Inserty – gamechanger, nebo zbytečná hmotnost navíc?

Někteří na ně nedají dopustit, jiní raději jezdí bez nich. Proč jsou názory na tento kus „pěny“ v kole často diametrálně odlišné a jaké jsou mé dlouhodobé zkušenosti?

Zřejmě budu znít jako obehraná deska, ale zkušení jezdci vám hned řeknou, že právě kola mají na samotný pocit z jízdy největší vliv. Možná si hned představíte drahá karbonová kola a lehké pláště. Ale mezi nimi je ještě jeden článek hmoty, spadající do „novějších trendů“ – inserty.

Zažily svůj boom v gravity disciplínách, později se rozšířily v podstatě do všech odvětví jako XC, gravel či silniční cyklistika, a nyní si žijí vlastním životem. Jsou jezdci, kteří na ně nedají dopustit, a jsou tací, kteří od jejich používání upustili.

A samozřejmě mnoho jezdců je vůbec nezkusilo a kladou si otázku, jestli to pro ně má smysl. V článku pokusím předat své dlouhodobé zkušenosti s inserty, jejichž počátky můžu datovat od roku 2020 a jsou, myslím, dost komplexní. Okusil jsem jejich výhody, ale zažil jsem s nimi i patálie.


Zaměřím se zejména na XC kategorii (včetně té výkonnostní, jako jsou maratony) s přesahem do trailu – přece jen ježdění v horách a v technických úsecích mi rozhodně není cizí. A nezapomenu ani na gravel...

Možná bude nejlepší podívat se postupně na jízdní vlastnosti, které by měly inserty zlepšit, a na jejich reálný dopad na jízdu. Hlavní pointou je možnost vozit nižší tlak, aniž by výrazně vyskočila negativa, kam můžeme zařadit menší stabilitu při agresivní jízdě (brzdění, zatáčky), lehčí seknutí či rovnou poškození samotného ráfku. Z toho plynou následující výhody:

• vyšší komfort
• nižší valivý odpor v rozbitém terénu
• lepší trakce
• stabilita pláště a případná možnost jízdy na defektu

Ale než začneme, ještě jeden důležitý faktor...

Nahození = boj?

Zřejmě nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že mnohé od vyzkoušení odradily různé příhody o zlomených montážních pákách a krvavých prstech. Jaká je skutečnost? Měl jsem možnost zkusit různé značky, ale vždy v rámci „light“ kategorie. Ty jsou v první řadě mnohem poddajnější (a menší) než verze určené pro enduro či DH – verze pro gravity disciplíny mají navíc širší základnu pro větší ochranu patek a lepší stabilitu pláště, což nejednou končí zmiňovaným proklínáním a kapkou potu mezi půlkami.

Můžu to potvrdit na základě zkušeností mého kameramana Adama, který závodí v enduru na ebiku a používá úplně jinou kategorii insertů než já. Takže doporučuji ověřit si, jaké disciplíny se diskuse a zkušenosti týkají. A další doporučení: nechte nějaký čas inserty na kolech, budou se lépe „natahovat“. Výborný postup naleznete v instruktážním videu například od Vittorie.

Stejně tak je důležité, jaké pláště použijete, respektive jaký je jejich objem. Mnohem lépe se nahazují inserty na 2,4" balony než na 2palcové užovky. Z tohoto důvodu může být montáž do užších silničních plášťů mnohem větší peklo.


Paradoxně, když mám na kole bezdušové pláště, usnadňuje mi to vložení insertů tím, jak následně přitlačují patky k okraji ráfku, a prvotní nafoukání a „chycení“ tlaku je mnohem jednodušší. Téměř vždy mi vystačila klasická pumpa bez nutnosti použití tlakového kanystru. Alespoň taková je moje dosavadní zkušenost.

Větší komfort? Ne vždy

Nebudu chodit kolem horké kaše a hned řeknu, že podle mě jsou inserty na hardtailu zmiňovaným gamechangerem z hlediska komfortu. Ale pozor. Všechno se naplno projevilo až v kombinaci s objemným pláštěm, například v rozměru 2,4 palce jako u Maxxis Aspen. Naopak u menšího/užšího pláště lze paradoxně docílit opačného efektu. Proč?

