Silnější nohy, čistá hlava: zkus týdenní hec

Hlavní cyklistická sezóna je konečně tady, a tak se můžeš naplno pustit do plnění svých cílů. Že žádné nemáš? Tak to pro tebe mám velkou vytrvalostní výzvu – Týdenní hec!

Jedním z prvních cílů, které jsem při ježdění na kole měl, bylo ujet 100 km během jednoho dne. Pravda, poprvé se mi to stalo s kamarádem Dannym, když jsme ještě jako teenageři jeli přepadnout tábor našeho skautskýho oddílu na Vysočinu. Ale to je jednak pravěk a jednak to byla taková asistovaná stovka.

Od první samostatné stokilometrové vyjížďky „na starý kolena“ uplyne za pár týdnů 5 let. Pamatuju si ten euforickej pocit, se kterým jsem koukal na displej telefonu, kde se v kolonce ujetá vzdálenost poprvé skvělo tříciferné číslo. Cítil jsem se tenkrát na trekovým kole s platformovýma pedálama a odpruženou vidlicí jak mistr světa amoleta. Pro pobavení přidávám link na Stravu.


Od té doby mi Gran Fondo (jak trasám nad 100 km říká Strava) trochu zevšednělo. Stovkou to nekončí, stovkou to začíná. Když můžeš celej den věnovat kolu, je prostě škoda nevyrazit někam dál – stovku namotáš za necelý 4 hodinky a máš ještě minimálně dalších 8, než se setmí.

Ale dá se to i otočit a říct si: "Když nemáš na kolo celej den, ale 4 hodinky obětovat můžeš, ujeď aspoň tu stovku." Tak vznikl nápad dát si každý den v týdnu minimálně 100 km. Mezi velké inspirace patří dlouhodobě Katka Rusá AKA Kat Secteur, která svoje „kilíčko po práci“ jezdí denně už roky. Nebo Peter Horváth z Nových Zámků, ten toho taky najezdí mraky.

Nakonec jsem si ten týden prodloužil na 11 dní. Prostě to tak vyšlo.

🚴1/7: První „kilíčko“ jedu na Velikonoční pondělí z Otrokovic do Mikulova. Trasu jsem si původně naklikal přes Kyjov, ale kvůli stávkujícím sluchátkům jsem nakonec jel po žlutých cedulkách cyklotrasy číslo 4 podél Baťova kanálu a řeky Moravy až do Hodonína. A z Hodonína už trefím.

🚴2/7: V úterý po práci jedu do Hustopeč k barberovi. Cestu zpátky si natáhnu přes Moravské Toskánsko, kde si vybarvím tři čtverečky. Nejkopcovatější etapa prvního týdne. Je potřeba vyzkoušet nové tretry, které přišly z MTBIKER!

🚴3/7: Ve středu klasika – Mikulov-Brno-Mikulov. Třídní schůzky. Do Brna proti větru, ale začátek jsem asi o 3 minuty stihl.

🚴4/7: Ve čtvrtek jezdíme klubové social ridy s OKOLO Mikulov. Protože jedem jen dva a Milan končí v Břeclavi, tak mu v Reintalu mávám a jedu si vybarvit nějaké čtverečky poblíž česko-rakousko-slovenského trojmezí. Večer už je zima a oblíkl jsem se jarně, tak končím v Břeclavi a do Mikulova se vracím vlakem.

🚴5/7: V pátek si naplánuju výlet do Rakouska k radarům v Leiser Berge. I sem mě vedou nevybarvené čtverečky. Zapíšu si jich 18. Square rozšiřuju na 34x34. Původně jsem chtěl až k radarům, ale nakonec na to kašlu, protože už je tma. Sem se ještě vrátím!

🚴6/7: Je sobota a moc se mi nechce. Nemám cíl. Jedu na západ a uvidím. Třeba do Znojma? Pak mě napadne jet do Hustopeč navštívit kamarádku v cukrárně, ale nakonec to vezmu už jen přes Lednici zpět do Mikulova. Bezcílná stovka.

🚴7/7: V neděli jsem původně zamýšlel větší akci – podívat se do Maďarska, když tam jsou ty volby. Ale jednak jsem se ráno nemohl odtrhnout od knížky a vyrážím až před 11, a jednak je zima, fouká a vůbec! Tak od trojmezí vyrážím směr Holíč, Hodonín a dom. Projekt 7 x 100 je splněn!

🚴8/7: No ale pak přišlo další pondělí a moje brněnská volejbalová skupina hlásí, že má jen pět lidí. Tak to se asi hecnu a pojedu si pinknout. Je z toho osmá stovka ze sedmi.

🚴9/7: V úterý taky jezdíme s OKOLO Mikulov. S Milanem jedu tentokrát až do Břeclavi, zjistil jsem, že tam mám jeden nevybarvenej čtvereček za břeclavskou věznicí. Pak pokračuju do Reintalu a odtamtud hezky po hlavní na Großkrut, Poysdorf a Staatz. Ze Staatzu už dom, to už bude 100 km. Je krásný podvečer.

