Video: Aerodynamický tunel do každého obýváku

Už si pomalu zvykáme na sofistikované možnosti bikefittingu korigovaného měřením wattmetrem. Profi cyklisté i zapálení hobíci se snaží ušetřit každý gram a řeší i valivý odpor plášťů či ztráty v pohonu. Jenže pod svícnem bývá největší tma a pro výkonného jezdce je nakonec nejdůležitější minimalizovat ten největší faktor, a to je právě aerodynamický odpor.

Stejně jako valivý odpor je i aerodynamický odpor značně neintuitivní veličina. Nejenže roste s čtvercem rychlosti, ale hlavně se netýká jen rámu, kol či řídítek jako takových, jak se nám výrobci snaží vnutit, důležitá je celá soustava cyklisty s kolem jako celek. Přičemž hlavní a určující komponentou odporu soustavy je právě samotný cyklista. Extrémně důležitý je tedy nejen vhodný posed, ale i oblečení.

Na letošní výstavě Eurobike ve Friedrichshafenu předvedla JAPAN WIND TUNNEL MANUFACTURING Inc. malé mobilní řešení Aero Optim, které nahrazuje klasické aerodynamické tunely. Kromě mobility přináší možnost škálovat základní jednotku se šířkou 630 mm, výškou 630 mm a délkou 1470 mm do konfigurace například 1 x 6 jednotek pro měření jedoucího cyklisty, nebo použít jedinou jednotku a měřit jen menší objekty. (Maximální rozměry jsou 3 x 3 jednotky.) Výrobce udává +/-8 % homogenitu proudění a fluktuaci v čase pod 1 %. Maximální rychlost proudícího vzduchu je potom 15 m/s.


Limity měření na podobném zařízení jsou jasné. Pokud dodržíme stejnou teplotu, tlak a vlhkost vzduchu, pak vstupuje do hry nerovnoměrnost proudění vzduchu. Běžné aerodynamické tunely fungují tak, že vzduch je od měřeného objektu nasáván, což umožňuje maximálně homogenní proudění. V tomto případě je to naopak. Výrobce sice proudící vzduch stabilizuje několika lopatkami a difuzéry, a nakonec ještě mřížkou, ale i přes nasazený software, který naměřené hodnoty upravuje, nebude zřejmě výsledná homogenita proudění až taková jako u velkých zařízení. Dalším limitem je požadovaný prostor kolem aerotunelu – 3 metry před a kolem jednotky a minimálně 5 metrů volného prostoru za ní ve směru proudícího vzduchu. Omezují se tak vlivy okolního prostředí a turbulence.
Výhody v podobě mobility a ceny u podobného zařízení proti konvenčním aerodynamickým tunelům ale jasně převažují veškerá vyjmenovaná omezení. Nejenže se dají naměřit reálná data, ale dá se i vizualizovat proudění ať už pomocí kouře nebo papírových proužků.

Pro koho podobné zařízení je?

S cenou 75 000 EUR (tedy asi 1,9 milionu Kč) za jednotku bez příslušenství se rozhodně nejedná o levnou záležitost, přičemž cenovka kompletní soustavy použité pro měření na videu sestávající se ze 3 jednotek, měřící podložky, ovládání, sensoru rychlosti proudění vzduchu (hot wire) a software se dostává až k 220 000 EUR (tedy přibližně 5,6 milionu Kč). Bude se tak zřejmě jednat hlavně o řešení pro movité sportovní (i auto a moto) týmy, cyklistické asociace, velké bikefittery nebo výrobce komponent. Otázkou je samozřejmě přesnost měření a přenositelnost výsledků. Pro porovnávání různých měřených objektů mezi sebou bude, jak ostatně ukázalo i video, přesnost zřejmě více než dostatečná.

Související odkazy a zajímavosti:

• Aerodynamický tunel - principy, historie a měření
• Video: Kolik ušetříte jízdou v háku?