Tip na dovolenou: Dánský bikepack - po plážích a ostrovech

Jestli toužíte po dovolené s kolem u moře a chcete zažít pohodu a klid bez davů turistů, na serveru Dánska můžete načerpat téměř skandinávskou atmosféru spojenou s příjemnějšími teplotami.

Jako výchozí bod našeho čtyřdenního putování vybíráme parkoviště v dunách u pláže nedaleko rybářské vsi Stenbjerg v národním parku Thy. Plán je nechat zde auto a podle našich schopností objet velkou část poloostrova po plážích a pak se vrátit vnitrozemím. Vezeme stan, ale chceme maximálně využívat turistické přístřešky. Jídlo přes den obstaráme v obchodech a restauracích a večer si uděláme něco na vařiči nebo ohni u přístřešku. Vše potřebné vezeme v bikepackových nebo nosičových brašnách.

Den 1. - po plážích do Lild Strand

Fotíme se u rybářských domků v Stenbjergu a lodí vytažených na pláž a vyrážíme do neznáma. Já jedu s novým fatbikem, na kterém jsem se projel jen u nás po lese, abych ho zajel a doladil a kamarád na starším 26” fullu s podhuštěnými plášti.
Už nájezd na pláž dává jasně najevo, v jakém stylu se bude dnešek odehrávat. Zatímco já jedu zcela v pohodě, Vláďa se boří do suchého písku a tlačí k mokré a mnohem tvrdší části pláže. Oba ještě dost ufukujeme pláště a vyrážíme na sever.


Během chvilky opouštíme těch pár turistů, kteří v pátek dopoledne na pláži u parkoviště jsou, a ocitáme se na liduprázdné pláži. Jízda na fatbiku je docela příjemná, jen trochu namáhavější než po šotolině. Zato 26” bajk moc nejede a je třeba pečlivě vybírat stopu tvrdým utemovaným pískem, a i tak se Vláďovi občas zaboří přední kolo a musí pár desítek metrů tlačit. Ideální stopa nemusí to být jen ten mokrý písek těsně u moře, ale mnohdy se jede mnohem lépe více k souši. Na skoro 100 m široké pláži si ale můžeme docela dobře vybírat.
Míjíme různé skořápky mořských živočichů a občas nám dělají společnost kormoráni a mořští rackové. Fouká do zad, a když se na chvíli otáčím a jedu zpět, uvědomím si, jaká by to byla dřina jet opačně. Máme to opravdu zadarmo.
Radost z moře běžného Středoevropana znamená, že je samozřejmě naprosto nutné se vykoupat, i kdybychom měli nejdřív prosekat do zamrzlé hladiny díru. Bez plavek letíme do vln a jsme překvapení, že moře, nebo vlastně oceán, je tu docela teplý. Tedy “teplý” asi jako Balt - odhaduji něco kolem 16 °C. Na to, abychom si zablbli ve vlnách a kousek si zaplavali, to stačí.


Dojíždíme k molu do druhé vesnice - Klitmoller, kde jsou v malém zálivu davy surfařů. Tady to docela žije a kromě barů u pláže je ve vsi i několik restaurací a supermarket.
My ale jedeme dál směrem na Hanstholm. Chvíli po cyklostezce podél hlavní, pak nás ale zláká vyhlídka v dunách, a nakonec se spustíme zpět na pláž. Po pláži dál svištíme až do Hanstholmu.
Ten nás vítá z dálky mávajícími větrníky a v rybářském přístavu pak typickým zápachem kuchaných ryb. V supermarketu u přístavu kupujeme piva a sendviče, náš dnešní oběd. Obojí sprovodíme ze světa na pláži ve městě u mola, kde se učí několik surfařek.


