Rozhovor: Když nestačí jen jezdit - tile hunting, statistiky a tisíce kilometrů v sedle

Cyklovýlety do míst, kam byste se normálně nevydali, cesty, které v mapě možná ani nejsou, a neustálé hledání dalšího „neprojetého“ místa. V rozhovoru s Karlem Černým, vítězem naší loňské soutěže v tile huntingu, si budeme povídat nejen o dlouhých trasách a lovení čtverečků, ale i o radosti z objevování světa ze sedla kola a úskalích plánování tras.

Hned na úvod připravil Karel pro kolegy čtenáře tabulku pojmů. Někdy se totiž používají různé termíny pro to samé, ať už z důvodu překladu nebo jiného pojmenování v různých aplikacích.


Pro lepší pochopení lze na Squadrats proklikat fialovou oblast vlevo včetně záložek a čísel.


Kdy a jak ses dostal k cyklistice? Je to součást tvého životního stylu “odjakživa”?
K cyklistice jsem se dostal již jako malý kluk, kolo mě vždycky bavilo, ale bavily mě i další sporty. Dlouho jsem dělal různé z nich, ale cyklistika je postupně převálcovala.

Řekl bych, že první menší zlom nastal po operaci kolene, kdy mi doktor doporučil kolo a zásadní zlom přišel s pořízením navigace, založením účtu na Stravě (najdete mě tam jako P F) a následným napojením na další aplikace zpracovávající data z ní.

Takže nejdříve bylo období KOM huntingu (zajet nejrychleji nějaký úsek - segment na Stravě), poté hledání nových cest pomocí heat mapy v programu BaseCamp, pak objevení Statshunters.com, kde došlo již na zmiňovaný tile hunting, ale když je příležitost, seberu i nějaký badge/odznáček, případně posunuji hranice Eddington number, to je obzvláště nebezpečná a zákeřná disciplína.

Byl jsem přesvědčený, že moc větších “pomatenců” než jsem já nebude.

Eddington number je metrika, která ukazuje, kolikrát jste dosáhli určité vzdálenosti. Tj. Eddington 200 znamená, že jste ujeli 200 aktivit s minimálně 200 kilometry, takže pokud by jezdil někdo přesně 200 km a ujel je 200krát, do Eddington number na 201 by se mu nezapočítalo vůbec nic, a aby se posunul na 201, musel by uskutečnit 201 aktivit s minimálně 201 km.

Vloni jsem ještě přidal lov squadratinhos na squadrats.com, abych měl přes zimu co lovit, protože k nejbližšímu tile už to mám přes 90 kilometrů a navíc jich ani v této vzdálenosti moc není.


Na jakém kole jezdíš? Používáš jen jedno kolo na všechno, nebo máš víc strojů na různé typy výletů? Máš kolo jen jako zábavu po práci nebo i jako dopravní prostředek na cesty po městě a do práce?
Kola mám čtyři. Primárně používám dvě, silnici a bajka s tím, že z bajka občas udělám “gravela”, tím, že na něj dám pevnou vidli a jiný kola. Silnici používám přibližně březen-říjen a zbytek času je pro bajka.

Moje ježdění je samozřejmě výrazně ovlivněno tile huntingem, na který se v posledních několika letech zaměřuji. Vloni jsem ještě z důvodu již poměrně vzdálených tiles začal lovit squadratinha, takže mám i v zimě co objevovat relativně blízko od domu. Kolo je čistě koníček a zábava, často i jako dopravní prostředek. Když je možnost, pošlu si věci autem a jedu tam na kole.


Během 10 měsíců, které trvala naše tile hunting soutěž jsi loni najel přes 27 tisíc kilometrů. Kolik kilometrů průměrně najedeš za sezonu?
Obvykle najedu přes 30 000 km, v roce 2020 jsem si dal cíl objet hypoteticky rovník Země, což se s 41 453 km a po zdolání 415 504 (47 Everestů) výškových metrů podařilo.

