Co s sebou na dlouhou štreku

Ujet 200+ kilometrů v kuse – to opravdu není to stejný jako dvouhodinovej švih v tempu. Dnes to bude o tom, co se mi na dlouhých cestách osvědčilo. I o tom, co naopak můžeš s klidem nechat doma.

Tento článek neber jako neotřesitelnou pravdu, naopak uvítám komentáře, jak a s čím jezdíš ty. Budu rád, když se vzájemně obohatíme svými zkušenostmi.

Pro lepší přehlednost si to rozdělíme. Vybavení pro zlepšení jízdních vlastností kola si pracovně označme jako Tuning. Jídlo a pití si dáme do kolonky Palivo. A všechno ostatní bude prostě a jednoduše v kategorii A další krámy.

Tuning

Do čeho se nesmíš bát investovat, je osvětlení. Dobře vidět při večerních, nočních a časně ranních jízdách je základ. S blbým světlem si na našich silnicích v lepším případě koleduješ o to, že vlítneš do výmolu o rozměrech pasti na mládě mamuta, v případě horším o to, že tě sejme nafrčenej řidič auta, kterej má zrovna spoustu práce s tím, aby napsal správně česky „Budu u tebe do 10 minut, lásko!“ do esemesky.


Na svém předním světlometu oceňuji kromě dlouhé výdrže režim přepínání potkávacího a dálkového světla. Dálkovým si svítím, když je fakt tma (mimo města a vesnice, měsíc je v novu nebo je zataženo) a taky při jízdě z kopce, kdy potřebuješ vidět trochu dál před sebe. Potkávací světlo je na menší tmu, na průjezd obcema, na stoupání do kopců a samozřejmě taky na situace, kdy proti tobě někdo jede.

A jak už jsem zmiňoval v některém ze svých článků z cest, není pro mě při nočním ježdění větší zábavy než probliknout svým dálkovým světlem protijedoucí auto, aby si svoje dálkáče ztlumilo. To vše bezdrátovým dálkovým ovládáním, který mám nainstalovaný pod pravou pákou, takže nemusím nikam přechytávat.

Zadní světlo má jednu jedinou funkci. Musí na dostatečně velkou vzdálenost upozorňovat řidiče, že před nimi něco jede. Takže na mihotavé bludičky z místního obchodního řetězce zapomeň a koukej si koupit něco, co je vidět. Simulace brzdového světla (když blikajda detekuje zpomalení, rozsvítí se) je příjemnej bonus.

Jez, na co máš chuť, jez toho dost, ale nezapomeň na banány!

Samozřejmě další level bezpečnosti zezadu je radar. Ten já zatím nevozím – přes den blížící se auta slyším a v noci vidím záblesky jejich světel na řídítkách a klikách. Čímž nechci říct, že radar považuju za zbytečnost, jen s ním nemám zkušenost, tak klidně přihoď tu svou do komentáře.

A když už jsme u té viditelnosti, tak mysli i na oblečení. Neříkám, že máš jezdit ve fosforově žluté od helmy až k tretrám. Sám jezdím hodně v černé barvě, ale na každém kousku oblečení mám reflexní prvky, které září do dálky. A bílá helma je určitě dobrej nápad – nejen kvůli lepší viditelnosti, ale i proto, že se na slunci nerozpálí tolik jako helma tmavá.


Co mně na dálkových štrekách pomáhá neuvěřitelně, je hrazda. Máš díky ní víc aero posed (nebo spíš poleh), takže jsi o něco rychlejší. Na tu víc nataženou pozici si musíš chvilku zvykat a doporučuju si to nejdřív ozkoušet na hodinovým nebo dvouhodinovým švihu, než hrazdu vytáhneš na celodenní ride.

Ale vedle zvýšení rychlosti (to je při dálkové cyklistice až druhotnej benefit) získáš cennou možnost víc měnit úchop řídítek. Což po sto a více kilácích oceníš a obzvlášť tvoje zápěstí ti za hrazdu koupí kytku a bonboniéru.

