Fresh Enduro Trutnov Trails 2026: Bylo opravdu fresh?

Rok se s rokem sešel a jako už tradičně Přemek Tejchman spolu s Ondrou Sedlákem pořádali jarní enduro závod v zázemí všem známých Trutnov Trails.

Tentokrát pod hlavičkou nové série enduro závodů Fresh Enduro. Filozofií všech závodů série by měly být na každý závod nové a čerstvé traily. Ne stále dokola hoblovat staré známé traily, jak známe z některých jiných závodů. Důležitým aspektem by pak mělo být i to, že kromě samotných závodníků by si závody měly užít i celé jejich rodiny.

Jestli se tohle povedlo hned v prvním závodě, to jsem se samozřejmě vydal zjistit.

Co čert nechtěl, dva dny před závodem se o mě otřel nějaký zlý bacil, teplůtka a rýmička nechyběly, takže jsem se nezúčastnil nultého dne závodu, který vyšel právě na pálení čarodějnic. Každý závodník dostal ke startovnému poukázku na buřta a nápoj a kdo přijel už 30. 4., mohl si užít společné pálení čarodějnic, opékání a klábosení. Podle vyprávění kamarádů se to vyvedlo a někteří závodníci byli druhý den lehce společensky unaveni. 😀

Já se pokusil doma trochu vyspat a s ucpaným nosem a unaveným tělem vyrazil do Trutnova v sobotu ráno. Parkoviště už bylo sice docela plné, ale zaparkovat se dalo. Příjemným zjištěním bylo, že jako novinka je v zázemí závodu food truck a samozřejmě klasický stánek s kávou, limonádou a Krakonošem.

Vyzvedl jsem si čip, pokecal s lidmi, dal si na rozjetí Trubka Trail a vydal se vstříc závodu.

Den 1. Traily fakt fresh, ale já nefresh

Co je pro spoustu mých známých, nepolíbených tímto sportem, překvapující, je, že se cestou z kopce člověk zadýchá a dokonce potřebuje šlapat! Co se týče techniky a pocitu, jelo se mi vlastně celkem fajn, ale jakýkoliv pokus na rovinatějších pasážích trochu dupat do pedálů fakt bolel. Postupně jsem se s touhle situací smířil a začal si závod užívat.

První erzeta ve mně vyvolala smíšené pocity, vůbec jsem nemohl najít žádné flow a připadal jsem si, jako když sedím poprvé na kole. Paradoxně jsem ji zajel ze všech svých erzet nejlíp - na 11. místě z 55 startujících v kategorii M40+ (Ano, jsem stará větev no 😀).

Druhá erzeta se mi jela pocitově mnohem líp, třetí, která startovala z ikonického řopíku se startujícím mistrem Kafíčkem, taky, nicméně na obou jsem dle výsledků nejel nic moc. Každopádně obě mě fakt bavily, rychlá místa střídaly prudké pasáže a uzavřené switchbacky, všude kolem lítala čerstvá, i když trochu moc suchá hrabanka, pecka!


Poslední erzeta dne končí pod zázemím závodu, proto bývá každý rok víceméně stejná a je to vždycky neskutečná palba od začátku do konce. Tentokrát se rychlosti nebojím, šlapat není moc třeba a dojíždím ji v pořadí 14/55. Celkově se po prvním dni usadím na 20. místě.

V zázemí si dávám zaslouženou odměnu v podobě piva Krakonoš, vyprávím si zážitky s kámošema a pomalu své tělo chystám do auta a jedu regenerovat na další den domů, do vlastní postele.

Dávám do toho všechno, pár zatáček přebrzdím, ale lidi kolem tratě hecujou a člověk musí jet, co to dá.

Kamarádi a známí, kteří zůstávají, si užívají dobrých jídel z food trucku a odpoledního programu v podobě hobby horsingu - akorát s řidítky a předním kolem. 😀 V zázemí se vyřazovacím způsobem závodu běhá slalom a podle fotek a videí to musela být náramná sranda! Musím říct, že tohle je dost důležitý aspekt závodů, a proto na ně jezdím. Člověk si užije i ten večer mezi závodními dny. Takhle s cestami domů a zpět tomu prostě něco chybělo.

Den 2. Ukaž, co si z předchozího dne pamatuješ

Jako snad jediný enduro závod v ČR má Fresh Enduro formát závodu: První den na oči a druhý den to samé + jedna nová RZ na oči a musím říct, že to má fakt něco do sebe. Člověk se druhý den snaží vzpomenout, kde jel první den blbě, aby druhý den jel to samé místo zase úplně stejně blbě! 😁

První den byly čtyři erzety, dnes jich je na programu pět.

Začínáme tou, kterou jsme včera nejeli, takže zase na oči. Cítím se dnes trochu líp, ale první RZ se rozjíždím zvolna a zjišťuji, jak to půjde. A přijde mi, že jo! Dneska to půjde a zkusím zabojovat o lepší umístění.

Druhou erzetu pushuju, dávám do toho všechno, jede se mi dobře, ale nejspíš z přemotivovanosti nejdřív málém zajedu do mlíka, zpomalím, chci lehkou chybu dohnat a vzápětí zvolím špatnou stopu, utrhne se se mnou zemina a letím z kola dolů. Nic hrozného, ale zamotává se mi navíc kolo do mlíka, který musím přetrhnout a dobrých 15 sekund je v trapu.


Následující dvě erzety kašlu na pořadí a prostě si jen užívám jízdu na trailech, na které se člověk už nikdy nepodívá, protože po závodě musí být zahrabány. Jede se mi vlastně hezky a držím tak nějak standard z předchozího dne.

Po třech odjetých erzetách byla na trase občerstvovačka, která tentokrát fakt bodla. Doplnit ionťák, naházet do sebe chleba se sádlem, salámem, buchtu, tyčinku, medvídky, prostě sortiment je hezky bohatej.


Druhý den se práší snad ještě víc než první a navíc slunce praží o sto šest, takže na transfer k poslední RZ už se courám pěšky. Tělo říká, že má dost a hodinky Garmin ukazují, že už ani v klidu mi tep moc neklesá, zkrátka nejsem ve formě.

Každopádně je tu poslední sjezd z kopce dolů a dávám do toho všechno, pár zatáček přebrzdím, ale lidi kolem tratě hecujou a člověk musí jet, co to dá. Dojíždím do cíle s tepovkou 180, odkládám bike na zem, zhluboka dýchám a říkám si, jak to celý bylo zase vlastně boží!

Odevzdávám čip, objednávám pivo a sendvič s trhaným masem, který byl mimochodem luxusní, a rozebíráme závod s kámošema u stolu. Kolem do cíle dojíždějí další a další závodníci a každý má na tváři velký rohlík. Slunce svítí, lidi jsou šťastní a to je vlastně úplně nejvíc, proč někdo závody dělá a proč je někdo jezdí.


Sedám do auta a jedu se domů konečně trochu vykurýrovat, ale jsem děsně rád, že jsem to hecnul a závod objel. Fresh Enduro Trutnov Trails přesně naplnilo to, čím chce být, zábava a čerstvý traily.

Jo a mimochodem nakonec jsem teda druhý den klesl na konečnou 22. příčku z 55 startujících v M40+. Ale o to vlastně zas tak nejde, že?