Rozhovor: Jan Brychta - fotograf, za kterého mluví jeho práce a láska k cyklistice

Rozhovor: Jan Brychta - fotograf, za kterého mluví jeho práce a láska k cyklistice

Stoprocentně jste už viděli alespoň jednu jeho fotku z některého českého nebo zahraničního závodu. Honza je ve světě cyklistiky známým fotografem, který nesmí chybět na žádné velké české cyklistické akci.

Protože i já sama trošku fotím, byl pro mě prakticky splněný sen mít možnost zeptat se Honzy, jak to vypadá za objektivem během závodů, nebo zjistit, jak se naučil fotit. Honza je hrozně skromný a šikovný fotograf, za kterého mluví jeho práce a láska k cyklistice.

Dobrý den, Honzo! Mohu se hned na úvod zeptat, jak to celé začalo?
No v nějak v 19 letech mě celkem kolo chytlo a začal jsem jezdit zejména na silničce okolo Brna. Posléze jsem také začal amatérsky závodit, občas jsem objížděl nějaké moravské poháry a maratony. Ale to byla spíš jen sranda, nic vážného. Ale i tak jsem se nadchl pro cyklistiku a začal se zajímat o závody. Takhle jsem se seznámil s Liborem Matějkou a kolem roku 2007 jsem se nějak přimotal k založení RoadCycling.cz. Tehdy byla silniční cyklistika u nás tak nějak v útlumu, a okolo se motalo docela málo lidí s foťáky. Také jsem si to chtěl také zkusit. A tak jsem se vlastně dostal k focení. Posléze jsme se sice nějak rozkmotřili, ale zase se brzo začali bavit

Jak jste se naučil fotit?
Myslíte, že umím fotit? Já nevím, jsem samouk. Četl jsem si o tom na internetech, sledoval ty „velké fotografy s velkými foťáky“ a přišlo mi to tak nějak romantické. No a také jsem se pídil po tom, jak byla která fotka vyfocena, snažil jsem se to zrekonstruovat, odkud jak, jak to asi bylo uděláno a pomáhal mi k tomu třeba i EXIF (metadata nastavení fotoaparátu, které často u fotek zůstávají) fotek které jsem stahoval a nacházel na internetu. Třeba Graham Watson, nebo UCI zveřejňovali na webu fotky s EXIFem a to byla moje škola. Dozvíte se z toho, jakým objektivem je to focené, jak bylo co nastavené, jaký čas na takové a takové pohybové rozmáznutí atd.
No a čím víc toho vidím, tím víc se snažím uložit si v hlavě, jak co fotit. V zásadě často kopíruju obrázky. Jasně, snažím se vymyslet něco nového, ale často vycházíte z něčeho, co už jste viděli a máte představu o tom, jak to udělat.

Jakou používáte techniku?
Černý foťáky. Takhle, člověk by se měl naučit využívat to, co má, a zkusit z toho vymáčknout to nejlepší. Focení rozhodně není o tom, že má člověk nejnovější kosmické vybavení. Ano, na některé věci potřebujete konkrétní techniku a bez toho to nejde, ale foťáky jsou už na takové úrovni, že pro super výsledky vám stačí klidně třeba 12 let staré krámy. Já sám mám tu svou směsku vybavení od Nikonu (což je úplně jedno, Canon, Nikon, Sony…) většinou z druhé ruky. Jeden z objektivů, se kterými velice často fotím, má víc jak 30 let a jsem naprosto spokojený. Blesky mám za tisícovku od Číňana. Stejně vám přes ně občas někdo přejede, a ještě na vás spadne (což se mi stalo na Svěťáku v NMNM). Jo bude to mít omezení, ale všechno má. Pro příklad – jako „nikonista“ bych řekl, že i dnes uděláte profi obrázky třeba se starou D700 kterou seženete z druhé ruky za 7 tisíc. S objektivy je to horší – ty tak rychle „morálně“ nezastarávají a ceny nejsou už tak veselé, ale zase sázka na starší jetou, ale spíše „profi“ techniku je podle mého jasná volba.


