3 denní bike trip: Liberecko a Turnovsko aneb bikerský ráj!

Po dojetí loňského 3 denního putování na biku přes Orlické hory jsme s kámarádem Jirkou hned vymýšleli, kam pojedeme příště, ale hlavně aby to tentokrát bylo za tepla.

Po asi tisíci návrzích jsme dospěli k variantě Liberecka a Turnovska. Jirka nikdy nebyl v legendární a v podstatě první trailové lokalitě u nás v ČR, tedy na Singtreku pod Smrkem, takže přesně tam jsme naplánovali start našeho jarního putování. Jestli nám tentokráte počasí vyšlo a zážitky byly zase tak silné jako na podzim, to se dozvíš v následujících odstavcích.

Den 1: Biková všehochuť

Jako výchozí bod našeho 3 denního výletu, jsme zvolili malé městečko v odstrčeném Frýdlantském výběžku, Raspenavu. Do Nového Města pod Smrkem by to bylo další zbytečné trmácení se vlakem.

I tak nám cesta z Hradce Králové do Raspenavy zabrala i díky výluce na trati asi 4 hodiny cesty, nicméně člověk poklábosí, kouká z okýnka na ubíhající krajinu a uteče to jako voda.


Hned, jak jsme vystoupili z vlaku, zjistili jsme, že úplně takové teplo, jak jsme na konci května očekávali, nebude. Takže bereme na sebe slabé bundy a z pustoprázdné Raspenavy se vydáváme vstříc stoupání na Hejnický hřeben, což je černý okruh, který sliboval ježdění hodné našich celoodpružených ořů. Ty jsme jen obuli do lehce jezdivějších pneumatik, protože nikdo se nechce trmácet 50, 60 kilmetrů na čistokrevných enduro pláštích.

První část okruhu je víceméně hezké pozvolné stoupání, pěknou úzkou pěšinou, s krásnými výhledy, až k občerstvení Hubertka.


Cestou nahoru jsme nepotkali nikoho, ale u občerstvení se najednou vyrojili desítky bikerů a turistů. Každopádně malé občerstvení bodlo a mohli jsme se pustit na náš první trail. Okruh je značený jako černý, ale v rámci jiných lokalit by byl sotva červený, každopádně je to parádní flow trail v nádherném prostředí. Okolo Vás se míhají skalky, skály, krásné výhledy a člověk ani neví jak a je dole s úsměvem na tváři.

Na ochutnání Singltreku pod Smrkem to stačilo a mohli jsme se s „chutí“ vrhnout na největší stoupání dne, na hřeben Jizerských hor, což znamenalo stoupání cca 500m na pár kilometrech. Ještě předtím jsme se posilnili kávou v hezky rušném městečku Hejnice, kde je možností občerstvení mnoho.

Stoupání opravdu bolelo, ale pohledy na krásné obrovské balvany všude okolo cesty bolest zmírňovaly. Těsně pod vrcholem začalo lehce pršet, z ničeho nic, takže hned nás napadlo, že zase nebudou žádné výhledy, ale déšť trval jen chvíli a v podstatě byl poslední, který nás až do neděle potkal.

Pak jsme konečně dorazili na vrch hřebenu, kde nás čekalo zavřené občerstvení Hřebínek. Naštěstí mají samoobslužnou lednici s kasičkou. Tu, jak jsme se dozvěděli, stále někdo vykrádá. No jo, stále jsme tady u nás nějak nedospěli…


Po odpočinku jsme se vrhli přes legendární Bedřichov, následně Rudolfov na kopce nad Libercem. Kolem Liberce je nespočet značených i neznačených cestiček, stačí jen trochu hledat a člověk si užije ryzí enduro nádheru. Tady nám srdce zaplesalo, dlouhý prudký sjezd plný kořenů, kamenů a skalek. Naprostá paráda.

Dole plni nadšení se podél liberecké ZOO vydáváme na poslední lokalitu dnešního dne, Vratislavice n. Nisou. Stojí to opět dost sil a nějaká ta stoupání, ale chceme navštívit zdejší malý bike park. Člověk tu najde krátké flow traily plné klopenek a skoků a v přilehlém lese dokonce i poměrně pěkné dlouhé svezení po červené, případně pro zkušené letce i černé lajně.

