Tip na výlet: Birkkarspitze (2749 m) - Ticho, suť a velkolepý vápencový masiv

Přechod divokými Karwendely s výstupem na nejvyšší vrchol pohoří tě odmění nádhernými výhledy na rozeklané stěny a smaragdová údolí.

Fascinují tě Dolomity, ale rád bys poznal něco trochu jiného? Pohoří Karwendel, ležící severně od Innsbrucku, je ideálním místem, kde začít objevovat surovost vápencových oblastí Alp. Trasa tě zavede rovnou na nejvyšší vrchol celé oblasti, Birkkarspitze (2749 m).

Na rozdíl od přístupnějších a známějších částí Alp působí Karwendel syrověji a odlehleji, zdejší krajina se vyznačuje hlubokými údolími, rozsáhlými suťovými poli, z nichž trčí strmé skalní hřebeny. Tady si člověk musí cestu na vrchol zasloužit.


Výstup na Birkkarspitze není technicky náročný, ale vyžaduje jistý krok v suťovém terénu, dobrou fyzickou kondici a příhodné počasí. Výstup je možný ze dvou směrů, přičemž nejčastější volbou je túra z oblíbené horské chaty Karwendelhaus ležící na severní straně hlavního hřebenu.

Klasická trasa začíná v Scharnitz, zahrnuje jednu noc na chatě a návrat zpět sousedním údolím. Já jsem však zvolil variantu, která končí v Innsbrucku, z něhož je do Scharnitz výborné spojení, protože chata Hallerangerhaus nabízí nádherné západy slunce, které by byla škoda vynechat.

Karwendelské Alpy

Pohoří Karwendelských Alp tvoří největší kompaktní celek v rámci Severních vápencových Alp náležících do geomorfologické provincie Východních Alp. Rozkládají se na hranici Rakouska a Německa a většina horského masivu leží v Tyrolsku, menší část zasahuje také do Bavorska.

Vápencové pohoří se skládá ze čtyř hlavních hřebenů orientovaných zhruba východo-západním směrem. Jeho charakteristikou jsou mohutné šedobílé stěny s rozeklanými vrcholy tyčícími se nad smaragdově zelenými údolími. Barevný kontrast a strmost hřebenů přidává místním údolím na dramatičnosti a okázalosti.

Výstup vyžaduje dobrou fyzickou kondici a jistý krok v exponovaném terénu.

V oblasti se nachází přes sto dvacet dvoutisícových vrcholů. V celých Karwendelech je minimum zástavby. Najdeme zde jen několik horských chat, salaší. Výjimku tvoří jen údolí Rißtal, které se do pohoří zakusuje v severojižním směru, v němž leží malebné vísky Brandau, Hinterriß a Eng. Díky tomu si Karwendely zachovávají přírodní charakter a punc divokosti.

Hranice oblasti tvoří dvě výrazné říční linie. Z jihu pohoří uzavírá tok řeky Inn, na němž leží také hlavní město Tyrolska – Innsbruck. Název města lze doslovně přeložit jako most přes řeku Inn. Dalším významným tokem je Isar, který pramení v údolí Hinterautal, které je srdcem Karwendel.

Řeka nejprve teče západním směrem, ale ve vesnici Scharnitz se zalomí a vydá se přímo na sever do Bavorska, kde tvoří západní hranici oblasti. U obce Krün se její tok obrátí západním směrem a začne divoce meandrovat v širokém vápencovém údolí. Zde Isar tvoří severní hranici a na jejím severovýchodním cípu se vlévá do přehrady Sylvensteinspeicher, z níž míří dále na sever, kde se vlévá do Dunaje.

Birkkarspitze (2749 m)

Nejvyšší horou Karwendelských Alp je Birkkarspitze, která je součástí hřebene Hinterautal-Vomper známého též jako Karwendelhauptkette, centrálního a nejvyššího hřebene pohoří, jež leží mezi údolími Karwendeltal na severu a Hinterautal na jihu.

Birkkarspitze je impozantní vrchol, který má tvar pyramidy s hranami orientovanými přibližně podle světových stran. Na severozápadě leží postupně se zužující Schlauchkar, který je ze severu uzavřen žebrovitým hřebenem.