Na internetu publikujete své fotky pod hlavičkou SvětCyklistiky.cz. Můžete nám prozradit, co si můžeme pod tímto názvem představit?
To je vlastně můj původní nápad na pojmenování RoadCycling.cz, který byl přehlasován. Mně se ten nápad líbil. Ale to není důležité, důležité je, že moje fotky se používají, otiskují, zveřejňují v různých médiích.

Vaše fotky ze silničních závodů zná každý, ale vy fotíte i jiné sporty. Jaké například?
Třeba stolní tenis. Občas se taky podívám na bajky, maratony, cyklokros, triatlon a tak. Různý věci, i firemní fotku, pro nějaké značky třeba. Oblečení pro Kalas. A zrovna když jsme dělali tento rozhovor, tak jsem zrovna jel fotit něco s jednou nejmenovanou snowboardovou šampionkou na kole.

Při focení při závodě přemýšlíte nad kompozicí fotky?
Jak kdy. Pokud jedu na motorce, jsem rád, že na ní visím a neupadnu. Potom se až ten zbytek kapacity hlavy věnuje focení ? Nejsem ale takový umělec na krajinky a na mých fotkách je spíše více toho masa, té vlastní cyklistiky než krajiny. Krajinky se mi povedou jednou za čas. Možná je to tím, že u nás to prostředí občas není až tak tak dramatické, nebo je to tím, jak to tu už znám, tak je těžší najít v tom nějaký ten zajímavý pohled. Nebo jsem prostě dřevo.

Co vás na tom vůbec baví, občas je to docela pruda jet na Pohár v Pičíně, ne?
To, že jste často v první řadě toho představení a že zároveň vidíte za kulisy, poznáváte věci, které se dějí v zákulisí. Někdy byste to raději nevěděla, ale často je to opravdu to nejzajímavější.

Vnímají vás cyklisté během závodu?
Někteří ano a občas člověk tuší, že si někdo „nastoupí“ proto, že vidí fotografa. V ideální situaci se snažíte být jen objektivním nestranným pozorovatelem. Po závodě se samozřejmě s některými více bavíte a znáte roky a jste kamarádi.


Jak se fotograf akredituje na závod?
Záleží, na který. Tam, kde tušíte, že vaše účast není samozřejmostí, v zásadě předkládáte tou žádostí důvody, proč si nechat kolem závodu motat nějakého pro ně třeba neznámého člověka. Důvody jsou pak spolupráce s těmi a těmi týmy nebo například médii.

Spolupracujete s nějakým týmem?
Z domácích týmů od Elkov Kasper po leckoho… ze zahraničních jsem měl tu čest pár roků někam občas vyjet s norským Uno-X Team. To se kvůli covidu zaseklo. Ale jinak často spolupracuji s pořadateli akcí, firmami. Mimo týmy pak s časopisem 53x11, Českým svazem cyklistiky, pořadateli závodů a tak. Protože část mé práce je také grafika, často spojená právě s tím sportem, často vidím do zákulisí a příprav a opět – to je zároveň to nejzajímavější, a zároveň si někdy říkáte, že by občas bylo lepší o tom všem vědět trošku míň.

