Tip na výlet: Výstup na Hochfeiler (3509 m) – Nejvyšší vrchol Zillertalských Alp s překrásným výhledem

Chceš zažít, jaké to je být alpinistou? Chceš se po svých dostat do výšky přes 3500 m nad mořem? Stačí se jen sbalit a můžeš vyrazit.

Pošilháváš po svém prvním vrcholu přes tři a půl tisíce metrů? Hochfeiler (3509 m, Gran Pilastro) je přesně pro tebe. K jeho zdolání je potřeba hlavně dobrá fyzička, ale kromě vlastních nohou nebudeš potřebovat žádné horolezecké vybavení. Přenocovat můžeš na krásné chatě Hochfeilerhütte (2710 m, Rifugio Gran Pilastro), která leží na úpatí západního hřebene nad splazem ledovce Gliederferner (Ghiacciaio del Gran Pilastro).

Majestátní Hochfeiler je nejsnáze dostupný vrchol Alp, převyšující hranici tří a půl tisíce metrů. Úchvatný pohled na celý masiv je z chaty Olpererhütte (2388 m). Špička Hochfeileru se totiž nenápadně vypíná nad hřeben na jihozápadní straně údolí Schlegeisgrund za přehradou Schlegeisspeicher. Severní stěna je také oblíbenou horolezeckou destinací, která je vyhledávaná zejména na jaře, kdy je pokrytá sněhem a ledem, pro výstupy klasickým alpským stylem.

Výchozím bodem túr alpinistů je G. Messner-Hochferner Biwak, z něhož se trasa přehoupne přes sedlo na ledovec Schlegeikees. Po něm se horolezci dostanou až pod 300 m vysokou severní stěnu se sklonem 50-60°. Ty se však nemusíš bát, protože se na vrchol vydáš dnešní normální cestou přes západní hřeben a útočištěm ti bude malebná chata Hochfeilerhütte.

Zillertalské Alpy

Pohoří ležící asi 40 km jihovýchodně od Innsbrucku tvoří ústřední hřeben táhnoucí se ze západu na východ, který je součástí Hlavního hřebene Alp tvořícího v této lokalitě přirozenou hranici mezi Rakouskem a Itálií. Ten na západě pokračuje Stubaiskými Alpami a na východě Vysokými Taurami.

Zillertalské Alpy náleží do geomorfologické oblasti Centrální krystalické Alpy, jež jsou typické ostrými skalnatými hřebeny, strmými skalními stěnami a ledovcovými údolími. V nižších polohách se v údolích a ledovcových karech rozprostírají jezera a horské louky, jež zdůrazňují křivky, které do skal vyhlodaly prastaré ledovce. Je to přesně ten ikonický obrázek, který ti vytane na mysl, když si představíš rakouské Alpy.

Hochfeiler (3509 m, Gran Pilastro)

Každá hora má své unikátní kouzlo. Hochfeiler je nejvyšší vrchol Zillertalských Alp a leží na centrálním hřebenu, který přichází ze severozápadu a postupuje dále na východ. Na západ pak z vrcholu vybíhá vedlejší hřeben, který slouží nejen jako normální výstupová trasa, ale na jeho úpatí leží také chata Hochfeilerhütte, která je zde chráněná proti lavinám.

Vrchol je ze všech tří stran obklopen ledovci. Na severozápadě leží Weißkarferner, na severovýchodě Schlegeikees a na jihu Gliderferner napravo. Horní část západního hřebene má charakter tzv. kozího hřbetu.

Severní část je tvořena vrstevní plochou nejmladší horniny, zatímco jižní část se skládá z průřezu čel jednotlivých vrstev. Ty mají mají nižší odolnost proti zvětrávání, což je patrné zejména v prostřední části výstupu, při níž se po této čelní straně dostaneš na vrchol hřebene. Charakter této oblasti je tak výrazný, že je patrný také na leteckých snímcích.


Uspořádání kozího hřbetu vzniká v důsledku velkého naklonění vrstevnatě uložených hornin, ke kterému došlo v průběhu alpinského vrásnění. V případě oblasti Zillertalských alp jej tvoří metamorfované horniny jako jsou břidlice, fylity a mramory, které vznikly přeměnou původních sedimentárních hornin za působení vysokého tlaku a teploty během horotvorných procesů.