Nejmajestátnější je severovýchodní stěna vrcholu, která se vypíná 800 m nad suťovisko a přes 1000 m nad kotlinu na konci údolí Johannestal. Právě suťoviska udávají hoře její typický charakter, neboť je ze všech stran obklopena kamennými poli.


Na jihu leží mohutné ledovcové kary Westliches Birkkar a Östliches Birkkar, které jsou rozděleny výrazným jižním výběžkem hřebenu, podél něhož vede stezka do sedla Schlauchkarsattel (2623 m). První výstup na vrchol uskutečnil dne 6. července 1870 baron Hermann von Barth, který svůj počin zvěčnil v časopisu Zeitschrift des Deutschen Alpenvereins (1870/71).

V současnosti se na Birkkarspitze většinou vyráží z horské chaty Karwendelhaus (1765 m). Výstup na vrchol není technicky náročný, ale vyžaduje dobrou fyzickou kondici a jistý krok v exponovaném terénu. Především poslední pasáž nad sedlem Schlauchkarsattel vyžaduje zkušenosti s pohybem ve skalnatém terénu. Těsně nad sedlem leží útulna Birkkarhütte, v níž lze nouzově přečkat nepříznivé počasí.

Kromě Birkkarspitze se dá ze sedla vydat opačným směrem po tzv. Brendelsteig, která vede přes tři vrcholy Ödkarspitzen (2746 m) až do sedla Nördliche Ödkarscharte (2092 m), odkud se dá sejít zpět k chatě nebo zpět do údolí Karwendeltal. Tato trasa je však určena jen zkušeným horolezcům.

Přestože normální trasa na Birkkarspitze nepůsobí nikterak dramaticky, kvůli své poloze, délce túry a expozici se zdaleka nejedná o lehkou túru. Především, pokud se odvážlivci vydají na jednodenní okruh (s návratem do Inrain). Z vrcholu je za dobrého počasí vidět nejen většina hřebenů Karwendelu, ale také Zillertalské a Stubaiské Alpy, Wetterstein a Allgäuské Alpy.

Výstup na Birkkarspitze

Tradiční trasa na vrchol Birkkarspitze vede ze samého konce obce Inrain (Scharnitz). Údolím Karwendeltal se dojde k chatě Karwendelhaus, kde se přenocuje, vystoupí se na vrchol a vrátí se zpět do Inrain. Tuto variantu zmíním také, zejména pro případ, že máš na výstup jen dva dny.

Já však preferuju logisticky náročnější trasu s druhou nocí strávenou na chatě Hallerangerhaus, která nabízí nádherné západy slunce nad údolím Hinterautal a ušetří tě nepříliš záživného návratu tímto údolím do Inrain.

Pokud se tedy nevydáš tradiční trasou, kdy stačí zaparkovat na konci Inrain, nebo na některém z placených parkovišť v Scharnitz (14 € za 3 dny), tak musíš zaparkovat někde v Innsbrucku, ideálně někde v severní části, a dopravit se na Hlavní nádraží. Pokud jsi přijel vlakem nebo autobusem, tak máš vyhráno a jsi na místě.


Z Innsbruck Hbf (Verladenstelle) jezdí pravidelné autobusové linky (BusSV410, cca dvakrát za hodinu) do konečné zastávky Scharnitz Bahnhof (Vorplatz). Cesta trvá zhruba hodinu a doporučuji přijíždět nejpozději okolo oběda (platí i pro tradiční variantu), protože tě čeká necelých 19 km a 800 výškových metrů převýšení.

Dorazil jsi do Scharnitz. Je čas protáhnout nohy a vyrazit. Z nádraží se vydáš na jih, sejdeš k hlavní cestě a těsně před mostem přes Isar se odbočíš vlevo po Inrainstraße. Jakmile po mostě překročíš koleje, můžeš zahnout opět do leva a po červené značce (trasa 01, 201, E4) minout Inrain a pokračovat přímo dál do údolí.

