3 denní bike trip: Orlické hory
Jak to tak bývá, máme my cyklisti na začátku roku spoustu plánů, kam se chceme vydat, co chceme podniknout a jak čas plyne, zjistíme na konci léta, že z toho dopadla zase jenom v lepším případě polovina.
Už pár dní předem bylo jasné, že tohle nebude (co se počasí týče) hezký víkend. V televizi hlásili deště na celém území, další možnosti záplav, vítr a podobné meteorologické libůstky. Každopádně úkol zněl jasně - jedeme stůj co stůj.
Den 1: Z Hradce do Rokytnice v Orlických horách.
V pátek ráno balím poslední věci do 20l batohu, tedy jeden set náhradního oblečení, náhradní bundu, oblečení do ubytování, nářadí, duše, pumpičku, svačinu a v devět vyrážíme vstříc dobrodružství. Volba padla tentokrát na naše celoodpružené trail biky s rychlejším obutím.Začínáme monotónním šlapáním po rovině za Hradcem a volíme kurz východ. Počasí je lehce pošmourné, zataženo, ale zatím neprší. Jsme čerství, kecáme, cesta ubíhá a za chvíli máme v nohou 35 km a stavíme na první svačinu v obci Kozodry. Nevím, jak je to možné, ale teprve tam se chci poprvé podívat na svůj telefon, jenže nikde ho nemám. O-ou, telefon jsem zapomněl doma. Vracet se pro něj 35 km by byl nesmysl, takže co, alespoň zažiju detoxikační víkend.
Cesta začíná stoupat a pomalu se blížíme k prvnímu vrcholu dne, našemu srdcovému místu, vrchu Kapraď nad Potštejnem. Je tady nádherná vyhlídka, ale hlavně odsud vede krásný hřebenový trail, po žluté turistické pěšině, dolů, do Potštejna. V Potštejně je čas oběda a my nemůže jít na oběd jinam, než do místního pivovaru Clock, kde výborně vaří a jedno pivo po obědě nám dodá potřebné minerály.
Po obědě začíná lehce mrholit a my stoupáme k vrcholu Chlum, odkud se krásně svezeme neznačenou pěšinou dolů do Litic. Déšť začíná pomalu sílit, tak rychle upalujeme podél řeky Orlice do městečka Žamberk, kde se občerstvíme vynikající kávou v kavárně u Vonwillerky, kde je i krásné muzeum starých strojů.
Nabuzeni kávou se vydáváme do posledního dnešního stoupání, po modré turistické, do našeho prvního ubytování v hotelu Rokytenka, v Rokytnici v Orlických horách. Začíná už hodně pršet, cesta stále mírně stoupá, zdá se nekonečná, ale nakonec tak jako každá voda steče dolů a Stázina se dostane Kubovi za ženu, tak i my se dostaneme do cíle dne. Ubytujeme kola, ubytujeme se my, teplá sprcha, večeře, projdeme se po městě, kde dáme „jedno“ a šup do postele.
Za první den ujeto: 70 km a nastoupáno 1200 m.
Trasu si můžeš prohlédnout na Stravě.
Den 2: Deštěm a větrem na Šerlich
V sobotu ráno nás probouzí déšť za oknem. Dojdeme si na snídani a mezitím déšť ustává. Koukáme na radar, vypadá to všelijak, ale měly by tam být „díry“, kdy pršet nebude. Rychle balíme a vyjíždíme. Dnešní cíl je turistická Masarykova chata na Šerlichu, cestou ale chceme projet traily v bike parku Říčky a Deštné nad Orlicí.Od Rokytnice začínáme stoupat a budeme stoupat dlouho. Stoupání nad Říčky, na Zakletý vrch má přes 10 km a přes 600 m výškových. Zhruba od 800 m nad mořem vjíždíme do mlhy, mrholení a studeného větru. Ke konci stoupání mám krizi a říkám si: „Sakra, co já tady vůbec dělám?“
Konečně dorazíme nad bike park Říčky, kde máme v plánu sjet černý trail. Hned na začátku trailu zjišťuju, že mám prázdné přední kolo. Jsme na vrcholu, kde do nás bičuje déšť, ledový vichr, jsme celí promáchaní. Není čas pumpovat, pustím do pláště jednu bombičku s CO2 a jedeme dolů. Trail je mokrý, uklouzaný, ale boží! Kořeny, kameny, přesně to, co máme rádi.
Dole zjišťujeme, že restaurace je asi díky počasí zavřená, tak hledáme alternativu, naštěstí má otevřeno hotel Konšel. Tady se musíme převléknout do suchého, protože jsme na kost promočení.
Dosahujeme rychlosti skoro 60 km/h, kameny létají od kol a do krve se hrne adrenalin, tohle byla zábava!Tady musím vyzdvihnout naše 20l batohy od Haven a Acepac, které nás podržely a udržely i přes déšť všechno pěkně v suchu. Dáváme výborný oběd, kávu, trochu se ohřejeme, já dotahuju povolený ventilek a vyrážíme dál.
