.sk

CZ

Rozhovor: Dominika Durčáková - bez adrenalinu si svůj život nedovedu představit

Rozhovor: Dominika Durčáková - bez adrenalinu si svůj život nedovedu představit

Členka Qayron Factory Teamu, milovnice adrenalinu, vítězka celé řady závodů a neuvěřitelně milá osoba. Tak by se ve zkratce dala představit Dominika Durčáková.

 

Domča se věnuje především enduru a DH, na start svého prvního závodu se postavila zhruba před 5 lety. Ačkoliv nezávodí nijak dlouho, tak se může pochlubit nejedním skvělým výsledkem.

Ahoj Domčo, za celou naši redakci ti mockrát děkuji, že sis na nás udělala čas. Můžeš se našim čtenářům v krátkosti představit?
Ahoj, jsem nadšená bikerka a vyznavačka aktivního životního stylu. Ke kolu jsem se sice dostala relativně „nedávno“, ale propadla jsem mu na celý život.



Proč sis vybrala právě enduro a downhill?
Protože jsem adrenalinový typ. Od dětství jsem jezdila závodně parkur na koních, takže adrenalin k životu nutně potřebuju. A miluju přírodu a les, takže na silnici mě moc často nepotkáte.

Ty ses na start svého prvního závodu postavila zhruba před 5 lety, nicméně i po tak krátké době máš za sebou řadu sportovních úspěchů. Můžeš se s námi podělit o některé z nich? A co k tomuto dni považuješ za svůj největší sportovní úspěch?
Za každý úspěch považuju to, když ze závodů odjíždím svým karavanem, a ne sanitkou. Ale samozřejmě jsem ráda za každou „bednu“ a taky mám radost, když se mi závodní jízda povede. Jinak za těch pár let jsem několikrát vyhrála různé seriály, například Moravskoslovenský DH cup, Slovenský pohár ve sjezdu i v enduru, Českou endurosérii, a tak dále. Asi největším zážitkem pro mě bylo Mistrovství světa Masters v DH v italském Val di Sole. Jezdila jsem první sezónu downhill, vlastně jsem měla odjetých jen pár závodů. S kamarády jsme se rozhodli, že si tam uděláme výlet. Prvně jsem myslela, že trať ani nesjedu, ale nakonec jsem si skvěle zajezdila a odvezla si bronzovou medaili. Tehdy jsme v kategorii ženy 30-34 let byly jen čtyři, ale na to se historie neptá... Další super zážitek byla účast na loňském Trophy of Nations v enduru v italském Finale Ligure. K tomu se ale myslím ještě dostaneme.



Dokážeš říci, jaký závod byl ze všech nejtěžší? A proč?
Asi Trophy of Nations. Hlavně tím, že jsme s holkama jely jako tým a žádná jsme to nechtěla týmu pokazit. Je úplně jiné jezdit sám na sebe a jako tým.

Od letošního roku jsi členkou Qayron Factory Teamu. Proč sis vybrala právě tuto sestavu?
Fandím českým značkám a všem lidem, kteří přijdou s něčím novým a o něco se snaží. Proto jsem se rozhodla podpořit značku Qayron.



Jaké závody jsi chtěla objet v letošní sezóně? A jak moc se ti kvůli pandemii změnil tvůj závodní kalendář?
Měla jsem naplánovaných 30 závodů v enduru a sjezdu. Vzhledem k tomu, že se většina závodů přeložila na pozdější termíny, tak se jich dost kryje. Tím pádem určitě neobjedu všechny.

Jak jsi zatím spokojená s týmem a s kolem, na kterém jezdíš?
S kolem i týmem jsem spokojená.



Když zrovna nesedíš na kole, tak jakým způsobem odpočíváš a relaxuješ?
Ráda relaxuju aktivně. Občas se projedu na koni, plavu, chodím po horách, běhám, cvičím... V zimě předcvičuju zumbu...

Když se člověk podívá na tvůj Instagram, tak má pocit, že jsi na kole prakticky neustále. Je to pro tebe zdroj obživy? Nebo se v běžném životě musíš věnovat i dalším věcem?
Snažím se být na kole každý den, ale když je škaredě, tak se mi moc nechce. Občas mi to nedovolí ani pracovní povinnosti. Kolo mě určitě neuživí, i když jsem docela skromná. Vydělávám si hlavně online marketingem.



Nicméně předpokládám, že díky týmu a jednotlivým partnerům máš možnosti, jaké bys bez nich neměla?
Samozřejmě. Za všechny partnery a spolupráci s nimi jsem moc vděčná. Nesmírně si vážím těchto možností.

V loňském roce ses spolu s Andreou Drengubákovou a Michaelou Pačákovou zúčastnila Trophy of Nations v italském Finale Ligure, což je mistrovství světa týmů v enduru. V cíli jste sice obsadily 8. místo, ale je důležité podotknout, že jste závodily s hvězdami světového endura. Jak jste si tento závod užily? Co bylo nejtěžší? A jak se ti s Andreou a Míšou jelo a spolupracovalo?
S holkama jsme sestavily super dámské trio. Moc jsme si rozuměly jako kámošky i jako závodnice. A přestože jsme společně dříve nikdy nejezdily, tak jsme si během dvou dnů domluvily taktiku, která nám všem vyhovovala. Samozřejmě jsme tam byly jako "Alenky v říši divů" a se světovými závodnicemi jsme neměly příliš velkou šanci na umístění na předních příčkách. I když na Američanky před námi nám chybělo necelých 50 vteřin, což v celkovém součtu časů přes dvě hodiny bylo fakt málo. Závod i všechno okolo jsme si moc užily!



Chceš si Trophy of Nations ještě někdy zopakovat?
Rozhodně ANO! Měla jsem naplánováno několik kvalifikačních závodů, abych se tam dostala, ale kvůli současné situaci vlastně ani nevím, jestli se závod letos pojede. Myslím si, že spíš ne.

Co je tvá nejoblíbenější tréninková destinace? A proč právě toto místo?
Jednoznačně už zmiňované Finale Ligure. Kouzlu této destinace jsem propadla hned při první návštěvě v roce 2016... Je to parádní a poměrně snadno dostupné místo pro zimní přípravu se spoustou trailů, milými lidmi a skvělou gastronomií.



Jaký sportovní sen by sis jednoho dne ráda splnila?
Potěšilo by mě vítězství na Mistrovství republiky v enduru a downhillu. Dále bedna na Trophy of Nation, EWS, a tak dále. Sportovních snů mám plno, vždyť snít je krásné a nic to nestojí. Spíš se ale řídím heslem RIDE FOR FUN, takže si ježdění užívám a každý dobrý výsledek je jen příjemným bonusem.

Je něco, co bys poradila začínajícím enduro jezdcům?
Užívejte si to!

Zdroj fotografií: Dominika Durčáková

Fotogalerie k článku

 

Podobná články