Rok s gravelem Marin Headlands 1 - změnil jsem po 6000 km názor?
Prvotní nadšení z koupě nového kola je minulostí. Seznamovací oťukávání a první kilometry vystřídala roční zkušenost. Co říkám na gravel od Marinu po roce používání?
V prvním článku jsem započal téma -
Prostě je to racionální úvaha nad aktuální situací...výměna žiletky za gravel. Ve druhém článku jsem se okrajově věnoval konkrétnímu modelu Marin Headlands 1, který jsem měl necelé dva týdny a na kterém jsem měl najeto pár kilometrů. Nahlédnout můžete v odkazech výše, ať vám to všechno do sebe pěkně zapadne a ať se tady neopakuji.
Tohle je takový můj závěr trilogie, ve kterém se chci znovu, teď už po 6 tisících kilometrech, zamyslet nad přechodem ze silničky na gravel.
Proč jenom gravel?
Je tomu rok, co jsem si pořídil gravel Marin Headlands 1. V době psaní článku mám na něm najeto 6.028 km. Nevím, jestli je to dostatečný nájezd na to, abych mohl hodnotit, ale každopádně nějaké dojmy mám a pokud někomu pomůžou s rozhodováním, pak to smysl napsat má.Dívám se zpětně na předchozí dva články a uvědomuji si, že jsem z nějakého neznámého důvodu absolutně nezmínil, proč vlastně “pouze jedno kolo”. Mluvím o změně, o přechodu, o výměně, ale proč jsem si nenechal obě? Prostě je aktuálně neuživím. Natočím sotva 5-6 tisíc za rok. Jezdím pouze pro radost, proto abych se nějak hýbal nebo když si chci odpočinout od každodenních starostí a povinností, když si chci vyčistit hlavu. Kolo beru jako nezbytnou součást mého života a kdykoliv můžu, šlapu. Nevyhledávám však traily nebo těžký terén, proto bych absolutně nevyužil žádnou formu MTB. Čistokrevná silniční cyklistika mi s houstnoucím provozem, narůstající agresivitou řidičů (mnohdy až pilotů) a přibývajícím věkem jaksi přestala dávat smysl a zpozoroval jsem, že se stále víc tlačím pryč z hladkého asfaltu a raději volím horší podklad, ale klidnější prostředí. Občas se ale stane, že mě přepadne chuť dát si dvě kila po silnici, což na gravelu stále jde. Na MTB s 2,5” pláštěma by se mi do toho upřímně nechtělo. Takže držet silniční kolo v garáži pro pár vyjížděk za rok mi taky nedává smysl. Prostě je to racionální úvaha nad aktuální situací, která se ale může kdykoliv změnit. A navíc nemám garáž.
Převody - změnil se u mě názor?
Když jsem se rozhodoval jestli jedno nebo dvojpřevodník, víceméně rozhodla situace na trhu a tak jsem přijal za svůj názor, že mi stačí jednoplacka. Takhle, kdybych měl teď možnost volby, sáhnu po dvojpřevodníku. Neřeším gramy nebo “náročnější” údržbu, takže kdyby to šlo, nech tam ty dva talíře a přesmykač jsou.Menší placku bych občas ocenil, byť se do kopců moc nehrnu, nebo spíš právě proto, že se do kopců nehrnu - nejsem v nich dobrý. Na jedné z posledních vyjížděk jsem narazil na krátké ale výživné 14% stoupání a moje kadence po chvíli připomínala start v dráhové cyklistice. Tak jsem si definitivně potvrdil, že až bude nějaké “příště”, tak sáhnu po dvou plackách. Naproti tomu těžký převod mi víceméně stačí. Občas, když jsou perfektní podmínky, to znamená jako že se mi moc chce a vítr tlačí do zad, bych taky uvítal těžší převod, ale na to mám řešení, zpomalím a je to. Nicméně tohle se mi stává zřídka, takže zatím z toho nekolabuji, ale zmínit to musím.