Jak dlouho už lovíš čtverečky v rámci statshunting? A prozradíš, kolik jich už máš celkem a jak velký je tvůj max square?
S tile huntingem jsem začal v roce 2021, různé aplikace ukazují různé hodnoty v závislosti na tom, jak přesně zpracovávají GPS záznamy ze Stravy, ale zhruba 27 500, cluster 14 700, max. čtverec jsem v srpnu 2024 zvětšil na 100*100, vloni probíhala příprava na další zvětšení max. čtverce. Pokud jde o squadratinha, tak s těmi jsem začal na začátku roku 2025 a tam jsem na 375 000, yardinho (cluster) 20 500, max. čtverec 44*44.

Co tě přimělo zapojit se do MTBIKER soutěže Tile hunting? Byla to pro tebe motivace?
Ve vlákně k tile huntingu na bike-foru jsem v průběhu roku zaznamenal, že byla vyhlášena soutěž, takže jsem ji vedl v patrnosti, úplně hlavní motivace to nebyla, ale vzhledem k tomu, že jezdím hodně a i se na tile hunting zaměřuju a jezdím tím pádem často jinudy, byl jsem přesvědčený, že moc větších “pomatenců” než jsem já nebude a nakonec jsem výsledky do soutěže poslal a za několik dní jsem se z mailu dozvěděl, že jsem ji vyhrál.


Jak naložíš s výhrou?
Výhru dostane nejmladší člen rodiny, snad ho cyklistika začne víc bavit neb nikdy neměl úplně nové kolo.


Máš nějaký nejhezčí nebo nejzábavnější zážitek z těch více než 27 tisíc kilometrů, které jsi během soutěže ujel?
Asi se mi to trochu všechno slévá dohromady, takže vypíchnout něco nejhezčí nebo nejzábavnější je složité. Samozřejmě člověk objeví spoustu zajímavých a pěkných míst a cest, něco nového se dozví nebo si připomene, co již zapomněl nebo si dá něco do souvislosti v rámci znalostní báze, kterou má.

Loni jsem byl v oblasti Domažlic, Českého lesa, Jelení Gory. Krkonoše z polské strany vypadají mnohem monumentálněji než z české strany. Potštejn, Stanovice a Tochovice - to byly skutečně moc pěkné lokality na průzkum a objevování, navíc v kruhu nejbližších.

Naopak — co bylo úplně nejhorší nebo nejtěžší?
Díky tile zejména squadratinho huntingu se občas dostanete do míst a situací, které pro kolo nejsou úplně dělané, takže vás může potkat zdolávání prudkých srázů, chybějících mostů, člověk musí třeba přejít přes jeho často nestabilní zbytky nebo brodit.

Případně nastane situace, že v mapě cesta je, ale realita je jiná nebo je zapadaná polomem, zarostlá nebo třeba rozoraná a místo několika minut, které by zabralo daný úsek projet, vydáte spoustu sil na překonávání překážek nebo vymýšlení alternativy.


Jak ses dostal k dlouhým výletům na kole?
K dlouhým výletům jsem se dostal díky touze objevovat a poznávat nová místa a cesty, díky tile huntingu a samozřejmě Eddington number. To všechno roztáčí spirálu čím dál tím větších kilometráží.


Máš nějakou oblíbenou trasu nebo se je snažíš obměňovat?
Díky zejména poměrně novému zaměření na lov squadratinhos je nyní každá trasa unikátní. Bydlím v Praze, rád jezdím všemi směry až na Polabí (úzký pás podél Labe určitě stojí za prozkoumání), tam mě to moc nebaví, mám rád kopce a přírodu, ne roviny a pole, kde nic není.


Jakou výbavu bereš s sebou na celodenní výlety? Máš nějakou vychytávku?
Mám krátce elektronickou pumpičku, ta v případě defektu dokáže ušetřit dost času a sil, navíc nafoukne přesně na nastavený tlak. Pořídil jsem přední světlo na denní svícení, které zároveň může napájet navigaci a noční přední světlo a zadní světlo s brzdovým senzorem. Všechna dlouho vydrží, aby začátek výletu nebo návrat z výletu, který má přes 300 kilometrů byl za tmy bezpečný a jistý.

