Do tunelu, který šel k zemi

Na cíl tohohle výletu jsem přišel díky reportáži České televize Brno. Dozvěděl jsem se z ní, že se má bourat tunel nikdy nedostavěné „Baťovy dálnice“, která měla spojovat Zlín a Luhačovice.

Mile bizarní a bez dálnice nad sebou zcela zbytečná stavba, kterou se teď rozhodli zlikvidovat, protože po asi 90 letech od postavení z ní začaly opadávat kousky betonu. Neděle 13. srpna 2023 byla posledním dnem, kdy tunel ještě stál. O den později se do něj zakously bagry a poslaly betonový oblouk k zemi. Nikdy jsem o Baťově dálnici, natož o Ludkovickém tunelu neslyšel, takže jsem se na to vypravil podívat.

Vyjížděl jsem pěkně zrána, ještě před 8. hodinou. Z Brna na východ se jede klasicky přes Tuřany, kolem brněnského letiště, přes Dvorska. Pak lízneš Kobylnice a po cyklostezce dojedeš do vesnice jménem Prace. Tady už začíná oblast spojovaná s bitvou u Slavkova.

Za Pracemi vyjedeš kopec, pak sjedeš do Křenovic (kopec tam má až 8 %, takže bacha potom ve vesnici, ať nevylítneš ze zatáčky). No a za hodinku a čtvrt jsem ve Slavkově. Nezdržím se, hned jedu dál, přece nebudu zastavovat po 35 kilometrech, když jich mám před sebou ještě víc než 200.

Ten medvěd je mi nějakej povědomej…

Zastávku udělám až v Bučovicích, kam dojíždím po E50. Je neděle a přece jen není takový provoz, krajnice je tu relativně široká a povrch lepší než na gravelové cyklostezce, která meandruje kdesi kolem. Podle heatmapy na Stravě to vypadá, že teď, v roce 2025, je cyklostezka používanější než silnice, tak možná je tam ten povrch už v pohodě – musím se tam zas někdy jet podívat.

Za Nesovicemi přijdou konečně kopce. Tuhletu trasu na Koryčany a pak nahoru krajem Chřibů jsem jel několikrát o rok předtím v zimě, tak bylo zajímavý si to švihnout pro změnu uprostřed léta. Bylo to… no, příjemnější. Po cestě jsem zastavil i na pivo, ale bylo takový divný, jakoby dřevěný.

Při průletu Osvětimanami, odkud pochází polozapomenutý kancléř bez bezpečnostní prověrky, jsem ukradené korunovační klenoty nezahlédl. Ale ten medvěd ve znaku obce mi toho kancléře dost připomíná.

Cyklostesky v Hradišti

Při průjezdu Starým Městem a potom Uherským Hradištěm přemýšelím, že jde o jedno z nejvíc unfriendly měst pro silniční cyklisty. Jasně, všude jsou tady cyklopruhy, ale vedou hlavně po chodnících po zámkové dlažbě.

Místní i turisti si ho fotí a místní lidi jsou smutní.

A na silnici značka „zákaz vjezdu cyklistům“. Inu, vopruz a buzerace, když nemůžeš jet po hlavní a před každou uličkou brzdit a dávat přednost autům. Tyhle cyklostezky jsou jistě skvělý pro babičky jedoucí z obchodu s nákupem, ale pro silničního cyklistu jsou to spíš „cyklostesky“.


Kdyby to tady aspoň bylo zařízené jako ve Slovinsku nebo Nizozemsku, kde cyklostezka vedoucí kolem hlavní silnice znamená, že má cyklista přednost před auty jedoucími z vedlejší silnice na hlavní, ale... nejsme národ Primože Rogliče a Tadeje Pogačara ani Mathieu van der Poela nebo Demi Vollering, tak na to asi můžeme zapomenout. Dělám si mentální poznámku, že až tudy pojedu příště, musím to zkusit natrasovat tak, abych se Hradišti vyhnul.

Mezi Drslavicemi a Havřicemi je prý zákaz vjezdu, protože se tam opravuje silnice. Já tyhle uzavírky většinou moc nerespektuju, zvlášť, když jsem na cestě o víkendu. Většinou to jde projet bez problému. Ale tady stojí plot a za ním prostě žádná silnice není – přijel jsem ve chvíli, kdy starý povrch dali kompletně pryč a na novém ještě nezačali dělat.

No dobrá, tak já se vrátím do Drslavic a objedu to po stezce. Vyhráli jste! Je jedna hodina po poledni a já mám v nohách stovku kilometrů. Ještě pětadvacet a budu v půlce.

