.sk

CZ

Tip na výlet: Bikepark Karlov - byla to zábava

Tip na výlet: Bikepark Karlov - byla to zábava

V Karlově si přijdete rozhodně na své. Tento bikepark toho nabízí opravdu hodně. A teď nemám na mysli pouze samotné traily, mluvím také o zázemí, které je na velmi vysoké úrovni.

 

Do Karlova pod Pradědem je to z Olomouce necelých 60 km. O něco dál to mají bikeři z Ostravy, ti musí překonat vzdálenost okolo 85 km. Ani v jednom případě to však není žádná hrozná dálka. Pokud vyrazíte z Moravskoslezské metropole, tak by vám cesta autem neměla zabrat více než 2 hodiny.


Co se týče trailů, tak zde najdete rodinnou trasu, která je určena především dětem a opravdovým začátečníkům. Tuto zelenou lajnu mohou využít i jezdci na koloběžkách, které si v bikeparku můžete zapůjčit. O něco náročnější je modrá trasa, jež měří zhruba 2 000 metrů. Tato lajna už obsahuje prvky, jakou jsou mírné klopénky, menší skoky, a tak dále. Také modrou trasu však zdolají jak děti, tak i úplní začátečníci.

S červenou lajnou je to už přece jen trošku jinak. Na té se vyřádí hlavně zkušení bikeři, kteří dokáží jet odshora dolů úplně naplno. Můžete se těšit na lavice, skoky, transféry a klopénky. Zkrátka zábava, jak má být. Je pro vás připravena trať o délce 1 500 metrů.


Černá trasa (downhill) je už pořádný nářez. Na trati o délce 1 000 metrů naleznete kamení, kořeny, dropy, dlouhé skoky a řadu podobných prvků, díky kterým je černá lajna opravdu náročná.

Zázemí bikeparku


Zázemí je opravdu výborné. Najdete zde například restauraci nebo dětské hřiště, takže do Karlova můžete klidně vyrazit s celou rodinou. A nemusíte mít ani kolo, v bikeparku vám ho totiž za určitou finanční částku rádi zapůjčí (DH, enduro i e-bike). Můžete si vypůjčit rovněž helmu a chrániče.


Na kopec vás vyveze lanovka, stačí si tedy zakoupit čipovou kartu (permici) a můžete vyrazit. Když čekáte na lanovku, tak to opravdu odsejpá. I v odpoledních hodinách, kdy je park plný bikerů, se netvoří žádné dlouhé fronty. Lanovka je navíc s obsluhou, takže stačí, když jim předáte kolo a oni už se o vše postarají. Vy jen “pípnete” kartou a vyčkáte. Bikepark v Karlově je v provozu v pátek a o víkendu od 9 do 18 hodin. Start letošní sezony se kvůli pandemii koronaviru o něco pozdržel, mohlo se otevřít až 2. května.


Mé zážitky z bikeparku


Nebudu se zde příliš rozepisovat o cestě tam a o cestě zpátky. Ti z vás, kdo jezdí do bikeparků, to koneckonců velice dobře znají. Do auta naložíte bajky, potřebné vybavení, helmy, páteřáky a další nezbytnosti, načež se do vozu sami nějak nasoukáte. Samotná cesta autem tedy nebyla zrovna nejpohodlnější, ale vzhledem k tomu, že to do Karlova nemáme nijak daleko, to nebylo nic hrozného.

Vyráželi jsme zhruba v 8:15 ráno. Do cíle naší cesty jsme dorazili přibližně v 9 hodin. Následovalo sundání / vytažení kol, drobná příprava, zakoupení denní jízdenky a rozcvičení. A poté už hurá na kopec. Jak už jsem jednou zmínil, nahoru vás i vaše kolo vyveze lanovka. První jízdy vypadaly tak, že jsme sjeli dolů a než jsme se nadáli, tak jsme se vezli zase nahoru. V bikeparku si velice slušně zajezdíte, i když dorazíte v dopoledních, nebo dokonce až v odpoledních hodinách.


Stavbu tratí v Karlově má na svědomí Martin Zajíc, takzvaný Zája, který je s kolem doslova srostlý. Nějakou dobu strávil v Kanadě, kde se mimo jiné věnoval právě stavbě trailů. Je to tedy rozhodně člověk na svém místě. V Karlově trasám věnují ohromnou péči, v den naší návštěvy byly všechny lajny skvěle připravené. A za to patří velký dík celému týmu. Pokud tedy hledáte výborně nachystaný bikepark, pak věřte, že Karlov je rozhodně tou správnou volbou.