Když je pod nulou nebo hrozí zmrazky, jezdím do terénu s plášti s hroty, minimálně vepředu, na většině povrchů je tak výrazně lepší přilnavost, neplatí pro glazurou upravené povrchy a hladce vyleštěný kámen. Do mrazů vozím rukávy na řidítka a přikrývku helmy proti dešti, aby se více izolovaly oblasti, kde mi bývá zima.

Jak plánuješ trasy? Všechno podrobně dopředu, nebo improvizuješ? Používáš nějaké specializované aplikace nebo metody na optimalizaci času/trasy?
Trasy plánuju přes doplňky, které se instalují do Firefoxu nebo do Chromu, aktuálně jsou k dispozici jak pro statshunters.com i squadrats.com, doplněk squadrats umí i malá squadratinha, takže hned vidím, jaké nové tile/squadratinha na trase projedu.

Oba doplňky již podporují plánování přes mapy.com, což je pro ČR, kde jezdím nejpřesnější podklad, i když ne stoprocentní. Oba aktivní doplňky se nemají rády, takže je dobré zapnout pouze ten, s kterým chce člověk pracovat.

Dále používám v navigaci aplikaci EveryTile, kde vidím na obrazovce, jestli už jsem daný tile navštívil. Relativně nedávno přibyl ve statshunters grafický export neprojetých tiles, které se propíšou rovnou do mapy v navigaci, což je v kombinaci s aplikací EveryTile výrazné zlepšení neb EveryTile nelze měnit zoom gridu/mřížky a navíc směrovka neukazuje podle vašeho směru jízdy, ale směřuje na sever, což je dost nepraktické při pohybu v terénu, když aplikace nezobrazuje cesty.

Pak probíhá v reálu mnohem snazší kontrola proti mapě a vyexportovanému grafickému gridu navštívených tiles, který již samozřejmě zoomovat jde v mapovém podkladu a v aplikaci EveryTile brát zezelenání daného čtverce jako potvrzení návštěvy čtverce.


Důležitou roli při plánování hrají v mapy.com funkce Panorama a Letecký pohled, podle nich lze provádět průzkum neznámého terénu a dle toho volit vhodnou cestu k dosud neprojetému tile/squadratinhu, případně letecký pohled často odhalí cestu, která v mapě není.

Samozřejmě se stane, že cesta, která je v mapě, v reálu není nebo je v případě silnic uzavřená, tak je občas potřeba improvizace na místě. Když vidím, že mám časovou rezervu, tak díky novému grafickému exportu neprojetých tiles přímo do mapy jsem schopný improvizovat sběr dalších tiles rovnou za jízdy včetně přeplánování trasy, což v aplikaci EveryTile nešlo, ale už to chce nějaké zkušenosti.

Pokud plánování probíhá pro úplně neznámou lokalitu, občas proženu naplánovanou trasu i přes bikerouter.de, protože mapy.com neumí povrchy/typy cest a sklony terénu v procentech, což snadno umožní odhalit obtížný terén.

Nevýhodou je, že bikerouter není pro ČR tak detailní jako mapy.com, a je schopen trasy přeplánovat jinudy, protože některé cesty, které jsou v mapy.com, nezná. Bikerouter.de používám rovněž při vnášení bodů do mapy, kam mi nejde vytvořit cesta, protože tam podle plánovače žádná nevede, ale například z letadlového náhledu vidím, že tam cesta vede, tak si ji “vykolíkuji” těmito body včetně možných instrukcí u daného bodu, a pak se mi tyto body zobrazují v navigaci a podle nich se řídím na mapově neexistující cestě.

Bikerouter používám i pro ověření, zda-li mám například na dovolenou správně připravené podklady všech tras a na žádný čtverec jsem nezapomněl, umí totiž načíst všechny trasy najednou a zobrazit všechny čtverce, které projedu všemi trasami, což mapy.com neumí.

Při plánování je potřeba zohlednit terén a podmínky, na silnici se dá ujet bez problémů 30 km za hodinu, ve sněhu v kopcích v Posázaví, Brdech, Voděradských bučinách můžete ujet třeba jen 12 km nebo i méně, a to je třeba zohlednit.