Gliederferner odtává takovou rychlostí, že na jeho okrajích se tvoří nepřekonatelné trhliny.

Na vrchol poprvé vystoupil 24. července 1865 rakouský alpinista a spoluzakladatel Rakouského alpského klubu Paul Grohmann. Společně s ním dosáhli vrcholu také horští vůdci Georg Samer, Josele Steinklauber a Peter Fuchs. Výše zmíněná severní stěna byla poprvé přelezena až v roce 1887, o což se postaral Franz Dyck a horský vůdce Hans Hörhager.

Hochfeilerhütte (2715 m, Rifugio Gran Pilastro)

Horská chata leží na úpatí západního hřebene Hochfeileru. Původní chata byla postavena Vídeňským alpským klubem v roce 1881 a nesla název Wiener Hütte. Ležela ve výšce 2665 m a přes mnohé úpravy přežila do roku 1967, kdy byla z mě neznámých příčin zničena. Současná stavba byla postavena o 600 m východněji na místě, které je lépe chráněné před lavinami, a otevření se dočkala pod současným názvem v roce 1986.


Na Hochfeilerhütte můžeš spát v lágru nebo v menších pokojích, kterých je ale obecně nedostatek. Kromě vložky do spacáku nebo jiné adekvátní hygienické alternativy nebudeš na přespání potřebovat nic dalšího – ale špunty do uší si rozhodně vezmi.

Na chatě se spí na matracích a k nim jsou k dispozici těžké přikrývky. Jako na většině chat tady dostaneš večeři i snídani, takže s sebou nepotřebuješ ani moc jídla. Samozřejmě se lze ubytovat i bez stravy a zaplatíš méně než za chatku v českém kempu.

Jelikož nemusíš tahat jídlo ani vybavení na spaní venku, tak by ti měl bez problémů stačit batoh s objemem okolo 30 l. S hmotností plně naloženého batohu bez vody by ses pak měl pohodlně vlézt do 7 kg, aniž by ses příliš omezoval. Pokud máš vychytané vybavení a víš, jak se sbalit, tak to zvládneš i pod 5 kg. Ale zase nevymýšlej a počítej s tím, že bude mrznout a může i sněžit. Vím to z vlastní zkušenosti.

Kudy na Hochfeilerhütte

Ještě než se pustíš na vrchol, musíš se dostat k chatě. Nabízí se více variant výstupu, podle toho, kolik času sis první den dopřál. V tomto článku si představíme nejrychlejší variantu vycházející z vesnice St. Jakob – San Giacomo, která je i nejkratší a dala by se označit za nejčastější výstupovou trasu. Velmi zdatní jedinci se touto cestou mohou dostat na vrchol a zpět na jeden zátah.

Na vrchol je to odsud z údolí „pouhých“ 8,4 km, ale převýšení 1870m dává tušit, že to bude pořádná dřina. Odhadovaný čas výstupu je dle značení okolo 5:40 hod. S návratem zpět to vychází na cca 9-10 hodin. Pokud se chceš připravit o parádní noc na horské chatě, tak to můžeš otočit najednou, ale takový postup spíše nedoporučuji.

Druhá varianta výstupu k chatě vychází z konce vesnice Pfunders (Vintl), která je odsud nějakých 30 km jižněji, a dělí se na další dvě možnosti. Zajímavější je rozhodně možnost nazvaná pracovně jako A, protože ti v sedle Untere Weisszintscharte (2974 m) otevře nádherný výhled na jižní stěnu Hochfeileru.

Problém nastává s přechodem přes splaz ledovce Gliederferner, který v posledních letech odtává takovou rychlostí, že se na jeho okrajích tvoří nepřekonatelné trhliny. Naštěstí je možné obě varianty zkombinovat, nicméně si to vyžádá dlouhý traverz, kterým se de facto vrátíš zpět a pokračuješ dále k sedlu Gliederscharte (2644 m).

Přes něj prochází i varianta B, která ze stejného výchozího místa jako varianta A míří opačným směrem, obchází hřeben s výrazným vrcholem Roteck (2930 m, Cima Rossa) a přichází k chatě ze západu. Pod sedlem Gliederscharte se napojí na variaci normální trasy.

