A kudy ty vlastně do toho Mikulova jezdíš?

Když jsem vloni vzal job v Mikulově, těšil jsem se (mimo jiné) na každodenní dojíždění na kole z Brna.

Než jsem se po dvou měsících přestěhoval, něco jsem se na trase Brno–Mikulov (a zase zpět) napendloval. Nejčastější otázkou, kterou jsem tehdy dostával – jak od Mikulovčáků, tak od Brňáků – bylo: „A kudy to vlastně jezdíš?“ Tenhle článek píšu proto, abych na to už nemusel odpovídat.

Co je na mé trase nejlepší?

1. Jakmile se vymotáš z Brna (což teď značně usnadnilo otevření brněnské náplavky), většinu cesty ujedeš po oddělené cyklostezce. Z celých asi 58 kilometrů, které mezi Brnem a Mikulovem leží, jedeš po silnicích s autama jen asi 10 km. Navíc je to celé po kvalitním asfaltu, ty nejrozbitější úseky jsou na silnicích (asi nejvíc o hubu je to v Opatovicích a potom mezi Opatovicema a Blučinou).
2. Je to celé placka! Na celé trase nastoupáš jen asi 150 metrů. Nejdelší kopec (z Vranovic ke hřbitovu) má kilák na délku, ale sklon maximálně kolem 2,5 %. Nejprudší je brdka u Bavor těsně před cílem, hned za ní už uvidíš mikulovský zámek. Tam je největší sklon 8,2 %, ale má to celý jen nějakých 200–300 metrů.
3. Je to rychlý. Když do toho dupeš (a když ti ještě k tomu foukne do zad), dostaneš se pod dvě hodinky (počítáno centrum Brna–centrum Mikulova, od cedule k ceduli je to samozřejmě ještě kratší).
4. Je to krátký. Nemusíš mít našlapáno jak Pogačar s van der Poelem dohromady, tady tu necelou šedesátku dáš s prstem v nose. I kdybys jel(a) průměrnou rychlostí 20 km/h, tak za tři hoďky máš hotovo. Posilníš se a můžeš vyrazit zpátky. Anebo jít na vlak.

Retro odbočka

Zrovna minulej týden jsem si z Brna stěhoval svoje starý městský kolo, na kterým jsem jezdil předtím, než mi učarovalo kouzlo dálkové silniční cyklistiky. Starej Amstr, na kterým jsem vozil svoje děti do školy a do kroužků, převážel jsem na něm ledničku (no dobře, jen takovou tu malou cestovní do auta, ale zní to dobře, ne?), rozvážel jsem na něm chleba, a tak podobně.

Mimochodem – právě na tomhle kole jsem poprvé trasu Brno–Mikulov–Brno před 10 lety jel. Trvalo mi to tehdy dva dny a po dojezdu jsem se cítil jako velkej hrdina. Na Stravě to nehledej, v roce 2015 jsem ji ještě neměl.

No tak na tomhletom těžkým krámu (i s batohem na nosiči to kolo mohlo vážit k 25 kilům) jsem trasu Brno (Bystrc)–Mikulov dal pod dvě a půl hodiny. Ale pojďme se zase vrátit zpátky na trasu a něco si o ní říct.

Kudy tudy?

Nejlepší je vzít to přes náplavku. Jednak je to brněnská novinka, která se povedla, je to hezký, nový a neokoukaný. A taky je to relativně v centru, takže ať už jedeš z Bystrce, Lesné nebo třeba Líšně, vezmeš to přes centrum a jsi na náplavce. A řeka Svratka tě bude provázet v podstatě až k Novomlýnským nádržím. Tam se končí její cesta (dřív se tam vlévala do Dyje, teď společně s Jihlavou ústí pod Pálavou právě do prostřední novomlýnské nádrže) a ta tvoje skončí jen o nějakých 12 kilometrů později.

Pokud tvoje cesta vedla kolem brněnského hlavního nádraží, můžeš se zastavit ve Vlněně v brněnské prodejně MTBIKER. Máš to kousek a nějaká ta věc na kolo se vždycky hodí, mrk mrk. Prodejna je tady.


