Tři dny, tři kopce, dost

Poprvé, ale rozhodně ne naposledy: Jak se během tří dnů zničit v Dolomitech a přitom se chtít vrátit.

Když jsem doma dostal třídenní opušťák, bylo jasné, že je potřeba využít ho naplno. Z Beskyd proto vyrážíme ve třech směrem do Dolomit. Čekají nás necelé tři dny, během kterých chceme co nejvíce jezdit, něco málo nachodit.

Dolomity jsou ideální místo, kde se během několika dnů dokážete zničit takovým způsobem, že se těšíte domů – a přitom už po cestě plánujete, kdy se sem vrátíte.

Deset hodin v autě a rovnou na kolo

Cesta z Beskyd do Cortiny d’Ampezzo je opravdu dlouhá. Když se navíc zasekneme ve Vídni, strávíme v autě přes deset hodin. Nic příjemného, ale cíl je jasný.

Dolomity jsou pro nás všechny tři na kole nové. Už při příjezdu od Toblachu směrem do Cortiny je ale zřejmé, že sami zde rozhodně nebudeme. Silnice jsou plné cyklistů, motorek, obytných aut i autobusů.


Ubytováváme se v kempu Camping Rocchetta. Jedná se o moc pěkný, čistý a celkově velmi dobře udržovaný kemp. Nechyběly čisté toalety, teplé sprchy ani malé bistro, kde dostanete kávu, panini i pivo.

Hned vedle kempu navíc tekla nádherná řeka. Voda sice nebyla úplně nejteplejší, ale ranní koupání fungovalo jako dokonalé probuzení před dalším dnem v sedle.


Po dlouhé cestě jsme všichni trochu rozbití, ale není na co čekat. Máme před sebou jen tři necelé dny, a tak kolem druhé hodiny odpoledne vyrážíme na první „kratší“ rozehřívací trasu.


Čeká nás něco přes 100 kilometrů, téměř 2 900 výškových metrů a jedno z nejslavnějších sedel Dolomit – Passo Giau.

Passo Giau poprvé

První výjezd na Passo Giau z Cortiny je z hlediska sklonu velmi příjemný. S převodem 40/40 se stoupání dá zvládnout bez většího trápení, přestože mám letos v nohách jen 1 200 kilometrů.

Výhledy jsou dechberoucí a celý výjezd uteče neskutečně rychle. Co mě naopak překvapuje, je obrovský provoz v obou směrech. Autobusy, motocyklisté, cyklisté, obytná auta.

Nahoře jsme přibližně za dvě hodiny od odjezdu z Cortiny. V místní restauraci doplňujeme vodu a pokračujeme dál.


Velkou výhodou Dolomit bylo, že jsme po cestě pravidelně naráželi na studánky a místa s pitnou vodou. Stačilo do Mapy.com napsat „pitná voda“ a téměř vždy jsme nějaký vhodný zdroj našli. Člověk tak nemusí vozit zbytečně velké zásoby a vodu může průběžně doplňovat.

Passo Cibiana máme skoro sami pro sebe.

Sjezd z opačné strany je naprostá paráda. Je podstatně prudší než výjezd z Cortiny a nabízí dlouhé rychlé pasáže i krásné zatáčky. Jakmile sjedeme níže, provoz výrazně slábne a my pokračujeme směrem na Forno di Zoldo.

Klidnější Dolomity existují

Za hlavními turistickými trasami se atmosféra rychle mění. Projíždíme malebnými vesničkami, užíváme si krásné výhledy a na silnicích je najednou téměř prázdno.

Přes nádherné serpentiny vyjíždíme do Palafavery a následně sjíždíme do Forno di Zoldo. Na náměstí zastavujeme v Bar Centrale na toast a kávu.


Upřímně – toast nebyl nic moc. Káva ale byla skvělá, což je v Itálii nakonec podstatnější.

Přestože jsme teprve lehce za polovinou trasy, začíná být únava poměrně výrazná. Nikam však nepospícháme. Děti jsou doma, nikdo na nás nečeká.


Posledním větším stoupáním dne je Passo Cibiana. Během celého výjezdu potkáváme pouze dvě auta. Je neuvěřitelné, jak rozdílný provoz může být na dvou krásných kopcích vzdálených jen několik desítek kilometrů.


Zatímco Passo Giau připomínalo dopravní špičku, Passo Cibiana máme skoro sami pro sebe.

Západ slunce a záchranná pizza

Za sedlem nás čeká přibližně 25 kilometrů směrem zpět do Cortiny. Cesta není úplně zadarmo, protože stále lehce stoupá. Téměř celá trasa, až na posledních přibližně deset kilometrů, ale vede po krásné cyklostezce.

Do kempu přijíždíme až kolem půl deváté večer, za světla zapadajícího slunce. Jsme unavení, ale maximálně spokojení.

Naštěstí jsme v Itálii. Ještě kolem půl desáté nám v restauraci naproti kempu připraví pizzu, takže nejdeme spát hladoví.

Druhý den na trase slavné Maratony

Na druhý den plánujeme další nádhernou trasu: Passo Falzarego ze dvou stran a na závěr znovu Passo Giau.

Ráno si užíváme pohodu, dáváme si koupání v řece vedle kempu, nikam nepospícháme a vyrážíme až lehce před jedenáctou hodinou.


Ve směru naší trasy se ten den koná slavný závod Maratona dles Dolomites a my se postupně připojujeme k jeho účastníkům.

Silnice je kompletně uzavřená. Závodníci tudy projíždějí už nějakou dobu, ale i my se můžeme bez problémů zařadit mezi ně a společně s nimi vystoupat na Passo Falzarego.


