Jak na bikepacking: Stravování na celodenních jízdách

Během bikepackingových jízd je mimořádně důležitá jedna věc – neustále do sebe musíš něco „futrovat“.

Dalo by se říct, že bikepacking je analogií ultra jízd. I při něm jezdím dlouho a také hodně. A adekvátně tomu i pálím.

Cukry v různých podobách

Nejsem úplně expert na stravování, jako někteří mí kolegové, takže se nebudu pouštět do podrobných „vědeckých“ analýz a raději jen sepíšu, co mi dlouhodobě funguje. Můj absolutní základ je pořád a pořád jíst – i když zrovna nemám úplně chuť. Předejdu tím „hlaďáku“, který mě jinak vždy doběhne v tom nejhorším možném okamžiku.

Prvním způsobem, jakým do sebe cukry dostávám, jsou ionťáky – neboli energetické nápoje. Je ale potřeba pořešit přísun i několik dní po sobě. Jednou možností je koupit si menší dávky v sáčcích, já se to ale snažím „hrát“ na udržitelnou notu. Odkládám si tubusy od šumivých tablet, do kterých později odsypu ionťák z velkého balení.


Jeden tubus s práškovým ionťákem vyjde zhruba na dvě láhve. Počet tubusů už potom upravuji jen podle délky výletu. Během horkých dnů je poměr ještě lepší – nemám rád pocit „zalepené tlamy“ a ionťák si radši víc naředím. A když ho už mám plné zuby, pro změnu splaším neochucené nealko pivo.

Jako rychlá pomoc při energetických propadech poslouží Cola, ale klasickým energeťákům se snažím vyhýbat.

Pojďme na tuhé palivo. Tyčinky jsou moje oblíbená zbraň – nemusí to být zrovna Beta Fuel, osobně mi vždy stačily cereální tyčinky ze supermarketu. Podstatné přece je, aby jich bylo dost. 🙂 Přidanou hodnotou je, pokud jsou v nich i oříšky. Kdysi jsem slyšel, že cukry v oříšcích se uvolňují postupně, a tudíž nejsou tak „rychlé“. Takže by měly být jakousi protiváhou k ionťákům.


Oříšky jako takové jsou super doplněk i do rámové brašny. Když se člověk téměř celý den cpe sladkým, je jakékoli slané jídlo jako dar z nebe. 🙂 Super věcí je také studentská směs, kterou vozím pro jistotu na každý výjezd. Už mi párkrát zachránila kůži. Také mohu jen doporučit banány. U mě velmi oblíbené. 🙂

Zatím jsem nezmínil energetické gely, protože v mé výbavě na dlouhé jízdy bys je hledal marně. Gely vnímám jako něco, co člověk použije při vysoké intenzitě, a té při bikepackingu dosáhnu málokdy. Pokud se však mýlím, klidně mě opravte. 🙂

Čím vyplnit žaludek?

Doposud jsme se bavili o převážně energetických pokrmech. Ne že by jiná jídla energii nedodala, ale žaludek je třeba zkrátka i něčím vyplnit - nedá se fungovat několik dní pouze na cukrech. Důležité je sahat po trvanlivých potravinách, které se rychle nezkazí. A také toho netahat zbytečně moc. Spousta jídla = těžký bike. A těžký bike = více vydané energie.

Jinými slovy, super věcí jsou například konzervy, ale je třeba je sníst hned a nevláčet je celý den. Trvanlivý salám zase v brašně vydrží déle a můžeš z něj ujídat postupně. Pointou je, abys tyčinky a podobné drobnosti zajídal kvazinormálním jídlem – už podle vlastního gusta.

Vařit či koupit?

Podstatným dilematem je, zda větší jídla vařit, nebo se zastavit v restauraci. První způsob leze do hmotnosti kola a času, druhý zase do peněz.

Pokud si chceš vařit sám, pouštíš se do komplikovaného logistického boje. Musíš koupit vařič. Pravděpodobně s sebou nebudeš chtít vláčet ten nejobjemnější a nejtěžší. To ovšem znamená nižší výkon, a tedy více času, který vařením zabiješ. Pokud ale nespěcháš, tato veličina ti může být ukradená.

Musíš nakoupit suroviny a najít vodu, pokud je neplánuješ vařit hned na místě. Zkrátka vaření jsem se během bikepackingu vždy snažil vyhýbat. Druhou stranou mince ale je, že v divočině se mu vlastně úplně vyhnout nedá.


Druhou možností je restaurace. Asi není třeba zdůrazňovat, že je ideální si vybírat tak, abych dohlédl na kolo. A také, abych si na místě nemusel vyříznout ledvinu, když chci zaplatit běžné polední menu. 🙂 Nejčastěji to tedy skončí tak, že si řeknu, že těch pár dní zvládnu i na houskách a salámu. A dokrmím se po návratu.


Vděčným kompromisem jsou benzinky. Jídlo je tu sice zpravidla dražší, ale pokud chci něco teplého a rychlého, běžně se někde zastavím na hotdog. Do 5 minut je totiž všechno hotovo a já spokojeně frčím dál. 🙂


Jaké je poslední a zlaté pravidlo? Neexperimentovat. Vícenásobně to platí o gelech, se kterými si ne každý žaludek porozumí. Asi nikdo nechce, aby se sezení v sedle kola proměnilo v sezení… no vždyť víš kde. 🙂 Takže podobně jako u setupu kola či oblíbených kalhot si i některé neobvyklé kombinace nebo rizikové potraviny nejprve ověř na jednodenním výjezdu.

Vše o bikepackingu najdeš v sérii Jak na bikepacking.