Třídenní bike trip: Beskydy, hory, které nejde nemilovat!

Hned po loňském bikovém putování po Liberecku a Turnovsku jsme si dali na letošek jasný cíl, projet Beskydy.

Pro mě osobně to jsou snad nejhezčí hory u nás a strašně jsem se těšil, že si je projedu v klidu, nezávodně, jako tomu bývá na podzimním Blinduru v Karolince.

Poslední léta na tyhle výpravy jezdíme většinou jen ve dvou, s kámošem Jirkou, ale tentokrát, i přes značně náročný plán, se přidali ještě kámoši Aleš, Pavel a Michal, takže nás vyjela pěkná bandička.

Den 1: Velký Javorník a Ondřejník

V pátek mi ve 4:30 zvoní budík a značně nedospalého mě tahá z postele vstříc dobrodružství. V 5:35 nám totiž jede vlak. Valašský expres nás doveze do rodiště kapely Mňága a Žďorp, do Valašského Meziříčí.

Těšil jsem se, jak si dám v jídelním voze snídani a kávu, ale díky problémům v depu nebyl vůz zařazen, ať žijí České dráhy! No nic, snídani tedy zvládneme až na náměstí ve Valmezu a vyrážíme vstříc prvnímu hřebenu přes Veřovické vrchy.


Cesta začíná stoupat, v jednom místě je to i na tlačení kola, ale pak se začínají objevovat první výhledy na beskydské vrcholy, kocháme se a cesta hezky odsýpá. Jenom kamarád Pavel trpí rýmou a trochu se trápí, jdou na něj chmurné myšlenky, ale náladu mu trochu spraví krásný singl pod Kamenárkou.

Občerstvujeme se u pramene Jičínky a čeká nás výšlap na první vrchol dne, Velký Javorník. Stoupák je to celkem mírumilovný, po asfaltu a za chvíli jsme nahoře. Za mě je tohle snad nejhezčí místo celého biketripu. Chata Javorník s výborným občerstvením a sezením před neskutečnými výhledy je balzám na duši, tady bych seděl klidně hodiny.


Nicméně cesta byla ještě dlouhá a byl čas pustit se na první velký sjezd směr Frenštát. Typická beskydská turistická cesta plná kořenů a kamenů, ale tady i plná zavřených switchbacků. Je pátek, květen, takže ani turistů není moc a až dolů je to super zábava. Jen Aleš za náma cosi pořvává, že jsme se asi po… 🙂

Ve Frenštátu se posilníme výbornou kávou a frgály v Beskydy Kafe a už s tisícovkou výškových metrů v nohách vyrážíme na druhý vrchol dne, Ondřejník. Počasí přeje, není vedro ani zima, stoupání má přijatelný sklon a za chvíli jsme v sedle pod Ondřejníkem.

Během vteřin jsme promočení na kost a jako bonus dáváme trail Bařinka.

Tady ale začíná stoupání k vrcholu hodně příkrým, kamenitým terénem a nastává opět kus tlačení kola s hlubokým funěním a krupějemi potu na čele. Každopádně to stojí fakt za to, protože výhledy z Ondřejníku jsou fantastické. Na vše zvrchu dohlíží Ježíš na kříži v nadživotní velikosti.


Polkneme nějakou tu tyčinku, pomodlíme se a spouštíme se dolů po trailu, který jsem několikrát viděl na různých videích na Youtubu a vždycky jsme ho s Jirkou toužili projet.

Naše očekávání se naplnila a byl to parádní zážitek, trail plný zatáček, kořenů, kamenů, prudkých sjezdů, nádhera!


Sjíždíme do Frýdlantu nad Ostravicí a podél Ostravice se už bez energie ploužíme směrem k dnešnímu cíli, stejnojmenné obci Ostravice. Není to náhoda, protože tady chceme navštívit Beskydský pivovárek.

Ubytujeme se a najíme v penzionu Sauna, skočíme na pár pivek do pivovárku a celkem brzo jdeme spát. Pavel si noc zpříjemňuje paralenem a pocením pod peřinou.

🗺️ Celkem ujeto 56 km a nastoupáno 1923 m, Strava.