Insert totiž uvnitř zmenší prostor pro možnou deformaci pláště. A je-li místa opravdu málo, všechno je rázem jaksi tvrdší a vytoužené pohlcování nerovností zdaleka nemá očekávaný efekt. Pokud půjdete s tlakem ještě níže, už si ani moc nepomůžete, spíše si koledujete o problémy.


Všechno jsem dokonale pocítil na hardtailu při přechodu z Maxxis Rekon 2,25" na rozměr 2,4". Jako bych měl pod sebou rázem úplně jiné kolo – a od té doby mám jasno. Dobrý balón umožní zpracovávat nerovnosti a insert je skvělá pojistka, když uděláte chybu. Dokonalým příkladem byl loňský Salzkammergut Trophy. Po letech jsem tuto extrémní trasu absolvoval v sedle HT a kombinace objemného pláště s insertem vzadu byla tím správným klíčem.

V dané situaci slouží insert na HT v první řadě jako pojistka, ale jezdci na celoodpruženém kole mají ještě jednu. Jakou? U FS máte pod zadkem stále cca 8-12 cm rezervu v podobě tlumiče. Takže nemusíte jít s tlakem až tak dolů, když už začíná výraznější deformace pláště, ale stále máte zachovány hlavní výhody nižšího tlaku. Jeho použití je pak spíše na osobních preferencích, zvláště pokud nemáte úplně „papírové“ pláště. Jinak řečeno, na FS se mi u 2,4" pláštů a tlaku kolem 1,3 – 1,4 bar opravdu nepodařilo nadělat si problémy a komfort je díky tlumiči stále někde jinde.


U užších plášťů vidím největší výhodu insertů zejména jako pojistku před poškozením a rovněž přinášejí větší bezpečnost – větší komfort moc neočekávejte. Dokonale se mi to potvrdilo nyní u gravelu. Do 40 mm plášťů jsem dal inserty, ale cítím, že komfort se při stejných tlacích o maličký kousek zhoršil. Takže proč je mám?

Stále můžu jít s tlakem dost nízko a hlavně beze strachu z poškození krásných kol. Zároveň je beru jako pojistku v případě defektu, která udrží plášť na místě. Koneckonců to je hlavní důvod, proč se inserty ve velkém používají na závodech jako Paříž-Roubaix, když už všichni přešli na bezdušové systémy (namísto nalepených galusek).


Paradoxem je, že větší komfort neznamená jen jakýsi subjektivní pocit z jízdy. Nižší tlak v rozbitém terénu znamená také nižší valivý odpor. Ne nadarmo platí, že „smooth is fast“.

Abychom byli fér, je třeba rovněž vzít v úvahu vyšší hmotnost, přičemž u XC se bavíme cca o 60-80 gramech na kolo. Proto si dovolím tvrdit, že mnohem větší profit z insertů mají vždy těžší jezdci. Naopak, pokud patříte do opačné kategorie a nejezdíte vysloveně agresivně, nebo máte celoodpružený stroj, myslím, že se klidně obejdete bez nich.

Lehké pláště do techniky

Nejednou mi mnozí píší, jestli se nebojím o svůj život - narážím na to, když vidí, na čem jezdím i náročnější traily. Přece jen takový Maxxis Aspen, nebo jeho rychlejší verze Aspen ST na pohled opravdu neoplývají pocitem jistoty.

Jak jsem již nejednou zmiňoval, klíčem je jejich šířka ve verzi 2,4 palce a zejména správně zvolený tlak. Následně se větší kontaktní plocha postará o dostatek trakce pro mé potřeby, samozřejmě pokud vynechám nějakou extrémní hrabanku či bláto.


Pokud jsem dříve zmiňoval insert zejména jako pojistku pro zadní kolo, nyní vynikne i větší stabilita - zejména na předním kole. Cítíte, že ve strmějších úsecích, při kompresích, na kořenech či na kamenech plášť drží, ale ten nepříjemný pocit „plavání“ přichází s insertem mnohem později. A zvláště pokud se bavíme o lehkých pláštích.

