Tip na výlet: Na návštěvě u řeckých bohů

Božská stoupání, božské cesty, božské výhledy. Navštivte na silničním kole řecké bohy v pohoří Olymp.

Litochoro je řecké město, které je mému srdci velmi blízké. Jezdívali jsme tam, když jsem byla malá na rodinné dovolené, protože kamarádka mé maminky, Monika, tady žije a má obchod s outdoorovým vybavením - 55peaks .

Je to město, které má všechno – hory, moře, pláže, klid, ale i noční život, krásné výhledy, chutné jídlo… a nejdůležitější – vynikající cesty. Litochoro je vstupní branou do pohoří Olymp, kde se nejvyšší vrch Mytikas tyčí do výšky 2917 metrů nad mořem. Na samotný vrchol Mytikas je možné jít pouze turisticky a pokud byste se jej rozhodli navštívit, tuto túru určitě doporučuji.

Litochoro - brána do pohoří Olymp

Litochoro se nachází přibližně 90 km jižně od Soluně (Thesaloniki), takže se tam lze dostat pohodlně i letecky, a dále pokračovat taxíkem nebo autobusem. My jsme tentokrát jeli autem ze Slovenska, protože jsme měli naplánované zastávky a přespání v dalších městech v Rumunsku a Bulharsku.

Když jsem si představovala průjezd geomagnetickou anomálií, myslela jsem, že ani nebudu muset šlapat do kopce.

I když je Litochoro krásné město, doporučovala bych volit ubytování spíše u moře, kde máte větší klid a blízko k vodě (Litochoro je v nadmořské výšce 300 m). Ubytování jsme si zamluvili blízko pláže, malý šikovný apartmán, kde bylo možné uschovat kola a uvařit jídlo. Po příjezdu pod Litochoro kolem 16:00 jsme se (jak jinak) vykoupali v moři a šli jsme si ohlédnout terén. První den jsme zvolili odpočinek, protože druhý den nás čekala „horská etapa” složená ze dvou stoupání, obě přesahovala 1 000 výškových metrů.

Stoupání do Prionia - výšlap k řeckým bohům

První stoupání nás čekalo už od moře přes okraj města Litochoro do Prionia, což je basecamp pro náročnější túry po Olympu. Druhé masivní stoupání pokračovalo od Leptokarya, vedené nespočtem serpentin. Následoval poloviční sjezd do údolí a zpátky kratším stoupáním, odkud jsme se pustili přes nádherné historické městečko Palaios Panteleimonas.

Jízdu jsme začali v 8:00 ráno. Jelikož nás čekalo celkem více než 3 000 výškových metrů, chtěli jsme mít první stoupání za sebou, dokud ještě nepražilo nejsilnější polední slunce.

Cesta do Prionie je slepá, a tak vzhůru jdou pouze lidé, kteří se chystají na turistiku nebo procházku. Toto první stoupání má na délku 20 km s převýšením kolem 1 300 metrů. Během trasy se viditelně a citelně střídala pásma. Od voňavých borovic, přes hustší les, později exponovanější a skalnatější cesty až po samotnou výchozí stanici turistických výletů.


Asfalt byl na jedničku a na pár místech se nám naskytly také nádherné výhledy na moře a na skalnaté vrcholky Olympu. Jediná obstrukce na této cestě je krátká gravelová sekce ke konci stoupání, která se dá bez problémů projet i na úzkých pláštích. Lidé v předjíždějících autech nás podpůrně povzbuzovali a kývali, což nám dodalo energii do nohou.

Serpentiny nad Leptokaryí však nezklamaly a byly opravdu výživné a jako bonus – minimum aut.

Pár kilometrů před koncem se stoupání zmírnilo a dokonce nás čekal menší sjezd. Následovalo posledních 150 výškových metrů, které nás dovedly k chatě Prionia s parkovištěm. Vodu si zde můžete doplnit přímo z pramene a lokální kuchyně nabízí tradiční jídlo, jako například fazolovou polévku. Pokud budete mít štěstí, možná natrefíte i na oslíky, kteří vynášejí věci z parkoviště na výše položené chaty. My jsme doplnili vodu a dali první „lepeňák“, vyfotili jsme se s „panoramaty” a zahájili jsme zasloužený sjezd.


