubím, pro mě je vítězstvím a chloubou každá dokončená akce či závod...
Na kole jsem jezdil už jako malý kluk. Jelikož pocházím z opravdu malé vesnice, tak kolo pro mě bylo v dětství dopravním prostředkem, na kterém jsem dojížděl a skotačil s kamarády. Ke kolu jsem se vrátil zhruba před 15 lety, když jsme začali jezdit rekreačně s rodinou na výlety a jak děti dospívaly, tak jsem začal jezdit víc a víc.


V roce 2022 jsi najel 20000 km, jak se dá takový nájezd sloučit s prací, rodinou, povinnostmi?
Jelikož už máme obě děti plnoleté a moje žena je tolerantní a má také ráda kolo, tak v tomto směru není problém. Pracuji jako OSVČ, takže práci si dokáži přizpůsobit a povinnosti cílím do regeneračních nebo deštivých dnů.


U tebe to ale není ani tak o celkovém nájezdu, jako o neskutečných výkonech v průběhu celého roku. Kdy se v tobě probudila vášeň pro takové extrémní výkony? Resp. co k tomu vedlo?
V roce 2011 jsem byl pozván na cyklistickou akci (Novinský cyklopuchejř), která se pořádá každoročně v naší obci a jede se na kole na Seč a zpět. Celkem 300 km a tam vše začalo . Když jsem odjel svůj první ročník a viděl s jakou noblesou a rychlostí to absolvují o 20 let starší kamarádi, řekl jsem si, že tady je něco špatně.

Byl jsem totálně KO a do dalšího ročníku jsem si dal předsevzetí, že budu pilně trénovat, abych tolik netrpěl a přiblížil se aspoň trošku mým kamarádům. A každý další ročník jsem zjišťoval, že to jde a prolomoval delší a delší tratě.


Co tě motivuje k takovým výkonům?
Mám rád výzvy a když se mi něco zalíbí, nedám pokoj, dokud se mi to nepodaří. Další motivací je sebepoznávání a pořád zjišťuji, že jde prakticky všechno. A není to zdaleka jen o výkonu, ale i hlava dělá strašně moc.

Vím o tobě, že se účastníš mnoha závodů, ale taky se už v tom množství ztrácím. Vždy mi spadne brada, když vidím tvůj nájezd, nastoupané metry nebo neskutečný čas v sedle. Prozradíš na sebe pár svých NEJ?
Já se strašně nerad chlubím, pro mě je vítězstvím a chloubou každá dokončená akce či závod o jakékoliv délce bez ohledu na pořadí, protože vím, že jsem poznal nové kamarády, krásnou krajinu a zažil spousty nezapomenutelných zážitků.


Dobře, dobře nebudu tě nutit, ostatně tvá Strava je dostupná všem, takže každý může nahlédnout. Musím se ale zeptat, protože tohle moje hlava nebere. Double Everesting - 513 km, 18 485 výškových metrů, 44 hodin v sedle. Jak? Jak se tohle dá vydržet? Pro některé, včetně mě, je nepředstavitelný už “obyčejný” Everesting.
Svůj první Everesting jsem jezdil kde jinde než na Ještěd. Rok nato jsem se zúčastnil v rámci výzvy KOLO PRO ADAMA s Týmem ADAM společného Everestingu z Loučné nad Desnou na Dlouhé stráně. Samozřejmě že na startu jsem vůbec nevěděl,
Nevnímej čas ale přírodu, nekoukej na tachometr, telefon ani hodinky.
jak bude tělo reagovat a to hlavně na dlouhý sjezd, kdy tělo odpočívá a chladne.
Everestingu se nás zúčastnilo kolem deseti, a mimochodem nahoru vyjeli i handicapované děti a dospělí, a při pohledu na ně, a s mým obrovským obdivem, mi bylo jasné, že jiná volba než double everesting neexistuje. Double jsme zdárně dojeli s kamarádem Tomášem a byl jsem za to moc rád.


Neuvěřitelné. Klobouk dolů. Jak se ti daří přemluvit hlavu, aby nezastavila tělo při takových extrémech jako je 500, 700 nebo dokonce 900 km? Máš nějaký tip jak odpojit hlavu od těla?
Myslím, že každý ví, co na něj zabírá . Já osobně mám jednoduchý návod . Nevnímej čas ale přírodu, nekoukej na tachometr, telefon ani hodinky. Když přichází krize, nevnímej signály právě z hlavy a vzpomeň, že vítězství je dojet v pořádku do cíle a nic netrvá věčně.

