Vršatec: MTB poklad kousek od hranic

Bílé Karpaty na pomezí Valašska a Slovenska, to je krásná kopcovitá krajina plná pastvin, lesů a luk… a taky ráj pro cyklistiku všeho druhu.

Tož ogaři a cérky, poďte sa tu se mnú povoziť, ať sa nám práší od kol a srdéčka sa smějú!

Mám kamaráda, se kterým se vídáme jen párkrát do roka. Radim je nadšený cyklista, jak jinak, takže si občas dáme i nějakou tu společnou jízdu. No a protože si toho vždycky máme hodně co říct, tak bývají ty jízdy spíš kecací, pohodové, kafíčkové. Ale v žádném případě nebývají nudné. A tahle byla hodně zážitková.


Ráno jsme si dali sraz ve Valašských Kloboukách. Blížila se polovina září a bylo luxusní cyklopočasí. Slunečno, sem tam nějaký ten mrak. A teplo, ale ne horko.

První stoupání

Nad „Klobůkama“ se tyčí kopec s rozhlednou, který se jmenuje Královec a ten byl v plánu trasy jako první na rozjetí. Nahoru je možné vyjet oklikou po asfaltu, ale to by byla škoda, protože terénní trasa “po červené” je určitě zajímavější. I když místy dost prudká.

Rozhledna na Královci je dřevěná, vysoká asi 23 metrů a stojí mezi vzrostlými stromy, takže za výhledy na Javorníky nebo Bílé Karpaty musíš vylézt až nahoru.


Od rozhledny stoupání ještě pokračuje dál přes Ploščiny, což je fotogenické místo se spoustou bříz a otevřeným výhledem právě na Bílé Karpaty. Kousek pod vrcholem kopce Kyjanice (770 m n. m.) je „vyhlídkový“ dřevěný rám známý jako pozorovatelna Durch. Nějaké daleké výhledy tady nečekejte, ale jako odpočinkový relaxační point je to skvělé místo.


Ještě kousek nahoru, zahřátí jsme byli po prvním stoupání tak akorát. Na rozcestí Požár pod stejnojmenným vrcholem jsme najeli na červenou turistickou trasu a zalomili to do prvního sjezdu. Nic náročného, lesní cesta, a když jsme vyjeli z lesa, byla ta cesta dole po deštích dost rozblácená, samá kaluž. Trochu toho kličkování a Radim se tam při objíždění jedné z nich do toho marastu pěkně rozplácl. Co v takové situaci udělá kámoš? Správně, směje se a fotí.

Valašská pohádka

Nad Nedašovou Lhotou jsme překřížili silnici a najeli na luční stoupání na Kaňůr. Tyto valašské louky jsou jedinečné hlavně na jaře, kdy to tady všechno kvete o sto šest a najdeš tu i různé druhy orchidejí nebo vzácné motýly. Ale i v září jsou louky nádherné, zelený koberec rozbíjely třeba fialové ocúny.

Po dlouhé louce ohraničené lesy, kvetoucí ocúny, pobíhající srnky a ty dechberoucí výhledy... to já můžu.

Stoupání se v závěru schová do lesa, kopíruje CZ-SK hranici a sklon se vyšplhá přes 30 %, takže tady došlo i na tlačení. Ale po výjezdu z lesa se ocitneš na naprosto úchvatném místě. Vyhlídka na Nedašov a okolní kopce Bílých Karpat kousek pod vrcholem Kaňůr, kde najdeš i pomník věnovaný faráři z nedalekého Nedašova. Ten v roce 2018 zemřel na dovolené v Chorvatsku a tohle místo měl rád. Tomu se nedivím. Dali jsme tady malou sváču a vyrazili po červené dál.


Ještě pár metrů nahoru, pak odbočit z hraniční červené doleva na Slovensko a vychutnat si další sjezd do obce Červený Kameň. Tady už se začaly objevovat první skaliska a my jsme odtud začali po úzké asfaltce stoupat na highligt této trasy - Vršatské bradlá.

Nahoru do jiného světa

Už tak pěkné stoupání jsme si ještě vylepšili a najeli na pěknou lesní cestu kolem kopce Chotuč. To aby toho asfaltu nebylo moc. Po objetí kopce jsme se na asfalt vrátili a čím výš jsme byli, tím víc jsme mohli obdivovat dramatickou kulisu vápecových skal v kontrastu s okolní zelení. Projeli jsme obcí Vršatské Podhradie, ostrá pravá a byli jsme tam.


Otevřely se první z krásných výhledů směrem na východ, na Strážovské vrchy a Malou Fatru. Pak průjezd mezi skalisky a dojeli jsme do rekreační části této oblasti. Až sem se dá dojet i autem, jsou tady parkoviště a dva hotely, Vršatec a Jason. Takže je možné tady kvalitně pojíst a toho jsme taky využili a dali si luxusní čočkovou polívku. Každý přece ví, že po luštěninách to jede skoro samo.


