Tip na dovolenou: s dětmi pod Matterhorn

Výhledy na ikonickou horu, ledovce, jezera, ale i vlaky nebo svišti. Turistika s dětmi okolo Zermattu má nezapomenutelné kouzlo.

Švýcarsko byla naše loňská dovolenková destinace. Do auta jsme nacpali stan a vyrazili si splnit cestovatelský sen. Kola pro tentokrát zůstala doma - zaprvé by se nám jen těžko vešly do auta a za druhé jsme si naplánovali tolik túr, že by na ně nezbyl ani čas.

Ještě doma každý účastník výpravy vybral z průvodce, co by chtěl vidět. Na seznamu se tak ocitly (samozřejmě) červené vlaky, pastviny s krávami, ledovcové jeskyně a kaňony a hlavně Matterhorn, pokud možno co nejvíc zblízka.

Do Švýcarska to není úplně blízko, ale v tomto případě byla i cesta cíl. Po zastávce ve Vaduzu (protože jsme v Lichtenštejnsku ještě nebyli) jsme cestou do Täsche, kde jsme měli zamluvený kemp, projížděli hned přes dva nádherné průsmyky - Oberalppass (2044 m n.m.) a Furkapass (2436 m n.m.). V hlavách nám při průjezdu mezi sněhovými bariérami hned začaly vyskakovat plány na jejich zdolání na silničkách, ale to až jindy.


Täsch je poslední vesnice před Zermattem, kam se dá dojet autem. Do samotného Zermattu už musíte vlakem. Kemp je v Täschi hned kousek od vlakového nádraží, u řeky Matter Vispa, která celé údolí jen několik týdnů před naší cestou úplně vyplavila. Vše už ale bylo víceméně uklizeno a bílá ledovcovcová voda uháněla jen svým korytem.

A tady první tip: vezměte si pořádné spacáky a teplé oblečení - tím, že je kemp hned u vody v úzkém údolí, navíc ve výšce cca 1450 m n.m., teplota se v noci na začátku července blížila nule. Taky není od věci zamluvit místo v kempu s předstihem - není velký a hlavně o víkendech bývá docela plno.

Den první: Gorner Schlucht a Zmutt

Zataženo a pára od pusy, navíc v předpovědi na odpoledne menší déšť. Zdálo se, že první den nám počasí úplně přát nebude. Rozhodli jsme se proto nechat si výlety do vyšších partií na další dny a vyrazit na průzkum Zertmattu a jeho bližšího okolí.

Tak hurá na vlak a tady další tip: Švýcarsko opravdu není levná země a jen jízdenky na vlaky vám můžou udělat docela vítr v peněžence. Prozkoumejte už předem možnosti různých slev. My jsme věděli, že budeme vlaky jezdit docela dost a pořídili jsme Half Fare Card - dospělí jezdí za půlku, děti zadarmo. Tahle investice se nám vrátila velmi rychle.


Gorner Schlucht (Gorner Gorge) je poměrně známá atrakce asi půlhodiny chůze z Zermattu. Jde o soutěsku, kterou vyhloubila řeka Gorner. Procházíte nad ní po dřevěných mostcích, hluboko dole hučí bílá voda a uvidíte několik poměrně velkých vodopádů. Má to tady všechno tak nějak jiné rozměry než u nás a projít soutěskou je určitě zážitek (i když musíte zaplatit vstupné). To je ale asi jen dospělácký názor - když jsme se nahoře rozplývali, jak to bylo krásné, děti řekly “jako jo, ale Jánošíkovy diery jsou lepší”.


Od soutěsky se dá pokračovat dál nahoru do vesničky Blatten. Tam nás v mapě zaujala Ricola zahrádka. Kdo má rád tyhle bonbóny, může si na zahrádce prohlédnout bylinky, ze kterých se vyrábí. Krásné klidné místo, navíc jsme tam ve schránce našli kartičky s úkoly (děti poznávaly jednotlivé bylinky) a za správné vyplnění si mohly vzít odměnu - jak jinak než bylinkový bonbon.

Ve vesnicích nás zaujaly některé stavby - takové domečky na nožkách, co vypadaly jako houby. Bavili jsme se tipováním, proč to takhle stavěli a Googlu jsme se zeptali až večer: jsou to vlastně seníky nebo sýpky a ty sloupky s plochými kameny jsou proti myším.


Z Balttenu jsme pokračovali ještě dál, až do osady Zmutt. Pokochali jsme se, minuli místní restaurace a protože se blížil déšť, vydali jsme se zpátky do Zermattu, tentokrát ne údolím, ale po úbočí hory. Výhledy dolů nádherné, nad námi ale dekl z mraků. Nakonec z toho byl moc hezký 13 km výlet, na trasu se můžete podívat tady.

Den druhý: Gornegrat

Gornegrat byl na prvním místě seznamu “must see” míst téhle dovolené. Ano, je to strašně turistické a profláknuté, ale vlastně - stojí to za to. Navíc byla na seznamu i cesta zubačkou a epičtější místo pro takový plán asi není možné najít. Takže jídenky nakoupeny (uff, ještě že máme tu slevu na vlaky), vmáčkneme se do davu asiatů v teniskách (to nemyslím urážlivě, jen popisuju realitu) a hurá nahoru.

Cesta zubačkou je zážitek (jen teda zkuste jet v nějaký nefrekvetovaný čas) a počasí ten den bylo absolutně za odměnu. Jestli nám Matterhorn první den jen nesměle ukázal kousíček skály, dnes to byla jiná. Přesně takhle jsem si to představovala.