Já bych však doporučil pokračovat dál po cestě, k níž se po chvíli přidá také Isar. Kousek před mostem je pak nutné odbočit vlevo po značce (201) a pokračovat po dálkové trase Via Alpina, po níž vede též Karwendel Runde. Odměnou ti budou nádherné výhledy na mléčně zakalenou řeku Isar a zhruba po 1,5 km se ti otevře roklina potoka Karwendelbach. Sypaná cesta tě pak bude provázet až k chatě Karwendelhaus.

Zhruba po dalším 1 km se k tobě připojí výše zmíněná zkratka. Cesta pokračuje zalesněným údolím, které se postupně sevře a jako tajuplnou branou ti dovolí vstoupit do rozlehlého údolí Karwendeltal.

Na hřebeni po tvé levé ruce vede via ferrata Mittenwalden Klettersteig po níž lze vystoupit na Westliche Karwendelspitze (2385 m). Jedná se o lehčí trasu s obtížností do kategorie C, která zabere 8–9 hodin.

Kolena jistě plesají radostí, tak směle dolů.

Po 2 km v sevření hor se údolí začne otevírat a na dně údolí se objeví horské pastviny. Pokud jdeš o víkendu a je hezké počasí, tak se kolem tebe bude prohánět spousta cyklistů, kterým teď můžeš jen tiše závidět, protože do mírného stoupání jim to jede o poznání rychleji. No nezbývá ti nic jiného než se kochat nádherným údolím.

Po dalších 5,5 km se po pravé straně zvedne skalnatá zeď z níž do údolí zurčí vodopád Die Spritz. Za ním se cesta začíná pomalu zvedat a po chvíli se před tebou otevře další rozlehlá pastvina Angeralm. Za ní začíná první pořádný výstup, když se cesta začne zvedat nad údolí a postupně klikatit.

Nakonec se zhruba po kilometru dostaneš pod serpentiny vedoucí k salaši s kapličkou Hochalmkapelle. Stezka pro pěší protíná serpentiny v poměrně přímé linii a dovede tě na další pastvinu, z níž je již krásný výhled na chatu Karwendelhaus, která se tísní v útesu na skále. Na východě před tebou pak leží sedlo Hochalmsattel (1803 m), do něhož však nezamíříš, protože od salaše to vezmeš přímo vzhůru k chatě.

Chata Karwendelhaus (1765 m)

Oproti jiným alpským chatám, Karwendelhaus nemá pohnutou historii. Stavba byla dokončena v roce 1908, po pěti letech výstavby. Postupně prošla několika modernizacemi. V roce 1928 zde byl zprovozněn první malý zdroj elektrické energie, který v 60. letech prošel rekonstrukcí. V 70. letech bylo rozšířeno podkroví, aby umožnilo nocování více alpinistům a v 90. letech proběhla celková rekonstrukce včetně vybudování ekologické čističky.

Poslední oprava proběhla v roce 2005, díky níž přibylo i Winterraum s kapacitou 24 lůžek, které slouží skialpinistům mimo hlavní sezónu. V létě může Karwendelhaus ubytovat až 190 osob na 50 postelích a 140 místech v lágru. Nechybí ani sprchy s teplou vodou a jednoduché umývárny.

Výstup na Birkkarspitze (2749 m)

Ráno není nutné vstávat s prvním zakokrháním, protože na vrchol je to jen 3 km a něco málo přes dvě hodiny poctivého alpského výšlapu po trase 225. Tomu odpovídá i neúprosné převýšení 1000 m. Ostrým stoupáním skalnatým svahem hned za chatou se v rámci rozcvičky vyšvihneš o padesát metrů výše. Poté se již začneš traverzem proplétat mezi klečí.

Za necelých 600 m dorazíš ke skalnatému výběžku s pomníkem. Za ním se ti otevře uhrančivý pohled na šedobílé kamenné moře Schlauchkar, z něhož vyrůstá skalnatý masiv. Po chvíli se dostaneš ke dvojici rozcestníků. Pokud si chceš ještě přiložit, tak na prvním křížení se můžeš vydat vlevo na vrchol Hochalmkreuz (2192 m). Druhý rozcestník tě stezkou vpravo zvanou Bradelsteig dovede do Nördliche Ödkarscharte.