Po obědě pokračujeme po šotolinové cestě po pobřeží. Ta se krásně klikatí po louce a vřesovišti na dunách nad pláží. Během pár desítek minut se dostaneme k oblíbené turistické lokaci, kterou jsou bunkry z 2. světové války. Postavené německou armádou na konci války na pískových dunách jsou dnes už z velké části pohlcené mořem, rozházené jako stotunové krabičky po pláži a v moři.
Počasí nám přeje, sluníčko smaží a vítr se zcela utišil, takže nastává ten správný skoro severský nekonečný podvečer. Prázdná pláž, mírné vlny a dobře sjízdný písek vytvářejí idylickou atmosféru. Prozkoumáváme příbřežní jezírka se sladkou vodou a blbneme u tekutých písků. Chvilku je písek pevný jako beton, a najednou se začne houpat a postupně pohlcovat cokoli, co na něm stojí.


Idyla netrvá věčně a po pár kilometrech nastupují pasáže měkkého písku a kamínků. Na fatbiku jedu prakticky bez problémů, ale Vláďa na normálním horském kole má potíže kolo i jen tlačit. Probojováváme se vpřed. Já hledám nejsjízdnější stopu a pomalu i ústupovou cestu z pláže.
Těsně před Lild Strand vyjedeme / vytlačíme kola z pláže do travnatých dun a po šotolinové cestě mezi výběhy poníků dojedeme do vsi. Odtud pak po asfaltu zamíříme k dnešnímu noclehu. Šlo by to hladce, kdyby nám cestu nekřížily kapitální kousky praváků, křemenáčů a dalších krásných hub. Zastavujeme vždy aspoň na obhlídku zblízka, protože nemáme, jak je zpracovat.


I přes houbové safari jsme u přístřešku v lese během půl hodiny. Trochu kufruji s nájezdem, protože Mapy.cz mají špatně vyznačenou příjezdovou cestu, ale i tak nacházíme. Samotný přístřešek je obsazený, takže stavíme stan hned vedle u dřevěného posezení pod borovicemi. Vaříme večeři, čaj a jako dezert máme borůvky s portským.

Parametry trasy:

• Určení: Fatbike / horské kolo s podhuštěnými plášti
• Náročnost: Střední
• Kdy vyrazit: Za dobrého počasí vhodného i pro koupání - pozor na vítr
• Povrch: Pláže - písek, štěrk, kameny, šotolina a něco málo asfaltu
• Délka: 67 km
• Převýšení: 204 m
• Záznam jízdy a trasa: na Strava.com

Den 2. - traily, gravel i asfalt do Astedu

Spal jsem jako zabitý. Aby taky ne. Po práci jsem večer sednul do auta a odřídil těch 1200 km přes noc a ráno rovnou sednul na bajka. Snídáme a opět se dojídáme borůvkami. Trochu dosušíme, po noční přepršce mokrý stan a během hodiny vyrážíme. Dneska nás čeká mnohem víc asfaltu, ale i spousta krásných trailů a gravelu.
Najíždíme na asfaltku, abychom z ní zas po pár stovkách metrů sjeli a napojili se na pěší trail. Sluníčko svítí, rosa se blyští v trávě a my si to štrádujeme po pěkném klikatém singletracku. To jsem opravdu v Dánsku nečekal. Nakonec sice končíme na šotolině, po které pokračujeme několik kilometrů, ale párkrát na nějakou cestičku znovu narazíme. Občas jsou dokonce posekané do anglického trávníku. Prostě pohádka.


První větší městečko na naší trase je Fjerritslev. Na druhou snídani je už pozdě, tak dáváme brzký oběd z nákupu v supermarketu. Oba máme “velký voči”, takže máme nakonec na stolečku u vedlejšího stánku docela slušnou hostinu. K tomu nám vyhrává dánský remake Johnnyho Cashe. Dokonale ospalý víkendový den na maloměstě.

Pokračujeme po cyklostezce na jih do vnitrozemí směrem na Aggersund, kde stojí zvedací most a u něj německý bunkr z 2. světové. Bunkr je kupodivu osvětlený a volně přístupný, takže vyrážíme na obhlídku.