Původně jsme chtěli jet zpět na hřeben, ale vzhledem k počasí volíme cestu spodem, přes Zdobnici a pak nekonečným stoupáním na Luisino údolí. Kdo by čekal, že údolí bude na kopci, že?
Z Luisina údolí odbočujeme na vrch sjezdovky nad Deštné, kde chvíli hledáme červený trail. Všude je mlha, mrholí, občas prší, je chladno, nikde nikdo. Po chvíli hledání trail najdeme. Trail je to neskutečně zábavný, klopenky, skoky, enduro pasáže. Ani nevíme jak a jsme dole v Deštném.
Teď už zbývá „jen“ vyšlapat serpentýny na Šerlich a dojet na Masarykovu chatu (1019 m.n.m.). Stoupání je to celkem prudké, dlouhé, mám hlad, prší, všude mlha a mám dost. Musím dát občas minutovou přestávku, ale nakonec přeci jen dojedeme nahoru, na Masaryčku, na dnešní ubytování. Nahoře je hustá mlha, výhledy opět žádné, ale pocit, že jsme to zvládli, bramborové knedlíky s uzeným a pivko nám vykouzlí úsměv na tváři.
Na pokoji vybalíme a rozvěsíme naše všechny mokré kusy oblečení, chvíli poklábosíme v hospůdce a jdeme na kutě.
Za druhý den ujeto 45 km a nastoupáno 1400 m.
Trasu si můžeš prohlédnout na Stravě.
Den 3: Polsko, Velká Deštná a hurá směr domů
Ráno nás opět probouzí déšť dopadající na plechovou střechu, venku je tma, zataženo. Koukáme na radar a jediný mrak v celé ČR je právě nad námi. Dáme snídaní, pobalíme, namažeme řetězy a tlumení a vydáváme se na další dobrodružný den.Jako první ze všeho hned od chaty, dáváme trail Bom-bel, který je součastí trail parku Zielenec na Polské straně Orlických hor. Trail má parádní flow, pumpování, vlny, malé skoky, hned nás to krásně probere, i když je všude opět mlha a mrholí. Následuje výjezd zpátky do Česka a kratší výjezd na Velkou Deštnou (1116 m.n.m.).
Tady je nádherná rozhledna, nicméně dnes nemá opravdu cenu na ní lézt, je vidět sotva na 10 m před sebe. Z Velké Deštné následuje rychlý sešup po kamenité naučné stezce do Luisina údolí. Tady dosahujeme rychlosti skoro 60 km/h, kameny létají od kol a do krve se hrne adrenalin, tohle byla zábava!
Opět dojedeme nad Deštné, kde tentokráte dáváme dolů modrý trail. Je delší, méně z kopce, zábavný o trochu méně než červený, ale i tak si to užíváme, protože konečně, po třech dnech se roztrhla obloha a vidíme do dálky krásné výhledy.
Dole v Deštném se zahřejeme výbornou kávou v občerstvení Trdelník. Radujeme se, že se konečně udělalo trochu hezky a vydáváme se do posledního většího stoupání na Prázovu boudu. Co čert nechtěl, jakmile vyjedeme, opět se zatáhne, přileze mlha. Nicméně už jsme si na to nějak zvykli a radost nám to nekazí.
Víme, že vystoupáme skoro poslední kopec a pofrčíme z hor směrem dolů. Cestou míjíme nádherný kostel v Šedivinách. Prázova bouda je z technických důvodů zavřená, takže konečně dojíme k obědu 2 dny staré bagety, které jsme koupili v Rokytnici a pokračujeme přes obce Rovné a Dobré dolů, do údolí. Obdivujeme židovský hřbitov u Podbřezí a pomalu se chystáme na poslední stoupáček na náš oblíbený hřeben Křivina.
Konečně jsme zahlédli i paprsky slunce, za zády vidíme hřeben Orlických hor a se šťastným a unaveným pocitem sjíždíme náš oblíbený trail až dolů do Hostince pod zelenou Křivinou, kde je zrovna posvícení. Po náročných 3 dnech putování si dopřejeme kachničku s chlupatými knedlíky, dáme pivo a probíráme zážitky a dojmy z výletu.
Pak už následuje jen strojový dojezd naší nížinou zpět domů, do Hradce Králové. Loučíme se a jedem každý domů za svou úžasnou rodinou, která nám takovéto krásné zážitky umožňuje. Díky moc.
Poslední den ujeto 75 km a nastoupáno 800 mm.
Trasu si můžeš prohlédnout na Stravě.
Celkem za 3 dny 190 km a 3400 m skvělých zážitků, na které i díky počasí a podmínkám určitě nikdy nezapomenu. Takže pokud kvůli počasí váháte, že třeba nepojedete jen odpolední 2 hodinovou vyjížďku, vzpomeňte si na naše 3 dny v dešti a hned uvidíte, že nikdy není tak šeredně, aby se nedalo vyjet!