Ty však pokračuješ stále vzhůru suťoviskem po levé straně zužujícího se karu. Zprava mineš skalnatý výběžek vrcholu Schlauchkarkopf (2500 m). Po chvíli se stezka začne lehce klikatit a prudce stoupat do 350 m vzdáleného sedla Schlauchkarsattel.


Ze sedla je to již zhruba 300 m (cca 15 min) na vrchol. Kousek nad ním se tísní nouzový bivak Birkkarhütte. Pokud chceš, tady je ideální místo odložit si batoh a trekové hole, protože ty ti teď budou spíše překážet.

Dále stezka vede po skalním hřebenu a vyžaduje jistou nohu a tu a tam i vhodné přichycení skály. Technická náročnost výstupu není velká, ale ani zanedbatelná. Nejexponovanější úseky jsou pro jistotu jištěny ocelovými lany. Díky tomu je postup poměrně rychlý, ale velkou roli hrají povětrnostní podmínky. Za deště je ošlapaný vápenec pěkně kluzký a výstup na vrchol v takových podmínkách silně nedoporučuji.

Těch pár stovek metrů uteče pěkně rychle a už stojíš na nejvyšším vrcholu Karwendelských Alp. V západovýchodním směru se line jejich hlavní hřeben, pod tebou se tísní mohutná kamenná moře v ledovcových karech a teď již zcela zřetelně vidíš, co tě čeká. Nepříjemný sestup v sypkém suťovisku na jižní straně hory.

Plavba dolů aneb lyžování v suti

Já vím, pitomý název, ale to je přesně pocit, který jsem zažíval při sestupu. Spěchal jsem ze sedla, protože stále se zhoršující déšť nevěstil nic dobrého. Leč, jak už to tak bývá, jakmile jsem se nohou dotknul cesty v údolí, oblaka se rozestoupila a ta žlutá potvora v nadhlavníku začala kouzlit s promáčenou půdou. Nakonec snad chyběl už jen mandl.

Z vrcholu se do sedla vrátíš stejnou trasou. Teď tě čeká 5 km s klesáním 1500 m. Kolena jistě plesají radostí, tak směle dolů. Prvních 500 m je poměrně přímočarý sestup po okraji skalnatého výběžku, který je místy jištěný lany. Čeká tě i místo s ocelovými hřeby ve skále, ale za sucha nic strašného.


Jakmile se dostaneš pod skalní výběžek, začne stezka ubíhat dolů jemným suťoviskem, které proklatě klouže. Po levé straně je skalní ostroh rozdělující ledovcové kary Westliches Birkkar, kterým procházíš, od Östliches Birkkar. Tady můžeš přidat do kroku a pokud máš pevné boty a dobrou rovnováhu, můžeš se pustit do sjíždění. Ono to stejně na některých místech jede dolů tak trochu samo. Ale bezpečí především, svůj pohyb musíš mít vždy pod kontrolou.

Po 1 km dorazíš na okraj karu a tady se stezka prudce zlomí a začne se klikatit dolů. Místy ještě narazíš na jemnou suť, ale ta již není dominantní s výjimkou jednoho krátkého úseku. Pod ním začne stezka traverzovat napříč svahem dál od skalního výběžku a po chvíli se spojí s chodníkem mířícím na Hochjöchl (2411 m), který leží nad sousedním karem Östliches Birkkar.

Začíná se objevovat první odolná vegetace tvořená převážně kosodřevinou. Kamenitá pěšinka se klikatí po suťoviscích odolávajících náporu vegetace a v zářezu překročí říčku Birkkarbach, po jejímž levém břehu se pomalu noří do stále hustšího porostu, který se na samém konci údolí mění v řídký jehličnatý les.

Pod sedlem tě čeká výživných 350 m, během nichž musíš zvýšit svou nadmořskou elevaci o 150 m.

Po 5,8 km sestupu ses dostal o 1500 m níže na dno údolí Hinterautal. Místní rozcestník nese název Birkwaldl, ale břízu si nepamatuji žádnou. Údolí dominuje horský les s výjimkou pastviny okolo salaše a občerstvení Kastenalm. Rozcestník Birkwaldl je bod, z něhož se dá z mé trasy odpojit a vrátit se údolím Hinterautal zpět do Scharnitz. Je to něco málo přes 13 km po zpevněné cestě na západ podél toku řeky Isar. Trasa 224 tě bezpečně dovede zpět do výchozího bodu.


