11 520 výškových nastoupaných na Mallorce

Mallorca v listopadu je ideální rozlučka s cyklistickou sezonou. A v režii Žiletky cc to byl nezapomenutelný zážitek.

Na ostrově jsme strávili listopadový týden. Pojďte se s námi podívat, co vše jsme během nich projeli. Třeba to pro vás bude inspirace na zahájení příští sezóny.

Ve čtyři hodiny ráno jsem stála na autobusové zastávce směr Vídeňské letiště a nakládala svůj batoh s helmou připnutou zvenku. Autobus jel přímo jen s jednou zastávkou na vlakovém hlavním nádraží ve Vídni. Tam vystoupila hrstka cestujících. Pokračujeme dál, pomalu se rozjíždíme a najednou slyším. Zastavte! Nějaký pán, který vystupoval, vyložil více kufrů. Odnesl si jen svůj a zmizel ve tmě. Na chodníku ležel i můj batoh!

Během čekání na letišti nám napsali kamarádi, že naše kola z půjčovny už převzali na hotelu a poslali fotku. Půjčení kola na 8 dní mne stálo asi 8400,- Kč. Poslední den jsme kola zanechali na hotelu a zaměstnanec půjčovny si pro ně odpoledne dojel.


Určitě doporučuji přečíst si recenze na půjčovny a taky při přebírání kolo zkontrolovat a projet. Bohužel jedno z našich kol nebylo pojízdné a kvůli tomu jeden z nás nejezdil celý víkend. Protože půjčovna o víkendu nepracovala.

Po příletu na ostrov a ubytování jsme vyrazili po cyklostezce kolem moře do města na kávičku v Rapha Mallorca. Na stejném náměstíčku najdete i cyklo obchody Café du cycliste a Tanline a jednu z nejlepších zmrzlin. Slunce ale zapadá už cca v 17:50, takže i po kratší etapě jen s jedním svižně vyšlapaným kopcem jsme se vrátili na hotel za tmy.

Trasu najdete na Stravě.

Den druhý: Orient

Na Orient jsme se vydali v doprovodu slunce, v krásných 23 stupních. Celé stoupání jsme jely jen v holčičí sestavě a příjemně to prokecaly. Sjezd byl rozbitější a po deštích byl na cestě naplaven i písek. Za to nás čekala odměna v podobě kávy v profláknuté kavárně Cyclig Planet. V ní najdete základní potřeby pro cyklisty, brašničky, lepení, duše, pláště, bidony, větrovky, vestičky i dresy.

Trasu najdete na Stravě.

Den třetí: královská etapa

Najdete zde i žlutou kombinézu Tadeje Pogačara z Tdf (a jo, je opravdu malá).

Po rozježdění v prvních dvou dnech na nás čekala legendární Sa Calobra a 154 km s 2586 m n.m. Počasí vyšlo luxusně a já se těšila na ikonu Mallorky. Když srovnám březnový čas s listopadovým, zlepšila jsem se asi o 4 minuty. Je rozdíl jet po zimním spánku s kilem navíc anebo po najetých kilometrech z léta. Listopadový termín má určitě větší kouzlo.

Doprava není tak hustá, nepotkáte velké pelotony cyklistů a ani vám nikdo nepřekáží během stoupání. Navíc pláž v Palmě je prázdná, čistá od mořských řas a chaluh a voda je ideálně teplá k večernímu plavání.

Pokud budete mít i čas navíc, doporučuji se zastavit v Soller, náměstí je plné kaváren. Když se usadíte s kávou, colou a dortíkem, zavřete oči, zasníte se… a uslyšíte jet vlak!? Ano, to je místní vláček s turisty.

Trasu najdete na Stravě.

Den čtvrtý: za výhledy

V úterý na nás čekala etapa tak trochu klasikářská s malými brdky, nahoru, dolů. Pro mne, jako dieseláka, co má rád stabilní tempo a jízdu do tahu, to byla trošku zkouška. Věděla jsem z jara, že tohle se vyplatí jet pro ty výhledy na moře. Andratx, Coll de sa Gramola dlouhá 5,31 km, 268m a 5% sklonem (v mém podání při rychlosti 17,4 km/h za 18.23 min).

Co je na tomhle ostrově milé, jsou všudypřítomné horské kozy. Tady se v klidu procházely po silnici. Topka dne byla zastávka ve Valldemosse. Až budete přijíždět do městečka, tak cestu zdobí alej platanů. V centru si skočte do pekárny. Tohle místo je slavné specialitou Coca de patatas, je to takový neplněný a přitom vláčný koblížek z bramborového těsta, který vám pekařka pocukruje.

Trasu najdete na Stravě.

Den pátý: odpočinek a Randa

Rest day, pouze 56 km s jedním stoupáním. Randa byla moje premiéra. Moc příjemné stoupání. Na vrcholu nás přivítal vysílač schovaný v mlze, což mělo taky svoji atmosféru a kouzlo.