Den 2: Lysá hora a průtrž mračen

Vzhledem k tomu, že jsme za to večer v hospodě moc nezatáhli, tak se ráno celkem hezky vstává, jen šedivo za oknem a kapky vody na okně nevěstí nic dobrého. Koukám na radar a je mi jasné, že dneska to v suchém dresu nebude.

Dáváme si outdoor snídani na nádraží v Ostravici u pekárny Lomná. Ládujeme se sladkým i slaným pečivem a doufáme, že se déšť trochu uklidní. Každopádně máme v 10 hodin sraz u vodní nádrže Šance s kamarádem z Velkých Karlovic - s Davidem a jeho parťákem Martinem, zvaným Hranolka, takže oblékáme bundy a vyrážíme.

O tom, jak jsme si nechali s Pavlem a Alešem poslat do PPL boxu tyčinky a gely, jak to nakonec poslali do jiného boxu a museli jsme kvůli tomu najet v dešti 5 km navíc, psát snad ani nebudu. 🙂


U Šancí se potkáváme s klukama a vydáváme se ke stoupání na Lysou horu, které slibuje 1000 m na 15 km. Do toho poprchává a žádné výhledy se nekonají.

Cestou potkáme pár mloků, vypotíme včerejší pivo a po necelých 2 hodinkách šlapání vyjíždíme na vrchol. Je zataženo a nic moc není vidět. Naštěstí chata Emil Zátopek nám poskytuje útočiště, plníme si pupky haluškami a dalšími dobrotami a asi po hodině, když vylezeme ven, se mraky rozestoupí a konečně se nabídnou úchvatné výhledy z 1324 m vysoké Lysé hory do širokého okolí. Ten výstup stál fakt za to.

Vzhledem k počasí a malému počtu turistů se vydáváme dolů po méně frekventované žluté trase, zpátky dolů k přehradě. Je to dlouhý a prudký sjezd, místy připomínající kamenolom, plný oslizlých kořenů, které se jako hadi kroutí a snaží se vás dostat z kola na zem.

Je to výživné, je to náročné, ale je to zábavné!


Další break point dnešního dne je bikepark na Bílé, tak neváháme, využíváme hezkého počasí, ukrajujeme další porci kilometrů podél vodní nádrže Šance a za chvíli jsme dole pod lanovkou na Bílé.


Výjezd lanovkou nepřipadá v úvahu, protože nejsme žádný béčka, takže někteří z nás nechávají těžké batohy dole na hlídání těm, co si dole radši dávají občerstvení, a vyrážíme nahoru za svoje.

Dáme si modrý trail Refresh a je to fakt moc hezky namotaný trail, plný klopenek, lavic a boulí. Jediné překvapení bylo, že z jeho povrchu vystupovalo dost kamení a po dojezdu jsem necítil ruce.


Dáme rychlé občerstvení, koukáme smutně na meteoradar a vyrážíme na poslední stoupání na Bumbálku. Cesta je to dlouhá, táhlá a už se moc nechce šlapat. Navíc začíná poprchávat a pak i pršet.

To by všechno bylo ještě dobrý, ale když se pouštíme z Bumbálky do cíle, tak se ozývají hromy a z nebe jako kdyby vylévali obří kýble s vodou. Během pár vteřin jsme promočení na kost a jako bonus dáváme trail Bařinka, který vypadá jako koryto potoka a kromě toho, že jsem úplně mokrý, tak jsem i celý od bahna. Tohle jsou zážitky, který člověk nikdy nezapomene!

A abych nezapomněl, při cestě na Bumbálku si Pavel vzpomněl, že nechal telefon na Bílé a musel se pro něj vrátit, to potěší!


Přijíždíme do cíle dnešního mokrého dne, do pivovaru Pod Pralesem, kde jsme i ubytovaní. Loučíme se s Davidem a Martinem, kteří jedou rovnou promáchaní domů, rychle se převlékáme do suchého oblečení, dáváme si večeři, ochutnáváme místní pivní speciality a následně se přesouváme na pokoj, kde rozjíždíme malý „mejdan“. Ani nevím, jak usnu. 🙂

🗺️ Celkem ujeto 66 km a nastoupáno 1909 m, Strava.