Ale já chci pokračovat dál, rovněž po trase 224, ale směrem opačným. Po zpevněné cestě už totiž chybí jen něco málo přes 5 km k chatě Hallerangerhaus. Mineš pastvinu s občerstvením Kastenalm a začneš pomalu stoupat.

Ještě tě čeká 500 výškových metrů, které musíš zdolat. Z počátku tě provází řídnoucí jehličnaté lesy, které ti zpříjemňují pochod po zpevněné cestě, ale zhruba v polovině se rozestoupí v travnaté pastviny, které tě dovedou až pod chatu.

Nyní je potřeba vystoupat zbývajících 100 m, které ti otevřou nádherný pohled zpět do údolí. Orientace údolí téměř přesně na západ pak dokáže od chaty vykouzlit nádherná panoramata zapadajícího slunce za skalnaté vrcholky hlavního masivu, zatímco za tebou nádherně nasvítí oblíbenou lezeckou destinaci Speckkarspitze (2621 m).

Chata Hallerangerhaus (1768 m)

Hallerangerhaus se nachází v srdci přírodního parku Karwendel ve výšce blížící se osmnácti stům metrů a hlavním lákadlem je terasa s krásným výhledem na zapadající slunce. Chata má kapacitu 76 lůžek a malý společenský prostor pro 15-20 osob. Na chatě není dostupné internetové připojení a mobilní signál je spíše dílem náhody než výsledkem dobrého pokrytí.

Chata byla poprvé postavena v roce 1901 na místě zvaném Kohlerboden a od počátku sloužila jako základna pro prvovýstupy a průzkum v centrální části Karwendel. V původní vrcholové knize jsou dodnes dochovány ručně psané záznamy tehdejších špičkových horolezců. V zimě 1914/15 chatu zničila lavina. Hned v létě 1915 byla zahájena výstavba nové stavby, ale z důvodu první světové války se slavnostní otevření uskutečnilo až roku 1924.

V průběhu 20. století chata prošla několika modernizacemi. Roku 1964 byla rozšířena jídelna a v roce 1982 přibyly prostory pro sociální zařízení, byt pro nájemce a zimní místnost s kapacitou 8 osob. Chata byla původně napájena malou vodní elektrárnou z pramene, ale ta musela být v roce 2018 odstavena a byla nahrazena fotovoltaickým systémem v kombinaci s kogenerační jednotkou.

Ze sedla do sedla a do Innsbrucku

Z chaty Hallerangerhaus je to něco málo přes 300 m do sedla Lafatscher Joch (2081 m) po trase 223. Hned od chaty se vydáš nahoru řídkým lesem v úpatí Speckkarspitze. Po 300 m se stezka zalomí vlevo a začne se zvedat vzhůru suťoviskem pod skalním masivem, který byl vrásněním otočen téměř o devadesát stupňů, takže jednotlivé vrstvy zkamenělého sedimentu teď trčí vzhůru.

Suťovisko je protkáno několika cestičkami, takže je dobré sledovat značení trasy. Zhruba v polovině, ve chvíli, kdy se soutěska začne zužovat, cestička uhne doprava a řídkou vegetací tě dovede k železnému kříži.


Od kříže k sedlu leží pomalu se zvedající plato, z něhož na obou stranách ze suťovisk tyčí mohutné vápencové skály. Vlevo již zmiňovaný Speckkarspitze, vpravo Kleiner Lafatscher (2636 m). Oba vrcholy jsou dostupné po hřebeni ze sedla, ale na prvně jmenovaný je možné odbočit kousek za křížem vlevo a klikatící se stezkou vystoupat na vrchol.

Krajina sedla Lafatscher Joch trochu připomíná italské dolomity, ale vápenec je zde o něco šedší a jakoby ponuřejší. Dál se vydáš traverzem v suťoviscích po trase 222 do nedalekého sedla Stempeljoch (2215 m). Po pravé straně můžeš postupně vidět Großer Lafatscher (2696 m), za suťoviskem ledovcového karu vyčnívající Hintere Bachofenspitze (2668 m), a kar uzavírající Rosskopf (2670 m). Nakonec zbývá jen dvoj vrchol Große a Kleine Stempeljochspitze (2543 m a 2529 m).