Odtud pak po asfaltu pokračujeme do Logstoru. Průmyslovou zónou kolem přístavu se dostaneme do starého města a k přístavu rekreačních lodí. Dáváme si obří porci zmrzliny a pak podél kanálu Frederika VII. dojíždíme k Limfjordsmuzeu. Koná se tu nějaká soukromá akce, tak se jdeme alespoň podívat na pláž.
Ta překvapivě není písečná, ale je tvořena jen z více či méně rozdrcených skořápek mušlí. na pláži jsou “mrtvoly”, ale voda samotná je plná živých slávek, razorblades a dalších. Na nich už pak rovnou hodují hvězdice. Neuvěřitelný ekosystém.


Následuje asfaltový přesun. Na fatbiku to tedy extra nejede, ale s tím jsem počítal. Jsem na výletě a ne na závodech. Vláďa aspoň nenadává, že za mnou vlaje, takže jsme vlastně oba spokojení. Jedna upravená vesnice střídá druhou. Pole, lesy, všechno v malém. Docela pěkně to ubíhá.


Po desítce kilometrů dojíždíme do Hvalpsundu k trajektu. Pendluje co 20 minut. Průvodčí se ptá, odkud jsme a kam jedem. Chvilku klábosíme, přeje nám pěkný zbytek dne a šťastnou cestu. Cestou na trajektu zažíváme takovou tu radost suchozemce, který se ocitne po čase na větší lodi. Takže zkoumáme, kam všude se dá dostat, jak co funguje, a sledujeme manévrování od jednoho kotviště k druhému.


Ještě na trajektu řešíme, kam až se nám dnes chce. Počasí se kaboní, přejet celý poloostrov se nám nechce. Prohlížím mapu přístřešků a vybíráme místo jen asi 15 km od nás. Shodujeme se totiž, že přesun vnitrozemím není ničím zvlášť zajímavým. Jedna farma vedle druhé, stejná pole a pastviny. Místo, kde budeme dnes nocovat, se jmenuje Asted. Dva přístřešky pod vzrostlými listnatými stromy, ohniště, suchý záchod a posezení - klasika.


Po dojezdu rozdělávám oheň a zabydlujeme se v přístřešku s záclonkami a kobercem. Docela luxus. Koukám ještě na tabulku v dánštině, a jelikož umím dánsky všeho všudy dvě slova, použiju Google překladač s ocr rozpoznáním textu z foťáku. Máme dát vědět hostitelce, že tu přespíme, pomocí SMS. Posílám tedy do dánštiny přeloženou SMS. Jsem zvědav, jestli dává smysl. Nakonec po 10 minutách dorazí naše hostitelka, podívat se, kdo to vlastně dorazil. Chvíli se bavíme anglicky. Vyptávám se mimo jiné, kdo přístřešky postavil a zda jsou nové. Potvrzuje mi, že je vše postaveno letos a z jejich soukromých peněz. Přeje nám příjemný pobyt a loučí se.
Mezitím se začíná krápat, aby se za chvíli brutálně rozpršelo. Ideální čas na sprchu. Najedení, osprchovaní, zavrtaní do spacáků s pohledem na oheň odcházíme do říše snů.

Parametry trasy:

• Určení: Horské nebo trekové kolo
• Náročnost: Střední
• Kdy vyrazit: Za dobrého počasí vhodného i pro koupání - pozor na vítr
• Povrch: Šotolina 10 %, asfalt 85 % a 5 % traily
• Délka: 99 km
• Převýšení: 400 m
• Záznam jízdy a trasa: na Strava.com

Den 3. - asfaltky a šotoliny zpět na start k Stenbjergu

Budíme se do zakaboněného dne a v korunách stromů nad námi se honí silný vítr. Likvidujeme poslední snídaňové zásoby, protože na zítra dokoupíme snídaňové menu v supermarketu po cestě. Po krátkém asfaltovém rozjezdu následuje cyklostezka z Durup do Glyngore po zrušené železnici. Vlastně po rovině a po hladkém šotolinovém povrchu se dostaneme prakticky zadarmo až do Glyngore do přístavu. Následuje asfaltově cyklostezkový přesun na Sallingsund Bridge, který se zvedá dobrých 50 metrů na průliv. Sešup zpět dolů k moři a opět po asfaltě do Nykobing Mors, kde obědváme naši supermarketovou klasiku.