Sjezd z Prionia byl rychlý a příjemný. Projížděli jsme opět přes Litochoro, kde jsme si dali Caffé Freddo (ledovou kávu) v kavárně Coffee Mountain – doporučuji. Doplnili jsme zásoby jídla ve zdejších potravinách a pokračovali v trase. Opět jsme sjeli až téměř k moři, pokračovali do města Leptokarya, odkud jsme začali znovu nabírat výškové metry.

Bájné serpentiny nad Leptokaryí

Na stoupání jsme se těšili kvůli dvěma místům – Livethra „Magnetic Field“ Illusion a Leptokaryanským serpentinám.

Když jsem si představovala průjezd geomagnetickou anomálií, myslela jsem, že ani nebudu muset šlapat do kopce a půjde to samo, opak byl ovšem pravdou. Toto místo jsme projeli bez povšimnutí a uvědomili jsme si to až později, když jsem kontrolovala naši polohu na mapě. Žádné vertikální metry zdarma se nekonaly, a pokud ano, určitě jsme si toho nevšimli.


Serpetniny nad Leptokaryí však nezklamaly a byly opravdu výživné a jako bonus – minimum aut. Menší minus tohoto stoupání je, že je plně exponováno a před sluncem se nikde nedá skrýt. Na rukou mi začal kondenzovat pot a před očima jsem měla horký asfalt. Nezbývalo nic jiného, než pokračovat v zatáčení. Bylo to opět jedno z těch delších stoupání, také kolem 20 km, předělených krátkým sjezdem. Voda nám začala docházet na vrcholu posledního stoupání – poslední možnost doplnit vodu byla pod kopcem.

Sjezd byl ze začátku mírný (přerušovanými „brdky“, které po celém dni v sedle začaly štípat ve stehnech). Lemovaly ho včelí stanice, které mně osobně přišly nebezpečné, protože kolem nich kroužilo mnoho včel a byly umístěny velmi blízko cesty. Naštěstí se nic špatného nestalo, a my jsme mohli nerušeně pokračovat na naší cestě k moři.

V historickém městečku Palaios Panteleimonas, které nám Monika doporučila jako hodné návštěvy, jsme si plánovali nabrat tekutiny a občerstvit se. Městské komunikace jsou tvořeny „chodníko-cestami“ z neforemných kamenů, což činí jízdu na kole extrémně nepříjemnou, a tak doporučuji raději sesednout ze sedla. V kavárně jsme se osvěžili kolou, doplnili jsme vodu, pokochali se výhledem a pokračovali jsme zpět na ubytování.


Při klesání jsme měli výhled na hrad Byzantine Castle of Platamon, kolem něhož jsme i později procházeli. Po dlouhé a náročné jízdě jsem se však nezmohla na hledání informací, jestli se na hrad vyplatí jet, a tak jsme pokračovali v jízdě.

Čekala nás ještě 15 km rovinka na ubytování, která nás odměnila větrem zezadu. Vysolení a vyprahlí jsme doplnili vše, co jsme ztratili a radovali jsme se ze skvělé vyjížďky.

Shrnutí

Ježdění v okolí Litochora vřele doporučuji - nejlepší doba výjezdu je brzy ráno, kdy potkáte méně aut, protože Řekové začínají svá rána později. Při rozhovoru s Monikou jsme usoudili, že silniční cyklistika v okolí Litochora ještě není tak rozvinutá, a tak máte jedinečnou příležitost okusit tyto cesty (a vzít nějaká KOMka/QOMka) předtím, než se tato destinace pro cykloturismus rozvine, protože na to určitě má potenciál.

• Trasa: sekce Výjezdy .
• Délka: 129 km
• Výškové metry: 3 012 m