Co mě nejvíce překvapilo?


Zcela bezpochyby to byli malí špunti, kteří se po tratích proháněli. Když vidíte zhruba osmiletého caparta, který je na trati rychlejší než celá řada dospěláků, tak je to opravdu něco. Je skvělé, že rodiče vedou své děti k tomuto sportu. A je ještě lepší, že to ty děti opravdu baví. Většina prcků, která tam ten den byla, předváděla obdivuhodné výkony. Vypadá to tedy, že se nemusíme bát o budoucnost českého bikingu.


Pády a technické problémy


Dá se říci, že se nám od samého začátku lepila smůla na paty. Já jsem se například vyválel hned při třetí jízdě. A aby toho nebylo málo, tak jsem sebou plesknul hned na druhém skoku. Můj kuriózní kousek tedy nezůstal bez povšimnutí ostatních bikerů. Naštěstí jsem tuto nepříjemnost dokázal relativně rychle hodit za hlavu. A díky Bohu, že to byl můj jediný pád za ten den. Tedy, abych byl naprosto upřímný, tak ještě jsem položil kolo v jedné z klopených zatáček, ale to se nedá brát jako pád. Byla to spíše drobná nepozornost, technická chyba, po které jsem kolo jen tak položil. Hold jsem asi neměl svůj den.


Daleko větší nepříjemnosti však musel řešit jeden z mých kamarádů. Je to už velice zkušený biker, který všechny transfery a rampy nejen skákal, ale ještě si častokrát dovolil i nějakou tu parádičku. V prvním případě se mu stala osudnou černá lajna. Možná to byla nerozvážnost, možná jezdecká chyba a možná to byla prostě a jen smůla. Každopádně si z tohoto pádu odnesl docela nepříjemně naraženou ruku.

Navíc, aby toho nebylo málo, se mu podařilo odepsat SPD pedály. Při pádu se mu totiž z boty vytrhl zámek, který zůstal zaklíněný v pedálu. Musím se přiznat, že nic podobného jsem předtím neviděl. Poté, co se trochu zmátořil a obstaral si náhradní pedály, se znovu vydal na trať, nicméně černé lajně se od té doby vyhýbal. Aby té smůly nebylo málo, tak mu ještě vytekl tlumič. Když se daří, tak se daří.


Jak jsme problém s tlumičem vyřešili?


První nás napadlo, že by si zapůjčil náhradní bike. Jak jsem totiž už jednou zmiňoval, v areálu je půjčovna kol, kde vám zhruba za nějakých 600 Kč na den poskytnou opravdu velice nadupaný stroj. Záhy jsme však zjistili, že tato možnost padá, jelikož ten den byly všechny biky rezervovány. Nakonec jsme se tedy rozhodli, že se na kolech budeme střídat. Velmi rychle jsme si pro tento styl jízdy vymysleli i jméno – freeridový multiplayer. A musím říci, že s přibývajícím časem a přibývajícími kilometry se tento nápad ukázal jako velice zdařilý. Mezi jednotlivými intervaly, kdy jste seděli na kole, jste si totiž mohli docela dobře odpočinout.


Já osobně se nepovažuji za žádného velkého bikera, spíše naopak. Když nepočítám rajtování na kole po lesích, tak by se dalo říci, že to byla má první zkušenost s endurem. A byla to naprostá paráda. Ani po celém dni jsem si však netroufl na to, abych sjel černou lajnu, zkrátka jsem si na ni kvůli nedostatku techniky netroufl. Červenou a modrou jsem si však střihnul hned několikrát a byla to neskutečná zábava. Pokud tedy začínáte s bikingem, nemáte příliš mnoho zkušeností s traily, tak se vůbec nemusíte bát. Když jsem červenou trať zvládnul já, tak si myslím, že ji zvládne úplně každý.


Vím, že se budu opakovat, ale bikepark v Karlově pod Pradědem stojí opravdu za to. Spoustu zábavy si v něm užijí jak začátečníci, tak i zkušení bikeři. V případě, že se řadíte do stejné skupiny jako já, tak se vám může stát, že na červené občas budete někoho blokovat. Naneštěstí je i na samotné trati dostatečné množství míst, kde se dá bez problému předjíždět. Není tedy nic jednoduššího, než v takovém úseku mírně přibrzdit a pustit před sebe zkušenější a ostřílenější bikery.
Autor: Martin Pavlát

Na našem webu najdete hned několik článků, které vám poradí s tím, kam můžete vyrazit na výlet:



Fotogalerie k článku

 

Podobná články