Pokud zůstaneme u Maxxisu, dokonce cítím výrazný rozdíl mezi 120 a 170 TPI verzí, která je poddajnější. Takže pokud chcete vzít opravdu lehké pláště do náročnějšího terénu, insert (a zejména ten vpředu) může udělat výrazný rozdíl v pocitu jistoty. Ten se ještě zvětší, pokud je mokro a kluzko a můžete jít s tlakem ještě níže. A věřte, že ten kousek udělá následně pekelný rozdíl

Závody, maratony a epické akce

Mnohé z nás baví různé závody, navíc jsou místem, kde vyniknou skutečně rychlé a lehké pláště. Ale mají i svá specifika, přičemž doplním nejen mé zkušenosti, ale i ty, které mi prozradil pětinásobný vítěz Cape Epic.

Podívejme se nejprve na krátké tratě. Pokud jedete na výsledek, můžeme říci, že každé zdržení udělá poměrně velký rozdíl a dlouhá oprava defektu již pořádný. Velkou výhodou je, že pokud dostanete defekt kousek před cílem (nezapomínejte na Murphyho zákony) a nejde rychle opravit, můžete na insertech dojet do cíle.

Ale pozor, modely insertů pro XC opravdu nejsou určeny pro jízdu s prázdným kolem, ale s trochou opatrnosti nějaký ten kilometr zvládnou. Případně se nejednou stane, že tmel defekt zalepí, ale plášť ztratí výraznou část tlaku. Tehdy je insert stejně výhoda a můžete pokračovat bez zdržování se foukáním.


Samozřejmě, všechno je na konkrétním posouzení situace, ale zřejmě chápete, co chci říct. Velkou roli v „dojezdu“ hraje konstrukce samotného insertu. Ultralight kousek, jako například Vittoria Air Liner o hmotnosti kolem 55 g, je opravdu jen na velmi krátký a velmi opatrný nouzový dojezd. Ale už taková verze jako PTN Revolution při hmotnosti kolem 90 gramů nabízí mnohem větší možnost „run flat“ jízdy.

Proto mám během zimy nasazené právě trochu těžší verze než Pepis, na kterých jsem v mínusových teplotách dojel v pohodě 20 km domů – po seknutí a zrušení pláště o kovový kanál. Rozhodně lepší, než se babrat v mrazu s duší, protože knoty už nezabíraly. Jen krátká odbočka a můžeme pokračovat.


Na dlouhých tratích je situace poněkud odlišná. Přece jen chcete být připraveni na všechno, zvláště pokud se bavíme o velkých akcích, kde chcete hlavně dorazit do cíle - zmiňovaná Salzka nebo HERO Dolomites jsou dokonalým příkladem. Oprava komplikovanějšího defektu pomocí knotů je bez insertu o něco jednodušší, nemluvě o případném vložení duše, když vše selže.

O mých zážitcích jsem se později bavil s maratónskou legendou Karlem Plattem, který mi následně daroval jednu sadu Sahmurai Swords (opravná sada do řídítek). Řekl mi, že oni na etapácích a dlouhých maratonech vložky nevozí a raději volí o kousek vyšší tlak. Ale pozor, je třeba vzít v úvahu fakt, že takoví jezdci mají po trati support a mají možnost v případě poškození vyměnit kolo a pokračovat.

Verdikt?

Jak vidíte, skutečnost je poměrně pestrá a použití insertů ovlivňuje řadu faktorů. Proto najdete také tolik odlišných názorů. Z mých zkušeností je mohu doporučit „hardtailistům“, a zvláště pokud vážíte kolem 75 kg a více. V kombinaci s objemnými plášti získáte komfort a budete mít pojistku, pokud uděláte chybu. Rovněž pokud používáte lehké pláště v techničtějším terénu, oceníte jejich pomoc v podobě větší stability, nebo pokud si to pustíte do nějakého poctivého rockgardenu. Ještě více vyniknou, pokud bude mokro a kluzko... i taková ranní rosa na kořenech umí udělat své. V případě, že dostanete v rychlém sjezdu velký defekt, pomohou se stabilitou a bezpečností.

Ale při dlouhých výjezdech je třeba počítat s náročnější opravou defektu a s komplikacemi při poslední záchraně, kam patří vložení duše. Samozřejmě rovněž je třeba zohlednit vyšší hmotnost na nejméně vhodném místě. Z toho vyplývá poměrně jasný závěr.

Pro někoho jsou rozhodně gamechanger a pro někoho význam v podstatě ztrácejí. Pomohl jsem vám?