Světový pohár v Andoře – co mě zaujalo?

Alchymie s plášti, kola, novinky nebo zajímavé příběhy v rámci cross-country scény. Náročné podmínky ve vysokohorské Andoře jich přinesly dostatek...

Obsah a tvorbu se snažíme přizpůsobovat našim možnostem a rovněž reagovat na zpětnou vazbu od vás. Registrujeme, že vás zajímá i dění v rámci světového poháru, resp. různé technické novinky či zajímavosti. Podobnou sérii článků ke „svěťáku“ jsem už dělal, ale všechno bylo postaveno jen na IG postech… problémem jsou fotky a nemůžeme jen tak „postahovat“ něco z webu či Facebooku a postavit na tom článek. Ale i díky kolegům z MTBIKER CZ máme nyní možnost spolupracovat s fotografem Radkem Kašíkem, a toho bych rád využil.

Stejně jsem přemýšlel nad vhodnou formou, přece jen dělat jakýsi „sumář“ mi přijde zbytečné. Koho to zajímá, se většinou podívá na přenosy, na záznamy, nebo rychle dohledá výsledky na zahraničních portálech. Mě osobně moc baví s nějakým odstupem spíše studovat fotky, výrazy jezdců, podívat se, jaké například volí pláště, zda nemají v akci nějakou novinku atp. A pak si říkám, že něco podobného by se mohlo líbit i vám, protože jak jsme už nejednou psali, nemáme ambici být zpravodajským webem.

Naším cílem je, aby se články spojovaly s nějakým osobním zážitkem, emocí atd... pokud nás sledujete, nemusím dále vysvětlovat. Rovněž se nebudu pouštět do všech disciplín, takže se zaměřím zejména na kategorii XC. Na mudrování v rámci sjezdu zatím „odborníka“ nemáme. Ale pojďme už na to...

Středisko Par Arinsal v Andoře nabídlo opravdu dramatické dění pátého kola, o které se postaralo ve velké míře počasí. Resp. dva úplné protiklady, kdy závodníci trénovali v teple a prachu, přičemž v podobných podmínkách absolvovali i páteční short track. Jenže v neděli bylo vše naopak, teploty kolem 7 ° C a déšť... Co je rovněž velmi specifické pro Andorru, je vliv nadmořské výšky, kdy se závodníci pohybují kolem 2 000 mnm. To vše dohromady tvoří mix, který dal vyniknout jiným jezdcům, než bývá zvykem.

...myslím, že přední Racing Ray bude v nějaké speciální, super měkké směsi, která pro běžné smrtelníky nebude dostupná.

Než se podíváme na některé „zajímavosti“, nesmíme zapomenout na vítěze – o emoce rozhodně nebyla nouze. Pokud máte čas a chuť, doporučuji podívat se na záznamy, protože závody v rámci XCO byly napínavé. Skvělou jízdou si pro vítězství přijela v náročných podmínkách mladičká, jen 21letá Mona Mitterwallner. Bylo to pro ni první vítězství v rámci kategorie elite a potvrzení, že všechny tituly předtím (juniorské či U23) nebyly žádná náhoda. Mezi muži se radoval po dlouhé době Matthias Flückiger.

Když se na ně podíváte, zcela jasně se ukáže vítězný somatotyp. Mona měří jen 158 cm, hmotnost se neuvádí ale já tipuji tak 45 kg. Matthias měří 172 cm a váží kolem 64 kg. Jednoduše drobní a technicky výborně vybavení jezdci si s náročnými podmínkami a vysokou nadmořskou výškou poradili nejlépe. Pro Švýcara muselo mít vítězství extra příchuť. Minulá sezóna byla po psychické stránce doslova zkouškou.

Matthias připravil v rámci souboje těsně před cílem Nina Schurtera o rekordní 34. vítězství na domácí trati v Lenzerheide. Nino už svůj rekord mezitím získal (letos v Lenzerheide), ale v roce 2022 z toho bylo slušné „haló“. Když se přidalo následné obvinění z dopingu, Matthias musel doma chodit zřejmě "kanály", aby se vyhnul rozvášněnému švýcarskému davu. Připravovat se v daném rozpoložení určitě nebylo snadné...