Z Brna vyjedeš kolem brněnských shopping center – Avion (jestli máš hlad, stav se na kuličky v IKEA, mají tam stojan na kola pod střechou) a Olympia. Tam můžeš jít třeba do kina, ale pak nečekej, že dáš Brno–Mikulov pod dvě hodiny.

Městu dáš sbohem v Modřicích. Vyprovodí tě vražedná kombinace zápachů z Babišovy továrny na kuřata (ten puch je obzvlášť v létě úplně příšernej), který za čtyřproudovkou vystřídají aromata z modřické čističky vody. Tam tečou s*ačky z celýho Brna a přilehlýho okolí, takže si asi dokážeš představit tu sílu.

Chvilku dýcháš pusou a dupeš, abys už byl(a) pryč. Dobrý je, že na úseku u čističky vloni látali díry v asfaltu, které tam byly monstrózní a při skupinových jízdách mohly způsobit vážné škody v pelotonu.

Projedeš lesíkem a jsi v Rebešovicích. U místní cyklohospody zahneš ostrá pravá a dostaneš se na stezku kolem rybníka, která je otevřená teprve pár let. Předtím se jezdilo po jiné cyklostezce přes vesnici – taky to šlo, ale kolem rybníka je to mnohem lepší.

Pokračuješ do Rajhradic. Když to vezmeš rovně až na silnici, je tam gravel úsek, takže je lepší si hodně přibrzdit a vzít to ostře doleva a přes mostek za barákama. Na silnici vjedeš až u zmrzlinového stánku. Dáš si kousek po silnici, koukneš se na školu, kolik je hodin (velkej ciferník), na křižovatce to vezmeš doprava a na konci Rajhradic najedeš na další úsek cyklostezky.

Ta tě za pár minut doveze do Opatovic. V místní Pivnici Kobra dostaneš skvělou dršťkovou polívku. Fun fact: paní hospodská ji vaří už 25 let a přitom ji sama nejí.


Polívka tě připraví na avizovaný nejrozmlácenější úsek cesty. V Opatovicích je to fakt katastrofa a místní i projíždějící by si zasloužili nový povrch. Situace se zlepší jen o trošku po výjezdu z vesnice, zvlášť na krajích vozovky si dávej bacha a radši jeď víc středem, na krajích je to vyježděný a hrbatý.

Před Blučinou to vezmeš na cyklostezku (včas uvidíš orientační žlutou cyklotabulku). Nedávno tam spravili nájezd na cyklostezku, a vzhledem k tomu, že to jedeš pravá a hned levá, tak těch pár metrů čtverečních asfaltu mi udělalo opravdu velikou radost.

Za pár set metrů dojedeš k místu, kde se na celé trase Brno–Mikulov nejdéle drží sníh. Čili pokud jezdíš i v zimě, vem to radši přes Blučinu po silnici, ať si něco neuděláš.

Nejkrásnější část trasy – hladkej asfalt podél Svratky a později po břehu Novomlýnských nádrží.

Pak se dostaneš k občerstvení U knedlíka. Stavoval jsem se tam jednou, tehdy tam nebrali karty. Je to celkem oblíbená cyklozastávka, ale já mám radši o kousek dál v Židlochovicích Bystrou židli. A když si chci koupit jen něco rychlýho, otevřeli zrovna nedávno v Židlochovicích Lidl Trek. Teda ne, jen Lidl, pardón za blbý fóry z profipelotonu.

Jsme v půlce!

Doplnit cukry a kofein v Židlích se hodí, protože právě tady jsme v půlce cesty z Brna do Mikulova. U vlakového nádraží pak přes parkoviště odbočuju na cyklostezku, která mě zaveze do Žabčic. Když ale jedu večer nebo v noci, švihnu si to normálně po silnici. Je tam horší asfalt než na stezce, ale je to kratší.


V Žabčicích po průjezdu parčíkem s dětským hřištěm zahni doleva na silnici na Vranovice, ale hned z ní zas uhni doprava a pak zas hned doleva. Projedeš kolem školy až dozadu, objedeš fotbalové hřiště, mineš dva retardéry (dá se bunny hopnout nebo objet bokem) a pak do kopečka na nadjezd přes železniční trať. Podél ní dojedeš až před Vranovice.