Tile hunting jako takový je zpomalující činnost, protože často jedete tam a zpět jednou cestou, často se otáčíte, ověřujete, zda-li již bylo dosaženo příslušného tile, což vede k dalšímu poklesu rychlosti.

Lov squadratinhos je ještě časově náročnější, protože zatím není - nebo o ní nevím - žádná aplikace, která by umožnila potvrzení návštěvy přímo v navigaci. A tak často ověřuji návštěvu přes aplikaci v mobilu, což je velké zdržení, když se stránka squadrats.com téměř vždy načítá znovu, včetně kalibrování gps kurzoru na obrazovce mobilu.

Kolik jezdím doktorovi na kontrolách raději neříkám.

V souvislosti s tímto rozhovorem jsem se díval, zda-li náhodou nepřibyly nějaké nové aplikace na squadratinha, pár se jich již objevilo, nicméně zajímavou použitelnost vidím jen u jedné, ještě jsem ji však nezkoušel.


Cestuješ hodně autem nebo vlakem před startem trasy, nebo se snažíš vyjet přímo z domu?
Auto nepoužívám, pokud jedu na tile hunting, nejčastěji využívám vlak, kdy se buď někam odvezu a jedu zpět nebo někam dojedu a jedu zpět vlakem. Pokud jedu na lov squadratinhos, vyrážím z domu, těch mám ještě v okolí neprojetých velké množství.


Jezdíš v každém počasí? Jak zvládáš náročné dny, když tě bolí nohy/je zima/nevyjde počasí?
Jezdím na kole celý rok, samozřejmě sleduji několik modelů počasí, když vidím, že má zejména pršet nebo se modely celkem liší, tak zůstávám doma, beru v potaz i vítr a podle něj plánuji, kam pojedu. Jet celý den proti silném větru je skutečně zkouška mentální odolnosti.


Před vyjetím ještě kontroluji srážkové radary, předpovědi jsou sice stále lepší a lepší, ale občas nevyjdou, takže když vidím, že se něco blíží, tak taky vyjížďku odložím. Do zimy se jde samozřejmě obléci, tam limit zas takový není, byť čím je člověk starší, tím je pohodlnější.

Nepříznivé dny využívám na servis kol a plánování dalších tras. Nohy zatím drží a nebolí, nejezdím žádné intenzity, takže jsou na zátěž zvyklé a ježdění velkých objemů jim nevadí.


A co závody? Vybíráš si nějaké nebo jezdíš jen pro sebe?
Závodům jsem se dlouho vyhýbal, zkusil jsem v roce 2020 časovky a pár hromaďáků, časovky mě hodně bavily, ale hromaďáky jsem si po pár zkušenostech s řidiči nebo kolegy v balíku a naštěstí jen rozbitýmu materiálu zakázal, byť výkonnost byla dobrá.

Celkem se mi dařilo, z 27 závodů jsem jich 13 vyhrál, 7krát byl druhý a 3krát třetí. V roce 2021 jsem měl bohužel nehodu s chodcem, který přecházel vozovku po sluchu a utrpěl jsem celkem vážné zranění nohy, takže od té doby už jezdím jen pro sebe a bavím se tile/squadratinho huntingem a dalšími výše uvedenými disciplínami, statistikami, poznávám, objevuji a fotím.


Stíháš se kromě kola věnovat i jiným sportům?
Prakticky veškerý čas nyní trávím na kole, ale mám historicky vybavení na hodně sportů, hodně jsem hrál tenis nebo squash, bolelo mě koleno, se kterým jsem byl na operaci, tak mi doktor doporučil právě cyklistiku, to byl první zlomový bod. Kolik jezdím mu na kontrolách raději neříkám, od té doby zatím drží a nebolí.

Pocházím z Jablonce, takže samozřejmě běžky, sjezdovky, sněžnice, hokej a bruslení, ale se sněhem je to čím dál horší, zejména, když se člověk přestěhuje do Prahy. Bavilo mě i lezení, ferraty a horolezení v Alpách. O Vánocích jsem si byl zabruslit na krásném černém mladém ledu, který pěkně zvonil, a to bylo moc fajn po dlouhý době.