Gornegrat je vrchol vysoký 3130 m n.m., ze kterého jsou nádherné 360° výhledy hned na 20 čtyřtisícovek. Jako na dlani tak máte Monte Rosu, Matterhorn nebo Lyskamm a hned několik ledovců. Těch výhledů se opravdu nedá nabažit.


Na druhou stranu, vlastně odsud rychle pryč. Je tady dost husto… V plánu je jednoduchá trasa - v podstatě jen sejdeme dolů kolem několika jezer a protože je krásně, budeme celý den koukat na Matterhorn. Na téhle trase opravdu není nic složitého, možná bych si příště vzala hůlky, protože kdo nemá kolena v top formě, bude tou dlouhou cestou po kamenech z kopce trošku trpět.

Možná by to bylo lepší jít do kopce, minimálně pro ty kolena. A ještě jeden tip - než půjdete, mrkněte na kameru, jak to nahoře vypadá. Loni na začátku července bylo ještě docela dost sněhu, tak jsme byli rádi za pohorky.

Cestou projdete okolo 5 jezer, jedno je hezčí než druhé.

Cestou nás čekala jediná zrada, a to zavřená stezka z Riffelalpu směrem na Ritti. Vybrali jsme si tu trasu jako hezčí, ale až na místě se ukázalo, že se tudy nesmí a značení nás poslalo o poznání míň zábavnou cestou lesem ze zastávky Riffelalp nad Findelbach. To bylo, přiznávám, trošku nekonečné.

Pro část výpravy byli dnešním vrcholem svišti. Měli jsme na ně docela štěstí, takže jsme jich viděli hned několik. Roztomilost. Mapu trasy najdete tady.

Den třetí: Rothorn a Trek pěti jezer

Po včerejšku jsme byli trošku uťapaní, navíc v noci opět neskutečná kosa, ale předpověď slibovala další nádherný den, tak jsme se nakonec rozhodli pro cestu lanovkou na Unterrothorn do výšky 3130 m n.m., odkud opět sejdeme do Zermattu známým Trekem pěti jezer.

Half Fare Card naštěstí platí i na lankovky, ale při nákupu musíme obsluhu přesvědčovat, že nám stačí opravdu jen jízdenky nahoru. Ještě včera byly totiž stezky z Rothornu dolů pro turisty zavřené, dneska je naštěstí otevřeli.


Z Zermattu na Unterrothorn jsou to dvě přesedání a svezli jsme se třemi různými lankovkami, takže technický zážitek pro dnešek zajištěn. Jestli jsme si včera mysleli, že jsme prošli náš nejepičtější trail ever, byl to omyl. Tenhle byl ještě lepší. Poslední lanovkou už nás jelo jen pár, navíc se kromě nás vlastně všichni lekli sněhu, takže jsme nahoře byli prakticky sami. A ty výhledy!


Je pravda, že nahoře toho sněhu nebylo málo a byli jsme rádi, že jsme vzali hůlky (a taky suché ponožky, i když díky sluníčku sníh v botách až tak nevadil). Cestou dolů jsme potkali pár turistů, kteří šli nahoru a holky sklízely pochvaly, že se vydaly takhle na kopec mezi sníh a kamení, daleko od hřišť a restaurací.


Od stanice lanovky Blauherd už lidí přibývalo, protože právě tady začíná/končí Trek pěti jezer. Rozhodně se to ale ani vzdáleně nepodobalo provozu na Gornegratu, hlavně tenisko-turistů bylo výrazně méně. Trek vede oklikou do nižší stanice lanovky Sunnega a opravdu cestou projdete okolo 5 jezer, jedno je hezčí než druhé. V některých jsme smočili nohy, okolo jiných jsme jen prošli, místy po štěrkové cestě, místy pěšinou mezi kameny nebo kosodřevinou.


U Sunnegy bylo za odměnu krásné dětské hřiště u jezera i s vorem, na kterém se dalo jezero přejíždět (přeručkovat). Tady končí i několik bike trailů, takže se zvýšil výskyt cyklistů.

K tomu mám jen jeden postřeh: bikerů na kolech bez motoru jsme tady za těch pár dní potkali jen minimum, šli by spočítat na prstech jedné ruky. 99% procent cyklistů sedlalo dost drsně vyhlížející elektrobiky a musím říct, že o některé jsem se opravdu bála - jejich bikeskill těm kolům rozhodně neodpovídal.


Ze Sunnegy do Zermattu už byla cesta pohodová, místy v lese docela prudší, ale otevíraly se i výhledy na Zermatt a na zubačku na Gornegrat, kterou jsme ke konci křížili podchodem. Než jsme sedli na vlak zpět do kempu, ještě jsme naposledy pocourali po Zermattu, proběhl i nákup nějakých suvenýrů (nemohlo to být nic jiného než plyšoví svišti) a pohledem se rozloučili s Matterhornem. Z Unterrothornu to dalo celkem skoro 20 km a každý kousek stál za to.


Ty tři dny okolo Zermattu byly skvělé, počasí nám přálo a výlety byly opravdu za odměnu. Nadšení byli všichni. Jasně, daly by se plánovat těžší treky víc do skal, případně větší investice do lanovek, které vás vyvezou až pod Matterhorn a můžete chodit v ledovci.

To ale nebyl náš cíl. Chtěli jsme chodit okolo, kochat se a to se splnilo na výbornou aniž by to někoho z nás zničilo. Navíc jsme se Švýcarskem úplně nekončili - čekal nás přesun do Grindewaldu. Ale o tom zase příště.