Závodící děti, technika, komponenty

Máš alespoň rámcovou představu, kolik stojí závodní lyžařská sezóna nějakého dejme tomu trochu úspěšného mladšího žáka? Máš. Ta cyklistická je proti ní sociálně velmi citlivý sport, včetně kola za 50.000 Kč.

Mám bohužel vcelku konkrétní představu kolik stojí a hlavně co obnáší lyžářská sezóna (tehdy čerstvě Masters), pojatá hoooodně skromě. Lyžováním se rozhodně už nadále bavit nechci (ani u dětí) jinak než rekreačně, případně max takovými těmi open závody.

Jinak nechápu jak souvisí cena kola/lyžování s tím, jestli 5-6 leté dítě během závodu pozitivně slovně podporuji nebo mu bezmála sprostě vynadám, že si dovoluje jet na (dosaď si sám) místě případně chytne špicara? U obojího předpokládám, že to nedělá naschvál, ale protože to prostě v té dané chvíli jinak neumí/nejde a pokud jako rodič očekávám lepší výsledky, tak buď konkurence potrénovala víc/lépe nebo mám nereálná očekávání.

Jde o to, že pro spoustu rodičů je cyklistika i lyžování (a vlastně jakýkoliv sport jejich potomků) jakýsi druh investice a její (ne)úspěšnost si berou značně osobně. Podle výše výnosu či ztráty pak průběžně volí podání a výrazivo. Fandění rodičů je naopak pro nezúčastněné pozorovatele krásnou učebnicí lidských charakterů, málokdy je do nich vidět tak hluboko.

Naprosto přesně jsi popsal, proč nehodlám děti na tyhle závody vůbec brát - v těch posledních dvou větách samozřejmě, výše investice by mi byla celkem ukradená, ale do toho prostředí je fakt tahat nechci.

Největší rachot je u odrážedel, pak se to uklidňuje. Alespoň když sedíš opodál u birelu, nemusíš hlídat čas začátku závodů :)

Asi stejně zůstanem u Jasoně-drsoně a podobných...

"Jasoň a Drsoň" To je paráda na tom jsme před xxx lety začínali :).

Jinak bych to až tak vážně s těmi rodiči nebral, jsou horší sporty a závody jsou pro děti pokud je to baví zábava i zkušenost.

Tak poté, co si dali toho Jasoně-Drsoně, resp. 22km Šmudlu, si teď v sobotu dali 7h orienťák po Novohradských horách. Tam sice dětská kategorie není, ale protože tam vždycky jezdí na víkend se mnou a v Novohradkách je fakt krásně, přihlásili se letos s mámou jako regulérní tým, že objedou co objedou, jak se ostatně na scorelauf sluší. Takže celkem asi 6,5h jízdy, hledání a dohledávek důkladně schovaných kontrol podle azimutu, jedna zastávka v hospodě, najetých 40km, a kdo by čekal, že po tom večer padnou, tak po 5 minutách zregenerováno a řádili jak černá ruka, kdežto já to cítím ještě teď :) Mladší 5let, starší 6,5, oba 20" Isla se 7sp, nejlehčí převod 1:1.

Mapa: https://mapy.cz/s/1I7MJ

Mmch. dospělí vítězové najeli 98km, pouze 2,5x tolik :)

Debata je to tak trošku akademická, protože podobná atmosféra panuje ve většině dětských/mládežnických sportů a to by pak děti nemohly dělat nic.

Každopádně, jak už někdo zmínil, tak nejhorší je to u nejmladších. S přibývajícím věkem a počtem odjetých závodů postupně téměř všichni dostanou rozum a když se dostanou až na úroveň českého poháru, tak už je přibližně 96,5% lidí v klidu ;-)

To je otázka, podle mě to spíš platí především o kolektivních sportech, a o tom, kde se masově závodí. Vedle toho ale pořád zbývá dost věcí, kde taková atmosféra není. Já to zatím řešit nemusím, děti mám pořád poměrně malé, ale do budoucna určitě nechci, aby dělali fotbal, hokej a podobné, nechtěl bych je vést ani k té cyklistice, ani k dalším jednostranným věcem. Tak nějak doufám, že by mohli doma a v okolí okouknout lezení (jako že je to zatím baví), orienťáky, možná vodu... Ale je mi jasné, že to se teprv uvidí, o co vlastně budou stát, vyloženě něco zakazovat bych pokud možno nechtěl.

Možná jsem to podal moc negativně, zase tak hrozný zážitek to nebyl. Naopak se mi líbila koncepce těch závodů - stále bylo na co koukat, stále se něco dělo.

Mladému se to líbilo a příště pojedeme zase.

A vo tom to je. Aby se to líbilo JEMU. Všechno ostatní je víceméně vedlejší.

První slovo platí :)

Mladšímu je teď akorát 5, je mu akorát menší 20" Isla, představa, že bych ho kvůli závodům cpal na 24" mi teda přijde dost uhozená. Staršímu je 6,5 a jezdí na větší 20", ten sice asi koncem léta už dostane 24" na vyzkoušení, ale koukám, že na závody už by měl mít 26" :) No, vidím to tak maximálně na nějaký lokální hasičský závod okolo rybníka...

Jako ty velikosti kol, na kterých děti ty závody jezdí (myslím ty v popředí), mě hodně překvapily.

Pětileté na bedně všichni 24'' (respektive v prvním kole to tak bylo, po druhém jsme odjížděli před vyhlašováním), šestileté povětšinou 24'' a výjimkou nebylo 26''.

Ze své zkušenosti, bych případně o chlup déle podržel 20" a pak skočil rovnou do 26". Dcerka zdědila po starším bráchovi 24" Spešla, jezdila na něm čtvrt roku, šel pryč a místo něj RB mini. Geometrie rámu byla téměř stejná a slušných komponentů na 26" se po půdách, sklepích a bazarech válí spousta. Na 24" nic moc kloudného neseženeš a když už to existuje, tak je to většinou drahé. Jestli chceš, tak si mě v Úvalech odchyť, měli by jsme tam být - zeptej se malé žáby na fluo žlutém RBčku, kde má tátu. :-)

Díky, zkusím.

A nebyl jsi teď v neděli na krosce? Podle kola v profilu mi to něco říká.

Byl, BCC jsou naše domácí závody, tak je to taková morální povinnost se zúčastnit :-)

Jak si tu investici predstavujes? Neznam vyhozenejsi penize nez investice do mladeho cyklisty. Pravdepodobnost navratnosti je velmi nizka. A zlati rodice na cyklozavodech tam je to vesmes uplne v klidu. To co je treba na fotbale to je katastrofa.

Nelze generalizovat, místo od místa, kus od kusu. Znám protipóly z různých kolektivních i individuálních sportů. Podle mě je to spíš tak, že čím dražší nebo masovější sport a čím více startujících, tím (logicky) větší riziko výskytu nákazy. [Nerozlišuji v tomto případě záměrně dvě kategorie: sport a hry.]

Nejhorší je, že spousta rodičů a dokonce trenérů nevede svěřence k zásadnímu poznání, že výkon podávají pro sebe a pro výkon jako takový, nikoliv primárně pro rodiče, trenéry, okolí. A že se tedy musejí naučit sami svůj výkon ocenit a kriticky zhodnotit. Proto nakonec spousta z dětí (nejen) výkonnostní sport zcela opustí, neunese očekávání okolí nebo ztrátu pochvalných hodnocení, když se dost nedaří.