Bikepacking východem Jižních Čech: Rybníky, rybníky, rybníky

Třídenní bikepackingová jízda částí Jižních Čech epickou přírodou České Kanady, Novohradskými horami a Třeboňskem. Skvělý relax na dvou kolech. Žádné zběsilé polykání kilometrů a výškových metrů. Prostě jen my a cesta.

Během sledování 6. dílu druhé série seriálu Stezka Českem, ve kterém Mira Vladyka putuje přes Novohradské hory nás tato oblast začala zajímat.

Vždy pro nás byla, ani nevím proč, něco jako Bermudský trojúhelník – na mapě existovala, ale naše pozornost se jí záhadně vyhýbala. Občas jsem na ni sice kurzorem na Mapy.cz přizoomoval, ale pak mě vždycky něco podivně odrolovalo do jiného koutu republiky.

Následující týden je 1. květen, tento rok vycházející na čtvrtek a tak manželka rozhodla: V pátek dovolená! Jedeme do Jižních Čech! A tak jsem začal plánovat trasu, nocleh a dopravu.

Den první: Přes Kanadu na Třeboňsko

Čtvrtek 1.5. 5:00. Budík nás tahá z postele. Ale když se nevstává do rachoty, jde to nějak míň ztuha a i budík zní jako rajská hudba. Věci jsou sbalené již od včera. Zbývá je jen naházet do auta a na nosič připnout kola. Snídani pořešíme na benzince párkem v rohlíku. Chvíli po šesté už jedeme směr Telč. Asi 15 km západně od ní mají známí chalupu, kde na zahradě můžeme na pár dní odložit auto.

Manželka má obavy, kde ji políbím, když všechno již odkvetlo. Uklidňuji ji, že na Vysočině je vše opožděné a určitě narazíme (myšleno obrazně) na rozkvetlý strom.

O čtvrt na jedenáct máme připnuté brašny, naplněné bidony, zapnutou Stravu a nastavenou navigaci. Vyjíždíme. Dnes musíme dojet 8 km severovýchodně od Nových Hradů do obce Trpnouze (tady se určitě dobře žilo), kde máme na další dvě noci přes Airbnb rezervováno ubytování v penzionu Hranice. Čeká nás asi 80 km.


Míříme do České Kanady a postupně projíždíme vesnicemi Horní Němčice, Maršov, Olšany, Suchdol a Mosty až k rybníku Zvůle, kde zastavujeme na krátké občerstvení.

Většina cesty byla po silnicích 3. tříd s minimálním provozem a několika úseky po nezpevněných cestách mezi poli. Překvapila nás kvalita silnic. I když jsou to jen “trojky”, jsou ve velice dobrém stavu. Vesnice s rybníky nám připadají malebné a se spoustou rekonstruovaných chalup. “Lufťáci” se fakt snaží!


Pokračujeme dál na jih a Českou Kanadu protínáme po cyklostezce č. 1241. Před obcí Kaproun se stáčíme na jih a po neznačené zpevněné cestě jedeme směr Klenovský rybník, u kterého točíme na pravou ruku a pokračujeme do obce Blato a Albeř. Na náměstí v Nové Bystřici dáváme oběd v restauraci U Toma.

Vynikající domácí kuchyně za velice rozumný peníz - to se cení. Ve vedlejší kavárně doplňujeme cukry a kofein. V rohu náměstí dochází i na prvomájovou obsesi (jen polibek) pod rozkvetlým stromem. Po cestě jsou v květu téměř všechny ovocné odrůdy.


Cyklostezkou č. 1007 dojíždíme až k Česko-Rakouskému přechodu Peršlák. Několik kilometrů šlapeme Rakouskem a zpět do Česka se vracíme u Chlumu u Třeboně. Počasí přeje a je horko. Sjíždíme z trasy, abychom se zchladili a ochutnali jednoho Regenta v hospodě U Sandokana.


Vracíme se na stezku 1010 a skrz CHKO Třeboňsko po asfaltových i štěrkových cestách míříme do Rapšachu. Tady se koná nějaký místní festival a tak se chvíli zdržíme a sledujeme folklorní produkci. V podvečer dojíždíme přes Halámky a Dvory nad Lužnicí do Trpnouze. Není zde ani restaurace ani hospoda a ani obchod, proto ubytování necháváme na později a ještě zajíždíme 4 km do penzionu Kamínek na večeři.

Trasu prvního dne naleznete na tomto odkazu.

Den druhý: Okruh Novohradskými horami – nahoru, dolů, a zase nahoru

Dnes chceme podniknout okruh Novohradskými horami a vrátit se zpět do stejného ubytování. Proto do jedné brašny balíme jen to nejnutnější. Na snídani ovesná kaše a kafe z vlastních rezerv pro dostatek energie.