Kam jste se s foťákem až dostal? Který závod byl nejlepší nebo jste se tam rád vrátil?
Hrozně mě baví se motat okolo závodů s foťákem a jsem za to rád, ať je to kdekoli. Občas se mi to snad trochu daří a mám pocit, že je to smysluplné pro všechny strany. Norsko je hrozně krásný, tam bych se rád vrátil. Krásná krajina, milí lidé. Těch pár kempů a závodů, co jsem strávil s týmem Uno-X – to bylo moc fajn. Fajn lidé, ale hlavně opravdu profesionální přístup ke všemu do posledních detailů. V zásadě srovnatelné třeba s tím, co vidíte na training campu Quick Stepu, kam jsem se také v rámci press days, jako vyslanec časopisu 53x11 dostal.
No a ty opravdu největší závody světa? Jako Giro, Tour? Nevím, jestli se do toho pouštět. To by musela být úplná haluz, ono si nějakou skutečnou představu o tom, co to znamená, uděláte teprve, až absolvujete „za svoje“ třeba už nějaký krátký etapák v okolí a řešíte, kde a jak zaplatit a ubytovat sebe, své věci a třeba motorkáře, a k tomu všemu alespoň trochu na čas dodávat fotky.

Foto: Josef Vaishar
Focení těch největších závodů je jiný svět, pokud pomineme náklady, jak moc se liší focení?
V Česku se se kromě mistráků a dvou, tří závodů nic neřeší, nikomu moc nevadí, když někdo fotí na cílové čáře, naopak jsou rádi, stačí, že daný člověk vypadá trochu při smyslech. Když chcete ale jet třeba na Giro, mají tam omezený počet fotografů do jednotlivých zón. Na cílovku se dostanete třeba jen z boku nebo do blbých úhlů, a když se dostanete na motorku, pak stejně ne do těch nejexponovanějších míst závěrů atd. Tam už jezdí jen fotografové pořadatelského „poolu“. Na každou akci musíte vědět, proč tam chcete jet. Fotit krajinky pro radost vám nikdo nikde nezakáže, ale to už je zas něco jiného.

Máte nějakou inspiraci?
Je toho spousta. Ale bavíme-li se o lidech čistě z cyklistického prostředí - z našich aktivních fotografů řeknu jen křestní jména, bez pořadí, to si určete sami: Michal, Jaroslav, Josef, Robin, Petr, Miloš, Markéta. To jsou lidi, co mají cyklistiku pod kůží a se kterými se snažím nějak vyrovnávat a vlastně ke všem vlastně tak nějak vzhlížím. A jsem rád, že se občas cítím být jedním z nich.
Ze zahraničí Jered Gruber, Kristof Ramon, a podobné fotografy, kteří to dělají trošičku jinak. Kteří se na ty věci koukají z jiného úhlu a snaží se fotku dělat zajímavější, vidět za ten první plán.

Moc děkuji za rozhovor.

Jana Brychtu můžete najít na Instagramu @janbrychtaphoto, na jeho osobním Facebooku a Facebooku SvětCyklistiky.cz.
report_problem Našel (našla) jsi v textu chybu?
bohemiacyclingirl 
clear
Proč se Ti článek nelíbí?
Odeslat zpětnou vazbu
Formulář se odesílá

Komentáře

Momentálně se tu nenacházejí žádné komentáře

Abys viděl(a) celou diskusi, musíš být přihlášený/á.
Formulář se odesílá
Přidej komentář
Formulář se odesílá

Podobné články

5 chyb aneb jak se vyhnout akutní blokaci zad

5 chyb aneb jak se vyhnout akutní blokaci zad

Když milovníka kola chytnou záda, tak jediné, co ho zajímá je kdy tato nepříjemnost odezní a bude moct opět naskočit do sedla. Tento stav právě prožívám, tak bych se s vámi chtěl o tuto zkušenost podělit.
Rozhovor: Fotograf Michal Červený - iný pohľad na cyklistiku

Rozhovor: Fotograf Michal Červený - iný pohľad na cyklistiku

V tomto prípade cez fotoobjektív profesionálneho fotografa UCI pretekov a cyklistických tímov.
Video: MTB trendy očami profesionálneho jazdca

Video: MTB trendy očami profesionálneho jazdca

Celoodpružený bicykel alebo hardtail, moderné geometrie, široké plášte, používanie insertov či bezdrôtové radenie. Ako tieto „trendy“ vníma a využíva profesionálny jazdec?
keyboard_arrow_up