Decathlon Hradec Králové

Půlka dubna, to je konečně doba, kdy o víkendech startují bajkové závody. Mezi otvíráky nové sezóny patří tradičně Prima Cup v Hradci Králové, kam jsem po několikaleté pauze znovu vyrazil. Závod je to s nevelkým převýšením, zato s pořádnou porcí technických trailů v lesích okolo pískovny Marokánka.

Před devátou hodinou ráno se areál Stříbrného rybníka na kraji Hradce topí v husté mlze a teplota kolísá těsně pod bodem mrazu. Jen podle hlasu spíkra lze z jednoho břehu, kde je parkoviště, odhadovat, kde se chystá start.

V rámci zahřátí a rozjetí jedu po hlase a řadím se do startovního koridoru mezi stovky bajkerů, drkotajících zuby, z nichž někteří až těsně před výstřelem odhazují péřovky.


Takhle si tedy jaro nepředstavuji, ale je to tu a tohle nás baví, i když tedy zrovna s tratí v Hradci si já netykám a vím, že se tu v technických sekcích budu trápit.

9.00 a jedem. První hodinu se trasa proplétá hradeckými městskými lesy. Letí se skoro třicítkou, na špici určitě výrazně rychleji. Řadím se do půlky pole, které se natahuje v krátkých prudkých výjezdech. Kromě pelotonu se trhá i mlha a nakonec se dělá krásný jarní den.


Ale to už přichází hlavní menu zdejšího závodu. První trail podél Bělečského potoka. Pětikilometrový úsek je namotán mezi stromy podél vody, sem tam překříží potok přes lávku, občas lávka chybí a trochu to cákne do bot... Za každým stromem pár temp nahoru, pak zase mezi kořeny, pískem a kamením levá-pravá dolů.


Tady se ukazuje, kdo si s kolem rozumí a kdo se na něm trápí a občas musí i pěšky. Na těch pěti kilometrech, které mi trvalo zdolat skoro půl hodiny, jsem napočítal čtyři desítky borců a borkyň, kteří se přese mě převalili jako kolem patníku. A to jsem si liboval, že některé úseky jsem dokázal, na rozdíl od minula, projet.

Ořech v náboji zadního kola nevydržel a rozpadl se v prach.

Následuje zdánlivě oddechová část, kde by se opět hodilo i gravelové kolo. Zase frčíme volnějšími cestami lesem a průměrka se trochu zvedá i nám, kteří jsme v technice hodně ztratili. A obloukem se vracíme ke zlatému hřebu - pískovně Marokánka, která je pro závod otevřená pro speciální průjezd.


Elitní závodníci i technicky zdatnější a odvážnější bajkeři se z hrany pískovny pouštějí do prudkého sjezdu hlubokým pískem. Tady si fotografové i kameramani přicházejí na své. Sem tam někdo předvede salto. Já k pískovně přijíždím, když už je hlavní show pryč a fotografové prchli, aby stihli nejrychlejší závodníky v cíli.


Moje scénka mohla být také spektakulární, kdyby ji ovšem někdo viděl. Takhle mohu posloužit jen popisem: Na hraně pískovny mrknu hluboko dolů a obratem se rozhoduji - jdu to pěšky. Ani to ovšem není úplně jednoduché.

Volím tedy seskok celkem vysokého úvodního dropu, který se průjezdem mnoha závodníků přede mnou v písku vytvořil. I když mám skoro 2 metry výšky, po seskoku téměř nedosáhnu na kolo, které jsem nechal nahoře... Horko těžko se pro něj natáhnu a pak už je konec komedie a hlubokým pískem cupitám dolů.


Boty mám sice plné stavebního materiálu, ale přece jen mohu pokračovat a frčím tedy pískovnou dál. Přichází další nekonečný trail po druhém břehu Bělečského potoka. Tady už mě mnoho lidí nepředjíždí. Ono jich za mnou už moc nezbylo…


Do cíle zbývá posledních 12 kilometrů, znovu spíš lesní pěšiny a cesty zpátky ke Stříbrnému rybníku. Tady zase rychlost stoupá, aby průměrka v cíli nebyla úplný trapas. Moje rychlost ovšem klesá skoro na nulu. Na konci závěrečného trailu jsem náhle zabral naprázdno - ořech v náboji zadního kola nevydržel a rozpadl se v prach. Z kola byl oboustranný volnoběh, takže jsem závod musel vzdát.

Ty poslední kilometry jsem si vychutnal pěšky a kolo cílovou branou nakonec dojel jako na koloběžce. Takhle jsem si tedy úvodní závod nepředstavoval.


Ale o mě tenhle den nebyl. Byl především o tom, že už nám to zase začalo. Kolo se opraví a další víkend zase můžeme někam vyrazit. Poměřit se s ostatními - anebo minimálně sám se sebou.


Jo a v Hradci to vyhrál mezi profíky František Hojka z Expres CZ-Elmtrade Kolín před Filipem Adelem (Superior) a Davidem Friedelem (ČS). Mezi ženami Tereza Tvarůžková před Janou Czeczinkarovou (obě ČS) a třetí byla Karla Nováková (VIF).