V 9:30 jsme již v sedle a nabíráme jižní kurz. Najíždíme na stezku č. 1048, která je místy jako na houpačce - krátké výjezdy střídají kratší sjezdy. Takto postupně nabíráme výšku, abychom ji následně sjezdem do obce Šejby ztratili a mohli se zase kochat v poklidném stoupacím tempu okolní krajinou.

Přírodní park Novohradské hory nabízí kilometry cest v krásné nedotčené přírodě.

V Dobré Vodě je první možnost občerstvení a tak ji raději využíváme, protože netušíme, kdy bude další příležitost. Následný výjezd do Hojné Vody a Starých Hutí (EV13) je taky výživný. Odměnou je krásné prostředí horských luk. Krajina mi připomíná Jizerské hory, i když tady je to v nižší nadmořské výšce.

U parkoviště Mlýnský vrch se stáčíme doleva a po neznačené cestě lesem dorazíme až k penzionu Žofín. Obědváme výborné výpečky se zelím a knedlíkem a bramborové placky plněné mákem. Počasí je opět na jedničku. Slunce hřeje a za nějaký mrak se schová jen občas.


K Huťskému rybníku nás vede EV13, dále pokračujeme po cyklině 1193 do Černého údolí, za kterým se dáváme doprava a pak se napojujeme na cestu Dolní Filipinka. V Bedřichově na koupališti dáváme další drink. Je prostě horko.


Po projetí Humenice vjíždíme do Terčina údolí s krátkou zastávkou u Stropnického vodopádu. Máme chuť na zákusek. Tak se v Nových Hradech zastavujeme na náměstí na kávu a tiramisu. Zákusek je fajn, ale káva… no, řekněme, že americká obarvená voda je trefné přirovnání. Nezlepší to ani reklamace s menším množstvím vody.

V místním COOPu koupíme něco “na večer” a vracíme se po silnici a cyklostezce 1034 do Trpnouze. U penzionu Kamínek se rozhodneme pro malou zajížďku přes místní lesy západně od vesnice Hranice, abychom na závěr dne vytočili nohy na rovině a vyhnuli se hlavní silnici. To se ukázalo (až na malý hůře sjízdný úsek) jako dobrá volba. Les je protkán sítí kvalitních asfaltových cest.


Připadá mi, a místní to potvrzují, že Přírodní park Novohradské hory dosud není dotčený turismem, jako jiná česká pohoří (uvidíme, jak dlouho po odvysílání Stezky Českem, bude toto ještě platit). Přitom cyklistům nabízí kilometry zajímavých lesních asfaltových i gravelových cest v krásné nedotčené přírodě s potoky, rybníky, čistými lesy a minimálním provozem. Kéž by to tak zůstalo!

Trasu druhého dne naleznete na tomto odkazu.

Den třetí: Okolo rybníků a pak hurá vlakem (nebo vlastně ne)

Plán byl z Trpnouze dojet Třeboňskem do Veselí nad Lužnicí a odtud se vrátit vlakem k autu. Což slibovalo docela zajímavý profil trasy - pořád mírně z kopce.

Kolem deváté vyrážíme na sever. Po hodině jízdy upravujeme plán. “Co kdybychom se vrátili po svých? Více kilometrů, více výškových metrů… však víš, bikepacking, cesta je cíl!“ Navrhuje e-manželka.


Nad Suchdolem nad Lužnicí měníme směr na severovýchod a kolem spousty větších či menších rybníků nabíráme směr Jindřichův Hradec. Ten ale elegantně podjíždíme přes vesnice Horní pěna, Hospříz, Střížovice. Ve Strmilově chceme dát oběd, ale stejně jako jiná skupina cyklistů zjišťujeme, že restaurace na náměstí otevírá až v 16:00. Další nikde v okolí údajně není.

Naštěstí je tady dobře zásobený “vietnamský koloniál”. Jeho majitel, penzionovaný stoper Fun Din Dung, nás ujišťuje o 100% čerstvosti pečiva. Takže místo kachničky se zelím a bramborovým knedlíkem nebo řízku se salátem, dostáváme pověsti cestovatelů paštikářů.


Do cíle zbývá asi 10 km a 2 krátké kopce. Kolem druhé jsme u auta. Ve čtyři začíná pršet. Není nad to, když jsou vám nebesa (a Zárybnická) nakloněna a vy před cestou rituálně spálíte itinerář za zvuku vuvuzel.

Během absolvování zhruba 230 km a 2750 výškových metrů jsme poznávali krásy východní části Jižních Čech. Česká Kanada, Novohradské hory i Třeboňsko nabízejí pohodovou cyklistiku po slušných cestách v čisté přírodě se spoustou rybníků a potoků. Ty nejen že poskytují možnost osvěžení v parných dnech, ale taky zjednodušují detekci defektu při píchnutí.

Trasu třetího dne naleznete na tomto odkazu.