Začínáme toho mít plné zuby, tak se vydáváme na poslední stoupání do dnešní cílové stanice, do Jablonce nad Nisou. Cesta po cyklostezce neustále stoupá a klesá a stehna už pálí jako čert, ale žene nás představa, až si sedneme v cíli dnešní výpravy, tedy v pivovaru Volt, kde máme i zamluvené ubytování.

Chceme se jen bezpečně dostat dolů. To, co přijde, nám vyrazí dech.

Přijíždíme po sedmé hodině a než se ubytujeme a umyjeme je 8 hodin večer. Jsme hladoví a žízniví, venku je zima, takže vynecháváme zdejší open air scénu, kde vystupuje písničkář Xavier Baumaxa, sedneme si dovnitř do pivovarské hospůdky a vylezeme odtud až po zavíračce rovnou do postele. Klasicky přepálený první večer, to bude ráno!

Celkově ujeto cca 60 km a nastoupáno cca 1500 m, trasu naleznete na mapy.cz.

Den 2: Enduro ráj

Po probuzení s lehkým bolehlavem, pakujeme věci do batohů, loučíme se s pivovarem a jedeme hledat místo, kde se nasnídáme a popijeme tolik potřebnou kávu. Máme štěstí a hned pod pivovarem je Pekařství Koláček, kde si dáváme naprosto fantastický obložený domácí bagel s vejci, slaninou a k tomu báječnou kávu.

Dokupujeme zásoby jídla v nedalekém obchodě a pomalu roztáčíme bolavé nohy směrem nad Jablonec, na krásnou vyhlídku u rozhledny Petřín. Ano, i v Jablonci mají svůj Petřín


Stoupání nás probírá a pak už frčíme na první dnešní lokalitu, všem enduro bikerům dobře známé Milíře. Tady máme sraz s kamarádem Honzou, zvaným Blahym, což je skoro lokál. Ten nám nabídl, že nás provede tím nejlepším a alespoň se sám hezky vyvenčí, potom co strávil týden doma s těžkým případem „rýmičky“


Provedl nás báječně a naše enduro srdíčka opět skákala radostí. Člověk tu najde neskutečné množství trailů, pěšinek, propojek a nahoře i výborné občerstvení, kde si dáváme společně sekanou v housce a jedno dobře vychlazené nízkoalkoholické pivo. Loučíme se a dál pokračujeme opět ve dvou. Díky Blahy, bylo to super!

Dál sjíždíme dolů do Rychnova a odtud dlouhým a táhlým stoupáním před Malou Skálou, tady už začínají nohy opět bolet, ale počasí je parádní, času dost, takže vlastně na pohodu. Z vrcholu poměrně snadno nacházíme pěšinu, která je propsaná i v mapách a vydáváme se po ní dolů na Malou Skálu.

Hned po prvních metrech jsme uchvácení pěšinou, která se změnila v naprosto famózní trail plný zatáček, kamenů a kořenů, navíc s neuvěřitelným flow. Tohle se fakt povedlo a máme pocit, že nic lepšího už přijít nemůže.


Z Malé Skály, kterou jen profrčíme, přichází poslední dlouhé stoupaní nad Besedické skály. Šoupnout do sebe nějaké rychlé cukry v podobě tyčinek, zatnout zuby a šlapat a šlapat. Těsně před výjezdem se nedaleko před námi hrozivě vynoří vrchol Kozákov, kam pojedeme příští den a už teď nás z toho bolí nohy.

Člověk občas sám o sobě říká, jestli není blázen, že tohle sjíždí dolů.

Napojíme se na červenou turistickou značku a stojíme před posledním sjezdem dnešního nabitého dne. Už ani nečekáme žádné zázraky, chceme se jen bezpečně dostat dolů. To, co přijde, nám vyrazí dech. Je to nakonec ještě lepší enduro trail než ten předchozí, motá se mezi skalkami, občas je přejíždí, prudká místa, schody a dropy střídají flow pasáže, odkloněnky, traverzíky, skoky. Od začátku až do konce úsměv od ucha až k uchu, cestou jsem i několikrát zavýskal radostí!

Sem musíme určitě někdy znova! Červená turistická je dolů fakt super, v sezóně pozor na chodce.

Nabiti dojmy, nasazujeme strojové tempo a stáčíme naše unavená těla vlající na kolech, směr Turnov. Tady máme domluvené ubytování v Hotýlku Výšinka, kde se ale vyloženě jen umyjeme, přestrojíme a následně vyspíme, protože večer trávíme v nedalekém a nádherném pivovaru Turnov. Z čehož asi vyplývá, že pivo, to my rádi.