A energie se hodila, ještě jsme nebyli na konci stoupání. Sice existuje možnost najet na cyklotrasu, která vede pohodlně po úbočí Bieleho vrchu, ale to bychom přišli o největší cyklistický i vizuální zážitek z této oblasti. A tím je právě Biely vrch (819 m n.m.) a jízda po hřebenu, kudy trasa potom vede dál. Tady prostě musíš co chvíli zastavit a nasát tu atmosféru. Přímo z Bieleho vrchu, když se otočíš, tak vidíš kopečky Bílých Karpat a za nimi v dálce Javorníky a Beskydy.


Když projedeš „bránou“ ze dvou urostlých jehličnanů a dojedeš až na vrchol, uvidíš vlevo zříceninu hradu Vršatec, která stojí na strmých vápencových skalách a ke které vede turistický chodník. A daleko za ní zase ty Strážovské vrchy a další slovenské kopce.


Okolní prostředí, stezka, po které jsme tady projížděli, to je zážitek sám o sobě. Sjezd z Bieleho vrchu po luční cestě a hned zase nahoru po dlouhé louce ohraničené lesy, kvetoucí ocúny, pobíhající srnky a pořád ty dechberoucí výhledy... to já můžu. Krásný kousek světa, který stojí za návštěvu.

Ta dlouhá louka, po které jsme se škrábali nahoru na Damachovou, se pořád zužovala, až ji les z obou stran spolkl a stezka se zlomila do místy trochu krkolomného sjezdu. Po zelené turistické trase jsme tím lesem sjeli na rozcestí Horáreň-Chrastková.

Trochu to vydýchat

No a tam, těsně před nájezdem na pohodlnou lesní asfaltku, na nás čekal asi třicetimetrový úsek blátivé kaše. Tady se zase smál Radim, který jel za mnou, a který si vybral lepší stopu, když viděl, čím projíždím. Do té doby jsem byl relativně čistý. Průjezd touto lázní ten stav lehce změnil, jak můžeš vidět na fotce mého zadního kola.

Takže klacíky a šprcat, aby kolo aspoň prošlo vidlicí. Ten lepkavý marast drží jak klíště, zná to každý MTBiker, který někdy něčím takovým projel. Nejlepší na tom bylo, že dál už trasa vedla po pohodlných lesních cestách a po asfaltu, takže nehrozilo, že bych se ještě někde zasvinil. No, co už…


Dojeli jsme na severní okraj obce Horné Srnie a abychom se nemotali mezi auty na silnici 1. třídy, bylo potřeba dostat se na cyklostezku. Jenomže ta byla za Vlárou, což je místní říčka nebo potok. Most tady není, takže jsme museli využít brod. V tom místě je sice Vlára dost široká, asi 14 metrů, ale hloubka vody byla díky tomu malá, takže - asi pohoda?

Jel jsem první, na pána, v sedle až na druhý břeh. Ale Radim se rozhodl, že je mu vlastně horko na nohy, takže SCHVÁLNĚ uprostřed potoka najel na kámen, který ho zabrzdil a SCHVÁLNĚ šlápl do vody. Potřeboval zchladit obě tretry, tak už se SCHVÁLNĚ dobrodil po svých. No a co v takové situaci udělá kámoš? To už víte…

Důležitý kopec navíc

Na desetikilometrovém asfaltovém úseku jsme Vlárským průsmykem přejeli ze Slovenska zpátky domů do ČR a kolem obce Brumov-Bylnice v pohodovém „kecacím“ tempu dojeli do Štítné nad Vláří, kde jsme se vrhli na poslední stoupání.

Nemuseli jsme. Do cíle ve Valašských Kloboukách se dá z Brumova-Bylnice celkem v klidu dojet po silnici. Ale potřebovali jsme ještě nasbírat nějaké ty výškové metry, aby to stálo za řeč.

Kolem dvou malých jezírek se zavádějícím názvem „Močidla“ jsme krásnými lesními serpentinami vystoupali na poslední průjezdní bod trasy, na kopec Hložec. Tady je uprostřed ničeho poutní místo, kterému vévodí Hložecká kaple, což je malá sakrální stavba zasvěcená Panně Marii. A pěkné místo na poslední sváču.


Před sebou jsme měli ještě kousek pěkného MTB, u hotelu Jelenovská už jsme najeli na asfalt a přes Lipinu došlapali do cílové destinace. Valašské Klobouky. Tam ještě poslední brdek na místní sídliště, protože nám pár výškových metrů do dvou tisíc pořád ještě chybělo - a jak to tam cinklo, tak finito.

Další ze skvělých tras, kterou můžu doporučit a která fakt stojí za trochu té námahy, byla za námi. Spokojenost a nával endorfinů. Protože na ní uvidíš to, co jinde neuvidíš, jedeš krajinou Bílých Karpat, které mají cyklistovi co nabídnout a skvěle se pobavíš.


Na Garminu v cíli svítilo ujetých 75,6 km a nastoupaných 2013 výškových metrů. I když by se většina trasy dala zajet na gravelu, tak kvůli několika technicky složitějším úsekům bych určitě doporučil MTB. I když je mi jasné, že se najdou střelci, kteří by to i na tom gravelu dali, ale já byl občas rád za široká řídítka a odpružený bajk.

Na trasu se můžeš podívat na mapy.com nebo na Strava.