Den 3: Soláň a nekonečný hřeben do Vsetína

Jak jsem ani nevěděl, jak jsem usnul, tak jsem přesně věděl, jak jsem se probudil. S mírnou kocovinkou a únavou a už ráno je mi jasné, že to bude dneska bolet. Jen jsem ještě netušil, jak moc.

Beskydy jsou krásné a zároveň drsné hory, cesty se s člověkem nemažou.

Ubytování máme se snídaní, takže se značně posílíme párky, výbornými míchanými vajíčky, frgály, a potom co nahrubo očistíme a namažeme své stroje, vyrážíme s plnýma břichy do spárů prvního stoupání na hřeben, který se jako sinusoida srdečního tepu vlní až do cílového Vsetína.

Po pár nastoupaných metrech potíme včerejší „prodlouženou“ a s těžkými výdechy a nádechy se pomalu doplazíme na červenou hřebenovku. Pokračujeme po hřebeni a začínáme se kochat, neděle se vytasila s hezkým slunečným počasím, všude okolo nás obklopují louky poseté kopretinami doprovázené kulisami beskydských hřebenů a vrcholů, nádhera.


Dorazíme k Valašskému okénku pod Kotlovou, kde se zase na chvíli rozdělíme, necháme klukům na hlídání batohy a jedem si dát jednu z bývalých erzet po Blinduru. Traily se nejezdí, jsou zapadané, ale jeden z nich nacházíme a sjedeme ho dolů.

Díky listí a klacíkům na trailu to nikterak úchvatný zážitek nebyl, zato následný návrat zpátky na hřeben rozhodně ano. Příkrá cesta plná kamenů a kořenů a 2 km tlačení kola do kopce docela zabolely.


V Okénku nevaří, tak jsme naplánovali jídlo až na chatě Vsácký Cáb, což se později ukázalo jako špatné rozhodnutí. Míjíme krásnou chatu na Soláni a začínáme ukusovat nekonečné kilometry hřebenu s vrcholy Beskyd, Skálí, Lušovka, Tanečnice a další a další.

Každé stoupání začíná bolet a zjišťujeme, že mapy.com tady značně zkreslují a nastoupaných metrů bude dnes víc, než jsme mysleli.

Těsně před chatou Vsácký Cáb má Pavel defekt, Jirka se za ním vrací a my zatím jedeme napřed objednat něco na svlažení krku. Čekáme tak dlouho, že teprve až kluci dorazí, donesou nám první pití, čas se neúprosně krátí, neriskujeme čekací dobu na jídlo a říkáme si, že už jen dojedeme po žluté dolů do Vsetína.

Mělo to být 13 km s jen 140 nastoupanými metry, jinak jen z kopce. Následují ale další a další klesání a stoupání a těch metrů je dle Garminu minimálně dvojnásobek.

Máme hlad, jsme unavení a nikomu už se nechce šlapat.


Těsně před Vsetínem Aleš a Pavel špatně odbočí a sjedou ze žluté značky, musí se vracet a musí je to fakt bolet.

Nakonec silou vůle přeci jen dorazíme dolů do Vsetína a před odjezdem vlaku stíháme pouze rychlý kebab u nádraží.


Kupujeme do vlaku pár plechovek piva, sedáme zpocení a unavení do Valašského expresu a přemýšlíme a vstřebáváme, co jsme to vlastně všechno zažili.

🗺️ Celkem ujeto 50 km a nastoupáno 1662 m, Strava.

Co závěrem?

Tenhle zážitek se těžko přenáší, ale musím říct, že to byly fakt tři krásný a intenzivní dny se skvělou partou, na který do konce života nezapomenu. Zažili jsme horko, déšť, pot, únavu, bolest, ale nejvíc jsme zažili radosti, přírody a zábavy.

Beskydy jsou krásné hory, jsou zároveň drsné, cesty se s člověkem nemažou, zpravidla jsou prostě přímo nahoru nebo přímo dolů, nabízejí nespočet krásných výhledů, šťavnaté lesy a louky a musím říct, že jsme všude narazili jen na samé milé lidi s pozitivní náladou.

Celkem za ty tři dny ujeto cca 175 km a nastoupáno 5500 m, což je myslím víc než solidní porce.

Jsem zvědavý, kam to naše třídenní putovaní posuneme zase příští rok.