Výstup ze St. Jakob – San Giacomo

Autem přijedeš do vesničky St. Jakob – San Giacomo v údolí Pfitscher Tal, cca hodinu jízdy jižně z Innsbrucku. Projedeš vesnici a můžeš pokračovat dál po cestě, dokud nenarazíš na sérii parkovišť v serpentinách vedoucích k chatě Pfitscher-Joch-Haus (2276 m).

Ve třetí zatáčce je větší parkoviště (3. Tornante), kde můžeš zastavit. Pro jistotu si zkontroluj místní dopravní značky, ale mělo by to být v pořádku. Odsud je to k Hochfeilerhütte příjemných 6,3 km s již méně příjemným převýšením 1000 m. Rozcestník u parkoviště ti ukáže 3:10 hod po trase č. 1.

Přes most překročíš řeku Pfitsscher Bach (Rio di Vizze) a po pár serpentinách dorazíš k rozcestníku.

V případe bouře se tady fakt není kam schovat a bezpečné rychlé opuštění hřebene není možné.

Vlevo vede cesta ke G. Messner-Hochferner Biwak a dále do sedla, což je výchozí bod severní horolezecké cesty na Hochfeiler. Ty se však vydáš vpravo cestičkou mezi lopuchy. Důležitý rozcestník leží nad starými rozpadajícími se salašemi. Teď tě čeká rozhodnutí. Dál můžeš pokračovat po obou stranách údolí. Obě trasy je možné zkombinovat, takže nemusíš jít dvakrát stejnou cestou, pokud se vracíš zpět na 3. Torenante.


Vlevo vede trasa 1, která je přímější a rychle stoupá několika serpentinami po úbočí. Poté již rovnoměrně stoupá ve sklonu přibližně 8°. Zhruba v jedné třetině se dostaneš nad pásmo lopuchů a křovin, a dále již pokračuješ po pěšině v kamenitém terénu k rozcestníku pod chatou.

Vpravo vede trasa 8. Tato cesta je zhruba o 1,5 km delší a místo převýšení 670 m tě bude čekat 860 m. Nejprve totiž klesneš pár metrů k řece, kterou později překročíš a dojdeš na konec údolí. Tady je další rozcestník, na němž odbočíš vlevo po trase 8A. Po chvíli cesta prudce zahne vlevo zpět do údolí, odkud se dostaneš k rozcestníku pod chatou.

Obě cesty se spojují zhruba 1,3 km pod chatou. Odtud tě čeká ještě 250 m nahoru. Přímo k chatě vede trasa 1, trasa 8A zhruba po 450 m odbočuje vlevo a míří přímo na Hochfeiler. Pokud jsi postupoval správně, dorazil jsi na chatu a můžeš odpočívat, nebo můžeš pokračovat na vrchol.

Výstup na Hochfeiler

Výstup začíná přímo u chaty Hochfeilerhütte (1A). Směrovka ukazuje 2:50 hod. a čeká tě 2,5 km a převýšení 800 m. Stejnou cestou se jde i zpátky a měl by sis na to vyhradit aspoň 4 hodiny.

Výstup není těžký ani nijak technický. Stoupání je převážně plynulé a v prudších pasážích přechází do serpentin. Největší roli tak hraje výška a exponovaný skalnatý terén, který svou charakteristikou odpovídá přechodu mezi turistikou a horskou turistikou. Není potřeba žádného horolezeckého vybavení, ale kvůli nadmořské výšce je důležitá dobrá kondice.

Kromě toho si zjisti předpověď počasí přímo pro tuto lokalitu, ať již přímo na chatě, nebo z jakéhokoliv jiného ověřeného zdroje. Rozhodně nechceš, aby tě na hřebenu překvapila bouřka nebo silný nárazový vítr, protože tady se fakt není kam schovat a bezpečné rychlé opuštění hřebene není možné.


Od chaty vede stoupavý traverz s krátkým úsekem zajištěným řetězy. Na stejnou trasu se dá napojit také z rozcestníku zhruba 850 m pod chatou (8A). Dále se cesta klikatí z mírnější levé strany vedlejšího hřebene, ale stále se drží nedaleko okraje. V těchto místech se nejedná o jeden chodníček, ale různě se sbíhají a rozbíhají kamenité pěšinky, jak je za mnohé roky vyšlapali horalé.