Jak se připravuješ na takové extrémy? Teď myslím, jestli nějak řešíš výživu před výkonem, odpočinek apod.
No vždycky si myslím, že jsem na startu nepřipraven , ale nic speciálního nepraktikuji. Snažím se, aby bylo tělo odpočaté a to jak fyzicky, tak i spánkově. Cirka 3 dny před startem bez fyzické námahy, dostatek spánku, pití a kvalitního jídla.


Jak doplňuješ energii při výkonu? Používáš doplňky výživy, gely apod. nebo jedeš na klasické jídlo?
Gely nesnáším, nejsem jejich příznivce a považuji je za takovou půjčku. Po požití rozhazuješ energii, připadá ti, že jí máš na rozdávání a když přijde splátka dluhu,
Dokonce jsem měl zapůjčené kolo ve španělské Malaze, které bych u nás našel ve sběrném dvoře...
tak s tím i obrovský propad výkonu. Podařilo se mi dokonce odnaučit i mého kamaráda od používání gelů a po ročním zhodnocení vidím, jak se zlepšil a oprostil od situací, kdy nemá gel a nevěří si. Z doplňků používám přípravek na kloubní výživu, iontový nápoj, tyčinku víceméně jako poslední záchranu a magnézium. Jinak se snažím jíst normální vyváženou stravu, ale přímo při akci se to stejně zvrtne .


Přeskočme teď k technice. Řekni nám něco o svých kolech. Na čem teď vlastně jezdíš?
Já jsem na svá kola hrdý, takže prakticky všechna kola mám navždy ve sbírce. Nyní mám 3 horské, gravela, koloběžku a 2 silničky. Kola volím dle počasí, trasy ale i nálady. Jak pozoruji, tak obliba se každoročně mění, v současné době najezdím více jak polovinu ročního nájezdu na gravelu.

Proč právě gravel a ne třeba silnička?
Gravel jsem si hodně oblíbil vzhledem k jeho variabilitě. Při plánování cest neřeším povrch, kolo je pohodlnější. Není sice tak rychlé a lehké jako silnička, ale v dnešním provozu a vzhledem k agresivitě řidičů jsem rád, když mohu jet po vedlejších silnicích nebo samozřejmě lesem a projedu prakticky vše.

Máš svá kola nějak speciálně upravená? Nebo jsou to “sériovky”?
Kola jsou všechna v základu sériová, ale každé má nějakou speciální úpravu dle mých potřeb, výměnu některých komponentů, nástavce, držáky atd.


Máš oblíbeného výrobce kol nebo tohle neřešíš?
Značku jsem nikdy neřešil, vždy vybírám z vícero značek na základě geometrie rámu, poté komponenty, cena a barva nakonec . Mám spoustu značek výrobců kol a každé je specifické něčím jiným. Některé beru na krátké závody, jiné na dlouhé tratě, do deště mám také pracanta.


Komponenty, pláště, destičky apod., nechci se tě ptát, kolik ročně zničíš plášťů a kolik tě potkalo defektů, ale naopak se zeptám, jestli máš něco, co kupuješ stále dokola, něco co tě kvalitou, výdrží přesvědčilo a zůstáváš tomu věrný?
Určitě ano. Začnu tím, že nekupuji top věci, vyjma mého silničního kola. Oběžná kola Mavic a DT SWISS, řetězy jedině KMC - u mě výdrž 3 krát tolik než u Shimana. Pláště continental jak horské, tak silniční - výborná odolnost proti defektu. Oblečení Gore, Castelli, na kratší vzdálenosti Ekoi.

Každý, kdo trochu jezdí, ví, že dřív nebo později se dostaví bolest sedacích partií. Jak to máš ty? Bolí to ještě nebo máš způsob jak tohle eliminovat?
Základem je jezdit pravidelně, dobré sedlo, správný fitting a samozřejmě na dlouhé dny v sedle mazat sedací partie.
Jezdím pro radost a radost to je podle mě nejdůležitější.
Určitě je dobré během jízdy měnit pozici na rovince víc dopředu, a nejen v kopcích je dobré se protáhnout ve šlapkách. I na mě občas přijde bolest těchto partií, takže výše popsaná doporučení praktikuji pravidelně.