Můžeš jet po cyklostezce částečně přes vesnici, ale já jsem se naučil rychlejší trasu po silnici na Přibice. Z ní se vyplatí uhnout za hřbitovem ostře doleva a pak na pravou ruku zahnout na cyklostezku do Přibic. Lepší asfalt a bez aut oproti silnici. Jen bacha nad Přibicemi na ostrou pravou zatáčku (ale když si dobře najedeš, dá se projet i v rychlosti).


Za Přibicemi je další stoupáníčko, které tě vyveze nad Ivaň. Tady konečně uvidíš Pálavu zblízka, a pokud jedeš potmě, svým blikáním tě zdraví pálavský vysílač. Sjedeš do Ivaně, dojedeš ke kostelu, pokračuješ po silnici na Pasohlávky, ale hned za mostem uhneš doleva a čeká tě asi nejkrásnější část trasy – hladkej asfalt podél Svratky a později po břehu Novomlýnských nádrží.

Jedeš pořád po stejné cyklostezce, nikam neodbočuješ. Až na konci, když už před sebou vidíš svištět auta z/do Rakouska, zatočíš doleva na cyklostezku, která vede podél mostu. To se při opravách téhle části silnice povedlo. Ta cyklostezka tady dřív nebyla a muselo se jezdit po mostě v té příšerné dopravě, která tam panuje.


Za mostem u rybárny (prý se tam dá dobře najíst, ale zatím jsem tam nebyl) si musíš počkat na mezeru mezi autama a přejet silnici na druhou stranu. Pak tě čeká kilometr po (pohodlně široké) krajnici. Jestli na to nemáš nervy, vede vedle silnice gravel/blátostezka, ale fakt se to po té silnici dá. Po kiláku uhneš na tzv. obslužku – asfaltku pro traktory a jiná užitková vozidla. A ta tě doveze až do Mikulova!

V Mikulově u trafačky to vezmi doprava po úplně nové silnici na Březí a na konci zahni doleva. Projedeš za průmyslovým areálem a vyjedeš u kruháče a Shellky. Na kruháči se prosmýkneš škvírou v koloně aut, vezmeš to druhým výjezdem směr Lidl… no a pak už doprava po ulici Hraničářů. A to už jsi v cíli!

Statistiky

V říjnu a listopadu 2024 jsem tuhle trasu jezdil každej pracovní den s výjimkou čtvrtků (to mám home office). A s výjimkou dnů, kdy bylo tak hnusně, že jsem radši jel autobusem. Od prosince jezdím do Brna pravidelně v pondělí na volejbal, takže tu trasu mám najetou tak důvěrně, že byla doba, kdy se mi do Brna na kole nechtělo – právě proto, že to bylo furt to stejný dokola.

Teď po letních prázdninách se na volejbal i na každotýdenní pendlování na trase Mikulov–Brno–Mikulov zase těším. Můj dosavadní rekord na téhle trase je 4:00:34, tak se těším, že to jednou dám pod 4 hodiny.

Cyklistika v Mikulově

A ještě bych dodal pár informací o ježdění na kole po Mikulově. Máme tu jednosměrky, které jsou relativně úzké, takže v nich neradi vidíme cyklisty. Po centrálním Náměstí se kolo musí vést, máme až příliš příkladů toho, kdy nějaký neukázněný a ne úplně zkušený cyklista, ideálně na elektrokole a ještě ideálněji posílen nějakým tím pohárkem, neukočíroval svůj stroj a přejel chodce. Takže kvůli pár idiotům se zakázalo jezdit přes Náměstí všem. Klasika.

Ale jinak tu máme cyklisty rádi, protože přijedou hladoví, žízniví a natěšení na naše krásné město. Na Náměstí, na Kostelním náměstí a dalších místech město letos nainstalovalo stojany na kola, v budově bývalé hasičky, která čeká na rekonstrukci, funguje úschovna kol. A kdybyste měli nějaký trabl, zajeďte dolů do cykloprodejny a servisu OKOLO, Milan nebo jeho žena Adélka vám pomůžou, bude-li to v jejich silách.

Rádi vás taky uvidíme v úterý v 17 hodin, kdy právě od OKOLO Mikulov startuje pravidelný klubový ride. Jezdíme každý týden, takže se checkni na Stravě a doraz! Můžeš se taky přidat k našemu klubu.

Trasa Brno–Mikulov je tady.