Tady si dáme báječnou večeři, ochutnáme místní nabídku piv a pak už vytuhneme na hotelu. Dnešní večer byl umírněnější než včera. Naštěstí Dnešek byl opravdová pecka a enduro ráj, tady bych chtěl jednou bydlet!


Celkem ujeto cca 57 km a nastoupáno 1400 m. Trasu naleznete na mapy.cz.

Den 3: Bolavý dojezd a nádherné výhledy

Po celkem dobrém spánku nás čekala snídaně tentokráte rovnou na ubytování, takže pořádně se posilnit, zabalit a hurá nasedat na kola. Počasí nám přeje, takže kola oproti podzimu nemusíme ani umývat, stačí ráno jen promazat řetěz a odpružení a jedeme dál. Za to naše nohy a zadky už by snesly den bez kola

Moje znavené tělo a nohy tuší, že dnes to bude bolet, protože hned první, co nás čeká, je výjezd z Turnova na pověstný vrchol Kozákov, odkud mimo jiné startují třeba i paraglaidisté. Čeká nás necelých 600 výškových.

Stoupání začíná pozvolna a nenápadně podél řeky Jizery, pak se naše cesta odklání a sklon se stále stupňuje a stupňuje a pod Kozákovem je už nad moje síly a převody. Odmítám ale kapitulovat, z kola neslezu a snažím se viset za Jirkou, který má záhadně sil stále dost

Nakonec po dlouhém boji přichází úleva a překrásné výhledy z Kozákova do všech stran. Jsou vidět Krkonoše, Jizerky, Orličky, na druhou stranu Český Ráj, prostě nádhera!


Z dálky vidíme, že se mraky začínají podezřele kupit a vypadá to, že dnes to budeme mít tak akorát ujet před deštěm. Proto neváháme, nasoukáme do sebe klobásu, jakožto ideální cyklistickou stravu , a pouštíme se po červené dolů z Kozákova. Sem jsme už několikrát chtěli jet, ale nikdy to nedopadlo. Je to krásná cesta dolů, plná kořenů a kamenů, sem tam i schodů, u kterých si člověk občas sám o sobě říká, jestli není blázen, že je sjíždí dolů.

Všude okolo vidíme různé okliky a odbočky. Na jednu z nich se vydáváme a je to starý, ale pořád krásný enduro trail s pár hezkýma výzvama. Tady by bylo fajn mít taky průvodce, ale bohatě postačí i značená červená turistická. Byl to defakto poslední, pořádný enduro sešup dolů a užili jsme si ho.

Následuje výjezd opět nahoru, tentokrát ale už jen na Hamštejnský hřeben, kde je moc pěkná hřebenovka až k rozhledně Hamštejn, kde jsou další krásné výhledy. Od Hamštejna svištíme na plný plyn po louce dolů, asi v polovině klesání přejíždíme do lesa a zbytek dojedeme hezkou pěšinou až úplně dolů do obce Koberovy.

Odtud následuje poslední malé stoupání na vrchol Mudálov. Naposledy otevíráme tlumiče a celkem hezkou pěšinou po turistické zelené sjíždíme do cíle našeho putování, do Železného Brodu.


Tady si dáváme závěrečné pivko v příjemném občerstvení InTino hned vedle vlakového nádraží. Za hodinu nasedáme na rychlík zpátky domů, do Hradce Králové. Cestou rozebíráme zážitky z výletu, střídavě poměrně tupě hledíme z okýnka ven do krajiny a smiřujeme se s návratem do reality.

Doma v Hradci si sedáme na poslední rozlučkové pivo a už vymýšlíme, kam pojedeme příště. Už teď ale víme, že laťka je nasazena opravdu vysoko, protože Liberecko a Turnovsko nabízejí bikerům opravdu hodně.

Na závěr musím opět poděkovat našim ženám a dětem, že nám tyhle parádní výlety tolerují. Však my jim to zase vynahradíme jinak. Hlavně se jim domů vrátili dva spokojení a šťastní chlapi. Poslední den ujeto celkem cca 30 km a nastoupáno 900 m. Trasu naleznete na mapy.cz.

Za tři dny překonáno celkem 145 km, nastoupáno cca 3800 m a posbíráno nespočet zážitků a radostí.