Projet si slavné dolomitské sedlo po uzavřené silnici je skvělý zážitek. Žádná auta, žádné autobusy, jen tisíce cyklistů a atmosféra velkého závodu.

Z Falzarega sjíždíme do vesnice La Villa, kde dáváme první zastávku v Hotelu Ladinia. Skvělé panini, káva a cola představují ideální základ pro druhou polovinu dne.

Přes Corvaru a Campolongo do Arabby

Z La Villy pokračujeme přes Corvaru, kde se nachází také cíl Maratony, a následně stoupáme přes Passo Campolongo do Arabby.


Z Arabby jedeme po dechberoucí silnici lemující svah až do vesnice Pieve. Tady přichází další zastávka na kávu před druhým výjezdem na Passo Falzarego, tentokrát z opačné strany.

Také tento výjezd je úchvatný. Výhledy jsou přesně takové, kvůli kterým člověk do Dolomit přijíždí. Prudké skalní stěny, dlouhé serpentiny a každou chvíli nové panorama.

Na některých segmentech projelo více než 33 tisíc lidí

Nahoře překvapivě cítím, že mám ještě dost sil. Po sjezdu z Falzarega proto ostatní pokračují směrem do Cortiny a já si přidávám ještě jeden výjezd na Passo Giau. Tentokrát už je pozdní odpoledne a provoz je minimální. Stejný kopec, který předchozí den připomínal hlavní silnici, najednou působí úplně jinak.


Nahoře už je ale jasné, že energie dochází. Čeká mě pouze sjezd do Cortiny, během kterého si můžu v klidu užít další den, na který budu dlouho vzpomínat.

Kdy vyrazit, abyste si Dolomity opravdu užili?

Dolomity jsou nádherné, ale provoz dokáže zážitek výrazně ovlivnit. Kdo si chce užít výjezdy a především sjezdy bez neustálého předjíždění aut, měl by vyrážet velmi brzy ráno nebo naopak později odpoledne.


Přibližně od čtvrté hodiny už byl provoz na Passo Giau výrazně menší. Dobrou možností může být také cesta mimo hlavní sezonu.

Praktickou výhodou je také dostatek zdrojů pitné vody. Před výjezdem doporučuji projít trasu v Mapy.com a vyhledat heslo „pitná voda“. Studánek a pítek bylo podél našich tras překvapivě hodně.


Večer vyrážíme do města na jídlo. Skvělou pizzu nacházíme v Ampezzo Pizza. Jedná se o příjemné malé bistro se skvělou obsluhou a rozumnými cenami.

Po dvou dnech máme nohy dostatečně unavené a začínají se ozývat i další části těla, o kterých člověk během normálního dne skoro neví.

Poslední den raději pěšky

Poslední den už nás bolí nohy i zadek, a proto místo dalšího kola volíme turistiku.


Autem vyrážíme směrem na Passo Tre Croci a parkujeme na velkém parkovišti lehce pod sedlem. Přestože je zde poměrně hodně lidí, téměř všichni míří stejným směrem – k oblíbenému jezeru Lago di Sorapiss.

My se vydáváme na opačnou stranu směrem k Rifugio Son Forca. Na této trase překvapivě skoro nikoho nepotkáváme.


Celá túra má přibližně 8 kilometrů a 520 výškových metrů. Po přibližně hodině a dvaceti minutách svižné chůze jsme nahoře. Odměnou jsou nám opět nádherné výhledy a samozřejmě skvělá italská káva.

Na vrchol Cristallino d’Ampezzo ve výšce 3 008 metrů by to bylo ještě přibližně hodinu, ale chceme zůstat alespoň trochu čerství na dlouhou cestu domů. Otáčíme se proto zpět k autu.


V Toblachu ještě zastavujeme v sýrárně Sennerei Drei Zinnen, kde nakupujeme několik sýrů domů. Potom už definitivně míříme zpět do Beskyd.

Poprvé, ale rozhodně ne naposledy

V Dolomitech jsme určitě nebyli naposledy. Příště bychom ale pravděpodobně zvolili ubytování v některém z menších měst dále od Cortiny. V okolních vesnicích byl výrazně větší klid, menší provoz a přitom stále skvělý přístup k nádherným trasám.


Zajímavou volbou může být také září. Počasí zde stále může být nádherné, turistů i aut by mělo být méně a člověk už má po létě v nohách dostatek kilometrů.

Co naopak rozhodně nedoporučuji, je příliš dlouhé prohlížení výsledků na Stravě a porovnávání vlastních časů. Na některých segmentech projelo více než 33 tisíc lidí a vždy se najde někdo, kdo vám vysvětlí, že vaše životní maximum bylo vlastně jen pohodové rozjetí.

Určitě doporučuji podívat se také na stránky závodu Maratona dles Dolomites. Na třech trasách zde startuje více než 7 500 cyklistů a atmosféra vypadala úžasně.

Termín příštího ročníku už je známý: 4. 7. 2027. Díky státnímu svátku Cyrila a Metoděje navíc můžeme mít v Česku volné pondělí nebo úterý, takže se dá cesta spojit s prodlouženým víkendem.


Jediný problém je dostat se na startovní listinu. Startovní místa se totiž losují.

Ale i kdyby losování nevyšlo, Dolomity za návštěvu rozhodně stojí. Stačí tři dny, několik kopců a pár tisíc výškových metrů. Domů se budete těšit jako nikdy předtím.

A zároveň budete přemýšlet, kdy se sem zase vrátíte.

🗺️ Strava: 1. den, 2. den, 3. den