Jak na bikepacking: Vybíráme nejlepší cestu do cíle

Jak naplánovat ideální bikepackingovou trasu? U mě často rozhoduje mnoho faktorů.

Pokud jsi zvyklý jezdit jen ve svém okolí, je dost možné, že znáš všechny cestičky a zákoutí. Bikepacking je ale v tomto diametrálně odlišný. Jeho smyslem je naopak vydat se do mnohdy neznámých končin. Co všechno vzít v úvahu, aby výlet neskončil fiaskem?

Naplánuj nejdůležitější POI

Pokud se někam vydám na bikepacking, obvykle mě láká objevit nová místa. První volbou by měla být lokalita - pohoří, region, možná cyklomagistrála. Následně si vyhledám, co se v dané lokalitě nachází a je to hodné navštívení. Mohou to být historické památky, pěkný výhled, ale u mě například i zajímavé stoupání se zábavným a technickým sjezdem.


Takže máš vytvořený soubor tzv. bodů zájmu (z anglického points of interest, neboli POI). Voilà, nyní už je stačí spojit do souvislé linie. Můžeš zvážit délku trasy, na kolik výškových metrů si troufáš a kolik času by ti to mělo zabrat. S tímto úzce souvisí náš další bod.

Povrch cesty, převýšení, doprava

Bikepacking může někdy pořádně potrápit. Jak jsem zmiňoval už v prvním článku, mnohdy se stane, že přijde absolutní opak toho, co očekáváš. Ale i kvůli tomuto všichni bikepacking milujeme, ne? 🙂


Pokud ale nejsi fanouškem nechtěných překvapení, můžeš zkombinovat několik platforem, které ti jako bikepackerovi usnadní život. Já při plánování používám primárně mapy.com. Vyklikání trasy je zde jednoduché – dostanu celkovou vzdálenost, jen při převýšení musím být opatrný, neboť mají ve zvyku uvádět nižší hodnotu, než později reálně naměřím.


Ale jak zabránit tomu, aby mě mapy neposlaly do nějakých houštin? Za ta léta jsem zjistil, že zdaleka nejsou neomylné a je třeba si udělat několikanásobný „check“.

Prvním užitečným nástrojem jsou fotky, které lidé přidávají. Pokud si nejsi jistý pochybně vypadající cestou v lese, stačí si rozkliknout například symbol rozcestníku nebo studánky a mnohdy se na fotce nachází i kousek cesty.


Druhým nástrojem jsou u mě letecké snímky. Ne vždy se dá sice na 100 % určit, zda je cesta rozbitý asfalt nebo utlačená šotolina, ale aspoň mám jistotu, že mě nevede na nějaký singletrail v lese. 🙂 Nebo naopak, mnohokrát se mi stalo, že z toho, co na mapě vypadalo jako pěšinka, se na leteckých snímcích vyklubala svážnice. Oklikou se můžeme vrátit i k tématu plášťů z minulých dílů – vždy je dobré mít alespoň určitou rezervu.


Letecké snímky občas doplňuji třetím nástrojem a tím je Google Earth, „ej kej ej“ žlutý panáček, který tě přenese (téměř) kam chceš. Na základě toho dokážu určit stav cesty – jak moc je rozbitá, jestli můžu očekávat krajnici a jak hustá doprava zde převládá.

Co se samotné dopravy týče, dobrým pomocníkem může být i stránka IDP Interactive. Jedná se o interaktivní mapu, která posuzuje hustotu dopravy, intenzitu a nejvytíženější tahy nákladní dopravou. Jediná škoda je, že nebývá často aktualizována a poslední údaje pocházejí z celostátního sčítání dopravy v roce 2023.


Několik tipů na plánování trasy v neznámém prostředí a také využívání Strava Heatmaps vzpomíná ve svém článku i zwARO, takže směle prostuduj i ten. Já si Stravu neplatím, takže dané „fičúry“ nevyužívám.

Snad ještě lépe než mapy.com dokáže posloužit i aplikace Komoot, kterou používá spousta bikepackerů a nabízí hned několik výše zmíněných funkcionalit v jednom.

Vezmi v úvahu kondici

Každý jsme na tom jinak a zatímco pro někoho může být 100 km denně problém, jiný dá 250 km s „prstem v nose“. Pokud si dáváš v zimě od ježdění pauzu, je určitě dobré s takovými výjezdy počkat a na začátek si dát menší „objemovku“ – tím samozřejmě myslím objem kilometrů. 🙂


Do strategie jízdy však nezapomeň započítat zavazadla. Zjistil jsem to hned při prvním pořádnějším výletě, když jsem nabral manko jedné hodiny dřív, než jsem řekl brašna. Než si na to zvykneš, je dobré volit spíše konzervativní přístup. Čili, pokud zvládneš běžně za 3 hodiny 75 km, tatáž trasa ti s naloženým kolem klidně může trvat o hodinku déle.

Podobným způsobem účinkují kopce a pověstné „šotolinové zkratky“. Pokud přes ně neplánuješ letět jako vzteklý, s vysokou pravděpodobností tě dost zpomalí.

Podobný zážitek jsem měl před časem - moje gravel zkratka zpočátku vypadala excelentně, ale časem se terén začal zhoršovat, já jsem začal zpomalovat, později se přidal led, takže došlo i na tlačení... Toto se ti na pěkné cestě stane opravdu málokdy.


A pokud bys při 15kg naloženém kole přece jen omylem počítal se stejnou výkonností jako na 7kg žiletce? V takovém případě se vyplatí mít přibaleno dobré světlo. Nejednou mi zachránilo kůži. 🙂

Praktické tipy

Důležitým aspektem je při bikepackingu start nebo cíl - a zejména otázka, jak se tam dostat. Pokud jedeš autem s kolem na nosiči, obvykle bývá tentýž. Mně se vyplatilo plánovat trasu podél železničních tratí.


Vlak může být velký pomocník, a to hned na více frontách:

• dostaneš se daleko za zlomkovou cenu - pokud bych měl startovat auto vždy, když nezačínám bikepacking od vstupních dveří, asi by to dost lezlo do peněz. Takto se za pár „chechtáků“ dostanu i několik stovek kilometrů od bytu;
• můžeš cestovat z bodu A do bodu B – souvisí i se zaparkovaným autem. Ne vždy se tvé POI spojí do ideálního okruhu. Tehdy je fajn volit začátek u železnice a zpátky se jednoduše vrátíš vlakem;
• pojistka pro krizové situace – v minulém díle jsme si řekli, že servis je při bikepackingu důležitý a k tomuto tématu se ještě určitě vrátíme. Mohou přijít momenty, kdy ti nepomůže ani multiklíč (jako extrém uvedu zlomené kolo). Možnost nasednout na vlak ušetří spoustu nervů a ošklivých slov.

Pokud dáme vše výše zmíněné dohromady, rozplánovat trasu by už neměl být takový problém. Pokud se chystáš na svůj úplně první bikepacking, klidně vsaď na něco jednoduššího. Obecně bych na získávání zážitků doporučoval spíše probrázdit domácí vody a až později se vydat do velkých hor. Zemi máme krásnou a v magazínu určitě najdeš tipy na atraktivní lokality.

Vše o bikepackingu najdeš v sérii Jak na bikepacking.