Do práce na kole – jde to celý rok?

Vyhnout se ranním zácpám, projet se před prací a šetřit peníze za pohonné hmoty jsou pouze ukázky výhod, které cesta do práce na kole nabízí. Pokud jste ještě nepřišli na chuť této výzvě, možná vám tyto tipy pomohou.

Poté, co jsem v loňském roce najela na cestách do a z práce téměř 10 000 km, jsem našla pár vylepšení, která mi tyto cesty zpříjemnila a posunula zážitek z jízdy na vyšší level. V tomto článku bych se o ně s vámi ráda podělila.

Gravel kolo

Pravděpodobně největším „upgradem” této sezóny byla koupě gravelového kola. Dříve jsem jezdila jen na silničním, které během blátivého a deštivého počasí trpělo. Nejenže jsem musela na podzim dávat obzvlášť velký pozor na mokré listí, ale nebylo to vhodné kolo ani do mrazivého počasí.


Na mé klasické cestě do práce mám velké štěstí v tom, že z 25 kilometrů můžu jet 20 po cyklostezce. Z těch 20 km je však jeden úsek, který na silničním kole nebylo možné projet, a tak jsem ho objížděla po normální cestě. Během ranní a odpolední špičky se snažím za každou cenu vyhýbat cestám pro auta. Když jsem ještě jezdila tento silniční úsek na silničním kole, nejednou se mi stalo, že mě auto objelo těsněji, než by to bylo bezpečné, a tak jsem často chodila do práce s tím, že se mi stala nepříjemná věc. Gravelové kolo mi to pomohlo optimalizovat a díky němu se můžu tomuto úseku vyhnout.


Kromě toho, že mi gravel pomohl vyhnout se cestám, mohla jsem díky němu i objevit místa mezi prací a domovem, kde jsem dosud nebyla. Během dlouhých letních dnů jsem se nejednou byla po práci vykoupat v jezeře nebo jsem objevovala pole a meandr Malého Dunaje. Dalo mi to tak extra motivaci jezdit do práce na kole, hlavně během letních měsíců, kdy jsem se díky němu mohla toulat po krásných cestách. Gravelové kolo mi tak letos nabídlo více možností pro rozmanitost silnic, ale i bezpečnost.

Extra ochrana proti zimě na nohy a ruce

V loňském článku jsem zmínila zimní tretry, které jsem tehdy vlastnila jen pár měsíců. Ty se mi letos osvědčily ještě víc, protože jsem jezdila více kilometrů v zimě. Nejenže mi nohy nepromrzly, měla jsem je i v suchu. Žádné „deep winter” návleky, ani ty nejhrubší či neoprenové neumí nahradit účinnost zimních treter. I když je mráz, bláto, déšť, sníh, zimní tretry mi doslova zachránily nohy. Já osobně mám Shimano SH-MW701 a jsem s nimi nadmíru spokojená.


Také jsem dala na vaše doporučení z komentářů pod loňským článkem a pořídila jsem si neoprenové návleky na řidítka. Patřím mezi ty, kteří ať mají jakkoli tlusté rukavice, vždy jim je na ruce zima. Označení rukavic jako „deep winter” pro mě znamená jen to, že v nich vydržím tak hodinu v minusových teplotách a už mi začne být zima. Tyto návleky z neoprenu krásně obalí berany a dá se v nich velmi dobře přeřazovat. V teplotách kolem nuly mi pod ně stačily podzimní rukavice. Kromě toho ruce chrání dokonale i před deštěm a celkově tak přijedu do práce méně vymrzlá.

Reflexní pásky na rám kola

... pouze 5 % respondentů jezdí do práce na kole výhradně během výzvy.

Kolo jsem si oblepila reflexními páskami, když jsem se chystala na závod Race through Slovakia. Tyto pásky se mi však osvědčily během celého roku. Jsou velmi nenápadné, ale zato radikálně zvyšují viditelnost kola ve tmě. Kromě rámu kola jsem si oblepila také přilbu a tretry. Stane se tak z vás ve tmě světluška.

Konstrukce a taška na rám

I když mám věci jako ručník a náhradní převlečení vždy v práci, každý den si vozím snídani a oběd. Minulý rok jsem je vozila převážně v batohu. Zkoušela jsem tedy i podsedlovou brašnu, ale moc mi to nevyhovovalo. Minulý rok jsem měla možnost vyzkoušet nosič a brašnu SKS Infinity Universal a tato výbava se o bezpečný převoz snídaní a obědů postarala.

Výhodou nosiče oproti batohu je, že se vám v letních měsících až tak nezpotí záda. Také ne všechny dresy se kamarádí s batohy, které mohou způsobit poškození na materiálu z odření. Brašna SKS Infinity Universal je také nepromokavá, a tak se nemusíte bát o bezpečnost věcí v ní.

Výzva DPNK

Kromě těchto fyzických vylepšení jsem se letos poprvé oficiálně zapojila do výzvy Do práce na kole, která slavila již jubilejní 10. ročník. Podařilo se mi na výzvu přemluvit i kolegyni, díky které jsem měla extra motivaci. Subjektivně musím poznamenat, že jsem během této výzvy zaznamenala zvýšený počet cyklistů a cyklistek na cyklotrase, což mě nesmírně potěšilo. Moje obyčejná trasa do práce tak najednou ožila.

Organizátoři výzvy také sesbírali data od účastníků výzvy a zpracovali je do přehledného reportu, ze kterého vyplývá mnoho zajímavých faktů, které bych ráda přetlumočila. Nejvíce mě zajímala otázka: Začali jste díky kampani „Do práce na kole“ častěji využívat kolo při vašich cestách do práce (i mimo soutěžní měsíc)?

Z odpovědí vyplývá, že pouze 5 % respondentů jezdí do práce na kole výhradně během výzvy. Výsledek této odpovědi mě upřímně potěšil, protože věřím, že hlavním cílem výzvy DPNK je vytvořit dlouhodobé a konzistentní návyky při dojíždění do práce.

Průzkum zúčastněných zahrnoval i otázky týkající se bezpečnosti jízdy do práce či motivace. Pokud vás tato data zajímají, určitě doporučuji prohlédnout si podrobný report. Celou publikaci a report z ankety naleznete na webové stránce výzvy.

Statistiky na konec:

• Počet najetých kilometrů DPNK, ZPNK: 6 412,82 km
• Počet hodin: 268 hodin a 37 minut
• Výškové metry: 35 058 m
• Počet defektů: 1 (na gravelovém kole mám bezdušové pláště)
• Počet pádů: 1
• Nejdelší trasa: 87,54 km
• Nejnižší teplota: - 11 °C
• Nejvyšší teplota: 39 °C

Shrnutí

I když jsem v roce 2023 najela méně, než v tom minulém (z různých důvodů), jezdila jsem konzistentněji a také jsem byla schopna jezdit v méně příznivých podmínkách, než v předchozích letech. Nevím jak vy, ale já osobně raději trochu zmoknu, než bych měla 30 minut čekat v zácpě. Pokud máte i vy nějaké tipy na bezpečnější a příjemnější jízdu do práce, budu ráda, pokud se o ně podělíte v komentářích.