Bílé Karpaty - Gravel Ráj

Zapomenuté hřebeny, louky vonící orchidejemi, samoty Moravských Kopanic a nekonečné šotolinové cesty. Bílé Karpaty nejsou jen rájem pro horská kola — skvěle sedí i gravelu.

Vydejme se na více než sto kilometrů dlouhý okruh plný táhlých stoupání, rychlých sjezdů, magických výhledů i míst, kde čas plyne jinak. Jak obstál gravel v divoké krajině bohyní, vlků a opuštěných kopanic?

Před nějakým časem sis mohl přečíst článek s názvem The Best of Bílé Karpaty, aneb 7 vrcholů v jeden den. Můj oblíbený okruh tak trochu zapomenutým krajem Moravských Kopanic, protkaným historií, přenádhernou přírodou a pověstmi o bohyních, které zde čarovaly.

Jezdím hlavně na MTB kole, ale v článku jsem trasu doporučovala i pro gravel. Ať nekážu vodu a nepiju ionťák, vyzkoušela jsem si lehce zkrácenou verzi i na svém novém gravelu. Tak se pojďme podívat, jaké to bylo…


Bílé Karpaty, zapomenuté hory, které se rozkládají na obou stranách česko-slovenské hranice s nejvyšším vrcholem Velkou Javořinou (970 m n. m.) spadají od roku 1980 pod CHKO Bílé Karpaty a tvoří nejzápadnější část karpatského horského systému. Sousedí s Javorníky a Vizovickou vrchovinou. Jsou zčásti zalesněné, zčásti je pokrývají louky s teplomilnou květenou.

Na většině zalesněných ploch převládají zejména buky a duby, můžeme zde nalézt také vzácné druhy orchidejí. V posledních letech není výjimkou, že se tady lze setkat s kočkou divokou, rysem, vlkem nebo medvědem.


Karpaty nebyly nikdy bohatým a úrodným krajem. Pověsti praví, že tu žily bohyně a čarodějky, lapkové i černokněžníci. Dodnes je to krajina se zvláštním kouzlem, kde mnoho lidí nepotkáš.

Já téměř vždy začínám i končím trasu doma, ale pokud bys chtěl okruh mírně zkrátit, skvělou výchozí pozicí, kam se lze přiblížit autem, je například město Uherský Brod. Tady si můžeš dát startovací espresso na malebném náměstí.


Trasa z Brodu pokračuje po cyklostezce 5049 směr Bojkovice a Pitín, kde začíná první táhlé stoupání na Žítkovou, srdce Moravských Kopanic. Dříve vedlo toto stoupání po staré, hodně rozbité a kamenité lesní cestě, kde jsem si místy říkala, že široké pláště tady jsou asi mírně komfortnější variantou, nicméně nejrozbitější místa jsou teď opravena a naopak jsem měla pocit, že to tu na gravelu doslova letí. Sklon je poměrně příjemný, se dvěma prudšími úseky, ale nic, co by už na začátku trasy bolelo.

Asi po 5 km se dostávám na hřeben, kde cesta pokračuje zvlněným terénem až na vrchol Lokov, odkud s výhledy na panenskou bělokarpatskou přírodu sjíždím na Žítkovou. Tady se můžete občerstvit nejen magickou atmosférou, která zde na člověka dýchá v každém koutu, ale i něčím na zub v místním pohostinství.


Po krátkém, někdy i delším rozjímání v kraji bohyní, obvykle sjíždím přes Koprvazy a Boky dolů do Hrozenkova. Tady je potřeba být velmi opatrný, jelikož se jedná o opravdu prudký sjezd úzkou silničkou, jejíž sklon místy dosahuje i okolo 20 %. Jelikož jsem ale dnešní gravel okruh propojila zároveň s dobýváním VKZ (Vrchařská koruna Zlínska), sjíždím z kopanic po silnici naokolo, abych navštívila Janúšovu usedlost. Typicky dobové stavení je jedním z 20 letošních vrcholů koruny.

Poté ještě mírně klesám malebným údolím a příjemně vlnící se stezka mě „vyplivne“ na hlavní silnici mezi Českem a Slovenskem. Tady mě čeká 4 km dlouhá, pro někoho možná adrenalinová vložka v podobě většího provozu.

V Hrozenku odbočuji vlevo směr Vyškovec a odměnou je mi opět údolím táhnoucí se cestička, která se asi po 5 km zvedá do dalšího stoupání na hřeben. Míjím lesní studánku a pár obydlí starousedlíků. Nikde ani noha. Stoupání je místy přísnější a tady mě už docela štípne. Ne nadarmo je tento segment v aplikaci Strava pojmenován jako „hadi climb“.


Výhledy, které se mi otevírají na hřebeni, jsou ale dostatečnou odměnou. Lesní šotolina se mění ve vyježděnou cestičku po loukách a já pokračuji na Kykulu. Kdo by toho neměl ještě dost, může si udělat menší zajížďku na vrchol Machnáč (771) a vyfotit si svůj grevlík u majestátného slovenského kříže. Není to daleko a cesta přes louky je příjemná.

Já ale pokračuji směr Mikulčin vrch, kde doplňuji vodu. Možností je zde několik, ať už typická, původní turistická a lyžařská chata Lopata, nebo modernější Chata Jana s dalšími krásnými výhledy z terasy, na Velký Lopeník a okolí. Ty si můžete vychutnávat u něčeho dobrého k snědku nebo k pití.

Z Mikuláku se vydávám cestičkou protínající horské pastviny do Lopenického sedla a odsud trailem po červené nad Březovou. Tento trail mám strašně ráda na MTB, ale na gravelu neztrácí nic na své hravosti a zábavnosti. Kochám se čerstvými jarními lesy a loukami.


Nahoře nad obcí Březová projíždím kravské pastviny a mám pocit jako v Alpách. Na chvíli zastavuji a pozoruji krajinu v údolí. Teď už mě čeká jen nekonečný sjezd do Nivnice a Uherského Brodu a moje srdce plesá.

Gravel byl pro dnešek opravdu dobrou volbou. Doma ukládám data okruhu s parametry 112 km a 2000 výškových metrů. Upřímně jsem se dopředu trochu bála, abych zvlášť na začátku sezóny některé úseky na Géčku vůbec vyjela a nemusela pěšky, ale moje obavy byly zbytečné. Užila jsem si nádherný den plný nespoutané přírody tajemných Karpat ve společnosti černého Supa GR – jednoduše dokonalá kombinace!

Shrnutí

• Startovní bod: Uherský Brod
• Délka: 72,8 km
• Čas: 5:28 hod
• GPX: mapy.com