🚴10/7: Ve středu se vracím do Leiser Berge. Naplánoval jsem si tam další tilehunting. V lese je to dost na MTB, ale nakonec skoro všechno projedu. Zapisuju 13 nových čtverečků a nejkopcovatější etapu ever.

🚴11/7: Hned ráno do Brna, mám tam rodičovské povinnosti. Během dopoledne daruju krevní plazmu (dost dlouho jsem už nebyl), pak oběd a rychle zase zpátky domů.

Takže nakonec je z toho 11 dní, 1303 kilometrů, 7674 nastoupaných metrů, 48,5 hodin jízdy a 3 navštívené země.

Svoje etapy jsem nepopisoval kvůli chlubení. Chci ti dát inspiraci pro tvůj týdenní hec. Na co je taková stovka denně po dobu jednoho týdne dobrá? Je tu hned několik věcí.

1. Silnější nohy

I když se budeš po třetím, čtvrtém nebo pátém dni cítit jako švédský cyklista Magnus Hotovsson, vydrž. Když si totiž po týdnu pravidelného ježdění dáš několik rest days a po nich sedneš na kolo, ucítíš, že máš najednou nohy na raketový pohon.

2. Budování rutiny

Vyjedu dnes? Nebo nevyjedu? Tyhle hamletovské úvahy ti úplně odpadnou. Protože ty to jednoduše CHCEŠ hecnout.

3. Mentální relax

Kolo pomáhá vypnout hlavu. Necháš za sebou problémy v práci, problémy doma, problémy týkající se smyslu tvého bytí na této planetě… No dobrá, zjednodušme to – necháš za sebou problémy. Prostě jim ujedeš. Hlava se při jízdě soustředí na to, aby nohy šlapaly, ruce pevně vedly řídítka, oči vybíraly optimální trasu a kochaly se ubíhající krajinou.

Když to spojím s muzikou do ucha, dá se i z pětikilometrového stoupání udělat příjemný zážitek. Protože pro koho se trápíš, potíš a funíš? No jo, pro sebe. A to je to nejlepší, co pro sebe můžeš udělat.

4. Výdrž

7 x 100 je víc než co jiného tréninkem výdrže. Jestli máš na léto cyklistické plány, nějaký bikepack přejezd odněkud někam, nebo třeba jen já nevím týden v Toskánsku, kde plánuješ každý den něco pojezdit, je ideální si vyzkoušet, jak tvoje tělo bude reagovat na zvýšenou a především železně pravidelnou porci kilometrů. Protože jak ví každá správná babička i Saturninova teta Kateřina – těžko na cvičišti, lehko na bojišti!

5. Sebe-poznání, sebe-vědomí

Není vlastně jedním z hlavních motorů každého hecu dozvědět se něco sám/sama o sobě? Mně přijde, že jo. Na začátku stojí velký cíl a otázka: zvládnu to? Pak ho krůček po krůčku (teda spíš šlápnutí po šlápnutí) začneš naplňovat a přibližovat se k němu.

Bojuješ s únavou, s hladem, s protivětrem nebo dešťovou přeháňkou. Není to lehký. Pochybuješ, říkáš si, jestli ses na to neměl/a radši vykašlat, že doma u televize by ti bylo líp. Ale pak jedeš poslední sedmou etapu, už jen deset kilometrů, pak pět a pak už konečně přijedeš domů a cítíš se jako vítěz/ka. Dal/a jsi to!

A kromě pocitu vítězství sám/sama nad sebou (ta bývají nejcennější) víš, co ti ten týden dal. Co jsi během něj všechno zažil/a, s čím ses musel/a vypořádat… A že to příště uděláš zase!

6. Pomáhej sobě, pomáhej ostatním

Tím, že děláš něco především pro sebe, můžeš pomoci i jiným lidem. Svým pohybem můžeš přispět na pomoc například lidem, kteří se sami hýbat nemohou. Mrkni na projekty Pomáhej pohybem nebo Domestici.cz. Pomoc druhým se může stát také dalším z motorů a motivací, které tě poženou vpřed.


Tu stovku ber samozřejmě jen jako číslo. Je úplně v pohodě si říct, že chceš začít něčím menším, třeba jen padesáti nebo pětasedmdesáti kilometry denně. Právě tak ti kilo může být málo a řekneš si, že hecneš 200 denně. Důležitá je pravidelnost. 7 x Y a za Y si dosaď číslo, které je pro tebe v pohodě.


Budeme v MTBIKER moc rádi, když nám napíšeš do komentářů, jestli tě týdenní hec zlákal. A víš co? Můžeme to tak nazvat: Týdenní hec. To zní dobře a dobře to i vypadá jako hashtag #tydennihec. Budeme rádi, když ho použiješ na svých sociálních sítích, u záznamů vyjížděk na Stravě a prostě všude. Fandíme!