Jak regeneruješ a odpočíváš po náročných výjezdech?
Tím, že jezdím v nízkých tepech, dalo by se říct, že regeneruji za jízdy, jsem schopný zatím zvládat celkem velké objemy bez problémů, samozřejmě je důležité hodně jíst a pít již za jízdy, zejména pít v teplých dnech, kdy je ztráta tekutin a minerálů značná, a i po ní a dostatečně spát.

Je pravda, že s přibývajícím věkem je již větší zátěž znát, když si dá člověk několik dvoustovek za sebou, ale dá se to zvládnout. Když se necítím dobře nebo mám najetý za krátký čas velký objem, tak si dám pauzu. Za ty roky už svoje tělo znám celkem dobře a vím jak funguje a co si můžu dovolit.


Dostáváme se k docela zásadní otázce: jak se dá sladit takový objem kilometrů s prací, rodinou a běžným životem?
Samozřejmě toto pojetí cyklistiky přináší oběti na výše uvedených stranách, protože den má jen 24 hodin a kolo mi zabírá skutečně hodně času. Díky patří samozřejmě zejména rodině a i kamarádům, u kterých mám velkou podporu pro realizaci mých cykloprojektů.

Práci jsem přerušil původně na chvíli v období covidu, ale zatím jsem se rozhodl pokračovat v cyklistice a cykloprojektech, dokud mám ještě dost sil na jejich realizaci.


Jaké jsou tvé plány na tuto sezonu?
Vloni mi nevyšel bikepacking, doufám, že letos to vyjde. Chtěl jsem jet část stezky Českem, samozřejmě dál pokračovat v tile/squadratinho huntingu, ať už jde o max. čtverec, kdyby se podařilo dostat do top 10 celosvětově, což odpovídá čtverci 106*106.

V souvislosti s tím vylepšovat i pořadí v clusteru na 15 500 tiles a dosáhnout 27 000 v yardinhu a dotáhnout ho z Prahy do Ústí nad Labem, překonat hranici 410 000 squadratinhos a 29 500 tiles. Posunout se v Eddington number na 212.

Pro neznalé to bude asi znít jako řeč mimozemšťana nebo elaborát pro psychiatra Chocholouška. Zatím mám rozplánované nějaké lokality, kam bych se chtěl vypravit - Litoměřice a České středohoří, Strakonice a Šumava, Jihlava a Vysočina. A pak samozřejmě pokračovat v průzkumu lokalit mezi Sázavou a Berounkou, kde to mám rád a určitě podniknout několik vlakovýletů přes 300 km.

Vzhledem k tomu, že se v poslední době zaměřuji více na squadratinha, k nimž je potřeba jezdit více do náročného terénu, bude výzva pokořit hranici 30 000 km a 300 000 výškových metrů.


Jaké máš doporučení pro jezdce, kteří se chtějí pustit do dlouhých tras a najíždění tisíců kilometrů?
Určitě začít postupně, získávat vytrvalost a poznávat, jak tělo reaguje na zátěž. Každý jsme jiný a i ve vyšším věku je vytrvalost lepší. Myslím, že tile hunting je naprosto ideální na rozvoj vytrvalosti. Nejdříve sbíráte tiles, které máte blízko a s rostoucí výkonností si trasy začnete prodlužovat ke vzdálenějším tiles.

Další možností je si dát prostě nějaký cíl, kam se jet podívat, který bude 50, pak třeba 100 km daleko nebo ještě dál, a jak jsem již zmínil výše, statistika Eddington number vás neustále motivuje jezdit delší a delší trasy, abyste se dostali na vyšší hodnotu.


Máš nějaký vzkaz pro čtenáře MTBIKER?
Ať už děláte jakýkoliv sport, tak ať vás to baví. Pokud máte nějaké sportovní cíle nebo projekty, tak hodně štěstí a sil při jejich realizaci a dosahování. Vždy se vraťte ve zdraví zpět domů.