Přesun přes ostrov následuje v docela svižném tempu, protože nám fouká z boku do zad. Jako další větší město nás vítá Sundby Mors nad mostem Vilsund. Tady se konečně vítr otáčí a následuje nepříjemný ksichťák až do Snedsted. Pohání nás naštěstí představa oběda, která se z představy docela dobře transformuje v hmotnou žranici. Nakupujeme piva a dezert na večer a za chvíli zas vyrážíme. Ksichťák nás neopouští, ale dlužno dodat, že je to vlastně poprvé a naposled, kdy podobný vítr v Dánsku zažijeme.


Konečně po dlouhém silničním přesunu máme na dohled lesy národního parku Thy. Po chvíli míjíme i jezero, okolo kterého jsme už jeli autem cestou na start. Šotolina vystřídá asfalt a my po pár dlouhých rovinkách v nízkém smrkovo-borovicovém lese dorazíme k našemu dnešnímu tábořišti. Je tu sice jen jeden přístřešek, ale zato obří ohniště, velká zásoba dřeva a super místo uprostřed lesa. Jelikož jsme dorazili velmi brzy, rozhodujeme se, že ještě vyrazíme na pláž, která je od nás vzdálena jen něco přes kilometr.


Demontujeme brašny a nalehko vyrážíme k oceánu. Kola jedou jak z praku, takže v nadšení zdoláváme ten kousek moři během chvilky. Kvůli tomu jsme sem jeli - nekonečné pláže, duny a oceán.


Nadšení ze “znovuobjeveného” moře nás nutí vydat se po pláži až na místo startu našeho putování. Kdy že to bylo? Předevčírem, zdá se to jako před týdnem. Po liduprázdné pláži s větrem do zad a s bajky jako pírko jsme tam cobydup. Kontroluji auto a přes ves zapadlou mezi dunami jedeme zpět vřesovišti a lesem zpět k tábořišti.
Rozděláváme pořádný oheň, který nám dělá společnost k večeři, kterou pojímáme stylem, že je třeba spotřebovat poslední zásoby. Nakonec usínáme docela pozdě zaměstnáni vybíjením místní kolonie komárů.

Parametry trasy:

• Určení: Horské nebo trekové kolo
• Náročnost: Střední
• Kdy vyrazit: Za dobrého počasí vhodného i pro koupání - pozor na vítr
• Povrch: Šotolina 10 %, asfalt 85 % a 5 % traily
• Délka: 73 km
• Převýšení: 525 m
• Záznam jízdy a trasa: na Strava.com

Den 4. - národním parkem Thy - duny a pláže

Poslední den využíváme možnosti nechat i bagáž v autě a vyrazit nalehko. Já si chci objet jih národního parku a Vláďa chce zkusit štěstí s padákem. Jedeme tedy společně k autu, kde necháváme věci a vyrážíme každý na vlastní pěst.


Mě moje cesta vede nejprve asfaltkami a šotkami lesem národního parku. Míjím několik pěkných jezírek s plážičkami, jeden z přístřešků a zrajícími obilnými lány dojedu ke kostelu Lodjberg u stejnojmenného vršku. Nechávám se volně vést trailem nahoru k rozhledně. Výhled je prakticky jen do borového lesa kolem a na kostel, ale i tak to stálo za to.


Dál pokračuji kousek po asfaltu k pobřeží a před ním pak asfalt střídá šotolinová a písková cesta. Dojíždím k jílovo písčitým útesům Sorte Naese. Pod nimi se rozprostírá krásná pláž, na kterou doráží moře a vytváří hustý příboj. Zasouvám teleskopku a sjíždím místy skoro kolmým sjezdem dolů. Fatbike má opravdu neuvěřitelný grip a stabilitu.


Po pláži se jede standardně skvěle. Navíc mám jasné nebe nad hlavou a v zádech silný vítr. Kousek dál ale pláž končí a její pokračování tuším až za skalním výběžkem do moře, který omývají vlny. Přede mnou jsem tudy viděl někoho projít, takže se jen rozhoduji, jestli pojedu nebo půjdu. Nakonec se srabácky zouvám a jdu pěšky. Zkouším si vyčíhnout okamžik mezi vlnami. Ten tedy úplně nestíhám. Voda doráží až po kolena a snaží se mě strhnout zpět a fatbike na svých obřích pláštích chce někam odplavat. S potížemi se dostávám na druhou stranu a jsem opravdu rád, že jsem to nezkusil projet. Byla by to jistá koupačka.


