Snežnický MTB maraton – kopce zábavy, dřiny a nádherných výhledů

…a to jsem si myslel, že jsem z Beskyd zvyklý na všechno. Ale to, co nabízí na „pouhých“ 51 kilometrech trasa závodu Istrofinal Snežnický maraton v Kysucké vrchovině, to je prostě „pure MTB“, které chceš a musíš zažít.

Tohle byla pro mě výzva. Řekneš si - 51 kilometrů, to nic není. Ale když k tomu přidáš 1600 výškových metrů, které na těch jednapadesáti kilometrech musíš nastoupat, a navíc skoro pořád v technickém terénu, tak už to nezní zas až tak nudně. Přesně takhle má podle mě vypadat MTB závod. Na rovinu přiznám, jsem z něj nadšený… a to jsem ho původně vůbec neměl v plánu, napadlo mě až někdy v půlce srpna, že bych do toho šel.

Takže, 7. září ráno jsem sedl do auta a vyrazil přes kopec na Slovensko. Cesta do malé obce Snežnica, která leží kousek od Žiliny (Imrův rajon) mi trvala asi hodinu a půl. Po zkušenosti z Čeladné, kde jsem kvůli pozdnímu příjezdu startoval úplně zezadu, jsem si raději nechal časovou rezervu, a i když start byl až v 10 hodin, byl jsem na místě už v osm. Zázemí závodu bylo na místním hřišti. Stačilo ale vyjet malý kousek nad areál a hned se mi otevřely výhledy na místní kopečky. V tu chvíli jsem pochopil, o čem to dnes bude.


A protože výhledy na hory mám rád, tak jsem se tam trochu zdržel a na start přijel zase až v době, kdy už byla půlka startovního pole na značkách. Celkem bylo přihlášených skoro 200 závodníků. Moderátor odpočítal poslední vteřiny do výstřelu a v 10:00 hod. se rozjel 11. ročník Istrofinal Snežnického maratonu. Nejdřív trochu nesměle a opatrně dolů do vesnice, ale hned jak to šlo, začalo se zrychlovat. Každý chtěl mít při vjezdu do terénu co nejlepší pozici. Já taky, protože jsem věděl, že na trati je spousta singlů, kde prostě nepředjedeš. Jen těm nohám se moc nechtělo…

Nejdřív jsme dali zahřívací kolečko, výjezd na Zástranie a potom sjezdík ze sedla Klin zpátky do Snežnice. Někde v tom sjezdu, který byl dost šutrovitý, mi praskl drát v zadním výpletu. To bylo kolem 10. kilometru. Zadní kolo začalo plavat, myslel jsem, že mám defekt. Vydávalo to odporné zvuky, ale nechtěl jsem zastavovat. Takže průjezd areálem, kde bylo zázemí závodu a hurá na další kopce.


Po strmé křížové cestě ke Kapli medzi Vretenami, pár skoro kolmých metrů na vrstevnici pěšky a pak už kolem Vreteňa na singly. Dlouhé a parádní, nahoru i dolů. Luxus. A výhledy, které se potom otevíraly po celou trasu, to bylo něco neskutečného. Jak z reklamy na Slovensko. Iba Petra Vlhová a medveď tam chýbali .

Přes Búrie do Dolného Vadišova, ze kterého vedl v polovině závodu asi 4kilometrový lehce stoupavý asfaltový úsek a potom zase stojky v terénu, nahoru a dolů, až do Kotrčinej Lúčky. A spousta epických výhledů na Malou Fatru a další kopce.


No a v Kotrčinej Lúčke v podstatě začalo stoupání na nejvyšší bod závodu - kopec Straník. Bufet v úvodu stoupání mě zachránil, nějak jsem to nevychytal s vodou a už delší dobu byl na suchu. A za bufetem osvěžující sprcha od hasičů, super nápad v tom horku. Silové stoupání na Straník občas bolelo, ale to, co se mi otevřelo při přejetí horizontu, to za tu dřinu stálo. Je zbytečné se rozepisovat, uvidíš ve videu. No a pak už jen pár houpaček a sjezd do Snežnice k cílové rovince.


Cílová „rovinka“, to je zážitek sám o sobě. Má asi 300 metrů a průměrný sklon přes 18%, v maximu skoro 26%. A tam musíš jet na laktát, protože ti lidi, hudba, nápisy na asfaltu…a celkově ta atmosféra tě prostě nenechá vydechnout. Až v cíli.
Já jsem cílem projel na 79. pozici v čase 3:17:37 hod. A řadím tu trasu mezi nejkrásnější, co jsem kdy jel. Počasí vyšlo parádně a ten zážitek už mi nikdo nevezme.


Zvítězil Miroslav Michálek v čase 02:20:50 hod., na dlouhou trať se odvážilo i šest bikerek a nejrychlejší byla Veronika Čišecká s časem 03:07:36 hod.


A kdo chtěl závod v tomto krásném prostředí vyzkoušet, ale 51 km mu nevyhovovalo, mohl si dát kratší trasu, 22 km a 690 výškových metrů. Závěrečný stoupák do cíle si vychutnali i závodníci na této trase. No a pořadatelé mysleli i na cyklistický dorost, pro děti byla v areálu hřiště připravena trať Snežnický maratónik.


Celá organizace Istrofinal Snežnického MTB maratonu byla na jedničku, značení trati bezchybné, občerstvovačky zásobené vším potřebným a v tom horku se myslelo i na osvěžení závodníků vodou z hadice. V tombole byly losovány hodnotné ceny a celkovou atmosféru doplňovala bigbeatová kapela. Jednoduše – vydařená akce…