Pěšinky jsou také užitečné, když se v náročném terénu chceš vyhnout protijdoucím špalírům. Ty se tady mohou tvořit, pokud je zrovna krásně a všechny napadlo jít zrovna tam, kam jdeš ty.

Vlevo od kamenité pěšiny se pomalu zvedá hlavní hřeben, za nímž se ukrývá ledovec Weißkarferner. Vpravo se otevírá pohled na celý ledovec Gliederferner, který se postupně vynořuje nad hranou splazu.

Oba hřebeny se postupně spojí zhruba ve výšce 3350 m. Odsud je to na vrchol nějakých 350 m. Při cestě dolů je však potřeba si na tomto místě dávat pozor, protože odbočení cesty je snadné přehlédnout a může se ti stát, že se budeš příliš dlouho držet na hřebeni a kochat se výhledem na ledovec.

Pokud se to stane, není to žádná tragédie a ve skalnatém terénu se dá téměř kdykoliv přejít na správnou trasu. Může to však být nepříjemné zdržení, které ti cestu dolů dokáže pěkně zkomplikovat. Hlavně při zhoršené viditelnosti si tedy dávej pozor.

Od spojení obou hřebenů se dostáváš na velmi exponovaný terén. Zhruba 150 m pod vrcholem bývala ledová stěna tvořená horní hranou ledovce, ale v důsledku postupného odtávání je již tato část trasy průchodná bez nutnosti nastoupit na ledovec.

Dokonce některé roky bylo nutné prostoupit ledovou stěnou nad nepříjemným srázem. Zejména na počátku léta je potřeba počítat s tím, že v těchto partiích se stále mohou nacházet sněhová pole.

Pokud je hezké počasí, tak se ti naskytnul nádherný výhled a jakmile staneš na vršku označeném ocelovým křížem, tak vidíš široko daleko. Když jsem byl na vrchu já, tak byla viditelnost slabých 100 m a začínalo aktivně sněžit, takže jsem viděl … no, nic jsem neviděl. Ale ty máš určitě štěstí a samé srdce Tyrolských alp máš jako na dlani. Dolů se pak vracíš stejnou cestou.


Já jsem se na vrcholu moc neohřál. Kvůli předpovědi zhoršujících se povětrnostních podmínek ti nemůžu ukázat ani více fotek z výstupu od chaty. Měl jsem tříhodinové okno, během kterého jsem se musel dostat na vrchol a v ideálním případě i zpět na chatu. Valil jsem, co to šlo, ale stejně mě již pod vrcholem zastihlo počínající sněžení. Dolů jsem to v podstatě seběhnul. Občas ty seběhy v tvrdých B/C botách mají něco do sebe. Suť ne suť, prostě to hrneš dolů a neřešíš.

Počasí se večer zkazilo natolik, že druhý den ještě stále sněžilo a všude bylo pár centimetrů čerstvého sněhu. Když jsme opouštěli chatu, tak za námi vyběhnul zděšený chatař, kam že to máme namířeno. V plánu jsme měli pokračovat dolů směrem na St. Jakob, což postaršího pána uklidnilo, načež spokojeně pokýval hlavou a odchod nám dovolil. Na Hochfeiler nebo přes ledovec Gliederferner by nás nepustil.

Shrnutí

• Název: Výstup na Hochfeiler (3509 m)
• Lokalita: Tyrolsko, Rakousko / Tridentsko-Horní Adiž, Itálie
• Značení: červená značka (trasa 1A), přístup k chatě (trasa 1, 8, 13, 20)
• Omezení: dostupné červen-září / celoročně se zimní horolezeckou výbavou
• Ubytování: Hochfeilerhütte 2715 m (červen-září) / winterraum (září-červen)
• Náročnost: 4/5
• Trvání: 2 dny, přespání na chatě, na lehko (bílá paní / vložka do spacáku)
• Parametry: Hochfeiler 2,5 km/800 m/2,5 hod (od chaty), Přístup k chatě z vesnice St. Jakob – San Giacomo: 6,3 km/1012 m/3 hod
• Typ: vícedenní výstup
• Možnost parkování/spoje: Parkoviště podél serpentin na chatu Pfitscher-Joch-Haus nad vesnicí St. Jakob – San Giacomo (39049 Prati - San Giacomo, Itálie)
• Trasa: Mapy.cz