Tip na výlet: Prajzskou kolem dokola

Prajzská. Zvláštní a pro přespolní těžko uchopitelné slovo, jehož přesný význam znají snad jen obyvatelé Moravskoslezského kraje. Nicméně oblast Prajzské dokáže nabídnout skvělé podmínky pro nenáročnou cyklistiku, jak si ukážeme v dnešním článku.

V tomto výletu se projedeme oblastí tak trochu zapomenutou i tak trochu vysmívanou. Prajzská je prostě pro mnoho okolních obyvatel tak trochu odstrčenou oblastí, kterou nemají zrovna v oblibě. Ale nejdřív si řekněme, kde se ta Prajzská vlastně nachází. Jedná se o poměrně jasně ohraničenou oblast v Moravskoslezském kraji - ze severu tvoří její hranici státní hranice s Polskem, z jihu řeka Opava, ze západu město Opava a z východu řeka Odra. Jinými slovy se jedná o Hlučínsko.

Toto nenápadné území je specifické hned z několika důvodů - jednak je to jeho komplikovaný historický vývoj (kdy a komu toto území patřilo si zájemci detailně mohou nastudovat třeba na wikipedii), z toho plynoucí specifická nátura obyvatel (lehce v nadsázce se traduje, že děd či praděd každého správného Prajzáka sloužil ve Wehrmachtu) a velice originální je například i místní nářečí kombinující němčinu, polštinu a češtinu, které už ale zaslechnete jen z úst těch nejstarších obyvatel. Ale dost už bylo teorie, pojďme si projet zhruba 90 km okruh tímto rozporuplným územím.


Jako ideální výchozí bod pro start výletu se jeví parkoviště u Vrbického jezera nedaleko Ostravy - je velké a zdarma, nebývá problém s nalezením volného místa pro odstavení auta. Navíc těsně sousedí s Vrbickým jezerem, které v parném létě může po výletu posloužit jako vítaný zdroj osvěžení (nedaleko parkoviště je udržovaná pláž).

...funkci starostky zde mnoho let zastává Miss ČR i Evropy Monika Brzesková...

Od parkoviště se vydáme na asfaltovou cyklotrasu vedoucí kolem jezera (jedeme po směru hodinových ručiček). Je tu hladký asfalt, cesta rychle ubíhá a po necelých 4 km se dostáváme k lávce přes řeku Odru. Tu přejíždíme, odbočujeme vpravo a pokračujeme do obce Antošovice. Pozornější si určitě všimnou mnoha stromů charakteristicky okousaných od bobrů, při troše štěstí bobra přímo zahlédnou.



V Antošovicích odbočujeme doprava a po silnici pokračujeme až na okraj Šilheřovic, kde překračujeme státní hranici a nějaké 2 km se projedeme po území Polska a zpět do ČR vjedeme v obci Hať.


V Hati odbočujeme doprava a lehkým stoupáním se dostaneme až ke sportovnímu letišti, kolem kterého plynule pokračujeme dále. Pokud se v okolí letiště otočíte na svůj pravobok, až lehce vzad, můžete při dobré viditelnosti vidět celý masiv Beskyd.


Po zemědělských asfaltových cestách pokračujeme mezi poli stále dále a po levé straně nám budou v dálce dělat společnost dvě větrné elektrárny. Mohou posloužit i jako orientační bod, protože je co nevidět budeme v těsné blízkosti míjet.


Projedeme kolem větrníků a po kilometru se vynoříme na silnici spojující Hať a polský Tworkow. Na silnici odbočíme doleva a po 300 m se odbočením vpravo zase ponoříme na lesní cestu, která nás zavede do obce Vřesina.

Zajímavostí jsou dva ostrůvky uprostřed Jezera, přičemž na jednom z nich se nachází řopík.

Vřesinou projedeme do obce Závada a dostaneme se do další obce s názvem Bělá, ve které stojí za to se zastavit. A to hned ze dvou důvodů. Prvním důvodem je vyhlášená pstruží farma, kde si můžete vlastnoručně ulovit pstruha. Samozřejmě se nemusíte trápit rybařením, ale rovnou si dopřát už předem uloveného grilovaného pstruha z místního stánku. O oblibě mezi místními i přespolními svědčí davy lidí, které se tu pravidelně sjíždějí. Otevřeno je bohužel pouze o víkendu, takže se svým pondělním ranním průjezdem příliš neuspěju a pokračuju tedy dále.


Po necelém kilometru narazíte na druhý důvod, kvůli kterému se vyplatí zastavit. A tím důvodem je pramen Židlo, který má mít léčivé účinky. Ať už je to pravda či nikoliv, ledová pitná voda skvěle poslouží k doplnění bidonů. Tímto pramenem jsou rovněž napájeny Priessnitzovy přírodní lázně, kde můžete dopřát ledové osvěžení unaveným nohám.


Po osvěžení pokračujeme po silnici přes obec Bělá až na její konec, kde se asfalt změní v lesní cestu. Krátkým, ale výživným stoupáním vyjedeme na kopeček a čeká nás příjemné klesání lesní cestou směr Chuchelná. Nenechejte se ale unést sjezdem, na konci lesa je potřeba prudce zatočit doleva na nenápadnou polní cestu, která nás kolem rybníku Brůdek dovede až do Strahovic.


Následně projedeme Kobeřicemi a Chlebičovem až do Velkých Hoštic. V této obci projedeme kolem místního zámku zámeckým parkem, který takřka plynule navazuje na zámecký park v Kravařích. Ke Kravařím se váže jedna anomálie z trošku jiného soudku - funkci starostky zde mnoho let zastává Miss ČR i Evropy Monika Brzesková, většině lidí asi více napoví rodné příjmení Žídková.