Palivo

Jestli chceš ujet několik set kilometrů, musíš cestou tankovat. Do své palivové nádrže natankuješ už před ridem (říkej tomu třeba snídaně, oběd nebo večeře podle toho, v kterou část dne vyrážíš). Je dobrý mít nabalených aspoň pár snacků s sebou po kapsách, abys prvních 100–150 kilometrů nemusel(a) zastavovat jenom kvůli tomu, že na tebe přijde hlaďák a ty nemáš čím ho zahnat.

Já si s sebou balím to, na co mám aktuálně chuť. Je dobrý mít s sebou sladký i slaný maškrty, protože sladký se ti hrozně rychle přejí (nebo teda aspoň mně jo). Můžeš jet i na gelíčkách a spešl cyklo výživě, ale já tomu moc neholduju – nejezdím na výkon, ale na pocit. A mám rád (normální) jídlo, kvůli tomu jsem vlastně začal jezdit na kole.

Takže jez, na co máš chuť, jez toho dost, ale nezapomeň na banány! Ty se hodí vždycky a všude. A hlavně podle odhozenejch slupek poznáš, že tudy už nějaký cyklista projel, takže svejma slupkama můžeš taky zanechat stopu (ale odhazuj je radši mimo silnici, aby se na nich nenamlátil třeba cyklista, který jede v noci se špatným světlem).


Co se pití týče, je dobrý mít na delší štreku větší než klasické půllitrové bidony, estetika a silniční kánon musejí jít stranou. Ionťák není špatná věc. Když dojde, piju cokoli, na co mám zrovna chuť. Nejčastěji je to klasická Coca-Cola, která mě nakopne.

Až ti zásoby z domova dojdou, musíš se chtě nechtě začít chovat jako provianťák a „benzinky“ pro svoje nohy si hledat. Na cestách po střední Evropě a okolí během pracovního dne vždycky nakonec narazíš na otevřenej supermarket. V Česku a na Slovensku můžeš být v klidu i v neděli, jen si před cestou do zahraničí pro jistotu ověř, jestli tam náhodou nemají státní svátek s nařízenou zavíračkou obchodů.

V Rakousku jsou obchody machl celou neděli, takže jestli ses těšil(a) na Almdudlera, Mozartovy koule a Leberkäse v kaiserce, máš v neděli prostě smolíka.


Když jsou supermarkety zavřené, docela dobře je suplují skutečné benzinky s celonočním provozem. Ceny jsou na nich sice vyšší, ale hlaďák se neptá. V rámci České republiky se mi osvědčily automaty na vlakových nádražích. Čekárny jsou s výjimkou pár nočních hodin otevřené pořád, automaty berou karty a vždycky v nich najdeš něco, čím hlaďáka zaženeš.

A další krámy

Když jedu na ride do řekněme 200, 250 kilometrů a nechci se po cestě nikde moc zdržovat, sbalím si všechno potřebné do kapes dresu. Při delších cestách si beru brašnu na řídítka, kam si dávám:

• zámek na kolo (mám tento – sice váží čtvrt kila, ale je spolehlivej)
• powerbanku a kabely vodotěsně zabalené – žrát potřebuješ nejen ty, ale i tvůj telefon a při delších cestách světla
• peníze vodotěsně zabalené (ne všude berou karty)
• nářadí
• „pyžamko“
• aluminiovou fólii (jako sichr, že někde zůstaneš trčet, tak abys neumrzl(a))

V mé brašničce na nářadí najdeš: náhradní duši, pumpičku (uvažuju o pořízení elektrického kompresoru), základní sadu inbusů (včetně nýtovačky na řetěz), montpáky, sadu lepení na duše a gumové rukavice na špinavou práci.

„Pyžamkem“ nazývám noční věci na převlečení. Jednak je super se po horkém dni v sedle převléct do něčeho suchého, jednak v noci teplota spadne a je příjemnější si navléct merino dres. Nezapomeň návleky na kolena, lehké rukavice a s ohledem na možné rozmary počasí taky větrovku nebo lehkou bundu do deště.

V neposlední řadě bys taky měl(a) vědět, kam vlastně jedeš. A o plánování tras si zase řekneme příště.

Tak koukej zkontrolovat svou výstroj, jestli ti něco chybí, šupej do e-shopu a pak už vzhůru do sedla!