Když jsme u té koupačky, tak o kousek dál jdu do moře dobrovolně. Je fakt vedro a osvěžení se hodí. Zablbnu si ve vlnách a pak jen tak ve větru oschnu. Oblékám se a vyrážím dál. Ten vítr v zádech a bike bez zátěže přináší opojnou jízdu. Fatbike nezaváhá na žádném povrchu a jen tak si projíždí hlubokým pískem nebo naplaveným velkým kamením.


Během pár kilometrů dojíždím ke skupině betonových bunkrů, kde potkávám i Vláďu. Nakonec padák nevytáhnul kvůli nepříznivému směru větru a vydal se jen pěšky na procházku po pláži. Chvíli se bavíme a porovnáváme dnešní zážitky. Pak se dohodneme, že se potkáme u auta, a oba se vydáváme po pláži na sever.


Kde naše putování začalo, tam i končí. Bývalá rybářská ves Stenbjerg mě vítá. Po 4 dnech končí tohle bikepackové dobrodružství. Čekal jsem pláže charakterem jako na Baltu, ale více mi to tu připomíná jih Švédska. Nejen okolními lesy, ale i celkovou pohodou vyzařující z lidí, přírodními tábořišti a volností. Jestli se sem budu chtít někdy vrátit? Bez váhání kdykoli.

Parametry trasy:

• Určení: Fatbike / horské kolo s podhuštěnými plášti
• Náročnost: Střední
• Kdy vyrazit: Za dobrého počasí vhodného i pro koupání - pozor na vítr
• Povrch: Pláže - písek, štěrk, kameny, šotolina a něco málo asfaltu
• Délka: 46 km
• Převýšení: 200 m
• Záznam jízdy a trasa: na Strava.com

Co se dá kromě cyklistiky v této oblasti zažít?

Předně je možné na pobřeží využít desítky kilometrů převážně opuštěných písčitých a kamenitých pláží. Jestli je využijete k procházkám nebo koupání, je už na vás. Lokalita je využívaná i k surfování a za příhodného větru se dá provozovat kiting. Na vyšších dunách se dá dobře odstartovat na paraglidu a využít vítr od moře zvedající se díky dunám a útesů.
Kromě pláží nabízejí lesy obrovské množství hub a lesních plodů. V každém větším městečku je i místní muzeum. O víkendech se tam pak dají navštívit místní trhy nebo zábavy. Všude přitom vládne klid a pohoda, a to doslova. Nikde jsme se nesetkali s hlučnou hudbou nebo překřikujícími se lidmi. Ani v restauracích nebo barech nehraje žádná hudba na podkres. Lidé byli vždy příjemní a dalo se aspoň v základu domluvit i německy a anglicky.

Spaní v přírodě

Turistické přístřešky, které jsou běžné v Norsku a Švédsku, najdeme v hojné míře i na severu Dánska. Existuje dobře propracovaná mapa, kde je možné si vyfiltrovat jak turistické přístřešky, tak i místa ke stanování nebo bivakování. Je třeba počítat s tím, že přístřešek může být obsazen a v tom případě máte smůlu a musíte si postavit stan vedle. V přístřešku je možné zůstat maximálně 2 noci. Jednotlivé přístřešky spravují jak místní samosprávy, tak místní obyvatelé a u některých je třeba dát vědět, že zde budete spát - telefonicky.
Obvykle je k dispozici kromě samotného shelteru také ohniště s grilem, naštípané dříví, posezení a suchý záchod. Přespání je většinou zcela zdarma, výjimečně za symbolický poplatek.
Umístění přístřešků je docela různorodé od hlubokého lesa až po pláž ve městě. Za celou dobu jsme se při jejich využíváním setkali s čistým prostředím, příjemnými místy a fajn lidmi.