Těsně pod sedlem Stempeljoch tě čeká výživných 350 m, během nichž musíš zvýšit svou nadmořskou elevaci o 150 m. Klikatice v suťovisku se stále více utahuje a povolí až těsně pod sedlem.


Dále pokračuješ po trase 221 k Pfeishütte, kde je ideální místo na oběd či nabrání posledních sil. K chatě klesneš sice o 300 metrů níže, které musíš potom vystoupat do sedla Arzler Scharte (2158 m), ale za tu námahu to stojí. Ostatně, mezi sedly sice vede travers v úbočí Rumer Spitze (2454 m), ale ve výsledku ušetříš jen 150 m a necelý kilometr, nicméně je tu i tato přímější varianta.

Kromě prvních pár metrů, kdy se stezka zaklikatí v suti, vede pěšina k chatě převážně přímo po horských loukách. Papírové 2 km se dají svižným krokem zvládnout za slabou půlhodinku.

Tady tě však čeká poměrně závažné rozhodování. Odsud se totiž dá vrátit také do Scharnitz, a to 19 km dlouhou trasou 221 údolím Somertal, které se těsně před Scharnitz napojuje na Hinterautal. Takže pokud se potřebuješ dopravit zpět do výchozího bodu, tak můžeš uhnout až v poslední etapě.

Ta vzdálenost sice nevypadá přívětivě, ale stoupat už v podstatě nebudeš a po prvních 2,5 km během nichž klesneš o 300 to ani s tím klesáním nebude nic hrozného, protože ti už bude zbývat nějakých 600 m. Určitě je to varianta ke zvážení.


Nicméně, vzhůru nahoru, Innsbruck za kopcem a Arzler Scharte před tebou. Od Pfeishütte až do sedla se pěšina vlní horskou loukou po trase 217. Zbývajících 130 m vzhůru se na 1,5 km rozplyne jako nic. Po pravé straně je impozantní dvojvrchol Gleirschtaler Brandjoch (2372 m), který jsi bylo možné obdivovat z chaty. Blíže k sedlu leží jižní vrchol, na němž je také nouzový bivak.

Peklo začíná až při sestupu. Innsbruck vidíš dole pod sebou, ale pod tebou leží také řeka suti, která stéká do údolí. Po ní vede stezka, která tě na 2,3 km sešoupne o 900 m. Prostě přímo dolů rovnou za nosem.

Těsně před tím, než dorazíš na zpevněnou cestu, to můžeš vzít doprava odbočku a dojdeš ke kapličce. Od ní je to již jen kousek k Arzler Alm. Cestu dál již nechám na tvém uvážení podle toho, jestli sis připravil auto někde poblíž, nebo pokračuješ dál jinak. Jen pozor na místní traily pro horská kola.

Z Arzler Alm je to 1,5 km do Hungerburgu pod nímž leží ve svahu nad řekou Inn známá Alpenzoo Innsbruck. Do Mühlau to vychází na necelé 3 km. A do Innsbrucku k hlavnímu nádraží 6 km.

Shrnutí

• Název: Výstup na Birkkarspitze (2749 m) s přechodem do Innsbrucku
• Lokalita: Tyrolsko, Rakousko
• Značení: červená značka (trasa 01, 225, 224, 223, 222, 221, 217, 9, 6)
• Omezení: dostupné červen-září / celoročně se zimní horolezeckou výbavou
• Ubytování: Karwendelhaus 1765 m / Hallerangerhaus 1768 m (červen-říjen)
• Náročnost: 4/5
• Trvání: 3 dny, přespání na chatě, na lehko (bílá paní / vložka do spacáku)
• Parametry: Inrain (Scharnitz) – Innsbruck Hauptbahnhof 50 km / 3130 m / 3510 m / 24 h
• Typ: vícedenní přechod s výstupem
• Možnost parkování/spoje: Innsbruck a blízké okolí / Autobus Innsbruck Hbf – Scharnitz Bahnhof (doba jízdy 1 h)
• Mapa a GPX: Mapy.com