Čas si můžete krátit počítáním bunkrů kolem kterých pojedete, mnohdy jsou zarostlé mezi stromy.

V Kravařích se dostáváme na jižní hranici Prajzské, projedeme zámeckým parkem, kolem golfového hřiště a dále už budeme pokračovat po cyklostezce podél řeky Opavy, která kopíruje její tok. Jedeme po proudu, takže cesta svižně ubíhá. Z cyklostezky sjedeme až na úrovni Zábřehu, kde odbočíme doprava na neznačenou cestu. Místo k odbočení poznáte snadno, začíná zde stará panelová cesta, povrch oblíbený zejména mezi gravelisty…


Panelové cesty si naštěstí užíváme jen několik stovek metrů, pak panely končí a z cesty se stává místy až single trail, který nás provede kolem vodní plochy se všeříkajícím názvem Jezero, které vzniklo po těžbě štěrkopísku. Zajímavostí jsou dva ostrůvky uprostřed Jezera, přičemž na jednom z nich se nachází řopík. Koupání je zde bohužel zakázáno, možná i proto bývají břehy poseté rybáři.


Po najetí na silnici odbočujeme doleva a jedeme až do Dolního Benešova. Těsně za značkou označující začátek obce ale uhýbáme doprava na polní cestu, která nás dovede kolem památného dubu a ptačí pozorovatelny u Kozmických ptačích luk až k Hlučínskému jezeru. Tady už se vykoupat můžete bez obav, břehy jsou dokonce po nedávné rekonstrukci.


Já kolem Hlučínského jezera ale jen projedu a přes Kozmice a Darkovičky se vydám k linii Československého opevnění sestávající z řady řopíků a bunkrů. Pokud trefíte návštěvní hodiny, můžete se podívat i do místního muzea. Ještě před pár lety zde byla volně přístupná vojenská technika v podobě tanků, stíhačů tanků, odpalovače raket apod., ale ta z nějakého důvodu zmizela a zůstaly tu už jen tři tanky, přičemž dva z nich jsou v areálu muzea. Současně se zmizením techniky mi však připadá, že z této oblasti zmizeli i návštěvníci.

První polovinu trasy vedoucí přes ospalé pohraniční vesničky mám rád.

Podél linie opevnění pokračujeme až do Černého lesa u Šilheřovic, nejdříve nějaké 2 km po asfaltu, pak odbočíme na polní cestu. Čas si můžete krátit počítáním bunkrů kolem kterých pojedete, mnohdy jsou zarostlé mezi stromy. Určitě si všimnete i dalších prvků opevnění v podobě např. betonových protitankových jehlanů a pozorovatelen. Pozornějším neuniknou ani zákopy, které už jsou ale pomalu pohlcovány okolní přírodou.


V Černém lese se napojíme na páteřní asfaltovou komunikaci a zdoláme malý kopeček. Z vršku přímo naproti uvidíte vrcholek Landek, na který se vydáme. Takže sjedeme z kopce dolů, přejedeme silnici a začneme lesní cestou stoupat na Landek. Z počátku pojedeme podle směrovek “Vila na Landeku” a následně odbočíme na žlutou turistickou značku, po které sjedeme až do areálu Landek. Pokud dostanete chuť se občerstvit, tak právě tady máte poslední možnost na naší trase, vybírat můžete hned z několika podniků. A pokud vás zajímá historie hornictví, strávíte v areálu Landek pravděpodobně více času.


Hned jakmile vyjedeme z areálu Landek, tak na nás bude číhat, z mého pohledu, nejvíce nebezpečné místo celého výletu. A tím je 1,5 km cyklotrasa spojující Landek a Koblov. Pokud po ní pojedete za slunečného víkendu, dáte mi určitě za pravdu. Je úzká a vysoce frekventovaná nejen cyklisty, ale i pejskaři s “neviditelnými” vodítky, maminkami s kočárky, jezdci na elektrokolech apod. Prostě je třeba se tady mít na pozoru. Až dojedeme na točnu trolejbusů, dáme se doprava, po silničním mostě přejedeme na druhou stranu Odry, dáme se doleva a po cyklostezce vedoucí podél dálnice a největší ostravské skládky odpadu zdoláme poslední 2 km na parkoviště k Vrbickému jezeru, kde jsme výlet začínali.


Výlet máme za sebou, nezbývá než ho zhodnotit. První polovinu trasy vedoucí přes ospalé pohraniční vesničky mám rád. Lesy a pole jsou protkané hustou sítí zemědělských a lesních cest s různým povrchem, asfaltem počínaje a hlínou konče. Charakter oblasti je zvlněný, nečíhají tu žádné velké kopce, prostě pro gravel ideál. Můžete zabrousit i na polskou stranu, kde je charakter naprosto stejný. Celá taková ta pohodová atmosféra je podtržená tím, že zde potkáte opravdu málo lidí, je to prostě kraj příliš vzdálený od všech menších i větších měst.

Ve druhé polovině trasy sjedete “do civilizace” k řece Opava, provoz na cyklotrasách začíná houstnout a vše je podtrženo závěrečným turisticky atraktivním Landekem. Celkově má okruh Prajzskou 91 km a vzhledem k nenáročnému povrchu i převýšení (Garmin mi ukázal nastoupaných 706 m) ho zvládne projet každý aspoň trochu trénovaný cyklista.

Parametry trasy

• Určení: Gravel, horské kolo
• Náročnost: Lehká až střední
• Kdy jet: Od jara do podzimu, bahnitých úseků je minimum
• Povrch: 70 % asfalt různé kvality, 30 % šotolina, polní/lesní cesta
• Délka trasy: 91 km
• Převýšení dle Garminu: 706 m
• Odkaz: mapy.cz