Jak na bikepacking: Vylaďte si kolo pro maximální pohodlí

Nejsi na 100% spokojen s kolem, které sis koupil? Je čas na jeho vyladění!

Mnoha lidem se může stát, že i když mají úplně nové kolo, nejsou s ním na 100% spokojení. Pokud si kolo neplánuješ poskládat, dřív nebo později skončíš u nějakého kompromisu. A čím delší je trasa, tím víc kompromis pocítíš.

Teď si možná řekneš: „Tak já jsem vrazil desetitisíce do nového kola a MTBIKER mě dál nutí nakupovat!“ 🙂 Je ale přirozené, že člověk některé věci vymění a doladí i na novém kole. Dnes se podíváme na nejběžnější z nich.

Sedlo jako základ komfortu

Bikepacking je disciplínou na dlouhé vzdálenosti. V sedle kola strávíš někdy denně možná i víc než devět hodin. To znamená, že komfortu je třeba pomoci tak moc, jak jen to jde. Jednou věcí je volba správné geometrie a velikosti rámu, ale o tom jsme se bavili už minule. Nyní zacílíme na dvě nejvýznamnější kontaktní plochy – ruce a hýždě.

Jako první probereme sedlo. Nejlepší věc, kterou můžeš udělat, je skočit do jedné z našich MTBIKER prodejen, kde ti na speciální stoličce změří šířku sedacích kostí. Následně si na základě tohoto údaje můžeš na několik dní půjčit sedlo v dané šířce.


Je třeba počítat i s tím, že není sedlo jako sedlo. Zatímco 140mm sedlo jedné značky sedne jako ulité, na 140mm sedle jiné značky to může být trápení – ve velkém do toho promlouvá tvar sedla. Pokud už máš pozitivní zkušenosti s nějakým modelem, neboj se stejné sedlo nahodit i na nové kolo.


Absolutním „marginal gain“ v této oblasti je pro mě výřez v sedle. Dokáže rapidně snížit tlak na citlivé partie a spolu s kvalitními kalhotami je to gamechanger při dlouhých jízdách.

Řídítka, nástavce, omotávka

Druhou kontaktní plochou jsou řídítka. Tady můžu po několika dálkových jízdách říct, že z mého pohledu jsou nejlepší volbou aero řídítka.

Neznamená to automaticky, že je třeba si koupit integrovaný kokpit za deset tisíc. I když je to jedna z možností. 🙂 Pro začátek určitě postačí klasická řidítka, která však mají zploštělou horní část. Tlak na ruce je v tomto případě menší (resp. lépe rozložen), než při čistě kulatém průměru.


Možností číslo dvě jsou „gripy“, na které jsem narazil teprve nedávno. Jedná se o model Redshift Cruise Control Drop, který napodobuje právě zploštění aero řídítek. Rovnou se ale přiznám, že vyzkoušené je nemám.

Řídítka s kulatým průměrem jsou praktická z dalšího hlediska, a tím je instalace nástavců. Někteří lidé je milují, někteří je považují za naprostou zbytečnost. Já bych je jako zbytečnost označil jen tehdy, pokud nejsou dobře „nafittovány“. Případně, pokud neplánuješ výjezdy delší než 200 km.


Neboj, nejdu tě posílat na bikefitting kvůli nástavcům. 🙂 Podstatou ale je, že při dlouhých jízdách není cílem mít agresivní posed a být co nejvíce aerodynamicky efektivní. V této disciplíně jsem nástavce vždy vnímal pouze jako odpočinek pro ruce.

Tím pádem se neboj vyššího sklonu – ruce nutně nemusí být vodorovně s cestou, ale pod určitým úhlem, aby se o nástavce dalo při šlapání i zapírat. Všechno je to otázkou postupného vylaďování a zvyku. Tím pádem doporučuji jakékoli změny nejprve otestovat na kratší trase a na celodenní/vícedenní výjezd již vyrazit s hotovým setupem.


A teď k výběru konkrétního modelu. Vezmeme-li v úvahu výše napsané, výsledek je jasný – nástavce nemusí být nejdražší, ale je užitečné, pokud se dají nastavit v různých směrech.

Já osobně jsem například zvolil model BBB BHB-60 AEROMAX. Nezávisle lze nastavit sklon vůči řídítkům, levopravý sklon nástavců, předozadní polohu nástavců a také polohu a sklon opěrek na ruce.

Posledním dílem skládačky je omotávka. Zde je třeba zdůraznit, že absolutním základem jsou tlumicí vlastnosti. Proto je třeba se určitě poohlédnout po hrubších omotávkách (cca 3 mm) a na škodu nemusí být ani gelové omotávky.

Pláště - rychle, pohodlně nebo bez defektu?

Pláště jsou už poněkud náročnější otázka. Já jsem postupoval stylem „vybírám primárně podle toho, kde budu jezdit“. U mě bývá bikepacking doménou silnic, takže jsem sáhl po modelu Panaracer Gravelking SS v šířce 35C. Jako silničáři ​​mi tento rozměr maximálně postačuje, jelikož se mi do cesty připletou maximálně rozbité či jemně štěrkové cesty.


Pokud tě však láká bikepacking spíše po kopcích a horách, neváhej sáhnout i po pláštích s agresivnějším dezénem, ​​větší šířkou (dle průchodnosti rámu), a to i za cenu vyšší hmotnosti.

Jak jsem zmínil v úvodu předchozího článku, bikepacking je primárně o užívání a ne až tak o rychlosti. Proto jsem při výběru dával stranou parametry jako vysoké TPI či rychlé odvalování. Důležitější je všímat si gripu, protože budeš pravděpodobně jezdit v různých podmínkách. Velmi příjemným bonusem je rovněž zvýšená ochrana proti defektu. Při jízdě se ti to potom vrátí v podobě méně častých technických problémů.


Některé změny komponentů přicházejí až časem a s nájezdem dalších a dalších kilometrů. Bavíme se zde již o drobnostech, jakými jsou rozsah kazety, velikost převodníků, model kotoučů či materiál destiček.

Tím bychom mohli uzavřít kapitolu "kolo" a příště se podíváme na výbavu. Všechny články týkající se bikepackingu najdeš v sérii "Jak na bikepacking".