Ještě chvíli u Matthiase zůstaneme. Všimněte si, že neváhal nasadit do boje také vestičku a návleky na ruce, stejně jako jeho týmová kolegyně Allesandra Keller, která si dojela pro 2. místo za Monou Mittelwallner v rámci nedělního XCO. Mona měla dokonce dlouhé nohavice. Pokud je zima či dokonce prší, udržet si chráněný střed těla může udělat velký rozdíl v komfortu. Tak pokud příště pojedete na závod a bude horší počasí, neváhejte ... ve vestě lze vyhrát i svěťák.

Co se plášťů týče, kombinace Racing Ray (vpředu) a Racing Ralph (vzadu) zvládne i podobné výzvy. V podstatě stejnou kombinaci jste mohli vidět i v nedávném „bikechecku“ s Karlem Platem. Podle fotek to ale vypadá, že Matthias nasadil užší rozměr 2,25 a myslím, že přední Racing Ray bude i v nějaké speciální, super měkké směsi, která pro běžné smrtelníky nebude dostupná.


Co mají společného Nino Schurter a Luca Schwarzbauer? Tak například podporu od koncernu SRAM a na jejich kolech jste mohli vidět jak nové vidlice RS SID, o kterých nedávno psal Bimjeam, tak rovněž nový systém elektronického ovládání odpružení - Flight Attendant. Koho zajímá víc, psal jsem o něm při představení v roce 2021 článek, přičemž tehdy byl systém uveden pro enduro a trail nasazení. Ale už je zřejmě hotová také verze pro XC, systém poznáte snadno podle jakéhosi hrbu v zadní části korunky vidlice.

Luca je příkladem, že k úspěchu vede několik cest.

Elektronické ovládání odpružení není žádná novinka, ale co se týče kompletně bezdrátové verze, to je jiná. Všechny dosavadní systémy jako Fox Live Valve nebo i nový Suntour TACT mají kabely. A jak dobře víme, SRAM umí posunout bezdrátové technologie k úspěšnému životu. Rodina komponent AXS se tak zřejmě dočká rozšíření, předpokládám, že oficiálně před OH v Paříži. Jinak Nino právě s tímto systémem získal své rekordní 34. vítězství (Lenzerheide) a využívá ho čím dál víc sponzorovaných jezdců (Vlad Dascalu, Jolanda Neff atd.).

Fotka Nina níže je ještě z tréninku, kde vozil své oblíbené Maxxis Aspen v šíři 2,4. V nedělním závodě měl ale nasazenou novinku určenou do „psího“ počasí, pláště Maxxis Severe. U nás se ještě nedají sehnat, na oficiální stránce je zatím najdete v šířce 2,25 palce a už mají i novou MaxxSpeed směs – ta u nás ještě taky není dostupná a uvidíme, jestli v 2024 bude, přičemž by se měla týkat několika oblíbených modelů plášťů. Nina sice zbrzdil defekt, ale celkově mu podobné podmínky moc nesedí a nakonec bral v XCO 12. místo.


Luca je příkladem, že k úspěchu vede několik cest. Nasadil poměrně rychlý a hustý vzor s velkým objemem, dost odlišný přístup než například Matthias Flückiger. Jedná se o prototyp „velkoobjemového“ pláště od Schwalbe, který nabízí zajímavé vlastnosti i v rámci ochrany/opravy případného defektu a byl vytvořen i s ohledem na Cape Epic.

Jak to vím? Plášť mi ukazoval Karl Platt mimo kameru a musel jsem slíbit mlčení. Ale je vidět, že zvládne i náročné podmínky, samozřejmě pokud máte cit a techniku v malíčku. Stejně tak je Luca příkladem, že výjimka potvrzuje pravidlo i z jiného pohledu. Tělesnou stavbou má velmi daleko od XC „chrtítka“ (78 kg), což mu nezabránilo ve vítězství v short tracku a k 5. místu v rámci XCO.