Trasu najdete na Stravě.

Po návratu na hotel a po sprše všichni nasedli na místní autobusovou linku, která nás za 2 Eura dovezla do centra Palmy. Kam jít na kávu? Zkuste Reverb, jo tam se nám líbilo. Příjemný a pohodový personál, místo velmi stylově a moderně zařízeno.

V oknech kavárny byly vystaveny rakety italské značky T3. Najdete zde i žlutou kombinézu Tadeje Pogačara z Tdf (a jo, je opravdu malá). V této kavárně najdete i Santini koutek s dresy, které můžete prohlédnout, osahat, vyzkoušet a nakoupit. Kávu dostanete v keramickém hrnečku s vyraženým logem podniku a náš batch brew i po dopití milá obsluha dolila. Takový bezedný kelímek, jak v KFC.

Na nohách jsem měla potůčky potu. Ale kopec nekončil.

Na oběd jsme si zašli na doporučení do pizzerie Santa Chiara oceněné mnoha hvězdičkami. Tak jako v brněnské Zaze, i tady jsme dostali nůžky na pizzu. Ta moje pistáciová San Damiano za 14,9e byla prostě mňam mňam.

Den šestý: k moři

Oči jsem si mohla vykoukat z těch výhledů a krás. Zaříznutá, úzká cestička ve stráni plná ostrých serpentin. Sotva, aby se na tuhle cestu vlezlo a projelo auto. Dokonalý, intenzivní zážitek i přes slejvák a sprint do Palmy s husí kůží… Všichni to víme. Každý den nemůže svítit a hřát slunce.

Trasu najdete na Stravě.

Den sedmý: Cap de Formentor

Hned po Sa Calobra je tu další ikona: Cap de Formentor: 200 km, 2229 m n.m. Pokud nejste zarytí vrchaři a neděláte si zálusk na pokoření nejrychlejšího času na Sa Calobra, který drží Tom Pidcock za 22:46 minut s rychlostí 24,8 km/h a máte víc romantickou duši, budete mít na prvním místě právě tento maják.

Každý cyklista kromě gelů a ioňáků vozí i banány. Když dovezete tuhle dobrotu na Formentor, seběhnou se k vám mlsné kozy. A za slupku nebo ohryzek od jablka se nechají i pomazlit.

Naše Žileťácká skupinka se tento den rozdělila. Ti unavenější si trasu zkrátili a z Palmy jeli vlakem do Inca, kde je nabrali rychlí kluci do háku. I tohle byla varianta, jak slavný maják vidět. Ti, co měli ambice stihnout metu 200 km, si i zpáteční cestu nezkracovali. Do západu slunce jsme byli i s vychlazeným pivem a opřenými koly na promenádě. Moji domestici utekli dřív na hotel a já si uvědomila, že… mám jen 197 km? Tak jsem vymotala nohy a dotočila chybějící kilometry na promenádě.

Trasu najdete na Stravě.

Den osmý: Last dance

Poslední den na Mallorce. Muselo to přijít. Coll de Sa Creu a výzva od dobrodruha Samka. Nejtěžší kopec na ostrově Sobremunt. Začal fakt prudkými stojkami, které nás nutily jít ze sedla, občas se mi zvedalo přední kolo do vzduchu. Vzpomněla jsem si na léto a Zoncolan. Na nohách jsem měla potůčky potu. Ale kopec nekončil.

Naopak, z asfaltu se stal rozbitý asfalt a potom štěrková cesta plná děr. Gravelová vložka. Děkuju, že jsem měla půjčený kolo. Sice těžší než to, co jsem nechala doma, ale s fungujícíma kotoučovýma brzdama (já mám ještě ráfkový) a širšíma pláštěma.

Na vrcholu čekalo nemilé překvapení. Ty vtípky o tom, abychom tam nejezdili a o tom, že vrchol hlídají divocí psi, byly pravdivé. Objevil se jeden malý černý pes se špičatýma ušima. Nikdo by se ho nebál, kdyby vážně neměl nebezpečnej pohled a hned za náma neběžel.

Raději jsme se domluvili na ústup a po stejně rozbitém, adrenalinovém sjezdu v tmavém lese spěchali za zbytkem týmu, který nám už držel místa v kavárně. Ve sjezdu jsem na Stravě ulovila pohárek s třetím nejrychlejším časem. A fakt si to užila. Mrkváč a cold brew s kouskem pomeranče jsem brala jako odměnu za přežití.

Trasu najdete na Stravě.


Žádné cestování není bez komplikací. Jsem ráda, že jsme absolvovali zájezd bez pádu a ve zdraví. Klobouk smekám před Íčkem, že naše tempo vydržel. A jaké je vaše nejoblíbenější místo na Mallorce? Kam bych se měla podívat příště? Budu ráda za všechny tipy v komentářích.