16% vražda v Luhačovicích a pak konečně tunel

Uherským Brodem jsem jen proletěl, tam je cykloprůtah vyřešený dobře. A ty výhledy v kopcích nad Brodem jsou úchvatné. Ani vedro tady není takový, na to, že je půlka srpna.

V lázeňských Luhačovicích jsem si naplnil bidony místní živou vodou přímo z pramene. Vincentka je moje oblíbený pití – hezky slaná a minerální. To je dobrý nejen na respirační obtíže, se kterými se sem jezdí léčit celé Česko i okolí, ale proti křečím to poslouží i nám cyklistům. To jsem si teď při psaní trošku vymyslel, ale chvilka googlování mi dává za pravdu.

Po krátké přestávce pokračuju v cestě. Do Ludkovic mi zbývá už jen pár kilometrů. Ale to jsem teda netušil, jaký kilometry to budou! Dlažba a odhadem 15% stoupání – to si přímo říká o nějakej závod! (Strava nakonec říká 16,1 % v nejstrmějším bodě.) Naštěstí je to krátké, a když se – zbrocen potem – vyšplhám nad Luhačovice, čeká mě už sjezd do Ludkovic.

Tunel tam fakt je. Vypadá jako veliká kostka stavebnice umístěná přes silnici. Místní i turisti si ho fotí a místní lidi jsou smutní. Dokonce sepsali petici, ve které žádají tuto památku na Baťu a jeho dobu zachovat. Jeden z petentů navrhl vybudovat z tunelu terasu s výhledem. Petice nasbírala 60 podpisů, což pro záchranu tunelu nestačilo.


Cíl cesty dosažen, most zdokumentován. Tak jo, jedeme domů. Mám před sebou výšlap přes kopce do Zlína, ale není to tak hrozné – tyhle mírné dlouhé kopce mi chutnají. Zlín, do kterého se blížím tentokrát z jihu, je napůl schovaný v lese. To je láska, tady bych si snad i dokázal představit život! Ale Mikulov je Mikulov.

V létě se musí pít, vole!

Pod lžícemi bagrů se tunel sesypal jak perníková chaloupka po nájezdu Jeníčka a Mařenky.

Zlínem tentokrát jen prolítnu, nebudu zastavovat, cesta je ještě dlouhá. Cyklostezka do Kroměříže kolem řeky Moravy je překrásná, ale od Kromclu dál to začíná být na sílu. Od rána jsem se cpal jen banánama a sladkým, najíst se plánuju až na Panelce v Lulči. Tou dobou už budu mít v nohách přes 200 km a to je na první pořádné jídlo dost pozdě. Taky mi dochází voda, ale nechce se mi zastavovat – to už ujedu, no ne?

Takže je z toho nakonec mírný úpal a na Panelku se přes Nezamyslice, Ivanovice na Hané a Vyškov sotva dovleču. Chybami se člověk učí. Když se ti nechce zastavit, tak ve výsledku pojedeš pomaleji a dojedeš později, než kdybys tu pauzu udělal, vole. Je skoro šest večer, já mám v nohách 218 kiláčků a před sebou ještě 40.

Jídlo a pití mě spraví, tak sednu a jedu. Jde to přes ty houpáky docela dobře, rozhodně líp než to jelo před občerstvovací stanicí. Díky, Šárko a Ondro!


Bonusem k zapadajícímu slunci je jakejsi ku*va drát v zadním kole kousek od Rohlenky. Lepím a potom už potmě zdolávám poslední úsek do Brna. A přes Brno už po paměti a cestou nejmenšího odporu.

Epilog

Ludkovický tunel, který se klenul nad hlavní silnicí, je dnes zbouranej, odstraněnej, a pokud nevíš, kde stál, už nemáš šanci poznat, že tam někdy něco bylo. Bagry s ním udělaly doslova krátkej proces. Vzpomínám si, jak o tom tehdy v srpnu 2023 informovali – dělníci čekali, že konstrukce bude klást odpor, že v betonu najdou železné výztuhy… a nenašli nic! Pod lžícemi bagrů se tunel sesypal jak perníková chaloupka po nájezdu Jeníčka a Mařenky.

Odborníci to tehdy vysvětlovali tím, že když betonovej oblouk zatížíš zeminou a na ní postavíš silnici, tak se váha hezky rozloží a žádnej železobeton není potřeba. Což Baťovi stavaři evidentně dobře věděli.

Ale! Ty tunely byly v Ludkovicích dva. A druhej tunel tam pořád stojí. O tom jsem se dozvěděl až ex-post, takže jsem se k němu dostal až na jaře 2024, kdy jsem si naplánoval cestu Brno–Trenčín–Brno. Ale o ní třeba zase někdy příště…


Link na etapu na Stravě najdeš tady.