Na Stravě je taky vidět, že se ti daří občas odcestovat a jezdit i mimo ČR. Bereš si s sebou své kolo nebo využíváš tamních půjčoven? (Pokud nejedeš závodit, to předpokládám, že si bereš svoji techniku.) Pokud využíváš půjčoven, co říkáš na stav kol?
Pokud letím minimálně na týden a více, beru si své kolo právě i kvůli pohodlí a jistotě při ovládání kola, ale samozřejmě si kola i půjčuji. Kvalita zapůjčených kol je různá a opravdu záleží na tom, v jaké lokalitě si člověk kolo půjčuje. Obecně top půjčovny jsou na Mallorce, v ostatních destinacích je to horší. Dokonce jsem měl zapůjčené kolo ve španělské Malaze, které bych u nás našel ve sběrném dvoře, ale kdybych chtěl, tak bych určitě našel lepší půjčovnu.

Ve které zemi se ti nejvíce líbilo zpoza řídítek?
Všude je něco. Začnu Itálií - nádherná města, architektura, jezera, gastronomie, Španělsko - krásné klikaté silničky a skalní masivy, Švýcarsko a Rakousko - top hory, Lichtenštejnsko - strašně milí lidé. Všude je krásně a samozřejmě i u nás je moc krásně - třeba jižní Morava, Slovensko, Tatry. Je toho spousty.

Pěstuješ i nějaký jiný sport?
V zimě běžky, občas běh a turistika.

Jan Moravec Itálie
Máš nějaký cíl? Chci říct, jezdíš “jen tak” nebo to, co poslední roky předvádíš a čeho můžeme být svědky na Stravě, je dlouhodobá průprava k něčemu ještě “většímu”?
Jezdím pro radost a radost to je podle mě nejdůležitější. Zkoušel jsem i trénovat pod vedením trenéra, ale zjistil jsem, že radost se vytratila a přešla v povinost, a to už nechci. Mám spousty plánů, kam bych se chtěl na kole podívat. Plánuji vždy s ročním předstihem a zjišťuji, jak je rok krátký Letos bych chtěl odjet trasu ve Španělsku o délce cca 1800 km Iberica Traversa. To bude moje nejdelší jízda a do příštího roku, pokud zdraví a tělesný duch dovolí, zase laťku trošku zvednout.

A co sen? Máš nějaký sen, kde by ses chtěl projet nebo třeba s kým?
Vloni se nám s kamarády podařilo svézt se Zdendou Štybarem a byl to pro mě nezapomenutelný zážitek, takže s kým už mám odškrtnuto. A kde, to by určitě měla být jarní Korsika, kam plánujeme letošní cyklodovolenou s mojí milovanou ženou.


Honzo, já ti moc děkuji za tvůj čas a za sebe i celou redakci ti přeji ať slouží zdraví, ať ti to dál jezdí minimálně jako doteď, ať nás nepřestáváš udivovat svými mnohdy nadlidskými výkony. Já tě budu dál bedlivě sledovat a nevylučuji, že se zase ozvu se sérií dalších otázek.

Na závěr, dal bys nějakou radu cyklistům, kteří by taky chtěli vyzkoušet, jaké to je zdolat například Everesting nebo se zúčastnit čtyřiadvacetihodinovky, ale ještě se neodhodlali?
Zde bych si dovolil odpovědět dvěma citáty: “Co můžeš udělat dnes neodkládej na zítra” a “Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Odkaz na Honzovu Stravu.

Foto: Archiv Jana Moravce

Máte za sebou nějakou zajímavou výzvu? Znáte někoho, kdo se jim věnuje? Podělte se s námi o příběh.
report_problem Našel (našla) jsi v textu chybu?
clear
Proč se Ti článek nelíbí?
Odeslat zpětnou vazbu
Formulář se odesílá
Komentáře

Momentálně se tu nenacházejí žádné komentáře

Abys viděl(a) celou diskusi, musíš být přihlášený/á.
Formulář se odesílá
Přidej komentář
Formulář se odesílá
Podobné články
Kolo pro Adama: I tvoje kiláky můžou pomoct dětem
Kilometry, které ujedeš v období od 27. července do 4. srpna, mohou pomoct handicapovaným dětem k handbikům. Stačí se zaregistrovat do již 5. letní výzvy Kolo pro Adama.
Za hranici komfortu - hobby cyklista a 400 km, je to možné?
... aneb příprava na Race Across Czechia 2024 - 1. díl
Tip na výlet: Bikepacking s dětmi kolem Balatonu - zážitek pro všechny
Jak si užít dovolenou, když máš děti a rád bys jel někam na bikepacking? Jednoduše - vezmi je s sebou a udělej z toho rodinnou dovolenou.
keyboard_arrow_up