Dvojice stáje INEOS rovněž vzbuzuje pozornost a je k tomu důvod... oba zářili na nedávném MS ve Skotsku, čehož důkazem jsou duhové dresy. Tom Pidcock si po mistrovství dopřál dovolenou a bylo vidět, že zřejmě teprve nedávno slezl z lodi. Sice nemá dostatek bodů, aby startoval vepředu, ale má-li top formu, nedokáže ho to zastavit.

V short tracku se dopředu nedostal, ale v klasickém XCO si v posledním kole dojel bojovným výkonem v závěru pro 3. místu. To jen jako příklad, že i když jste „mimozemšťan“, stále je klíčové dobře ladit formu a vybírat si vrcholy sezóny. Co mě ale nejvíc udivuje, je fakt, že i když se Pidcock ve velkém věnuje „silnici“, v technice (a blátě) vůbec nezaostává.


Podobné by se dalo napsat i o Paulině Ferrand Prevot, která sice zkusila odjet už v prvním kole, ale nakonec to stačilo na 3. místo v XCO. Zajímavá ale byla volba kola, protože Pauline je jedna z mála, která stále živí naděje hardtailu v moderním cross country. Pinarello před MS představilo nový hardtail (Dogma XC) s výrazně asymetrickým přístupem.

Neumím si pomoct, jejich nové „celopéro“, na kterém jezdí Tom Pidcock, se docela podařilo, ale tady jaksi váhám... každopádně, medaile z MS jsou dobrým PR nástrojem a argumentem. Andorra sice má náročná stoupání, ale stejně tak náročné sjezdy po kamenech a zajímala by mě úvaha Pauline nad výběrem stroje. Měl jsem trochu pocit, že právě ve sjezdech ji kolo více limituje, zejména s přibývající únavou.

Když si všimnete kol jezdců INEOS, možná vás upoutají kola se zajímavým profilem ráfku. Jedná se o prémiovou značku Princeton a jejich MTB prototyp, který byste v nabídce zatím hledali marně. Ale pokud nahlédnete do současné nabídky a děláte si chutě, je třeba si připravit minimálně tak 3000 - 4000 €. Co se týká plášťů, dvojice spoléhala v rámci short tracku na osvědčený model Race King od Continental. V rámci XCO již měly nasazeny modely, které v nabídce zatím nenajdete.


Tým Trek Factory se teprve nedávno „vytasil“ s novým modelem Supercaliber. Přeci jen tento model před pár lety skutečně zaujal integrovaným tlumičem, ale za tu dobu se zase XC posunulo a některé hodnoty v rámci geometrie už byly v podstatě jemně „oldschool“. Zdvih se zvýšil ze 60 mm na 80 mm (což je stále ještě poměrně málo), reach se natáhl o 1 cm, hlavový úhel se položil z 69 na 67,5 stupně, ale sedlový se drží stále na hodnotě pod 75 stupňů. Bude to asi tím, že SAG je při daném zdvihu menší, jen jako příklad uvedu BMC a jeho 76,7 při zdvihu 120 mm. Co je ale zajímavé, nový Trek při tom všem „zhubl“ o 250 gramů a v davu se rozhodně neztratí.


Největší české želízko v podobě Ondřeje Cinka závod v náročných podmínkách nedokončilo (páteční short track 19. místo). Nejzajímavějším českým výsledkem ale bylo 5. místo Adély Holubové v kategorii U23, po dlouhé době český úspěch. Kompletní výsledky v rámci všech kategorií a disciplín naleznete na tomto odkazu .

Samozřejmě, dalo by se toho vypíchnout ještě mnohem víc, resp. každému může přijít zajímavého něco jiného. Proto klidně napište do komentářů, netvrdím, že jsem „snědl“ veškerou moudrost světa. Stejně tak budu rád i za podněty k podobnému stylu článků. V rámci XC nás čekají ještě 3 kola „svěťáku“, tedy francouzské Les Gets a pak tradiční zámořský závěr ve Snowshoe (USA) a Mont-Saint Anne (Kanada). Uvidíme, odkud se nám podaří opět získat nějaké pěkné fotografie.