25mm vs 40mm
Silničku jsem měl obutou na 25mm Continentalech Grand Prix (mimochodem měl jsem je 2x, celkem 9 tisíc km, bez defektu, luxus) a na gravelu byly v základu 40mm Schwalbe G one. Hned po prvních šlápnutích jsem věděl, že rychlosti, které jsem dosahoval na silničce, se tady ani nepřiblížím a není to jen kvůli převodům. Prostě je to poznat, bylo to pomalejší. Mnohem pomalejší.Vyřešil jsem to zatím tak, že jsem pořídil užší pláště, konkrétně 36. Zaprvé jsem chtěl zkusit, jak se to promítne na rychlosti a s tím související “dřině” a za druhé ty originály Schwalbe G One mi vůbec nevyhovovaly. Na asfaltu jsem měl pocit jako bych měl místo plášťů přísavky.
Pořídil jsem Tufo Gravel Thundero a jsem maximálně spokojený. Nejenom že jsou rychlejší, ale taky méně hučí. Jednoduše mi vyhovují. V terénu jsou v pohodě, nejezdím žádný extrém, takže nemůžu tady posoudit, jestli drží lépe než jiné apod., ale na klasické ježdění si myslím, že je to super obutí. Na pláštích mám 2000 km a životnost vypadá taky hodně dobře. Střízlivým odhadem jsou cca v polovině života.
Léta na silničce nejdou jen tak zapomenout a tak mám do budoucna v plánu pořídit druhou sadu kol, jedny budou na 32 s hladším vzorkem - to když mě zase ovládne chuť si dát nějaký delší silniční výlet a druhé budou na 40 s hrubším, na takové to běžné dovádění po nezpevněných cestách a lesních stezkách. Přeci jen je poznat, jestli se přetahuju 200 km na široké gumě nebo svištím na “silničních” pláštích.
Komponenty
Bez připomínek. Já jsem na to kolo v podstatě 6000 km nesáhl. Jasně - údržba, umýt, vyčistit atd, ale jinak nic. Řazení je stále cajk, brzdové destičky mám původní a přijdou mi, jako bych nic nenajel. Řetěz jsem měnil po 4000 km a měrka ještě neukazovala ani 75 %. Říkám si, že bych preventivně měl kolu dopřát servis (vyměnit olej v brzdách, bowdeny, lanka atd..) ale proč, když za 6000 km nepozoruji žádný náznak problému. Jediné opotřebení vidím na omotávce, protože na pravé straně se mi podařilo ošoupat vzor. No ale to se na to musí člověk zaměřit a za 6000 kilometrů to má i nárok. Kola nepotřebovala vycentrovat ani jednou i přesto, že jsem je čas od času protáhl lesem, kde by se spíš hodilo MTBéčko. Ale jak říkám, nejezdím žádný extrém, nezávodím a jezdím spíš vytrvalostně než silově. Taky ale umím kolo nešetřit, jezdím v jakémkoliv počasí, rozhodně ho přes zablácenou cestu nepřenáším a neleštím ho po každé vyjížďce. Prostě ho používám jak potřebuji a proto si troufám tvrdit, že je to fakt držák.Hliník nebo karbon
Přestože u mě materiál rámu nehrál při výběru prim, jsem za karbon rád. Jako asi bych byl spokojený stejně i s hliníkem, ale obavu o tuhost můžete pustit z hlavy. Rám je pěkně tuhý a nikdy jsem nezpozoroval nějaký nedostatek, ani když jdu ze sedla. Když jedu nějakou delší trasu, nebojím se na něj navěšet spoustu brašen a lahví, ostatně si o to říká sám, těch děr má rám i vidlice fakt požehnaně. Na bikepackingové dobrodružství přímo stvořený.Takže jaký je můj verdikt po roce a 6000 kilometrech?
Jednoznačně nelituji, gravel disciplína je aktuálně moje č. 1 a určitě ještě chvíli bude, ale… ano, dvě placky bych bral rád. Hliník by mi nevadil a rozhodně bych ani teď nelpěl na karbonu.A udělal jsem dobře, když jsem všechna kola dal pryč a nechal jen gravel? No, pevné XC mi nechybí, ale teď jsem si chvilku mohl zadovádět na enduru, teda jen takové to opatrné ježdění na singlech, žádné skoky ani jiné divočiny a jako musím uznat, není to zlá kratochvíle. A co se silničky týká, rok se s rokem sešel a začíná mi být smutno. Asi budu muset přistavit garáž.